Genetická analýza starověkých koster odhalila, že v korejském království Silla byli lidé obětováni po celých rodinách

Před zhruba 1 500 lety nebyla společnost na Korejském poloostrově jen kulturně bohatá, ale také překvapivě krutá. Nová genetická studie odhaluje, že v období tzv. Tří království existovala praxe lidských obětí, která zasahovala celé rodiny. Tito lidé byli zabíjeni a pohřbíváni spolu s místní elitou, aby jí sloužili i po smrti. Výzkum tak přináší znepokojivý pohled na společnost království Silla, kde se rituální násilí zřejmě stalo institucionalizovanou součástí moci.

Mezinárodní výzkumný tým, který vedl Choongwon Jeong z Národní univerzity v Soulu, analyzoval 78 koster z pohřebního komplexu Imdang-Joyeong na jihovýchodě dnešní Jižní Koreje. Tyto hrobky pocházejí ze 4. až 6. století, tedy z doby, kdy na poloostrově soupeřila tři mocenská centra – Kogurjo, Pekče a Silla. 

Už historické prameny naznačovaly existenci rituálu zvaného sunjang, při němž byli služebníci obětováni spolu s tehdejší elitou. Nová studie však poprvé přináší přímé genetické důkazy, které tuto praxi potvrzují a rozšiřují.

Rodinné pohřby

Analýza DNA odhalila překvapivě hustou síť příbuzenských vztahů. Vědci identifikovali desítky dvojic blízkých příbuzných – rodiče a děti, sourozence i širší rodinné vazby. Zdá se, že lidé byli často pohřbíváni společně se svými nejbližšími. Tento zvyk ale nebyl jen otázkou pietního aktu – v některých případech šlo o společnou smrt.

Zvlášť znepokojivé jsou nálezy, kdy byli rodiče a jejich děti obětováni společně v jednom hrobě. To potvrzuje, že rituál sunjang mohl zasahovat celé domácnosti, nikoli jen jednotlivce.

Obětní kasta a svatby mezi příbuznými

Jedním z nejzásadnějších zjištění studie je existence skupiny lidí, kterou lze označit jako „obětní kastu“. Genetická data naznačují, že některé rodiny byly k obětem určeny po generace. Role oběti tak nebyla náhoda, ale pravděpodobně dědičný status.

Tento objev otevírá otázky o povaze tehdejší společnosti: šlo o formu otroctví? Existovala rigidní sociální hierarchie bez možnosti úniku? A jak hluboko byla zakořeněná institucionální násilí?

Dalším překvapivým výsledkem je vysoká míra příbuzenských sňatků. Vědci identifikovali jedince, jejichž rodiče byli blízce příbuzní, včetně případů sňatků mezi bratranci a sestřenicemi. Tento jev se přitom nevyskytoval jen u elit, ale i u obětovaných lidí. To naznačuje, že takové sňatky byly v tehdejší společnosti běžné a kulturně přijatelné – a to napříč sociálními vrstvami.

Společnost orientovaná na ženy

Z genetických dat se podařilo rekonstruovat 13 rodokmenů, které ukazují na zajímavý rys: příbuzenské vazby byly často sledovány přes ženskou linii. To je v kontrastu s mnoha jinými starověkými společnostmi, kde dominovala linie mužská. Tento „matrilineární“ prvek naznačuje, že ženy a jejich potomci hráli v sociální struktuře důležitější roli, než se dříve předpokládalo.

Studie představuje první rozsáhlou analýzu genomu z období Tří království a zásadně mění naše chápání tehdejší společnosti. Ukazuje komplexní a někdy temnou realitu – kombinaci silných rodinných vazeb, sociální nerovnosti a rituálního násilí.

Zároveň otevírá dveře dalším výzkumům. Archeogenetika může v budoucnu odhalit ještě více o tom, jak lidé v dávné východní Asii žili, milovali – a umírali.