Venuše není zrovna příjemným místem pro život. Burácejí tam extrémní vichry, u povrchu planety panuje drtivý tlak 90 atmosfér a teploty tam dosahují pekelných 460 °C. V husté a extrémně toxické atmosféře Venuše prší kyselina sírová a sněží kov.

Přesto planetární geolog Paul Byrne ze Státní univerzity Severní Karolíny a jeho kolegové tvrdí, že Venuše je podobnější Zemi víc, než jsme si až doposud mysleli. Nejenom že jde o kamennou planetu jen o málo menší než Země, zřejmě tam také probíhá něco podobného deskové tektonice, jak ji známe ze Země.

Desková tektonika Venuše

V případě Země tektonické desky plují v horké a měkké vrstvě zemského pláště. Na Venuši to podle vědců funguje tak, že pekelně horké klima u povrchu planety vytváří struktury podobné tektonickým deskám na Zemi. Podle Byrneho a spol. byly tyto desky na Venuši ještě v nedávné minulosti pohyblivé.

TIP: Měla Venuše kdysi globální oceán? Nové důkazy tomu nasvědčují

Vědci k těmto závěrům dospěli po analýze dat získaných během mise americké sondy Magellan, která v roce 1994 dopadla na povrch Venuše. Nezaměřovali se přitom na jednotlivé oblasti povrchu Venuše, ale sledovali jej spíše jako celek a hledali na něm stopy geologické aktivity.

Společnost Timescope instaluje na historicky významných místech Francie budky s virtuální realitou. Od roku 2016 jich zprovoznili už 15. Návštěvníci pamětihodných míst je mohou použít a nahlédnout s jejich pomocí do historie.

Nejnovější budka Timescope stojí v prostoru památníku Monument des Fraternisations v Neuville-Saint-Vaast v severní Francii. Toto místo připomíná neoficiální příměří, které zde bylo v roce 1915 uzavřeno mezi spojeneckými a německými jednotkami a dočasně ukončilo jatka na bojišti 1. světové války.

TIP: Virtuální realita: Potápění s plejtvákem obrovským v přírodovědném muzeu

Kdokoliv zavítá do památníku, může díky budce Timescope nahlédnout do období Vánoc 1915, kdy mezi zákopy panoval klid a mír. Na tvorbě virtuální reality se podíleli odborníci na toto bouřlivé období historie.

Běžná rodina, která elektřinou netopí, neohřívá vodu, ani nenabíjí elektromobil, odebere za rok asi 2 200 kilowatthodin. Kvůli nárůstu regulovaných cen, jejichž výši určuje Energetický regulační úřad (ERÚ), a mírnému zvýšení cen u dodavatelů by taková rodina měla v příštím roce zaplatit přibližně o 400 Kč navíc (meziroční zdražení o 3,6 %). 

E.ON zdražuje elektřinu o 6 %. Ostatní se drží zpátky

Obyčejně každý rok touto dobou si lze srovnat ceny elektřiny a vybrat dodavatele, který nabídne v příštím roce lákavější ceny. Jenže letos mnoho dodavatelů otálí se zveřejněním nových ceníků kvůli obavám, že když jako první zvýší ceny elektřiny, utečou jim odběratelé jinam.

Při zvýšení cen totiž může zákazník odstoupit od smlouvy na dodávky energií do 10 dnů před oznámeným cenovým skokem. To se týká případu, kdy dodavatel změnu sdělil zákazníkovi ve lhůtě nejméně 30 dnů před zdražením. V opačném případě dostává zákazník ještě více času na přesun někam, kde se ceny nezvyšují. Od 1. ledna 2018 bude zdražovat třeba E.ON, Carbounion Bohemia a Amper Market. 

Nicméně mnoho obchodníků s elektřinou se rozhodlo ceny elektřiny 2018 držet na stejné úrovni jako v roce 2017. Záměr nezdražovat sdělily energetické firmy jako PRE či Bohemia Energy. Někteří ale sázejí na vyčkávací taktiku. Svůj úmysl zatím neodtajnil například gigant ČEZ.

