Všechno ven a nic dovnitř: Co říká astrofyzika o bílých dírách?
Bílé díry jsou teoretické protějšky černých děr – objekty, které by podle obecné relativity vše vypuzovaly, ale do nichž by nemohlo nic proniknout.
Bílá díra reprezentuje ryze hypotetický objekt v teoretické fyzice, matematicky popsaný v rámci řešení Einsteinových rovnic obecné relativity. Považuje se za jakýsi opak černé díry, což znamená, že zatímco první zmíněná vše pohlcuje a nic z ní neunikne, bílá díra naopak všechno vypuzuje a nic do ní nemůže vstoupit.
Černé díry – ať už ty hvězdné, nebo supermasivní v jádrech galaxií – představují singularity v časoprostoru, kde přestávají platit známé fyzikální zákony. Každou z nich obklopuje tzv. horizont událostí, pomyslná hranice, z níž kvůli silné gravitaci neunikne dokonce ani světlo. Podobný horizont událostí má i bílá díra, nicméně funguje opačně: Prostor za ním je nedostupný pro pozorovatele zvenčí, protože všechno, co se nachází uvnitř, se musí nevyhnutelně dostat ven.
V současnosti neexistují pozorování, která by možný výskyt bílých děr byť jen naznačovala. Ostatně i podle teoretických předpovědí by měly být extrémně nestabilní. Už vůbec pak není jasné, zda by mohly být oba typy nějak spojeny, přestože se i podobné divoké hypotézy v literatuře objevují. Někteří autoři se domnívají, že samotný Velký třesk je vlastně projevem bílé díry, neboť při něm došlo k „vypuzení“ obrovského množství energie a hmoty z jednoho bodu.
