Pohyb, zdravější strava a konec kouření mohou pacientům s rakovinou výrazně zlepšit vyhlídky na přežití

Diagnóza rakoviny bývá pro mnoho lidí okamžikem, kdy se svět obrátí vzhůru nohama. Vedle samotné léčby však pacienti často řeší i otázku, zda mohou vlastními silami zlepšit své vyhlídky. Má smysl změnit jídelníček? Začít cvičit? Přestat kouřit?

Podle rostoucího množství výzkumů zní odpověď jednoznačně: ano. Některé změny životního stylu mohou mít po stanovení diagnózy překvapivě výrazný dopad na délku i kvalitu života a v některých případech se jejich přínos blíží účinkům samotné onkologické léčby.

Ročně je ve Spojených státech diagnostikováno více než dva miliony nových případů rakoviny a žije zde přes 18 milionů lidí, kteří rakovinu prodělali. Právě u této skupiny se stále intenzivněji zkoumá, jakou roli hrají každodenní návyky po skončení či během léčby.

Zlozvyk, který výrazně zhoršuje prognózu

Nejdůležitější změnou, kterou může pacient po diagnóze rakoviny udělat, je přestat kouřit. Přesto to není jednoduché. Analýza více než 130 vědeckých studií zahrnujících přes 50 tisíc pacientů s rakovinou plic nebo nádorovými onemocněními hlavy a krku ukázala, že zhruba třetina z nich pokračovala v užívání tabáku i po stanovení diagnózy.

Zajímavé je, že počet kuřáků krátce po diagnóze obvykle klesá, což souvisí s probíhající léčbou. Jakmile však uplyne více času, část pacientů se ke kouření vrací.

Důsledky mohou být závažné. Pokračující kouření zvyšuje riziko vzniku druhého nádorového onemocnění, zhoršuje odpověď organismu na léčbu a zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků. Současně roste i riziko návratu původní rakoviny a úmrtí nejen na ni, ale i na další příčiny.
Výzkumy u pacientů s rakovinou plic a nádory hlavy a krku například ukázaly, že lidé, kteří po diagnóze přestali kouřit, měli téměř o 30 % vyšší šanci na přežití než ti, kteří v kouření pokračovali.

Méně je lépe

Podobně problematický je i alkohol. Data z amerického programu All of Us Research Program, který sledoval přibližně 15 tisíc dospělých s diagnózou rakoviny, ukázala, že téměř čtyři pětiny z nich alkohol nadále konzumovaly. Více než desetina překračovala doporučenou míru pití a téměř čtvrtina se účastnila epizod nadměrného pití.

Studie zaměřené na pacienty s poruchou užívání alkoholu zjistily, že pokračující konzumace souvisí s častějšími hospitalizacemi po stanovení diagnózy. U lidí s nádory horní části trávicího a dýchacího traktu – tedy například dutiny ústní, hltanu, hrtanu či jícnu – bylo navíc riziko vzniku dalšího nádorového onemocnění více než dvojnásobné oproti abstinentům.

Přestože dostupné důkazy naznačují, že omezení nebo úplné vysazení alkoholu zlepšuje prognózu, množství dat zatím není tak přesvědčivé jako v případě kouření.

Pohyb jako doplněk léčby

Ještě před několika desetiletími dostávali onkologičtí pacienti často doporučení hlavně odpočívat. Současné poznatky však ukazují, že pravidelná fyzická aktivita představuje důležitý doplněk léčby.

Cvičení během i po terapii pomáhá snižovat únavu, zlepšuje kvalitu života, podporuje svalovou sílu a pomáhá udržovat zdravou tělesnou hmotnost i složení těla. Navíc se ukazuje, že lidé s lepší fyzickou kondicí mají vyšší šanci na dlouhodobé přežití.

Pacientům podstupujícím chemoterapii nebo radioterapii odborníci doporučují být aktivní podle svých možností. Každý pohyb se počítá, zároveň je však důležité naslouchat vlastnímu tělu a v případě potřeby zátěž snížit.

