Nelegitimní potomci českých panovníků do dějin ve větší míře vstoupili teprve v druhé polovině 13. století. Pro své levobočky se jejich vznešení otcové vesměs snažili zajistit obstojnou budoucnost a v některých případech též aktivně usilovali o jejich legitimizaci. Být nemanželským dítětem krále se od tohoto okamžiku stalo věcí takřka prestižní
Fakt, že se první podrobnější zprávy o dětech, které se českým panovníkům narodily mimo manželský svazek, objevují až v případě „krále železného a zlatého“, nemusí samozřejmě znamenat, že by dřívější králové a knížata nemanželské děti neměli – dobové prameny o nich pouze mlčí. Svou roli mohl sehrát i měnící se pohled na samotnou instituci manželství, protože levobočkem byl o dvě a půl století dříve i zcela legitimní český kníže Břetislav, kterého jeho otec Oldřich zplodil s prostou dívkou Boženou.
Kromě prvorozeného syna Mikuláše kronikář Přibík Pulkava z Radenína zmiňuje hned tři dívky, jež jejich královský otec provdal za urozené muže a dal jim dobré věno. Ve světle dalších pramenů se ale zdá, že Přemyslových dětí narozených mimo manželské lože bylo ještě o něco víc. Přestože zmínky o nich jsou jen útržkovité, pokusme se jeho nelegitimní potomstvo zrekapitulovat.
Nejznámější z Přemyslových nemanželských potomků se v dějinách rozhodně neztratil, ba naopak – stal se dokonce zakladatelem vedlejší rodové linie. Takzvaní opavští Přemyslovci v severovýchodním cípu českých zemí vládli ještě dávno poté, co hlavní rodová větev smrtí Václava III. vymřela. Jejich poslední mužský příslušník Valentin Hrbatý skonal až v roce 1521.
Král se k Mikulášovi vždy hlásil, protože šlo o jeho vůbec prvního syna. Na svět přišel pravděpodobně v roce 1254, zatímco oficiální dědic Václav II. jej následoval až o sedmnáct let později (* 1271). Mikulášovou matkou, o níž psal František Pražský, snad mohla být Anežka z Kuenringu. Šlo o Přemyslovu údajnou dlouholetou milenku, jejíž jméno však zmiňuje až pozdější tradice. Jisté je, že šest let po narození levobočka se Přemyslovi podařilo ho legitimizovat. Z listiny, kterou jej papež Alexandr IV. uznal coby králova syna, na druhou stranu vyplývalo, že žádné z nemanželských dětí (tehdy byly na světě ještě dvě dcery) nemá nárok na otcův trůn.
Mikuláš vyrůstal poblíž dvora a král se postaral o jeho výchovu i hmotné zajištění. K tomu druhému mělo posloužit právě Opavsko, které Přemysl Otakar II. vydělil z Moravského markrabství v samostatný celek, jehož vládcové zůstávali leníky českého krále.
Mikuláš otce doprovázel i do osudné bitvy na Moravském poli v roce 1278, kde sám padl do uherského zajetí, z něhož se vrátil až po třech letech. Opavské knížectví si mezitím přisvojila královna-vdova Kunhuta se svým novým partnerem Závišem z Falkenštejna. Mikuláš však nakonec Opavsko získal pod svou kontrolu a do dějin vešel také jako ten, kdo nechal v roce 1290 Záviše před hradem Hluboká zkrátit o hlavu. Neshody s místní šlechtou donutily Mikuláše v závěru života Opavské knížectví opustit a uchýlit se do Brna. Zde dožil v klášteře minoritů, kde se po smrti v roce 1318 nechal také pohřbít, a to i se svou ženou Adelaidou, příbuznou Habsburků.
Svou nejstarší dceru Anežku Přemysl zplodil s některou z dvorních dam královny Markéty Babenberské. Anežka se musela narodit ještě v padesátých letech 13. století, protože o ní hovoří listina papeže Alexandra IV. z října 1260, která tři tehdy žijící královy potomky legitimizovala.
