„Domácí kosatec nalézá se téměř ve všech zahradách a zhusta roste také na místech travnatých … s listy (květů) podvinutými nebo ohnutými rozličných barev, barvy nebeské, brunátné, bělavé a žluté …“ píše se ve slavném Hájkově překladu Matthioliho herbáře. Z více než 400 let starého textu je zřejmé, že již v 16. století byly zahradní kosatce značně prošlechtěné a navíc hojně pěstované
Žlutý květ - kosatec žlutý (Iris flavescens), bílý květ - kosatec florentský (Iris germanica ´Florentina´), červenorůžový - kosatec bezový (Iris sambucina), modrofialový - kosatec německý (Iris germanica), červenofialový - kosatec červenofialový (Iris squalens)
V zahradách se už v Matthioliho dobách pěstovaly původní středomořské druhy, především kosatec bledý (Iris pallida). Dodnes jej uvidíte na zahradách a návsích na Slovensku, v Maďarsku, Chorvatsku, Rumunsku nebo Itálii.
Kromě kosatce bledého však lidé vysazují celou řadu hybridních rostlin, jejichž původ nám zřejmě navždy zůstane utajen. U většiny z nich není jasné, zda vznikly náhodným křížením v přírodě, náhodným zkřížením v zahradě nebo díky šikovnosti dávných zahradníků. Mnohé z těchto zahradních klonů zplaňovaly kolem zaniklých sídel nebo hradních zřícenin, kde se udržely dlouho poté, co zmizely ze zahrad. Není tedy divu, že některé byly popsány jako čisté botanické druhy.
Jednou skupinou jsou hybridní kosatce vzniklé nejspíše zkřížením kosatce bledého a kosatce pestrého (I. variegata). Jedná se o menší rostliny s drobnějšími, často žilkovanými vícebarevnými květy. Nejznámější je kosatec bezový (I. sambucina), často se pěstoval i kosatec červenofialový (I. squalens) a kosatec žlutý (I. flavescens). Druhou skupinu historických kosatců představují různé klony kosatce německého s bílými, modrými nebo fialovými květy.
Starých historických kosatců si vážíme ze dvou důvodů. V prvé řadě se jedná o nenahraditelné historické doklady, součást kulturního dědictví, které bylo součástí životního prostředí našich předků. Druhy, jež se zachovaly do dnešní doby, patří k nejodolnějším odrůdám a dobře rostou i tam, kde moderní velkokvěté kosatce zklamou.
TIP: Všechny naše kosatce: Divocí bratranci zahradních okras
Navíc mají menší nároky na kulturu, takže není třeba je tak často přesazovat a dobře kvetou i delší dobu po výsadbě na stanoviště. Jejich květy jsou pevnější a méně je poškozuje déšť a vítr. Tito praprarodiče dnešních odrůd jsou neprávem opomíjeni a z našich zahrádek rychle mizí.
Velkou sbírku zahradních i botanických kosatců můžete vidět v Botanické zahradě BÚ AV ČR Chotobuz, která je součástí Průhonického parku a v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji.
Kosatec bledý a některé klony kosatce německého se pěstovaly a místy i dodnes pěstují jako významné léčivé rostliny. Účinná látka se z nich získává sušením oddenků. Při sušení ztrácejí nepříjemnou chuť a získávají příjemnou, fialkovou vůni. Proto se jim také říkávalo fialkový kořen. Substance se používala především při léčbě plicních nemocí, ale také jako dochucovadlo bylinných směsí a ve voňavkářství.
časopis Příroda
VědaPočet sebevražd je stále vysoký
VesmírCAPSTONE na orbitě Luny
ZajímavostiAfgánská kvalita
Heroin sice patří k opioidům z předchozí skupiny a je odvozen od morfinu, ale jeho příběh je trochu jiný. Jeho užívání má předlouhou historii, včetně „legální fáze“, kdy byl volně podáván jako dětský lék proti kašli. Riziko vytvoření závislosti je prakticky stoprocentní, často jako navazující fáze po předchozím zneužívání opioidů. Neméně extrémní rizika nese zneužívání heroinu pro individuální zdraví, a to vysokou mortalitou uživatelů – ať už skrze předávkování, infekce, selhání srdce, onemocnění ledvin, jater a záněty žaludku.
V současnosti je heroin celospolečensky závadnou drogou, především kvůli tomu, jak masivní sítě organizovaného zločinu stojí za jeho výrobou, pašováním a distribucí. Jen pro zajímavost: Přibližně 95 % současné produkce heroinu vzniká v Afghánistánu. Počty závislých se vzhledem k ilegální podstatě heroinu těžko odhadují (asi 3–7 milionů), počty předávkovaných/mrtvých se pohybují okolo 530 000 (v roce 2017). (foto: Shutterstock)
HistorieSopranistka Jindřiška Rettigová (1813–1854).
