Dovezení osli a místní pumy oživují dávno zmizelé potravní sítě Údolí smrti

31.07.2022 - Stanislav Mihulka

Americké pumy se učí lovit divoké osly. Prospěch z toho mají všichni, včetně americké přírody

<p>Osli v Údolí smrti se stávají kořistí divokých pum. <em>(foto: Pexels, Francesco Frilli, CC0)</em></p>

Osli v Údolí smrti se stávají kořistí divokých pum. (foto: Pexels, Francesco Frilli, CC0)


Reklama

Ještě před 12 tisíci lety, na sklonku nejmladší doby ledové, cválala po amerických kontinentech stáda divokých koní a jejich příbuzných. Spásali rostlinstvo a sami byli kořistí nelítostných šelem, například šavlozubých tygrů. Později tyto divoké šelmy zmizely a zmizela i stáda koní – velmi pravděpodobně v důsledku chování tehdejších lidí.

V dnešní době jsou koně, ale i třeba osli zpátky v Novém světě, i když jsou formálně považováni za nepůvodní druhy. Daří se jim tam. Problém je v tom, že prospívají až příliš, množí se a podle mnohých představují nežádoucí vetřelce. Jedním z hlavních důvodů této populační exploze je podle odborníků absence přirozených predátorů, kteří by je „drželi na uzdě.“ Federální vláda USA proto utrácí ročně miliony dolarů za snižování počtů divokých koní v národních parcích a dalších cenných územích.

Návrat k rovnováze

Podle nového výzkumu, který vedl Erick Lundgren z dánské Aarhuské univerzity, je ale situace lepší než se zdá. Ukazuje se totiž, že se místo vyhynulých šavlozubých tygrů do jejich lovu pouštějí pumy.Je pozoruhodné, že pumy jsou sice menší, než byli šavlozubí tygři, ale přesto dovedou ulovit osly, kteří jsou větší než původní druhy jejich kořisti,“ popisuje Lundgren.

Lundgrenův tým pozoroval divoké osly v národním parku Údolí smrti v Kalifornii. Badatelé na místě zjistili, že přítomnost pum mění chování oslů. Tam, kde loví pumy, jsou osli mnohem ostražitější. Mokřiny s vegetací navštěvují jen za dne, kdy je riziko útoku pumy nejnižší a také na podstatně kratší dobu, než na místech, kde pumy nejsou.

TIP: Narcos proti přírodě: Hroši Pabla Escobara devastují ekosystémy v Kolumbii

Mairin Balisi z muzea La Brea Tar Pits v Los Angeles k tomu dodává: „Severní Amerika byla po miliony let územím velkých dravců a velké kořisti. Před 12 tisíci let se to změnilo. Vymřelou megafaunu nejde jen tak nahradit, ale život si dokáže najít cestu. Jsme svědky návratu ztracené potravní sítě, jen s jinými účinkujícími.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907