Historické kosatce v dnešní době: Prapředci dnešních kosatců

04.05.2019 - Pavel Sekerka

„Domácí kosatec nalézá se téměř ve všech zahradách a zhusta roste také na místech travnatých … s listy (květů) podvinutými nebo ohnutými rozličných barev, barvy nebeské, brunátné, bělavé a žluté …“ píše se ve slavném Hájkově překladu Matthioliho herbáře. Z více než 400 let starého textu je zřejmé, že již v 16. století byly zahradní kosatce značně prošlechtěné a navíc hojně pěstované

<p>Žlutý květ - kosatec žlutý (<em>Iris flavescens</em>), bílý květ - kosatec florentský (<em>Iris germanica ´Florentina´</em>), červenorůžový - kosatec bezový (<em>Iris sambucina</em>), modrofialový - kosatec německý (<em>Iris germanica</em>), červenofialový - kosatec červenofialový (<em>Iris squalens</em>)</p>

Žlutý květ - kosatec žlutý (Iris flavescens), bílý květ - kosatec florentský (Iris germanica ´Florentina´), červenorůžový - kosatec bezový (Iris sambucina), modrofialový - kosatec německý (Iris germanica), červenofialový - kosatec červenofialový (Iris squalens)

Reklama

V zahradách se už v Matthioliho dobách pěstovaly původní středomořské druhy, především kosatec bledý (Iris pallida). Dodnes jej uvidíte na zahradách a návsích na Slovensku, v Maďarsku, Chorvatsku, Rumunsku nebo Itálii.

Strážci starých hradů

Kromě kosatce bledého však lidé vysazují celou řadu hybridních rostlin, jejichž původ nám zřejmě navždy zůstane utajen. U většiny z nich není jasné, zda vznikly náhodným křížením v přírodě, náhodným zkřížením v zahradě nebo díky šikovnosti dávných zahradníků. Mnohé z těchto zahradních klonů zplaňovaly kolem zaniklých sídel nebo hradních zřícenin, kde se udržely dlouho poté, co zmizely ze zahrad. Není tedy divu, že některé byly popsány jako čisté botanické druhy.

Jednou skupinou jsou hybridní kosatce vzniklé nejspíše zkřížením kosatce bledého a kosatce pestrého (I. variegata). Jedná se o menší rostliny s drobnějšími, často žilkovanými vícebarevnými květy. Nejznámější je kosatec bezový (I. sambucina), často se pěstoval i kosatec červenofialový (I. squalens) a kosatec žlutý (I. flavescens). Druhou skupinu historických kosatců představují různé klony kosatce německého s bílými, modrými nebo fialovými květy.

Odolní i po staletích

Starých historických kosatců si vážíme ze dvou důvodů. V prvé řadě se jedná o nenahraditelné historické doklady, součást kulturního dědictví, které bylo součástí životního prostředí našich předků. Druhy, jež se zachovaly do dnešní doby, patří k nejodolnějším odrůdám a dobře rostou i tam, kde moderní velkokvěté kosatce zklamou.

TIP: Všechny naše kosatce: Divocí bratranci zahradních okras

Navíc mají menší nároky na kulturu, takže není třeba je tak často přesazovat a dobře kvetou i delší dobu po výsadbě na stanoviště. Jejich květy jsou pevnější a méně je poškozuje déšť a vítr. Tito praprarodiče dnešních odrůd jsou neprávem opomíjeni a z našich zahrádek rychle mizí.

Kam za kosatci?

Velkou sbírku zahradních i botanických kosatců můžete vidět v Botanické zahradě BÚ AV ČR Chotobuz, která je součástí Průhonického parku a v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji.

Lék i koření

Kosatec bledý a některé klony kosatce německého se pěstovaly a místy i dodnes pěstují jako významné léčivé rostliny. Účinná látka se z nich získává sušením oddenků. Při sušení ztrácejí nepříjemnou chuť a získávají příjemnou, fialkovou vůni. Proto se jim také říkávalo fialkový kořen. Substance se používala především při léčbě plicních nemocí, ale také jako dochucovadlo bylinných směsí a ve voňavkářství.