Jak snížit výdaje za elektřinu? Zkroťte hladové spotřebiče

Nízké ceny elektřiny sledujete jako orel svou kořist, ale stále se vám zdá, že posíláte svému dodavateli vysoké platby za elektřinu? Zkuste si spočítat, za co utrácíte pomocí kalkulačky, která odhalí, které zařízení ve vaší domácnosti spotřebuje nejvíce drahocenného proudu. Tato chytrá kalkulačka na Elektrina.cz dokáže zjistit, jestli největší množství elektřiny u vás doma připadne na hladovou lednici nebo třeba na náročnou zábavní elektroniku, která v některých rodinách jede skoro bez přestání.

Mimoto vám kalkulátor ukáže i kolik vás stojí spotřeba v pohotovostním režimu, když přístroj sice nepoužíváte, ale on není zcela vypnutý, protože čeká, kdy ho dálkový ovladač znovu probudí k životu.

V dnešní době obíhá Mars kolem Slunce jen o něco dále, než planeta Země. Všichni proto předpokládali, že Mars také vznikl poblíž Země. S postupujícím výzkumem Marsu se ale ukazuje, že tu máme problém. Když by Mars vznikl poblíž Země, proč se tyto dvě planety tak nápadně liší svým složením?

Proč je Mars jiný než Země?

Mars je podle všeho tvořený jinými, lehčími silikáty, než je tomu v případě Země. Je tak svým složením podobný spíše meteoritům. Mezinárodní tým vědců si ve snaze vyřešit tuto záhadu spustil celou řadu simulací raného vývoje Sluneční soustavy, do nichž vědci zapracovali i složení planet.

TIP: Jak to začalo? Vznik Sluneční soustavy odstartovala menší supernova

Ve většině simulací vycházelo, že Mars vznikl tam, kde je dnes. Určitá část simulací ale ukázala, že rudá planeta mohla vzniknout mnohem dál od Slunce, přesněji 1,5× dále, než je Mars dnes. To by odpovídalo místu, kde je dnes Hlavní pás planetek. V takovém případě by se Mars dostal na dnešní oběžnou dráhu působením mocné gravitační síly planety Jupiter, která měla zřejmě zásadní vliv na uspořádání celé Sluneční soustavy. 

Pokud by se našly malované lebky například v rakouském Hallstattu, nebylo by to nic podivného. V malebném městečku jich totiž různí badatelé objevili už přes 1 200. U nás šlo ovšem o unikát. Také se hned rozšířily různé teorie o tom, kdo lebky zaživa nosil na krku. Podobné malování totiž sloužilo k odlišení lebek význačných lidí – pozůstalí se snažili i po smrti zdůraznit odlišnost dotyčného od ostatních mrtvých.

Spasení, nebo popravení?

Zajímavé je i samotné písmeno T na čelech lebek. Lze předpokládat, že jde o zjednodušenou formu kříže, ale symbolika mohla jít ještě výrazně dál. Ve starokananejské abecedě (užívané kmeny v dávném Kanaánu, viz Obsazená země zaslíbená) je posledním písmenem tau. Podle vidění starozákonního proroka Ezechiela budou ti, kteří ponesou na čele toto znamení, spaseni. Je tedy možné, že původci maleb znali tento příběh a podle něj chtěli zajistit mrtvým spásu.

Kdo však oni zesnulí byli? Pokud se budeme držet při zemi, můžeme předpokládat, že šlo o význačné příslušníky nějakého řeholního řádu, který písmeno T používal jako svůj symbol. Někteří experti se domnívají, že šlo o mučedníky z období husitských bouří. Existuje však i teorie, že by mohlo jít o dvanáct ze sedmadvaceti popravených pánů ze Staroměstského náměstí po prohrané bitvě na Bílé hoře. Těla totiž vítězové navrátili rodinám, početné hlavy však vyvěsili pro výstrahu těm, kteří by se opět chtěli bouřit, a osud části z nich zůstává nejasný. Díru do této odvážné teorie však dělá už antropologické zkoumání, podle kterého sedm křtinských lebek patří mužům, čtyři spíše mužům a jedna ženě.

