Brazilští kapesní primáti: Velký příběh zlatých lvíčků

10.06.2019 - Marek Telička

Lvíček zlatý pochází z jihovýchodní Brazílie. Roztomilost a drobnost dospělých jedinců (váží kolem 600 gramů) předurčila tyto drobné primáty do role domácích mazlíčků, což málem vedlo k jejich vyhubení

<p>Lvíčkům zlatým zůstalo v Brazílii jen asi 2–5 % původního životního prostoru. Dnes je jejich výskyt omezen do tří malých oblastí tropického pralesa v jihovýchodní Brazílii.</p>

Lvíčkům zlatým zůstalo v Brazílii jen asi 2–5 % původního životního prostoru. Dnes je jejich výskyt omezen do tří malých oblastí tropického pralesa v jihovýchodní Brazílii.


Reklama

V letech 1991–1992 bylo ve volné přírodě napočítáno necelých 600 jedinců lvíčka zlatého (Leontopithecus rosalia), z nichž polovina žila v 55 rozptýlených skupinách ve čtrnácti různých oblastech. Jejich situace naštěstí nezůstala nepovšimnuta a brzy začali být zpět do přírody vypouštěni lvíčci odchovaní v zajetí. I tak dnes volně nežije více než 1 000 exemplářů. Díky intenzivním snahám o záchranu je tento druh v červeném seznamu IUCN zařazen „jen“ mezi ohrožené.

Lvíčci zlatí jsou aktivní zhruba 12 hodin z každého 24hodinového cyklu. Na začátku dne se krmí převážně ovocem, později se soustředí na lov hmyzu. V pozdním odpoledni se ukrývají do svých doupat, dutin ve kmenech stromů, jež jsou umístěné ideálně cca 10 metrů nad zemí. Místo spánku relativně často mění, aby zmátli predátory.

TIP: Sexuálně aktivní opičky ohrožují své příbuzné

Tlupy lvíčků mají kolem 2–8 členů, v nichž vládne přísná společenská hierarchie. Rozmnožovat se mohou jen dominantní samice, jimž ve výchově mladých pomáhají ostatní členové tlupy. Lvíčci zlatí totiž často porodí dvojčata, občas i trojčata nebo čtyřčata. Mladší členové skupiny tedy ztrácejí možnost mít vlastní potomky, ale získávají zkušenosti starostí o své mladší příbuzné.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907