Cesta k velikosti: Boleslav I. vytvořil z českého státu středoevropskou velmoc

21.05.2020 - Redakce Kauzy (extra Historie)

Prvního citelného vzestupu se mladý český stát dočkal za vlády knížete Václava. Právě jeho činy výrazně pomohly nebývalému rozmachu přemyslovského státu za vlády jeho bratra Boleslava

<p>Boleslav I. zvaný Ukrutný se dokázal postavit i silným sousedům. Byl také prvním Přemyslovcem, který dal razit vlastní mince, navíc v evropské kvalitě. </p>

Boleslav I. zvaný Ukrutný se dokázal postavit i silným sousedům. Byl také prvním Přemyslovcem, který dal razit vlastní mince, navíc v evropské kvalitě. 


Reklama

Kníže Václav (vládl asi 925–935) byl Přemyslovcem cílevědomým, schopným a vojensky zdatným. Měl-li uspět, musel zemi zajistit uznání, vojenskou sílu a patřičný zdroj příjmů. Uznání mu zajistila oddanost Kristu a další rozvíjení křesťanské víry. Náležitou péči však věnoval také své družině, neboť kvalitně vycvičená a vyzbrojená knížecí družina znamenala v 10. století pádný, ne-li rozhodný argument ve sporech se sousedy i při rozšiřování vlastního panství. Proto o svou družinu dbal po všech stránkách.

V postupném sjednocování české kotliny zcela nekompromisně pokračoval také Boleslav I., který po scelení Čech vedl přemyslovskou expanzi východním směrem, kde nenarážela na organizovaný odpor pevnějších státních celků. 

Ve sporu s králem

Krátce po Václavově vraždě si Čechové zvolili nového vládce, Přemyslovce Boleslava. Šlo o dobrou volbu, neboť Boleslav I. se ujal vlády nad přemyslovským státečkem se vší rozhodností, silou a vůlí, jaké je možné v přemyslovském rodě objevit, a naplno využil veškerého potenciálu Václavem nastavené linie. Ovšem s jednou velkou výjimkou vztahů s Východofranckou říší, která se postupně měnila ve Svatou říši římskou. Začal tvrdě prosazovat přemyslovskou nadvládu, podmaňoval si bližší i vzdálenější sousedy mnohem nesmlouvavěji než Václav. Obchod s otroky vzkvétal a přemyslovskému státu se dařilo.

Psal se rok 935 a politický kurz českého vévodství se radikálně změnil. Václav totiž vsadil na strategické spojenectví s mocnějším sousedem, saským vévodou a východofranckým králem Jindřichem I. Ptáčníkem (jako král vládl 919–936). Učinil tak pod tlakem okolností, ale také ve snaze zajistit své zemi bezpečí a možnost nerušeně sílit. Naopak Boleslav jakoukoliv formu podřízenosti Sasům odmítl a okamžitě skoncoval s placením tributu Přemyslovců králi Jindřichovi. Reakce na sebe nedala dlouho čekat. Roku 936 se rozhořela mezi novým východofranckým panovníkem Otou I. (vládl 936–973) a Boleslavem I. čtrnáct let trvající válka, na jejímž konci stanuli dva rovnocenní partneři, český kníže Boleslav I. a východofrancký král Ota I.

Ve Václavových stopách

Konflikt z roku 936 je jediným, o němž máme písemné svědectví. Je však nepochybné, že takových výpadů za rozšířením dominia Boleslav podnikl hned několik. Svědectví o tom přinášejí archeologické prameny, které vypovídají o systematické a důkladné likvidaci sousedních českých vévodů Přemyslovcem. S tím šel ruku v ruce zánik téměř všech starých kmenových center.

V téže době se po Čechách začala objevovat hradiště nová, tvořící takzvanou hradskou soustavu, která Boleslav zakládal na dobytých územích jako místní opěrné body přemyslovské moci. Boleslav sice nesouhlasil s Václavovou umírněnou politikou a jeho vztahem k saské dynastii, avšak v mnohém na Václava navázal – v armádě, domácí politice i ekonomice.

Jestliže Václav vybudoval základy přemyslovské moci, pak Boleslav na těchto základech vystavěl pevný hrad. Základním předpokladem úspěšného vládce byla opora v dobře živeném, vycvičeném a vyzbrojeném vojsku. Čím silnější vojsko bylo, tím větší a vzdálenější území mohl vládce s jeho pomocí ovládnout a spravovat. A aby uživil velké vojsko, potřeboval ovládat rozsáhlé území. V tomto aspektu Boleslav rozhodně nemohl začínat od nuly, nebo jen s malou družinou. Jinak by už rok po nástupu na trůn nemohl uštědřit porážku armádě Sasů a Durynků. A proto také velmi nekompromisně a rychle připojoval další území k přemyslovskému dominiu v srdci české kotliny.

Nejlepší země severu

Boleslav I. si uzavřením míru na západě uvolnil ruce k tomu, aby napřel ještě více sil za severní a východní hranici státu. Mohutná expanze z něj učinila nejmocnějšího vládce severně od Alp. Roku 955, zřejmě v rámci plnění spojenecké smlouvy, vyslal Boleslav silný oddíl tisíce mužů na pomoc Otovi I. proti kočovným Maďarům do slavné bitvy na řece Lechu. Tehdy byly definitivně zastaveny kořistnické nájezdy Maďarů na okolní země.

Boleslav u Lechu přišel prakticky o všechny nasazené jezdce, přesto zůstával bojeschopný. Téhož času totiž sám s jinou částí své družiny porazil Maďary na Moravě a mohl si dovolit poslat vojenskou podporu i svému zeti Měškovi I. do Polska. Boleslavův vliv zasahoval vedle Moravy také do Slezska i Haliče, tedy až za Krakov.

Otec českého státu

Bohatství a velikost Boleslavovy říše umožnily také to, že Boleslav byl prvním Přemyslovcem, který dal razit vlastní mince, navíc v evropské kvalitě. Postavení českého státu však neupevňoval pouze vojensky a ekonomicky, ale také kulturně a duchovně. Kníže Boleslav velmi dbal o kult svého bratra Václava, jenž se stal prvním českým světcem. Za jeho vlády vznikl první klášter v Čechách, klášter sv. Jiří a usiloval rovněž o zřízení vlastního českého biskupství, což se podařilo za vlády jeho nástupce.

TIP: Rok 1000 v českých zemích: Co se dělo v přemyslovském knížectví?

Byl rovněž prvním členem rodu, který si vzal německou aristokratku. S ní pak měl minimálně čtyři potomky: Boleslava II., Strachkvase (možného autora Kristiánovy legendy), Doubravku, která se stala ženou Měška I. Piastovce, a Mladu, abatyši kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

Na sklonku své vlády uzavřel Boleslav prostřednictvím sňatku své dcery pevné spojenectví právě s Měškem I., polským knížetem, čímž vytvořil významný středoevropský mocenský svazek. Boleslav I. zemřel pravděpodobně roku 972.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907