Hernán Cortés a La Malinche: Otrokyně a dobyvatel

22.07.2021 - Radomír Dohnal

První oběť střetu dvou odlišných kultur, modla středoamerického feminismu, ochranitelka utlačovaných i zrádkyně národa. Názor mexické veřejnosti na La Malinche má k jednotě i dnes opravdu daleko. Kdo ale tato žena vlastně byla?


Reklama

La Malinche, nebo také Malintzin, či Doña Marina, byla dcerou jednoho z bohatších a urozenějších indiánských rodů, kterou nejspíše její vlastní příbuzní prodali do otroctví a která nakonec skončila v putovním harému pokořitele Aztécké říše Hernána Cortése. Tím ale její podivná kariéra teprve začala. Z otrokyně se stala jeho tlumočnicí, později sekretářkou a nakonec i milenkou a nepostradatelnou partnerkou v dobyvačné kampani, která měla na svědomí tisíce životů domorodých obyvatel Mexika.

Žena, která dobyla Mexiko

Bez její pomoci by tento krutý dobyvatel nejspíš nikdy nemohl dosáhnout svých odvážných cílů. Teprve spolu vytvořili pár, který byl schopen podmanit si zemi. Jak to? La Malinche totiž byla svému partnerovi velmi oddaná a neváhala pro něj obětovat cokoliv. Znala jazyky místních kmenů, a tudíž snadno dokázala vyjednávat příměří a bezpečný průchod armádám dobyvatelů. Varovala například včas Cortése, že se chystá léčka nebo zrada. Dokázala intuitivně vytušit hrozící nebezpečí. Tím vším učinila Španěly, vyzbrojené mušketami a děly, doslova neporazitelnými!

TIP: Nerovné války: Čím srazili nepočetní Evropané milionové indiánské říše?

„Byla darem od Boha, který tímto umožnil získání Nového světa,“ tvrdil později Cortés. Stejný názor sdílelo mnoho dalších vojáků. A vskutku, od doby, kdy se La Malinche zapojila do diplomacie, nemuseli Španělé skoro vůbec bojovat.

Je přitom jistou ironií, že i když přistoupila na křesťanství a naučila se plynně španělsky, mimo okruh přímých účastníků válečného tažení a svého milence byla Evropany stále považována za druhořadou indiánku. Naopak, původní obyvatelé Mexika jí v jednáních se Španěly velmi důvěřovali.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vykousat soupeře

psi a šakali
stáří:
přes 4 000 let | kde: Egypt

Psi a šakali patří mezi nejstarší, nejkrásnější a současně i nejlépe dochované hry v dějinách. Herní desku se podařilo najít v thébské hrobce a datuje se zhruba do roku 1800 př. n. l. Nalezl ji britský archeolog Howard Carter, který ovšem vstoupil do historie především jako objevitel místa posledního odpočinku faraona Tutanchamona. Stolek vyřezaný ze slonoviny, se zásuvkou na herní komponenty, dnes vystavuje newyorské Metropolitní muzeum umění. Známe však i starší kusy, a to v tisíce kilometrů vzdáleném Ázerbájdžánu, kde existuje herní deska vyrytá do skály příbytku. Je nejméně o dvě století starší než luxusní egyptský výrobek a zřejmě sloužila lidem mnohem nižšího sociálního postavení. Obliba zmíněné „deskovky“ se tedy zjevně rychle rozšířila po celém Blízkém východě i střední Asii.

Moderní název „psi a šakali“ vymyslel Carter podle tvaru hlav herních hůlek, patřících jednomu či druhému hráči. Je možné, že v historii byla hra známá spíše jako „58 děr“, což koresponduje s jejím cílem – posunout pět hůlek v dírkách tak, aby opustily herní plochu dřív než ty soupeřovy. Původní přesná pravidla však již zavál čas. (foto: Wikimedia Commons, Metropolitan Museum of ArtCC0 1.0)

Zajímavosti
Revue
Vesmír

Microsyops latidens nejspíš miloval ovoce, což mělo své následky na jeho chrupu.

Věda

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Příroda

Britské vojenské konzervy? Půlka mrkve, půlka brambory, dvě cibule, čtyři lžíce sádla, sůl a olej.  Vojenské konzervy značky Maconochie neměly nijak valnou reputaci.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907