Záchrana nanečisto: NASA s Evropou chystají sebevražednou misi k asteroidu

24.05.2020 - Vít Straka

V případě ohrožení naší planety nebezpečným asteroidem by se záchranné mise zřejmě ujalo robotické plavidlo. A není nejvyšší čas si všechno pro jistotu vyzkoušet? Sonda DART agentury NASA se proto poprvé v historii přímo ve vesmíru pokusí změnit dráhu blízkozemní planetky. K misi se chce připojit i Evropa

<p>Sonda zasáhne „Didymoon“ rychlostí 6,6 km/s. Uvolněná energie o ekvivalentu 2,4 t TNT by měla měsíc odchýlit z jeho oběžné dráhy a snížit rychlost rotace kolem planetky.</p>

Sonda zasáhne „Didymoon“ rychlostí 6,6 km/s. Uvolněná energie o ekvivalentu 2,4 t TNT by měla měsíc odchýlit z jeho oběžné dráhy a snížit rychlost rotace kolem planetky.


Reklama

Člověku se až vkrádá do hlavy melodramatický film Drtivý dopad z roku 1998: Osamělý astronom na horské observatoři objeví kometu na kolizním kurzu se Zemí. Vláda zprávu nějakou dobu tají, ale nakonec vyšle do vesmíru loď s odvážnou posádkou, která musí kvůli nastalým komplikacím pro odpálení obrovské komety přinést nejvyšší oběť… 

Ve skutečnosti oblohu nepřetržitě sledují pozemní i kosmické teleskopy. Stále objevujeme a katalogizujeme nové a nové asteroidy, přičemž v současnosti naštěstí nevíme o žádném, který by v dohledné budoucnosti hrozil dopadem na zemský povrch. Ale co když jednou…?

Sebevražedný průkopník

Prakticky po celé Sluneční soustavě je rozeseto velké množství průzkumných sond. Obíhají okolo svého cíle, fotografují, měří a dlouhodobě odesílají výsledky k Zemi. Jenže co se týče rýsující se mise DART neboli Double Asteroid Redirection Test, je třeba se připravit na něco úplně nového, průkopnického. Sonda zamíří do vesmíru vybavená pouze navigační kamerou a po více než roce putování meziplanetárním prostorem narazí ve vysoké rychlosti do planetky. Konec, tečka. Tak bychom mohli stručně popsat cíl automatu. 

To hlavní ovšem přijde až potom. Astronomové zahájí podrobnou pozorovací kampaň, během níž zmapují výsledky impaktu umělého tělesa a především jeho vliv na letovou dráhu asteroidu. Podobné akce jsme mohli vidět už v minulosti: Vloni na jaře japonská Hajabusa 2 obdobně „bombardovala“ planetku Ryugu speciálním projektilem, za účelem odkrýt pro následný průzkum její geologicky zajímavé vrstvy. U mise DART však mnoho geologie nenajdeme – úkolem je pouze vyzkoušet metodu vychýlení asteroidů z trajektorie, která by je mohla přivést k dopadu na Zemi.

Vlastní raketa? Luxus

DART má do vesmíru odstartovat za rok, v září 2021, projekt však běží již nyní. Loni v červnu se zárodek plavidla přesunul do Laboratoře aplikované fyziky baltimorské Univerzity Johnse Hopkinse, jež na přípravě mise úzce spolupracuje s NASA. Sonda tam má podstoupit první testování, načež bude zase odvezena kvůli integraci s novým typem iontového pohonu NEXT, který slibuje zkrátit dobu přeletu k cíli. „Myslím, že jsme lidi tímto projektem zaujali. Nechtějí totiž dopadnout jako dinosauři,“ žertuje Elena Adamsová ze zmíněné univerzity. 

Kvůli relativně malému rozpočtu se původně počítalo, že sebevražedná sonda poletí jen coby sekundární náklad například s nějakým komunikačním satelitem na špici jedné rakety. Z hlediska nebeské mechaniky by to však značně omezovalo přeletové možnosti k asteroidu a mise by se tím zřejmě protáhla. „Museli bychom se sondou prostě nějakou dobu kroužit okolo Země a čekat na možnost jejího oddělení od horního stupně nosiče,“ vysvětluje Adamsová. 