Navštivte kostnici

Komu lebky patřily, tedy nevíme. Jde však o nejseverněji umístěný nález tohoto druhu a zároveň jediný na území Čech a Moravy. Také je pravděpodobné, že se jedná o nejstarší malované lebky vůbec. Pokud byste je chtěli vidět na vlastní oči, je možné se do Křtin u Brna zajet podívat a do kostnice sestoupit. Nemá však pevnou otevírací dobu, takže je dobré domluvit se na návštěvu dopředu s místním děkanem. V kryptě pod oltářem naleznete šest z dvanácti hlav – dalších šest je uloženo ke zkoumání v anatomickém ústavu v Brně.

Image

Čtěte také

Memento mori: České kostnice patří k největším v Evropě

Bez ohledu na rezistenci vůči antibiotikům bývá s bakteriemi problém v tom, že v řadě případů nejsou vidět pouhým okem. Zní to jako samozřejmost, ale například pro lékaře, kteří kontrolují pacienty s chronickými zraněními, to představuje problém.

Nově by práci lékařů mohlo usnadnit zařízení MolecuLight i:X. Jde o kapesní přístroj s jednoduchým ovládáním, který dovede odhalit bakteriální infekci i v případě, že není na pohled patrná. Funguje tak, že vyfotí ránu nejprve ve viditelném světle a poté ji ve tmě ozáří neškodným ultrafialovým světlem. Pacienta se MolecuLight i:X nedotkne a nejsou nutná ani žádná barviva či kontrastní látky.

TIP: Inteligentní náplast, která světélkuje, když se do rány dostane infekce

Při osvětlení UV zářením se zdravá lidská kůže zbarví zeleně, zatímco bakteriální infekce světélkuje v červené barvě. Zařízení MolecuLight i:X také umožňuje detailně sledovat tvar a velikost zranění a z toho odvodit postup hojení v čase. 

Britka jménem Joy Milne má zvláštní superschopnost. Dokáže čichem rozpoznat, zda člověk trpí Parkinsonovou chorobou. V současné době spolupracuje s vědci a lékaři na vývoji prvního diagnostického testu, který by tuto zákeřnou nemoc odhaloval.

Parkinsonovu chorobu vyvolává ztráta buněk v oblasti mozku, která je zodpovědná za produkci dopaminu, významného regulátoru nervové soustavy. Stále neexistuje žádná účinná léčba a problém je i s diagnostikou tohoto onemocnění. Lékaři Parkinsona zjišťují pouze pozorováním symptomů u pacientů, což je dost nespolehlivé.

TIP: Geneticky upravené opičky pomáhají s výzkumem Parkinsonovy choroby

Joy Milneová před pár lety u svého manžela zjistila, že dovede odhalit Parkinsonovu chorobu čichem. Když se to dozvěděli vědci Edinburské univerzity, uspořádali ověřovací experiment. Žena v něm dostala vzorky triček zdravých lidí a lidí s Parkinsonovou chorobou. Výsledky experimentu vědce ohromily. V jednom případě Joy dokonce odhalila pacienta s Parkinsonem dříve než odborníci. Její superschopnosti by teď měly pomoci vědcům vytvořit test, s nímž by bylo možné diagnostikovat Parkinsonovu chorobu v rané fázi onemocnění.

Plážové letovisko na východním pobřeží Austrálie se může pochlubit prvním sluncem poháněným vlakem. Tříkilometrovou trať zde na vlastní náklady znovu zprovoznila nezisková společnost Byron Bay Railroad Company. Cílem je nabídnout místním obyvatelům cenově dostupnou a ekologickou veřejnou dopravu.

Železniční trať v Byron Bay má bohatou historii sahající až do 19. století. Tehdy železniční linka spojovala Byron Bay s městem Casino, ležícím na trati ze Sydney do Brisbane. S postupem času a s rozvojem automobilové dopravy přestala být stará železniční trať rentabilní a v roce 2014 byla definitivně uzavřena. Znovu zprovozněný tříkilometrový úsek má spojovat Byron Bay s oblíbeným plážovým letoviskem Byron Bay Resort. 

Původní záměr provozovatelů počítal s kombinací dieselového a solárního vlaku, s rychlým rozvojem solárních panelů došlo k úpravě plánů a vlak je napájen výhradně ze solárních panelů. Dieselový agregát přesto ve vlaku nechybí – je však určený pouze pro případy poruchy. 

