Záhada, která trápila paleontology více než sto let, má řešení: Prastarý příbuzný savců se líhl z vajec

Před 280 až 200 miliony let se na Zemi objevila skupina živočichů zvaná therapsidi – dávní předchůdci savců, včetně člověka. Jejich fosilie byly poprvé popsány už v 19. století v Jižní Africe a od té doby jich vědci objevili tisíce. Přesto ale dlouho chyběl jeden klíčový důkaz: nikdo nikdy nenašel jejich vejce.

To bylo překvapivé. Někteří dnešní savci, jako ptakopysk nebo ježura, vejce kladou. Někteří paleontologové se proto postupně začali zabývat myšlenkou, zda therapsidi nemohli být živorodí.

Poklad z muzea

Zlom přišel díky fosilii objevené už v roce 2008 poblíž Ovistonu v Jižní Africe. Paleontolog John Nyaphuli tehdy našel zkamenělé embryo druhu Lystrosaurus, který žil krátce po největším vymírání v historii Země.

Fosilie byla uložena v muzeu a téměř 20 let nebylo jasné, zda se nalezené embryo původně nacházelo ve vajíčku či nikoliv. Nezachovala se totiž žádná skořápka. Buď byla původně kožnatá anebo se z nějakého důvodu rozpustila. Tvrdé a odolné vaječné skořápky, jaké známe například u ptáků, se během historie života objevují až u nejpokročilejších dinosaurů.

Máme důkaz!

Odpověď přinesla až moderní technologie. Vědci využili výkonný urychlovače částic zvaný synchrotron, který se nachází ve vědeckém centru European Synchrotron Radiation Facility ve francouzském Grenoblu. Toto speciální zařízení jim umožnilo nahlédnout dovnitř fosilie pomocí intenzivního rentgenového záření.

Detailní snímky odhalily klíčový znak: spodní čelist embrya nebyla plně srostlá. Tento vývojový rys známe dnes pouze u ptáků a želv ještě před vylíhnutím – jejich čelisti se spojují až později, aby zobák byl po narození dostatečně pevný. To znamená jediné: embryo uhynulo ještě ve vejci. Dlouho hledaný důkaz byl konečně na světě – therapsidi skutečně kladli vejce.

Přeživší apokalypsy

Lystrosaurus je jedním z nejznámějších „přeživších“ tzv. Velkého vymírání před 252 miliony lety, kdy zmizelo až 90 % všech druhů. Jak tento býložravec katastrofu přežil, zůstává záhadou – nově objevené vejce ale nabízí důležitou stopu.

Fosilie naznačuje, že Lystrosaurus kladl relativně velká vejce. To znamená, že mláďata byla vyživována žloutkem ještě před vylíhnutím, na rozdíl od dnešních ptakořitních (ptakopysků a ježur), která sice kladou vejce, ale po vylíhnutí mláďata krmí mlékem. Velká vejce měla navíc zásadní výhodu: lépe odolávala vysychání v tehdejším extrémně suchém prostředí.

Velikost vejce také naznačuje, že mláďata byla po vylíhnutí poměrně vyvinutá – schopná se sama živit a rychle utíkat před predátory. Takový „rychlý start“ znamenal, že jedinci dospívali dříve a mohli se rychle rozmnožovat.

Právě tato kombinace – odolná vejce, rychlý vývoj a časná reprodukce – mohla být klíčem k přežití druhu v době, kdy většina života na Zemi zanikla.