Naděje svitla loni v dubnu, kdy se podařilo dohodnout s firmou SpaceX vynesení automatu na raketě Falcon 9. NASA, pod jejímž patronátem se pokus o vychýlení asteroidu odehrává, za to zaplatí 69 milionů dolarů. V září 2021 nosič odstartuje z vojenského kosmodromu Vandenberg v Kalifornii, kde má SpaceX k dispozici jednu rampu. DART tak bude moct manévrovat podle vlastní potřeby bez ohledu na jiný, současně dopravovaný náklad. 

Náraz do měsíce

V říjnu 2022, více než rok po startu, dorazí sonda k cíli: Binární blízkozemní asteroid Didymos o průměru asi 780 metrů krouží okolo Slunce o něco dál než Země, konkrétně ve vzdálenosti 152–345 milionů kilometrů. Objevit se jej podařilo v roce 1996 a je zajímavý zejména svým malým souputníkem, měsíčkem o průměru asi 165 m s přezdívkou „Didymoon“. Právě ten se přitom stane cílem nárazu sondy. Podle vědců totiž díky vzájemnému působení dvou těles vyniknou následky střetu lépe, než kdyby DART narazil do obyčejného, osamělého objektu. 

Už nyní navíc probíhá intenzivní pozorovací kampaň systému Didymos pozemními dalekohledy, aby badatelé před začátkem mise získali maximum informací o trajektoriích obou těles, a mohli tudíž po nárazu lépe porovnávat a zhodnotit situaci – tedy nasbírat co nejvíc dat pro budoucí záchranu Země.

DART bude pohánět iontový motor a menší, hydrazinové trysky pro preciznější manévrování. O navedení na povrch měsíčku se postará navigační a snímací kamera DRACO, spolu s autonomním letovým softwarem v počítači sondy. Náraz do souputníka, při němž bude automat samozřejmě zničen, se odehraje rychlostí 6,6 km/s ve vzdálenosti necelých 11 milionů kilometrů od Země – což umožňuje zahájit intenzivní sledování systému Didymos pozemními observatořemi a radary. 

Vědci očekávají, že impakt změní oběžnou rychlost měsíčku okolo asteroidu jen o zlomek procenta, bude to však stačit, aby se doba jednoho obletu proměnila v řádu minut (nyní jde o necelých 12 hodin). Dodejme, že „Didymoon“ krouží kolem 780metrové planetky ve vzdálenosti asi 1,2 km. Podle aktuálních pozorování přitom Didymos Zemi nikdy neohrozí, tudíž se nemusíme obávat, že by mu DART naopak udělil impulz k zásahu naší planety. 

Na začátku cesty

Samotný DART je rovněž ještě v plenkách a konstruktéři dosud řeší základní problémy. Sonda například ponese inovativní solární panely ROSA (Roll-Out Solar Array) o rozpětí asi 12,5 m, jež se po startu rozvinou ze srolovaného stavu jako kinofilm. Popsaný design slunečních článků se již před časem testoval na ISS. Konstruktéři však mají obavy, aby daný typ baterií neoslňoval při snímání kameru DRACO. 

TIP: NASA chystá obranu proti nebezpečným planetkám

„Kamera bude během letu pořizovat úchvatné fotografie, jejím primárním úkolem je však navigace,“ vysvětluje Adamsová, která nyní coby technologická koordinátorka projektu také řeší základní otázky. „Posledních deset dní letu bude nutné, aby tým zůstával v řídicím středisku čtyřiadvacet hodin denně. Jde však o malou misi a nás je jen pár. Takže nyní vymýšlíme, jak pokrýt kritické manévry či jak postupovat v případě potíží.“ 

Do projektu se hodlá zapojit i Evropa: V plánech ESA fuguruje družice Hera, jež by startovala v roce 2024 a o dva roky později by dorazila k zasaženému asteroidu. Pomocí dvou cubesatů by prozkoumala kráter vyhloubený v měsíčku a změřila přesné parametry současné letové dráhy obou těles. Projekt získal předběžný souhlas loni v listopadu, na zasedání Space19 +.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907