Solární energie je skladována v akumulátorech s kapacitou 77 kWh, umístěných přímo v soupravě. V případě potřeby je možné akumulátory dobíjet i z panelů umístěných na střeše nádražní budovy. Na jedno nabití vlak souprava zvládne 12 až 15 okruhů. Kromě solární energie vlak využívá i systém rekuperace brzdné energie.

Riga je hlavní město Lotyšska a zároveň opravdu krásné sídlo, kde stojí za to se ubytovat a během příjemných procházek detailně poznat jeho pamětihodnosti. Když si v Rize půjčíte auto, snadno se dostanete i do míst velkého přírodního významu, včetně Přírodní rezervace Nigula v nedalekém Estonsku.

Ráj masožravých rosnatek

Pobaltí je z přírodního hlediska typické rozsáhlými rašeliništi a zde rostoucími masožravými rostlinami. Nejrozšířenější masožravkou České republiky je rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia L.), která se u nás vyskytuje na menších lokalitách. Naproti tomu v Pobaltí tvoří rosnatky ohromné populace. Zdejší rašeliniště mají velkou rozlohu a nejsou v nich přítomny rostliny, které by jim konkurovaly a vytlačovaly je.

TIP: Masožravá rosnatka okrouhlolistá aneb Lepkavé slunce močálů známe i z Česka

Mají tak naprosto ideální podmínky – přímé slunce, rašeliník a stálé vlhko. Rosnatku okrouhlolistou poznáte podle kulatých listů, a pokud tato místa navštívíte v červenci, zastihnete ji kvést drobnými bílými květy.

Suchou nohou přes mokřady

Příhodným místem, kde můžete rosnatky a jejich prostředí obdivovat, je lotyšský Národní park Kemeri – původně lázeňská oblast, později strategická vojenská základna. Samotný Národní park Kemeri byl založen teprve v roce 1997. Leží asi 40 km západně od Rigy v Rižském zálivu, asi jen 6 km od Baltského moře. V případě letní návštěvy se tak můžete vykoupat třeba u nedaleké Jűrmaly.

TIP: Brazilský mokřad Pantanal aneb Unikát neprávem zakrytý stínem Amazonie

Základem parku se stalo léčivé bahno a sirné prameny. Zmínky o nich pocházejí už z roku 1561. To, co z parku dělá mimořádné místo, jsou ovšem mokřady, vrchoviště a slatiniště, která byla člověkem většinou jen velmi málo pozměněná. Najdete však i místa, kde se v minulosti těžila rašelina. Některá z nich znovu zarůstají a tvorba rašeliny se obnovuje. Nedaleko obce Tireli můžete zažít opravdové dobrodružství – procházku haťovými chodníky v mokřadech.

V Kemeri můžete vidět vstavačovité rostliny (orchideje) – například kruštík bahenní nebo prstnatec Fuchsův. Roste zde i pro nás zajímavá a nevídaná specialita s názvem Dactylorhiza baltica, vstavač příbuzný našemu vstavači májovému. Dominantní jsou zde samozřejmě rosnatky, a to nejen rosnatka okrouhlolistá.

Bohatství druhů i exemplářů

Další rosnatka, kterou v Pobaltí běžně potkáte, je rosnatka anglická (Drosera anglica Huds.). V Česku je její výskyt téměř extrémně vzácný, na Slovensku existuje jen pár lokalit, kde se s ní ještě můžete setkat. Od rosnatky okrouhlolisté jí poznáte podle toho, že její listy nejsou okrouhlé, ale podlouhlé.

Dalším zde rostoucím druhem je rosnatka prostřední (Drosera intermedia Hayne). Vypadá podobně jak rosnatka anglická, ale její listy jsou trochu kratší. Především však nevyrůstají ze středu růžice, nýbrž z boku. V Česku je tato rosnatka asi nejvzácnější. Velmi podobný rosnatce prostřední je kříženec rosnatky anglické a rosnatky okrouhlolisté (Drosera anglica x rotundifolia, Drosera x obovata Mert. et Knoch), ten rozeznáte jednoduše – jeho listy nejsou ani okrouhlé ani dlouhé, mají spíše vejčitý tvar. Všechny tyto rosnatky jsou v pobaltských lokalitách zastoupeny v hojné míře a ve formě mnoha nádherných exemplářů.