Přínos pohybu potvrzuje rozsáhlá analýza 150 studií. U žen s rakovinou prsu vedla pravidelná fyzická aktivita ke snížení celkové úmrtnosti o 36 %. Riziko úmrtí přímo na rakovinu prsu se snížilo o 31 %.

Podobné výsledky byly zaznamenány i u mužů s rakovinou prostaty. Aktivní pacienti měli o 37 % nižší riziko úmrtí z jakékoli příčiny a o 27 % nižší pravděpodobnost úmrtí přímo v důsledku nádoru prostaty. Srovnatelné trendy vědci pozorují také u rakoviny plic a tlustého střeva.

Přesný mechanismus zatím není zcela objasněn. Jedna z hlavních hypotéz předpokládá, že pohyb posiluje schopnost imunitního systému rozpoznávat a ničit nádorové buňky. Současně snižuje chronický zánět a vytváří méně příznivé prostředí pro růst a šíření nádorů.

Doporučení vycházející z výzkumů jsou podobná jako pro běžnou populaci. Za minimální cíl lze považovat alespoň 150 minut středně intenzivní aerobní aktivity týdně, případně 75 minut intenzivního pohybu.

K tomu by se mělo přidat posilování hlavních svalových skupin nejméně dva dny v týdnu. Nemusí jít o vrcholový sport – významný přínos mohou mít i svižné procházky, jízda na kole nebo pravidelné cvičení doma.

Středomořský jídelníček boduje

Vedle pohybu se vědci zaměřují také na stravu. Nejvíce údajů pochází od pacientů s rakovinou prsu a kolorektálním karcinomem.

Významná studie WINS sledovala téměř 2 500 žen s časným stadiem rakoviny prsu po chirurgickém odstranění nádoru. Část účastnic přešla na dietu s nižším obsahem tuků, zatímco druhá skupina pokračovala ve svém běžném stravování. Po pěti letech měly ženy s upraveným jídelníčkem o 24 % nižší riziko návratu rakoviny. Vědci však upozorňují, že část efektu mohla souviset i s úbytkem hmotnosti.

Další analýza zahrnující více než 9 200 žen, které prodělaly rakovinu prsu, ukázala, že strava bohatá na ovoce, zeleninu a celozrnné produkty a současně chudá na červené maso, nasycené tuky a další zdroje nezdravých tuků snížila celkovou úmrtnost o 23 %.

Ještě výraznější výsledky byly zaznamenány u kolorektálního karcinomu. Pacienti, kteří se dlouhodobě drželi jídelníčku připomínajícího středomořskou dietu, snížili riziko úmrtí téměř o polovinu.

Zázračné diety zatím nemají oporu ve vědě

Popularita různých speciálních diet určených pro onkologické pacienty v posledních letech roste. Patří mezi ně například ketogenní dieta, nízkosacharidové režimy, půsty nebo různé takzvané funkční potraviny.

Podle systematického přehledu odborníků z Americké společnosti klinické onkologie však zatím neexistují dostatečně silné důkazy, které by potvrzovaly nebo naopak vyvracely jejich přínos. Současná data proto nepodporují tvrzení, že by tyto restriktivní přístupy zlepšovaly kvalitu života, omezovaly nežádoucí účinky léčby nebo přímo zvyšovaly kontrolu nad nádorovým onemocněním.

Návrat části kontroly do vlastních rukou

Rakovina je nemoc, která v lidech často vyvolává pocit bezmoci. Moderní výzkum však naznačuje, že pacienti nejsou odkázáni pouze na lékaře a léčebné postupy. Přestat kouřit, omezit alkohol, pravidelně se hýbat a zaměřit se na kvalitní stravu představují kroky, které mohou významně ovlivnit další průběh onemocnění.

Ačkoliv žádná z těchto změn nenahrazuje odbornou léčbu, dostupné důkazy ukazují, že mohou prodloužit život, snížit riziko návratu rakoviny a zlepšit celkovou kvalitu života. Pro mnoho pacientů tak představují možnost získat alespoň část kontroly nad situací, kterou jinak často vnímají jako zcela mimo svůj vliv.