Vědci testují neobvyklé řešení úbytku ptáků: Část tropického deštného lesa začali zalévat vodou

Deštné pralesy patří k nejbohatším ekosystémům planety. Hustá vegetace, obrovská biodiverzita a relativně nedotčené prostředí by měly poskytovat ideální podmínky pro život mnoha druhů ptáků. Přesto si vědci v posledních letech začínají všímat znepokojivého jevu: i v pralesích, které se zdají být zdravé a nedotčené, ptáci postupně mizí a lesy tak doslova utichají.

Úbytek ptáků je obecně dobře známý problém. Obvykle je vysvětlován ztrátou přirozených biotopů, urbanizací, šířením invazních druhů, nemocemi nebo přeměnou krajiny na zemědělskou půdu. V těchto případech je příčina zřejmá: lidská činnost ovlivňuje a ničí prostředí, ve kterém ptáci žijí. Jenže nyní se zdá, že podobný úbytek opeřenců probíhá i tam, kde žádná z těchto hrozeb zjevně nepůsobí. To vyvolává zásadní otázku: co vlastně ptáky z pralesů vytlačuje?

Znepokojivé signály z Ekvádoru

Jedny z prvních alarmujících údajů pocházejí z výzkumu v ekvádorském deštném pralese. Vědci tam mezi lety 2001 a 2013 pravidelně prováděli odchyt ptáků do jemných sítí, který umožňuje sledovat početnost a druhové složení místních populací. Výsledek byl překvapivý: během dvanácti let klesl počet odchycených ptáků přibližně o 40 procent.

Podrobnější analýza publikovaná v roce 2015 ukázala, že nejvíce postiženou skupinou jsou ptáci živící se hmyzem. To naznačuje, že problém by mohl souviset s dostupností potravy nebo se změnami klimatu, které ovlivňují hmyzí populaci.

Autor studie John Blake popsal změnu velmi názorně. V prvních letech výzkumu stačilo podle něj stát na jednom místě patnáct minut a bylo možné zaznamenat dvacet až třicet různých druhů ptáků. Dnes je situace úplně jiná – na stejném místě se během stejné doby objeví sotva dva nebo tři druhy.

Klima jako skrytý viník

Vědci začali hledat vysvětlení v klimatických změnách. Jedním z podezřelých je klimatický jev La Niña, který může výrazně měnit regionální počasí. V některých částech světa přináší chladnější zimy, jinde naopak teplejší období, a může také zesilovat hurikány nebo měnit rozložení srážek.

Postupně se objevovaly další znepokojivé poznatky. Data ukázala, že ptáci jsou dnes v průměru lehčí než v 80. letech – opět především druhy, které se živí hmyzem. A stále více studií hlásilo stejný trend: počet zaznamenaných ptáků klesá.

Jedna z nedávných studií dokonce modelovala dopad změn klimatu na přežívání pralesních ptáků. Výsledek byl dramatický: zvýšení průměrné teploty během suché sezóny o pouhý 1 °C by mohlo snížit pravděpodobnost přežití ptáků v podrostovém patře lesa až o 63 procent.

S konví do pralesa

Pokud je problém způsoben suššími a teplejšími obdobími, napadlo vědce poněkud neobvyklé řešení. Tým vedený mimo jiné biologem Jaredem Wolfem se rozhodl vyzkoušet experiment, který by ještě před pár lety zněl téměř absurdně: uměle zavlažovat část deštného pralesa.

Cílem bylo napodobit klimatické podmínky z 80. let, kdy byla suchá sezóna vlhčí než dnes. Mezi srpnem a listopadem vědci do pralesního podrostu rozprášili asi 68 000 litrů vody, aby zvýšili místní vlhkost a dostupnost vody.

Během suchých období v letech 2024 a 2025 pak výzkumníci odchytávali ptáky jak v zavlažovaných částech lesa, tak v kontrolních – suchých – oblastech. V roce 2025 navíc začali systematicky sledovat také množství hmyzu.

Ve vlhku se ptákům daří lépe

Výsledky prvního roku experimentu byly překvapivě pozitivní. Ptáci v zavlažovaných oblastech vykazovali vyšší zásoby tuku v krvi, což je znak lepší výživy a energetických rezerv. Zároveň u nich vědci zaznamenali více fyzických známek rozmnožování.

Zdálo se tedy, že zvýšená vlhkost skutečně může pomáhat – pravděpodobně tím, že podporuje větší množství hmyzu, který je pro mnoho pralesních ptáků klíčovou potravou.

Situaci ale zkomplikoval vývoj počasí v následujícím roce. Deštivá sezóna v roce 2025 byla mimořádně intenzivní a přinesla více než dvojnásobek srážek oproti předchozímu roku. Tak velké výkyvy ztěžují porovnání výsledků mezi jednotlivými roky. Přesto první data naznačují zajímavý trend: ptáci se zdají být ve vlhčích podmínkách výrazně úspěšnější. 

Utichající pralesy

Experiment se zavlažováním pralesa je zatím teprve na začátku a bude vyžadovat dlouhodobá data, aby bylo možné spolehlivě určit, jak přesně klima ovlivňuje pralesní ptáky. Jenže výzkum naráží i na praktické problémy.

Jedním z nich je nedostatek financí, který komplikuje vědeckou práci zejména v prostředí politických rozhodnutí, která nejsou příliš nakloněna klimatickému výzkumu. Přesto se vědcům podařilo zajistit prostředky alespoň na třetí rok experimentu. Bez dlouhodobého sledování však může být obtížné pochopit skutečné příčiny úbytku ptáků – a ještě obtížnější najít řešení.

Deštné pralesy jsou často vnímány jako symbol přírodní hojnosti – místa plná zvuků, zpěvu ptáků a života. Pokud se však současné trendy potvrdí, může být tento obraz ohrožen. Klimatické změny totiž mohou ovlivňovat ekosystémy mnohem nenápadněji, než jsme si dříve mysleli.

Les může na první pohled vypadat zdravě: stromy stojí, vegetace je hustá a krajina zůstává nedotčená. Přesto může postupně přicházet o jeden ze svých nejcharakterističtějších prvků – ptáky a jejich zpěv. A prales, který přestane zpívat, je varováním, že se v jeho rovnováze něco zásadního změnilo.