Na skok do Estonska

Prakticky všechny výše zmíněné druhy rostlin, a ještě leccos navíc, můžete vidět, když se z Rigy vydáte podél pobřeží Baltského moře severním směrem. Nedaleko lotyšsko-estonských hranic, jižně od města Häädemeeste, se rozkládá Přírodní rezervace Nigula o rozloze cca 63,9 km². Místo jako vyloupnuté z Pohádek z mechu a kapradí. Nedozírné pláně jsou pokryté mechem, močály, jezery a haťovými chodníky. Každý botanik, ale i běžný turista, tady zůstane v tichosti stát a musí obdivovat přírodní cennosti zdejší oblasti.

Ve všudypřítomném mechu, po kterém se procházíte haťovými chodníky, objevíte nikoliv tisíce či desetitisíce, ale miliony masožravých rostlin. Jestliže přijedete na návštěvu parku v červenci, zastihnete rosnatky nádherně zabarvené do červena a kvetoucí. V pozdější době můžete nalézt takovou vzácnost, jako je miniaturní orchidej měkkyně bažinná. V době naší červencové návštěvy se nám podařilo zastihnout prstnatec Russowův, v ČR již vyhynulý druh orchideje. Chodníky, po nichž se po celou dobu pohybujete, připomínají jesenický Rejvíz. Jsou však položeny tak nízko, že je někdy částečně zaplaví voda. Okruh haťovým chodníkem vám zabere více než půl dne. Vystoupit můžete i na malou rozhlednu, z níž uvidíte, jak je rezervace rozsáhlá a jak daleká cesta vás čeká. Cesta do Pobaltí tak ve vás jistě i díky této přírodní rezervaci, založené v roce 1957, zanechá hluboké stopy.

Květiny a „chuť na maso“

Masožravé rostliny se většinou vyskytují na místech, která neoplývají množstvím živin. Samotný kořen tak většinou slouží pouze k přichycení rostliny k podkladu a také jako zásobárna vody. Aby si masožravá rostlina zpestřila jídelníček, chytá hmyz. Listy masožravek jsou pokryty výčnělky, jež vylučují kapičky lesklého slizu. Hmyz reaguje nejen na tento lesk, ale přitahuje jej i červená barva rostlin a lidským čichem nezachytitelný pach. Zvědavý hmyz usedne na list a ihned se přilepí, čímž je jeho osud zpečetěn. Samozřejmě se snaží pohybem vyprostit, ale tím donutí rostlinu k produkci ještě většího množství slizu, který jej udusí. Rosnatky umí lapený hmyz doslova svým listem omotat. Enzymy, které jsou v kapičkách slizu obsaženy, pak začnou rozkládat měkké orgány kořisti. Rostlina doslova vysaje použitelné živiny a z hmyzu zbude pouze nestravitelná tvrdá část. Jakmile list (nikoliv květ, jak si někdy lidé myslí) kořist vstřebá, opět se narovná.

S neobvyklým dědictvím se musela vypořádat rodina z německého Bremervörde. Součástí dědictví po zesnulém otci bylo i několik set pytlů napěchovaných jedno a dvoufenikovými mincemi. Celková hmotnost neobvyklého dědictví byla 2,5 tuny.

Feniky, které otec (za života řidič kamionu) nashromáždil sice již 15 let neplatí, německá banka ale stále umožňuje jejich výměnu za stávající eura. Vypořádat se s takovou nadílkou bylo ale pro pracovníky Bundesbank v Oldenburgu pořádnou výzvou. Běžně se pro počítání takto velkého množství mincí používají stroje. Mince uskladněné v pytlích byly ale slepené k sobě a některé i poškozené rzí. Ke slovu tak přišlo manuální přepočítávání. 

Nelehký úkol dostal na starost úředník Wolfgang Kemereit, který kromě své běžné agendy denně počítal nashromážděné mince. Po šesti měsících došel k výslednému číslu – v pytlích bylo uloženo 1,2 milionu mincí, jejichž dnešní hodnota činní 8 000 euro (v přepočtu zhruba 200 tisíc korun).