Gerald Durrell a jeho život plný zvířat

Zvířata okouzlovala Geralda Durrella od dětství. Poté, co strávil první roky života v Indii a nedlouhou dobu v Anglii, rozhodla se jeho ovdovělá matka přestěhovat na ostrov Korfu. Tady si desetiletý Gerald žil jako v ráji a během pěti let strávených v Řecku se z něj stal zapálený sběratel všeho živého. Po vypuknutí 2. světové války se rodina vrátila zpět do Anglie, kde mohl mladý Gerald své už rozsáhlé znalosti uplatnit jako zaměstnanec obchodu s domácími mazlíčky a později jako jezdecký instruktor a pomocník ve stájích. U zvířat zůstal i po válce, kdy získal místo jako ošetřovatel v zoologické zahradě ve vesničce Whipsnade. 

Lovcem na vlastní pěst

V době Durrellova mládí nebyly zoologické zahrady vybaveny potřebnými znalostmi k úspěšnému odchovu zvířat. Když některé pošlo, bylo prostě nahrazeno jiným. Nové kusy dodávala řada zkušených sběratelů a lovců, kteří ve volné přírodě obstarali na objednávku téměř cokoli. Zdroje v divočině byly považovány za nevyčerpatelné.

Lovci se předháněli v cestách na co nejexotičtější místa a vraceli se s čímkoli, co dokázali na svých výpravách chytit. Také jednadvacetiletému Geraldovi se po počátečních obtížích nakonec podařilo vyjet do západní Afriky. Jeho návrat byl triumfální a úžasný úlovek malých i středně velkých zvířat mu v patřičných kruzích zajistil dobrou reputaci.

Bestsellery z nouze

Ačkoli se nyní zařadil mezi úspěšné sběratele, nebyly Durrellovy výdělky tak velké, jak si přál. Finanční potíže se stupňovaly, až po několika letech přišel na mizinu. On i jeho manželka Jacquie Sonia žili doslova o chlebu a vodě. Gerald se proto navzdory svému odporu ke psaní rozhodl následovat rady staršího bratra Lawrence (již známého spisovatele) a pokusil se prorazit jako spisovatel. Od prvního okamžiku bylo jasné, že je rozeným vypravěčem. Díky Durrellově skvělému smyslu pro humor se z jeho knih ihned staly bestsellery. Autor však své čtenáře nechtěl jen pobavit. Ve všech svých dílech současně učil o přírodě a nenuceně hlásal úctu ke všemu živému.

Od alkoholu k zoologické zahradě „naopak“

Přes velké spisovatelské úspěchy nebyl Durrell spokojen. Po další, tentokrát nevydařené sběratelské expedici propadl depresi, kterou zaháněl alkoholem. Jacquie, ve snaze vytáhnout jej ze splínu, připomněla manželovi dávnou myšlenku na založení vlastní zoologické zahrady. Durrell se pro projekt znovu nadchnul. Toužil chovat především vzácné živočichy na pokraji vyhynutí a zajistit jim podstatně lepší podmínky, než byly v té době standardem. Současně chtěl zařízení zaměřit na vědecký výzkum.

Po mnoha neúspěšných pokusech o získání místa na založení nové zoo se Durrellovým nakonec podařilo najít pozemek na Normanských ostrovech. Rok po jeho koupi otevřel Gerald Durrell svou slavnou Jersey Zoo.

Jako jeden z prvních chovatelů si Durrell uvědomoval nutnost množit zvířata přímo v zoo a co nejvíc šetřit řídnoucí přírodní populace. Dokonce měl v plánu vracet odchovaná zvířata zpátky do přírody. Jersey Zoo se proto mohla zdát z hlediska návštěvníků méně atraktivní než jiná zařízení tohoto typu. Zvířata tu nebyla umísťována na prvním místě kvůli lidem, ale naopak. Lidé měli svojí návštěvou podpořit zoo, která zvířatům zajistí nerušený život. Tato myšlenka byla v roce 1959 zcela revoluční a neobvyklá je ještě i dnes. 

Návštěvníci se v Durrellově zahradě setkávali s prázdnými ohradami, z nichž byli jejich obyvatelé právě převezeni do přírody. Narazit mohli také na výběhy bez oplocení, umožňující menším zvířatům volný pohyb, nebo na výběhy tak veliké, že v nich jejich obyvatele nebylo možno spatřit. Přesto byla a dodnes je návštěva Jersey Zoo jedinečným zážitkem, a to nejen pro množství goril, orangutanů, ksukolů ocasatých a dalších vzácných kousků.

Příliš velké sousto

Durrell nyní stál před obtížným úkolem najít pro svůj náročný projekt sponzory. Peníze vybrané na vstupném zdaleka nestačily na pokrytí provozních nákladů. I když Durrell žil pouze z prodeje svých knih a co mohl, investoval do výstavby zoo, bylo nezbytné zajistit pro zdařilý chod zahrady bezpečný zdroj financí. 

Vypětí z nadlidského úkolu se začalo projevovat v Durrellově soukromém životě. Znovu upadl do těžké deprese, kterou se snažil přerazit pitím. Když v roce 1963 založil organizaci Jersey Wildlife Preservation Trust, jejímž oficiálním symbolem se stal vyhynulý pták dodo (dronte mauricijský), mohl si Durrell konečně odpočinout a vedení zoo přenechat druhým. I tak ovšem dál věnoval téměř všechen svůj čas práci.

Smutný osud veselého spisovatele

Durrellovi v té době žili již víceméně oddělenými životy. Dosud trpělivá Jacquie rozhodla po 26 letech od manžela odejít. Gerald se současně trápil a zuřil, ale již po roce se bláznivě zamiloval do mladé americké zooložky Lee McGeorgeové, kterou si vzal a zůstal s ní až do své smrti. 

Jeho organizace zatím získávala na významu a popularitě, školila ochránce přírody z celého světa a stála za návratem několika ohrožených druhů. Durrell novým sňatkem sice pookřál, ale mladá žena mu zdraví nevrátila. Kromě artritidy a šedého zákalu trpěl mnoha dalšími problémy. Nakonec podlehl rakovině jater, před kterou jej nezachránila ani transplantace. Zemřel brzy po svých 70. narozeninách. Ať už byl ale Durrellův život poznamenán jakýmikoli zvraty a potížemi, jistě byl naplněný až po okraj. Zůstává mnoho věcí, pro které bude tohoto anglického přírodovědce vždy možné obdivovat.

TIP: Z Opavy do Keni: „Máma“ lvice Elsy byla Češka!

Gerald Durrell za sebou zanechal zcela jiný svět, než ten, který zkoumal jako malý chlapec. O nutnosti chránit přírodu dnes již nikdo nepochybuje a environmentální otázky se dostaly do povědomí široké veřejnosti. K této změně velmi významně přispěly Durrellovy knihy i všechno úsilí, které vložil do své práce. Jeho zoo dávají odborníci v žebříčku zahrad na první místo a Durrellova organizace, dnes známá jako Durrell Wildlife Conservation Trust, stále skvěle plní svoji misi zachraňovat živočichy před vyhynutím.