Její jméno známe z jiných listin pocházejících z počátku 14. století, přičemž v roce 1318 se o ní hovoří již jako o zesnulé. Provdala se za vlivného šlechtice Bavora II. ze Strakonic, který po čas držel i úřad českého maršálka, a měli spolu minimálně tři syny.
Papežská listina z roku 1260 zmiňovala dcery celkem dvě, před tímto datem a stejné matce jako v případě Mikuláše a Anežky se tedy musela narodit ještě jedna. Dívka, kterou neznáme jménem, se provdala za českého pána Oldřicha z Drnholce. Ten byl krátce znojemským purkrabím a poté hejtmanem Korutan, Kraňska a Vindické marky – tedy oblastí na území dnešního Rakouska a Slovinska, které během své vlády získal Přemysl Otakar II. Svou dceru král zjevně svěřil člověku, na kterého sám spoléhal. Oldřich z Drnholce padl během bojů s Uhry v roce 1273, ještě za Přemyslova života.
Druhá z Přemyslových dcer, již neznáme jménem, přišla na svět až po říjnu 1260. Zmiňuje se o ní pouze Přibík Pulkava z Radenína ve své kronice, kterou ale psal až ve 14. století. Ještě za otcova života si tato žena měla vzít českého šlechtice z rodu Benešoviců, Voka z Kravař, který zastával úřad komorníka opavského soudu.
Druhý nemanželský syn Přemysla Otakara II. Jan udělal skvělou církevní kariéru, ač možná nikdy nepřijal kněžské svěcení. Narodil se někdy po roce 1255 a roku 1288 získal úřad vyšehradského probošta, s nímž se tradičně pojila i prestižní funkce kancléře českého království. Jako takový se stal úzkým spolupracovníkem svého nevlastního bratra Václava II., zasedal dokonce v jeho královské radě.
Panovníka podpořil při jeho cestě za polskou královskou korunou, což mu Václav „oplatil“ po smrti pražského biskupa Tobiáše z Bechyně v roce 1296. Jan byl i díky němu horkým kandidátem na nejvyšší církevní funkci v českých zemích, kapitula ale nakonec zvolila pro ni přijatelnějšího uchazeče, jímž byl Řehoř z Valdeka. Krátce poté, v srpnu 1296, Jan zemřel.
Přemyslova dcera Alžběta se v roce 1275 provdala za rakouského šlechtice Jindřicha z Kuenringu. Nemohla tedy být dcerou Přemyslovy milenky Anežky, protože by si brala vlastního strýce, což podmínky kanonického práva nedovolovaly. Někteří historikové Alžbětu ztotožňují s onou bezejmennou dcerou, která se vdala původně za Oldřicha z Drnholce, v jiných výkladech se jedná o dvě různé osoby.
Jindřich z Kuenringu svého tchána doprovázel do bitvy na Moravském poli, za což mu Rudolf I. Habsburský později zabavil jeho rakouské majetky. Zchudlý šlechtic se následně i s manželkou uchýlil do Opavy k vévodovi Mikuláši, kde později zemřel.
Patrně nejmladší nemanželská dcera Přemysla Otakara II. Eliška si vzala Vikarta z Polné, který na počátku 14. století vykonával úřad brněnského purkrabího. Píše o ní Petr Žitavský ve Zbraslavské kronice v souvislosti s králem Václavem II., kterého uvádí jako jejího bratra.
TIP: Zločin a trest: Osudy nechtěných a nemanželských dětí v raném novověku
Eliška měla žít ještě deset let po jeho smrti a Petrovi osobně vyjevit události z králova života, kterou pak kronikář ve svém díle zaznamenal. To by znamenalo, že žila nejméně do roku 1315. Zemřela pravděpodobně před rokem 1326, neboť k tomuto datu už prameny jako Vikartovu manželku uvádějí jakousi Giselu.
VědaPohled na soptící tonžský vulkán, který v roce 2015 vytvořil dnes již neexistující ostrov Hunga Tonga–Hunga Haʻapai. (foto: Profimedia)
HistorieJen kousek od Café Museum je slavný Naschmarkt – právě tady se každou sobotu dopoledne koná velký bleší trh. (ilustrace: Wikimedia Commons, Carl Moll, CC0)