Záchranné stanice na konci světa: Historie perských karavanserájů
Tisíce kilometrů dlouhá trasa hedvábné stezky i bezpočet kratších, ale stejně důležitých lokálních spojnic by se neobešly bez karavanserájů – ubytovacích stanic, jež se staly centry kulturní výměny i místem předávání novinek.
Starověk byl světem řídkého osídlení, dlouhých tras a jen pomalého postupu. Poutníci a obchodníci se museli mít neustále na pozoru před bandami lupičů i před špatným počasím. V pouštích Persie se staly jejich záchranou stanice při cestách, které nabízely ubytování, hostinec, stáje pro zvířata – a především pevné a dobře hlídané zdi, kde mohl znavený cestovatel spočinout beze strachu z nočního přepadení. Území Persie, tedy dnešního Íránu, jimi bylo doslova poseté.
Výraz „karavanseráj“ pochází z perského „kārvānsarā“ neboli „palác pro karavany“. Uvedené stavby vznikaly od dob Achaimenovské říše mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. a jejich rozvoj pokračoval v sásánovské, islámské i safíovské éře. Většinou měly čtvercový či obdélníkový půdorys s vysokými silnými zdmi, jediným vchodem a vnitřním nádvořím obklopeným místnostmi pro ubytování, sklady a stájemi. Dalo se tak snadno kontrolovat, kdo vstupuje dovnitř a kdo vychází ven. Ačkoliv zvenčí karavanseráje připomínaly strohé pevnosti, jejich interiéry bývaly bohatě zdobené a nádvoří nezřídka zahrnovalo i malou zahradu s kašnou či bazénkem.
Kouzlo starých časů
K nejznámějším patří karavanseráj Zein-o-din nedaleko města Jazd, pocházející z 16. století. Je pozoruhodný svou kruhovou architekturou, jež mezi jinak převážně čtvercovými stavbami vyniká. Další příklad nabízí Bisotun, který ležel na starobylé trase spojující Mezopotámii s perským vnitrozemím. Zmíněné stavby přitom nepředstavovaly jen praktická útočiště: Často je zdobily složité vzory dlaždic, klenby a ornamenty, odrážející bohatství a umění tehdejší doby.
V roce 2023 přibylo na seznam světového dědictví celkem 54 zmíněných íránských komplexů, pod společným názvem „Perské karavanseráje“. UNESCO ocenilo jejich výjimečnou hodnotu jako důkaz kulturní a obchodní výměny mezi východním a západním světem. Karavanseráje sloužily coby místa setkávání různých národů, kde se mísily zvyky, jazyky i náboženství. Šlo také o centra šíření vědomostí a obchodníci tam vedle zboží sdíleli též informace, příběhy a dobové technologie.
Dnes tvoří íránské karavanseráje nejen historické památky, ale rovněž turistické atrakce. Některé, jako právě Zein-o-din, se přeměnily na stylové hotely, kde lze zažít atmosféru dávných časů. Zachování letitých staveb však čelí výzvám: Mnohé chátrají kvůli nedostatku peněz na údržbu nebo v důsledku přírodních vlivů, včetně zemětřesení a eroze.
