Generálové padlí za druhé světové války (1): Maurice Rose ve smrtelné léčce

31.08.2017 - Jiří Suchánek

Generál George S. Patton jednou prohlásil, že armáda je jako uvařená špageta – nemůžete ji před sebou tlačit, ale musíte ji za sebou táhnout. Velitel by měl být především vůdce, který jde svým mužům příkladem přímo na frontě. Tento přístup k vedení boje zaplatily za druhé světové války stovky generálů životem

Generál Maurice Rose zabitý na sklonku války -<p>Generál Maurice Rose zabitý na sklonku války</p>
Generál Maurice Rose zabitý na sklonku války -

Generál Maurice Rose zabitý na sklonku války


Reklama

Když přijde řeč na generály v první linii, vybaví se mnoha lidem propagandistické fotografie Heinze Guderiana řídícího z obrněného vozu postup německých tanků Francií nebo Erwina Rommela a Bernarda Montgomeryho, kterak udílejí rozkazy v dunách severoafrické pouště. Ani jeden z těchto slavných vojevůdců v bitevní vřavě nezemřel, mnozí další ale sdíleli osud milionů obyčejných vojáků, kteří padli na svých bojových pozicích. Je poměrně překvapivé, že přesné počty mrtvých generálů nejsou u většiny válčících zemí dodnes přesně známy. Jistě však víme, že největší ztráty v nejvyšším velitelském sboru měla třetí říše a Sovětský svaz – obě země přišly podle nejnovějších výzkumů o více jak 400 generálů.

V pomyslném žebříčku by dále následovala Čína (zhruba 300) a Japonsko (přibližně 150). Naproti tomu je skoro až s podivem, že například Spojené státy americké ztratily během druhé světové války necelou dvacítku generálů. Výše uvedená orientační čísla pochopitelně nezahrnují pouze ty, kteří padli přímo na frontové linii nebo v boji muže proti muži.

Mnozí generálové podlehli nepřátelskému bombardování, útokům partyzánů, byli popraveni jako zajatci nebo zůstali nezvěstní. Další zemřeli při leteckých či automobilových nehodách, kvůli náhlým zdravotním obtížím. Kromě toho je třeba připomenout, že mnoho především německých a sovětských generálů bylo z různých důvodů popraveno vlastním režimem.

Výstřely na konci války

Dne 30. března 1945 jel generálmajor Maurice Rose (1899–1945), velitel americké 3. obrněné divize, v koloně několika dalších vozidel k frontové linii. Na krajinu v okolí německého Padebornu již pomalu padala tma, když se Američané ocitli pod palbou. Osádky dvou džípů včetně generála se rychle ukryly v příkopech, když vtom dostal v čele jedoucí tank přímý zásah, který jej vyřadil z boje. Bylo zřejmé, že jde o dobře připravenou německou léčku, a tak vojáci znovu naskákali do svých vozidel a pokusili se ujet.

Sjeli ze silnice, přejeli přes pole a po chvíli na cestu znovu najeli. Vtom si ale všimli, že je obsazená skupinou německých tigerů. Řidič prvního amerického vozidla sešlápl plyn a džíp proklouzl podél německého obrněnce do bezpečí. Vůz generála Rose ale neměl tolik štěstí. Tiger se totiž otočil a ve snaze zatarasit únikovou cestu přimáčkl právě projíždějící auto ke stromu.

Poté se otevřel poklop na věži a velitel obrněnce s namířenou zbraní ihned vyzval tři Američany, aby se vzdali. Okamžitě si také všiml generálovy pistole a nervózně mu přikazoval, aby ji odhodil. Není zcela zřejmě, zda se Maurice Rose pouze rozhodl Němce uposlechnout, nebo se pokusil svou zbraň použít, pohyb jeho ruky jej ale nejspíše stál život. Tankista totiž několikrát vystřelil a minimálně jednou zasáhl generála do hlavy, čímž jej na místě usmrtil.


Další části seriálu Generálové padlí za druhé světové války:


Zbylým dvěma Američanům se podařilo utéct a o celé události podat svědectví, takže se pak na místo mohli s posilami vrátit a vyzvednout tělo svého velitele. Maurice Rose pohřbili v Ittenbachu vedle vojáků, kterým velel. Rose se stal druhým a posledním americkým divizním velitelem zabitým na evropském válčišti. Tím prvním byl brigádní generál James Wharton, velitel 28. pěší divize, kterého 12. srpna 1944 zabil německý odstřelovač během inspekce na frontě. Stalo se tak jen několik hodin poté, co Wharton přebral nad divizí velení.

Reklama

  • Zdroj textu:

    II. světová leden–únor 2017

  • Zdroj fotografií: historynet.com

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.

Historie

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Příroda

Ve výřezu prototyp biohybridní ledviny. 

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Z rádia do televize

Guiding Light (U nás ve Springfieldu) 

premiéra: 1937 | epizody: 15 762 televize, 2 500 rozhlas

Seriál „U nás ve Springfieldu“ začínal už v roce 1937 coby rozhlasový pořad a v éteru setrval až do roku 1956. Tou dobou však již paralelně k mluvenému slovu uváděla televize hrané epizody. Děj se zpočátku točil okolo reverenda Johna Ruthledge a jeho blízkých, nicméně postupem času se soustředil na řadu springfieldských rodin a jejich vztahy vykresloval velmi melodramaticky. Šestého září 2006 se vysílala epizoda s pořadovým číslem 15 000, nicméně seriál se tehdy už potýkal s klesající sledovaností a o tři roky později kvůli nezájmu publika skončil. (foto: CBS)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907