Velryba jižní: Pravý cíl velrybářských výprav
Velryba jižní byla v dobách velrybářských výprav označována jako „velryba pravá“, přičemž toto jméno dosud přežívá například v angličtině. Proč pravá? Protože to byly ty „pravé“ velryby, na něž měly velrybářské lodě spadeno.
Velryby jižní (Eubalaena australis) byly pomalé, dostatečně velké a v neposlední řadě jejich těla neklesla pod hladinu, když je velrybáři usmrtili. Kromě výše zmíněných „loveckých výhod“ byly vždy velmi snadno k poznání. Na rozdíl od jiných velryb totiž nemají hřbetní ploutev ani rýhovaný jícen. Hlava velryby jižní je navíc velmi výrazná, protože představuje třetinu celkové délky jejího těla a k tomu je pokryta bílými výrůstky tuhé kůže. Při dnešních biologických výzkumech jsou tyto mozoly pro biology nedocenitelné, protože jsou pro každého jedince unikátní a slouží tedy podobně jako otisky prstů u lidí.
Dospělé velryby jižní dorůstají délky 18 metrů a hmotnosti až 80 tun a velikostí se jim tedy může rovnat jen málokdo. Námluvy těchto mořských obrů jsou však překvapivě poklidné až něžné. O přízeň samice se sice uchází několik různých samců, ale ti mezi sebou vzájemně nijak nesoupeří. Samice postupně věnuje svou pozornost každému z nich a toto chování zřejmě dává možnost všem potenciálním otcům ve prospěch rodové genetické pestrosti.
Samice dá každé tři roky život jedinému mláděti, jenž už při zrození váží 1,5 tuny a je 5,5 metru dlouhé. Přes svoji velikost je ale celý rok krmeno pouze nesmírně vydatným mateřským mlékem a zůstává v mělkých vodách. Matka jej tak chrání před predátory – především velkými bílými žraloky a kosatkami. Pohlavní dospělosti dosahují mladé velryby kolem devátého nebo desátého roku a dožívají se až 70 let.
