Dvoumotorový letoun English Electric Canberra (2): Dvě turbíny a tři tuny pum

01.11.2018 - Marek Brzkovský

Britská dvoumotorová canberra patřila k nejúspěšnějším poválečným letounům ostrovního království. Její výborné letové vlastnosti jí zajistily značné exportní úspěchy a v USA se dočkala sériové výroby pod označením Martin B-57

<p>Licenčně vyráběna canberra v barvách amerického letectva, 1953</p>

Licenčně vyráběna canberra v barvách amerického letectva, 1953


Reklama

V létě 1956 se vyhrotila krize okolo Egyptem zestátněného Suezského průplavu. Velká Británie hodlala ukázat, že je stále světovou velmocí, a její úsilí podpořila Francie a Izrael.

Předchozí část: Dvoumotorový letoun English Electric Canberra (1): Dvě turbíny a tři tuny pum

Na základny na Kypru a Maltě přelétlo postupně deset perutí s bombardovacími canberrami a všechny dostaly výrazné, černožluté nebo černobílé ,,invazní“ pruhy. Egyptské letectvo však nešlo rozhodně podceňovat, protože kromě stárnoucích meteorů a vampirů disponovalo přibližně 80 moderními MiG-15 dodanými z Československa i několika prvními MiG-17.

Nad Suezským průplavem

Akce začala pozdě večer 31. října, kdy canberry od 12. perutě vysypaly obsah svých pumovnic na egyptské strategické cíle. Nálet na základnu Káhira-západ byl ale na poslední chvíli odvolán, neboť došla informace, že právě odtud odlétají úředníci OSN a diplomaté z několika ambasád. K očekávané vzdušné bitvě také nedošlo a většinu egyptského letectva Britové, Francouzi a Izraelci zničili na zemi.

Výsledky bombardování ve dnech 31. října–6. listopadu hodnotí různé zdroje velmi odlišně. Canberry uskutečnily 278 bojových letů a svrhly 1 440 pum o váze 450 kg, a to jak ve dne, tak pod pláštíkem tmy. Při nočních náletech fungovaly canberry od 18., 109. a 139. perutě jako značkovací. Šlo o podobný systém jako za druhé světové války, kdy vybrané zkušené osádky nalezly cíl a označily ho pro ostatní piloty.

Létat na canberrách v létě z Malty či Kypru nebylo ale nic příjemného. V její kabině se totiž silně projevoval negativní efekt – jakmile se zavřely vstupní dvířka stroje, teplota uvnitř rychle stoupala. Pokud tedy bombardér neodstartoval během pár minut, musel být let odvolán a osádka vystoupila. V oblasti Suezu operovala i 13. peruť průzkumných canberr verze PR.Mk.7, které už před začátkem akce fotografovaly vybrané cíle a pak i výsledky náletů. Poslední den bojů – 6. listopadu, ale jednu „sedmičku“ sestřelili egyptští stíhači. Pilot se zraněním vyvázl, navigátor zahynul. Průzkumné canberry se v RAF osvědčily, a proto sloužily skoro 20 let.

Čtyřicet let služby

Další verze PR.Mk.3 vznikla přestavbou z bombardovací B.Mk.2 a do výzbroje 540. perutě přišla v prosinci 1952. Měly prodlouženou příď, další nádrže v křídle a hlavně kamery určené ke snímkování ve středních a velkých výškách. V květnu 1954 převzala peruť číslo 542. nové Canberry PR.Mk.7, stavěné na základě bombardovacích B.Mk.6, na které se pak ve druhé polovině 50. let přezbrojily i ostatní průzkumné jednotky RAF. Teprve v červnu 1961 začaly dodávky PR.Mk.9.

Měly zvětšené rozpětí křídel, proudové motory Avon Mk.206 s tahem po 50 kN a mohly vystoupat do 17 km. U útvarů vydržely až do roku 1982! To bombardovací canberry tak dlouho nesloužily a jako poslední je v roce 1972 vyřadila 16. peruť. Nejdéle létaly cvičné verze a stroje určené k vlečení cílů při nácviku střelby. Ještě 13. května 1989 proběhla na základně Wyton oslava 40 let aktivní služby, na kterou se slétlo 40 canberr, za každý rok jedna. Dostavil se i zkušební pilot Roland Beamont, který si tehdy zopakoval svůj let na canbeře z 13. května 1949. Jeho stroj dostal i stejný modrý nátěr jako tehdejší prototyp.

Hlavně se ubránit MiG-15 

Když v létě 1950 vypukla válka v Koreji, tvořily základ taktických bombardovacích jednotek amerického letectva stále ještě druhoválečné Douglasy A-26 Invader. Koncem podzimu toho roku se ale nad bojištěm objevily sovětské stíhací MiG-15 a s americkou vzdušnou převahou byl konec. V únoru 1951 proto proběhla soutěž na nový dvoumotorový bombardér, kterého se účastnila i britská Canberra B.Mk.2, kterou při testech opět pilotoval druhoválečný hrdina Roland Beamont. Stala se přesvědčivým vítězem a společnost Glenn L. Martin Company brzy dostala zakázku na výrobu 250 kusů. Šlo o vůbec první britský bojový letoun licenčně vyráběný v USA.

TIP: První nasazení letounu MiG-15 v korejské válce 

Martin B-57A – kus č. 1 – však brány závodu opustil až 20. července 1953 a zaválčit v Koreji si tak nestihl. Verze B-57A se používala jen k testování, a proto se jich vyrobilo pouze osm kusů. Produkce však brzy přešla na verzi B-57B, která oproti britskému originálu doznala mnoha změn. Poháněly ji silnější motory Armstrong Siddeley Sapphire s tahem 32 kN, místo původního krytu kabiny měla nový kapkovitého tvaru, se sedačkami za sebou. Používala také brzdící štíty po stranách zadní části trupu a jiné přístrojové vybavení odpovídající americkým zvyklostem. Prvních 90 kusů neslo v křídle vně motorových gondol osm 12,7mm kulometů k útokům na pozemní cíle, pozdější série pak na stejném místě disponovaly čtveřicí kanonů ráže 20 mm. Další důležitá změna přibyla u dveří pumovnice, které byly otočné. Nejdřív dostala „béčka“ 345. taktická bombardovací skupina v létě 1955. 

Dokončení v neděli 4. listopadu

  • Zdroj textu:

    Zbraně

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Tající ledy sice uvolňují cestu ledoborcům, pro běžné lodě však zůstává Severozápadní průjezd nedostupný. Poprvé tudy dokázal proplout Roald Amundsen při výpravě, jež započala roku 1903. 

Zajímavosti
Revue
Věda

Netopýři se kořistí pavouků stávají mnohem častěji, než si biologové dříve mysleli.

Příroda

Podle některých věděckých teorií existuje na Plutu skrytý podpovrchový kapalný oceán.

Vesmír
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907