Budva a Kotor: Kamenné krásky Jadranu

30.05.2022 - Tomáš Kubuš

Po rozpadu Jugoslávie se Balkánský poloostrov roztříštil na několik nezávislých států, z nichž každý oplývá svébytným kouzlem. V poslední době se v hledáčku turistů právem ocitá dosud opomíjená Černá Hora a její historické přístavy Budva a Kotor

<p>Kotorskému náměstí Zbraní dominuje další typické dědictví Benátčanů v podobě Hodinové věže.</p>

Kotorskému náměstí Zbraní dominuje další typické dědictví Benátčanů v podobě Hodinové věže.


Reklama

Nevelká země v jihovýchodním cípu Evropy si přírodním bohatstvím nezadá s nejnavštěvovanějšími lokalitami starého kontinentu. Výstupy na vysoké hory potěší milovníky outdoorového pohybu, dobrodruhové ukojí touhu po adrenalinu sjížděním dravých řek, a kdo cestuje za odpočinkem, přijde si na své díky místním plážím. Právě pobřeží je navíc poseto místy, kudy doslova kráčely dějiny.

Benátský odkaz

Do pestré historie Jadranu postupně zasáhli starověcí Řekové i Římané, aby následně uvolnili prostor mocné Byzanci. Do osudů zdejších obyvatel však po celou dobu promlouvali rovněž Slované, Avaři či muslimští Saracéni, kteří oblast v 9. století zdevastovali. 

Budva se tak na čas téměř ztratila z map, ale nakonec jí vdechli nový život Benátčané, kteří na balkánském pobřeží zanechali patrně nejvýraznější stopu. Černohorským přístavům dominovali více než tři staletí, a právě památky na zmíněnou éru platí v současnosti za největší turistické taháky oblasti. Města Budva a Kotor paří k těm, jež z přítomnosti Benátčanů vytěžila nejvíc, a dnes se řadí mezi symboly Černé Hory.

Budva plná příběhů

Historické městečko Budva na břehu Jaderského moře působí na první pohled nenápadně a po většinu roku tam žije pouze dvacet tisíc stálých obyvatel – zato v letní sezoně se jeho kapacita nafoukne s příjezdem tisíců rekreantů. Ne každý z nich přitom ví, že relaxuje v místech, jejichž dějiny se začaly psát již bezmála před 2 500 lety. Podle archeologů patří Budva mezi nejstarší osídlené lokality na jadranském pobřeží. A třebaže nejde o gigantickou metropoli, než se skrz prstenec moderní zástavby dostanete až do historického centra na dosah starobylých kamenných hradeb, nějakou dobu to rozhodně zabere. 

Moderní tvář Budvy reprezentují hotely, restaurace, obchody či nákupní centra, tu a tam doplněná o směnárnu či hospodu. Jde tedy o scenérii snadno zaměnitelnou s libovolným anonymním jadranským sídlem. Unikát z ní dělá kamenné historické jádro, zosobněné labyrintem romantických středověkých uliček: V létě jsou plné života, v zimě půvabně osamělé a nasáklé slanou vůní moře. Spleť průchodů se rozprostírá do všech stran a dýchá nezaměnitelnou atmosférou, ovšem samotné opevnění stojí možná za ještě větší pozornost: Skýtá totiž panoramatický výhled na celé město a na zdi stále zůstává viditelný symbol benátského lva, vzpomínka na více než třísetletou italskou nadvládu.

Mytický zakladatel

Staré město vyrostlo v průběhu staletí na malém kamenném výběžku obklopeném mořem a podle legendy jej na útěku založil mytický Féničan Kadmos, který měl stát rovněž u zrodu bájných řeckých Théb. Dle spolehlivých archeologických důkazů však víme, že první osídlení v místě vzniklo v 5. století př. n. l. z popudu řeckých kolonistů.  

Vstup leží na nejjižnějším výběžku poloostrova nedaleko obrovské pevnosti zasvěcené Panně Marii, kde dnes funguje malá galerie. Podobné tvrze v minulosti bránily přístavy před piráty a na Jadranu jich stávala celá řada. Jedna z nejbližších věží, které z hradeb spatříte, náleží kostelu sv. Ivana ze 7. století. O tisíc let později svatostánek s nezaměnitelnou zvonicí odolal zemětřesení a dnes láká nejen na výzdobu ze skleněných mozaik, ale zejména na vzácné ikony, jež podle tradice chránily město před nemocemi či námořními lupiči. Procházka po kamenném opevnění končí nedaleko ortodoxního kostela sv. Trojice z 19. století a jen o pár metrů dál zdobí Budvu i středověký kostelík sv. Sávy, považovaný za nejkrásnější ve městě.

