Starověký mrakodrap v Etiopii? Palác starý 2 800 let mohl vyrůst do překvapivé výšky

V etiopské vysočině stojí pozůstatky paláce starého zhruba 2 800 let. Nový výzkum naznačuje, že jeho konstrukce byla natolik robustní, že mohla bezpečně nést zatížení odpovídající nejméně 19 podlažím. Palác Grat Be’al Gibri tak mohl podle svých konstrukčních možností dosahovat na svou dobu proporcí mrakodrapu.

Stavba se nachází v lokalitě Yeha v Etiopii, v oblasti Etiopsko-eritrejské vysočiny. Vznikla přibližně kolem roku 800 př. n. l. a s půdorysem asi 60 × 60 metrů byla podle současných poznatků největším známým palácovým komplexem své doby v Jižní Arábii a východní Africe. Palác patrně už ve starověku zničil požár a do dnešních dnů se dochovaly pouze části přízemí a podstavce.

Tajemství ukryté ve zdech

Palác Grat Be’al Gibri byl postaven z kamenného zdiva spojeného jílovou maltou. Konstrukci dále zpevňovaly vodorovně uložené dřevěné trámy. Právě tento způsob stavby se nyní vědci pokusili prověřit pomocí moderních počítačových metod.

Výzkumný tým vedený Německým archeologickým ústavem a Braniborskou technickou univerzitou v Chotěbuzi-Senftenbergu vytvořil virtuální 3D model dvou částí paláce – rohu zdi a dveřního otvoru. Jejich nosnost následně analyzoval pomocí metody konečných prvků, která ukazuje, jak velké zatížení by konstrukce unesla.

Počítačové simulace ukázaly, že konstrukční systém měl pozoruhodnou nosnost. Podle výsledků mohl bezpečně podporovat nejméně 19 pater. Z pohledu samotné konstrukce tak mohl být palác mnohem ambicióznější stavbou, než naznačují dochované pozůstatky.

Devatenáct pater? Ne tak úplně

Označení „mrakodrap“ má ovšem jeden háček. Devatenáct pater v tomto případě neznamená, že palác skutečně dosahoval výšky devatenáctipatrové budovy. Číslo vychází z počítačového modelu a označuje zatížení, které mohla konstrukce bezpečně nést. Jak vysoký palác ve skutečnosti byl, z analýzy určit nelze.

Podstatné ale je, že podobně robustní konstrukci dosud u tak staré stavby v této části světa žádná inženýrská analýza nepotvrdila. Výzkum tak dává novou oporu starším zprávám o vícepatrových stavbách, které se v oblasti objevují v historických pramenech i na skalních rytinách a nástěnných malbách. Starověké prameny citované arabskými historiky například zmiňovaly konstrukce až o 20 podlažích a jihoarabské skalní rytiny i nástěnné malby zobrazují podobné vícepatrové stavby.

Nová studie poprvé ukázala, co všechno tento stavební systém dokázal vydržet. Archeologové ho už dříve považovali za velmi vyspělý. Nyní se navíc potvrdilo, že jílové zdivo kombinované s kamenem a vodorovně uloženými dřevěnými trámy patřilo v Yeha i okolní vysočině k běžným stavebním postupům.

Stavební mistři z etiopské vysočiny

Výsledky mají význam také pro představu o původu těchto stavebních technik. Podle historika Kwasiho Konadua zpochybňují starší pohled, podle něhož podobné systémy přicházely do severního Afrického rohu především z Arábie.

Archeologové podle něj už dříve upozorňovali na dlouhou místní tradici monumentálního stavitelství a vlastního inženýrství. Dokládají ji mimo jiné vícepatrové paláce, městské domy a stély v tomto regionu. Nové poznatky tak podle Konadua potvrzují, že afričtí stavitelé už před zhruba třemi tisíci lety dokázali při stavbě zohledňovat výšku, materiál i zatížení konstrukcí.

Výzkum zároveň rozšiřuje pohled na pokročilé stavební technologie starověku. Debaty o vyspělém dávném inženýrství se často soustředí na Egypt, Mezopotámii, Řecko a Řím. Yeha však podle archeologa Davida Tanasiho ukazuje, že podobně sofistikované tradice existovaly také v etiopském a sábaejském světě, kde se setkávaly africké a jihoarabské stavební tradice.

Pro současné stavební inženýry je přitom pozoruhodné, že metody moderního stavebního inženýrství, včetně počítačového modelování, lze přímo použít také při zkoumání 2 800 let staré stavby. Podle vedoucího výzkumu Martina Drieschnera to ukazuje, jak účinné mohou být numerické simulace i mimo oblast tradičního stavebního inženýrství.