Bitva u Kurska ve vzpomínkách účastníků (3): Rudá hvězda Mansura Abdulina

09.08.2020 - Miroslav Mašek

Epického střetu u Kurska se na obou stranách zúčastnily statisíce vojáků, kterým válečný osud připravil ty nejtvrdší zkoušky. Mnozí v nich obstáli a zařadili se tak mezi hrdiny, jejichž příběhy fascinují dodnes

<p>Po vítězství u Kurska se Abdulin zúčastnil bojů u řeky Dněpr a koncem listopadu 1943 utrpěl u Znaměnky vážné zranění.</p>

Po vítězství u Kurska se Abdulin zúčastnil bojů u řeky Dněpr a koncem listopadu 1943 utrpěl u Znaměnky vážné zranění.


Reklama

Boje u Kurska z pohledu prostého vojáka zaznamenal Mansur Abdulin, který na základě svého deníku vydal knihu Krvavá cesta od Stalingradu. Rodák z Kemerovské oblasti pracoval jako horník a do Rudé armády dobrovolně vstoupil po německém vpádu do SSSR.

Ostřílený minometčík

Boje poprvé zakusil u Stalingradu coby příslušník 1034. pluku 293. střelecké divize, která si začátkem roku 1943 vysloužila povýšení na 66. gardovou střeleckou divizi. Na předvečer kurské bitvy Abdulin vzpomínal takto: „Koncem června 1943 jsme se nacházeli 70 km jihozápadně od Prochorovky. Stal jsem se velitelem 1. minometné čety a zástupcem velitele roty.“

„Hlavním úkolem se stal výcvik nováčků, jimž jsme předávali nabyté zkušenosti, a sami jsme se učili věci, na které jsme předtím v Taškentské vojenské škole neměli čas. Znali jsme technické charakteristiky nepřátelských tanků i útočných děl, dělostřelci dostali moderní protitankové zbraně. Také jsme se seznámili s novými samohybkami SU-152. Pěchota měla dostatek zbraní proti obrněncům včetně speciálních granátů a zápalných láhví.“

Jen bělmo očí a zuby

Ze samotné bitvy Mansurovi nejvíc utkvěla v hlavě ohlušující kanonáda: „Děla střílela všude kolem a my pěšáci – zahalení kouřem a pokrytí sazemi – jsme vypadali jako topiči. Vidět nám bylo jen bělmo očí a zuby. Každý voják byl zbrocený potem a systematicky plnil úkoly, jako by pracoval v obří dílně. Nemysleli jsme na strach a vložili osud do rukou náhody – při takovém masakru nemůžete pro svou záchranu udělat nic, takže vaše ruce fungují automaticky.“

TIP: Za Volhou už není země: Jak vypadalo dobývání Stalingradu v roce 1942

Po vítězství u Kurska se Abdulin zúčastnil bojů u řeky Dněpr a koncem listopadu 1943 utrpěl u Znaměnky vážné zranění: „Uslyšel jsem ohlušující výbuch. Cítil jsem, jak mě to zvedlo ze země a odhodilo. Měl jsem pocit, že mi šrapnel urval snad celou levou nohu. (…) Když jsem dopadl na zem, okamžitě jsem po ní sáhl – a byla tam! Bok jsem měl lepkavý a krvavý, ale o končetinu jsem nepřišel. Tak proč jsem s ní nemohl hýbat? Ukázalo se, že mi střepina přesekla sedací nerv.“ Po vyléčení byl Abdulin demobilizován a vrátil se k hornické profesi. Za svou službu obdržel mimo jiné Řád Rudé hvězdy a Řád Vlastenecké války.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V mělkých tůních a loužích na jihu Afriky se letos namnožily sinice. Pro zhruba 330 slonů to bylo fatální.

Věda

Kosmická loď Crew Dragon přepsala historii – stala se prvním soukromým plavidlem, které vyneslo na Mezinárodní vesmírnou stanici astronauty. Šlo o dosavadní vrchol Muskovy kariéry.

Zajímavosti

Vídeňské setkání Vladislava Jagellonského s císařem Maxmiliánem

Historie

Umělecké ztvárnění dvojhvězdy Sirius A a B. Jasnost této nejzářivější hvězdy noční oblohy se bude příštích 60 tisíc let ještě zvyšovat.

Vesmír
Zajímavosti

 Mi-28 při odpalu klamných cílů, které mají zmást tepelně naváděné rakety

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907