Na břehu Kotorského zálivu

Třináctitisícové letovisko Kotor dělí od Budvy asi jen dvacet kilometrů. Město ležící na okraji jedinečného zálivu boka Kotorská (viz Nejjižnější fjord Evropy) těží z unikátní polohy, neboť jej z vnitrozemí chrání horský masiv Lovćen. Stejně jako v Budvě zajišťovaly bezpečnost především impozantní hradby, jejichž význam dokresluje zápis na prestižní seznam UNESCO. Již zdálky jim dominuje pevnost sv. Jana, která se v ostrém svahu v nadmořské výšce 280 metrů tyčí už přes tisíc let. První křesťanská bazilika v místě vyrostla v 6. století, ta současná pak pochází z roku 1518. Vede k ní stezka čítající přibližně 1 350 schodů a výstup si můžete zpestřit návštěvou kostela zasvěceného Panně Marii, který se nachází přesně v polovině.

Důkladná prohlídka hradeb, jimž dominují bastiony s kořeny sahajícími až do 13. století, zabere celé hodiny. V následujících třech staletích se v oblasti vystřídali Byzantinci, Bulhaři, Srbové, Maďaři a nakonec již zmínění Benátčané, kteří zůstali do roku 1797 a podepsali se pod značnou část současné podoby opevnění. Do města se pak vstupuje Mořskou bránou, tyčící se nad vodním příkopem. V polovině 16. století ji postavili rovněž Benátčané a od roku 1944 ji zdobí hvězda jako upomínka, že tehdy město osvobodili komunisté v čele s budoucím prezidentem Josipem Titem

Kostely, které přežily

Přímo za bránou se rozkládá náměstí Zbraní, největší a podle mnohých i nejmalebnější v Kotoru, zdobené vznešenou architekturou 17. století. Kolem nevelké Hodinové věže, jejíž protějšky bychom našli v mnoha italských městečkách, míří nepřetržitý proud návštěvníků do útrob starého města. Řada z nich se přitom zastaví na kraji náměstí, kterému kdysi dominoval Rektorův palác. Dnes v budově sídlí luxusní hotel Cattaro, ale také Napoleonovo divadlo z roku 1810, jedno z prvních na Balkáně.

TIP: Bukovina: Kláštery ve stínu buků na pomezí Ukrajiny a Rumunska

Mezi nejdůležitější historické stavby Kotoru patří vysoká katedrála sv. Trifona. Dóm se dvěma věžemi nahradil ve 12. století původní menší kostel z 9. věku, kam poutníci přinesli relikvie zmíněného světce. Svatostánek dvakrát přežil ničivé zemětřesení, a to v letech 1667 a poté 1979, kdy otřesy téměř srovnaly se zemí značnou část černohorského pobřeží. Dnes má proto katedrála moderní tvář, přesto se zejména v interiéru podařilo uchovat její historický šarm. 

Nejjižnější fjord Evropy

Kotorský záliv představuje největší přírodní přístav jižního Jadranu a často se o něm mluví jako o fjordu – přestože z geologického hlediska není takové označení namístě, neboť nevznikl činností ledovce. Dnes místo lemují zelené kopce i okouzlující vesničky a prokazatelně jej znali už antičtí Řekové. Do novodobé historie se však záliv významněji zapsal počátkem minulého století, kdy sloužil i jako přístav pro československé lodě. A právě Češi a Slováci patřili mezi účastníky krvavého povstání z února 1918, později známého jako vzpoura v boce Kotorské. Neúspěšného protestu proti režimu Rakouska-Uherska se zúčastnily přibližně čtyři tisíce námořníků. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Až stanice doslouží, nové moduly se od ní odpojí a zůstanou na oběžné dráze pro soukromé účely. (foto: NASA, CC0)

Vesmír
Revue

Kočrka, kohout nebo třeba kozel - tato zvířata byla ve středověku považována za pomocníky čarodějnic. (foto: Pexels, Lucas PezetaCC0)

Historie

Kareta obrovská (Chelonia mydas) je coby ohrožený druh chráněna. V dospělosti jsou jejími jedinými nepřáteli větší druhy žraloků (zejména žralok tygří) a člověk. (foto: Wikimedia Commons, National Marine Sanctuaries, CC0)

Věda

Hideki Tódžó již jako japonský premiér na manilském letišti před inspekcí posádky Filipín. Japonští vojáci na souostroví povraždili statisíce civilistů. (foto: Wikimedia Commons, Reader's Digest, TT News AgencyCC0)

Válka

Po měsíci „UPF diety“ přibral Chris van Tulleken sedm kilogramů (tři kilogramy tvořil jen tělesný tuk, zbytek sacharidy uložené v játrech a svalech), z průměrné hmotnosti podle BMI poskočil k nadváze. (ilustrační foto: Shutterstock) 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907