Zazděná dívka a padlý most: Temné pozadí slavné dětské písně
„London Bridge is falling down, falling down, falling down. London Bridge is falling down, my fair lady,“ zpívá se ve světoznámé písni. Kdo však je ona krásná paní a co má nevinná rýmovačka společného s lidskými oběťmi?
Příběh této písně je velmi jednoduchý a připomíná pohádku O třech malých prasátkách. Most hlavního města se neustále bortí a je potřeba jej stavět z různých materiálů. Dřevo a hlínu však spláchne voda, cihly nevydrží a neosvědčí se dokonce ani železo či zlato. Pouze kámen přetrvá.
Zlatá brána otevřená
I ve skutečnosti chytlavý popěvek souvisí s dětmi. Provází totiž hru ne nepodobnou známé Zlaté bráně. I v tomto případě tvoří dvojice „most“ pomocí spojených rukou a ostatní pod ním procházejí. Nejedná se však o žádnou prostou hříčku, vždyť známou melodii bychom našli již v příručce The English Dancing Master Johna Playforda z roku 1651. Tato bible tanečníků pak byla znovu a znovu vydávána, protože obsahovala svod tehdy známých „English Country Dances“ s jejich popisy, takže podle ní tančila i Jane Austenová. Kořeny skladby jsou však ještě mnohem hlubší a možná také temnější.
Z mýtů a legend
To si alespoň myslela folkloristka Alice Bertha Gomme, podle které píseň popisuje lidskou oběť, kdy byl kvůli důležité stavbě zabit člověk, aby jeho tělo zabezpečilo pevnost a jeho duch ochranu. Tento přístup je nám důvěrně známý díky legendě o kouzelníku Merlinovi. I zde se setkáváme s věží, která neustále padá, až čarodějové králi doporučí zazdít do základů chlapce, který nemá otce. Los tehdy padl na samotného Merlina, ze kterého dělal vhodného kandidáta jeho nemanželský původ.
Fenomén lidské oběti se ale nachází i v našich pověstech. Například Jan Šembera Černohorský z Boskovic (zemřel 1597) prý narážel při stavbě zámku Bučovice na problémy s podložím. Stavba se neustále bortila a zedníci každé ráno nacházeli odhozené kameny až hluboko v údolí. Když už si šlechtic začínal zoufat, potkal moudrého poutníka, který se zrovna vracel ze Svaté země. Muž mu poradil, že je zapotřebí zazdít do základů stavby dobrého člověka. Šembera zajásal a nechal zavraždit samotného cestovatele. Stavba pak již nepadala.
Oběti v historii
Ve skutečnosti byli nejčastějšími oběťmi děti nebo mladé ženy, tedy lidé, kteří byli pro blahobyt společnosti nejdůležitější. Tento fenomén provází lidstvo již od paleolitu a prostupuje napříč kulturami. (Ne každý nebožtík uložený v nehrobovém objektu však byl kvůli dané stavbě usmrcen.)
Pro vhodné příklady není nutné zacházet až do pravěku. Traduje se, že v jihočeských Borovanech byla roku 1867 nalezena dívka zazděná ve výklenku zdiva (údajně proto, aby zvýšila její pevnost) a v polovině minulého století byly ve vesnicích na Valašsku nalezeny oběti spojené s manismem – dávným kultem uctívání zemřelých předků. Ve venkovských usedlostech obecně pak bylo zvykem vyhrabávat kosti předků a tajně je umisťovat před prahem či pod pecí.
Zajímavé je, že podobné rituály provádíme i dnes. Jen jsme živého tvora nahradili slavností, jako je položení základního kamene nebo přestříhávání pásky. Vždy však jde o to stejné. Nějaký člověk si nárokuje prostor a vymezuje jeho hranice.
Krásná paní z písně by tedy mohla být žena obětovaná kvůli pevnosti mostu a zdánlivě kratochvilná píseň připomínka ztraceného života. Jedná se však jen o teorii, kterou nepotvrzuje konkrétní archeologický nález. Ostatně, není ani jisté, o který konkrétní londýnský most by mělo jít…
