Bum! Bum! Bác! Jak vznikl trojjediný kráter na Marsu?

Stejně jako mnoho dalších světů ve Sluneční soustavě, má i Mars své výjimečné krátery. Jedním z nich je starodávný trojitý kráter v oblasti známé jako Noachis Terra. Podle vědců vypovídá mnohé o historii rudé planety

12.11.2020 - Martin Reichman



Zvláštní trojitý marsovský kráter se nachází na jižní polokouli v oblasti známé jako Noachis Terra, poblíž známějšího 140 kilometrů velkého kráteru Le Verrier. Podle vědců jde o oblast, na níž se zřetelně podepsala doba, kterou dnes označujeme jako „pozdní velké bombardování“ – tedy období před 4,1 až 3,8 miliardami let, kdy byla oblast vnitřních planet Sluneční soustavy „bombardována“ velkými asteroidy. V této době vznikly na Měsíci rozsáhlé impaktní pánve, které byly později zality lávou za vzniku měsíčních moří.

Pro trojnásobný marsovský kráter existují dva různé scénáře vzniku – mohlo jít o jeden asteroid, který se těsně před dopadem na povrch Marsu rozpadl na tři kusy a vytvořil tak trojjediný kráter v jeden okamžik. Podle druhého uvažovaného scénáře by šlo o tři samostatné dopady v různých časových obdobích, které náhoda svedla na stejné místo.

Za pravděpodobnější vědci považují spíše první scénář, tedy dopad jednoho asteroidu, který se těsně před dopadem rozdělil na tři části. V takovém případě by ale zřejmě platilo, že starodávný Mars musel mít mnohem hustší atmosféru (která vedla k rozpadu dopadajícího tělesa) než dnes a byl tak i mnohem vlhčím světem, pravděpodobně i s tekoucí vodou na povrchu.

TIP: Země už třikrát vyměnila atmosféru. Ta současná podporuje život

Teorii vlhkého Marsu s hustou atmosférou podle vědců nahrává i stav okrajů jednotlivých kráterů. Ty jsou značně zaoblené (na rozdíl od několika mladších kráterů v okolí) a mimořádně hladký je i okolní povrch. To nahrává scénáři, ve kterém dopadající impakty roztavily silné vrstvy ledu na povrchu Marsu. Známky putujících ledovců, jak je známe i ze Země, jsou ostatně patrné v nejmenším z kráterů. 

  • Zdroj textu
  • Zdroj fotografií

    ESA/DLR/FU Berlin (CC BY-SA 3.0 IGO)


Další články v sekci