Američtí vědci pečlivě analyzovali chování 190 studentů prvních a druhých ročníků univerzit Open University a Univerzity of Nevada. Sledovali jejich studijní návyky a také jejich spánkový režim.

Výzkum odhalil, že mezi studenty je dvakrát více „sov“, tedy lidí aktivnějších spíše večer, nežli „skřivanů“, kteří jsou aktivnější ráno. A většina ze studentů měla vrchol schopností učení mezi 11. dopolední a 9. večerní.

TIP: Experiment, který se zvrtl: Studenti dostali omylem kofein jako ze 300 šálků kávy

Příčinou podle vědců je, že se u mladých lidí v pubertě posouvá přirozený režim spánků a bdění, asi o dvě až tři hodiny později. S ústupem puberty se pak postupně vrací do normálu, obvykle kolem 25. roku.

Populace motýlů se začaly dramaticky zmenšovat koncem devadesátých let. „O britských motýlech toho pravděpodobně víme víc než o jakékoli jiné skupině hmyzu na světě,“ říká vedoucí studie Richard Fox. „A to, co se děje s motýly v Británii naznačuje, co se děje s ostatním hmyzem a bezobratlými živočichy po celém světě.“

TIP: Smrtící triky zákeřnic aneb Když lovci napodobují oběti

Podle Davida Attenborougha jsou motýli něco jako kanárci v uhelném dole a stav jejich populací je jasným indikátorem stavu celého životního prostředí. Za celým problémem stojí především člověk, který motýlům ubírá čím dál tím víc jejich přirozeného prostředí, bez kterého se nedokážou rozmnožovat a živit.

Padesátiletý samotář Džodži zasvětil svůj život sbírání pornočasopisů, kterých prý nashromáždil celých šest tun: Lechtivé magazíny zaplnily všechny místnosti jeho bytu, ležely na stolech a prohýbaly se pod nimi police skříní. Japonec bez nadsázky nemohl udělat jediný krok, aniž by zavadil o pornografii. Jeho potěšení jej však nakonec zabilo: Když totiž letos v lednu dostal infarkt, převrhl při pádu jeden stoh časopisů a pod kily papíru zemřel. 

Osaměle žijícího nešťastníka nikdo nepostrádal ani nehledal, a pornočasopisy navíc absorbovaly tekutiny z rozkládajícího se těla. Mrtvolu tak až po měsíci objevil domovník, když nedostal nájem. O Džodžiho sbírku se nakonec postarala úklidová firma, jež lechtivé čtivo vyvážela a likvidovala v utajení, aby si zbytek pozůstalých neutrhnul věčnou ostudu.

Britští nanotechnologové Surrey Nanosystems v roce 2014 představili pozoruhodný nanomateriál Vantablack. Je tak nesmírně černý, že pohltí 99,96 procent dopadajícího viditelného záření. Když na něj posvítíte laserovým ukazovátkem, tak na povrchu materiálu Vantablack není nic vidět.

Od té doby zase pokročili o něco dál a dnes nabízejí sprej, s nímž lze nastříkat povrchy upravenou variantou materiálu Vantablack S-VIS. Ten pohltí také velice slušných 99,8 procent dopadajícího viditelného světla. Původní Vantablack se skládal z uhlíkových nanotrubiček, nový materiál tvoří podobné útvary velikosti nanometrů, takzvané optické dutiny.

TIP: Levný zázrak. Barva založená na vodním skle udržuje povrchy chladné

Technologie absolutně černých barev byla původně vytvořena pro satelity, v podobě nového spreje, který se velmi snadno aplikuje, ale najde mnohem širší uplatnění. 

K správnému výkonu svého řemesla musel kat prokázat odolnost, chirurgické znalosti a fyzickou sílu. Například při takzvaném tažení za sucha byl mučený vytahován bez žebříku přes kladku připevněnou ke stropu.

Namáhavá profese

Katolická internátní škola Benedictine College z amerického Kansasu zakázala svým studentům jógu. Představitelé školy považují jógu za součást východního mysticismu neslučujícího se s křesťanskou spiritualitou. Škola funguje od roku 1971 pod patronací benediktýnského řádu, její historie ale sahá do poloviny 19. století – v roce 1858 ji založili dva benediktinští mniši a původně šlo kněžský seminář se samostatnou mužskou a ženskou částí. Před 46 lety došlo ke spojení obou částí do dnešní podoby.

TIP: Od šamanů k bílým plášťům: Jóga s požehnáním vědy

John Riley, arcidiecézní kancléř v Kansas City, doporučuje dotčeným studentům i ostatním lidem hledat alternativy k józe, například formou fitness cvičení. Podle kancléře totiž není možné dlouhodobě provozovat jógu bez duchovního efektu. Škola již na podzim přejmenovala kurzy, které mohly evokovat spojení s jógou a obecně východními náboženstvími do neutrální podoby. Z nabídky školních kurzů tak zmizel například „strečink“, který nahradil kurz „fitness cvičení“.

Že jóga představuje pro katolickou církev určitý problém dokazuje i vyjádření Kongregace pro nauku víry z roku 1989. Tato nejstarší kongregace Římské kurie, která je v jistém smyslu následnicí římské inkvizice, ve svém dobrozdání sice připustila, že určité soubory cviků mohou navozovat příjemné pocity klidu a relaxace, zároveň ale varovala, že pokud jde o duchovní stránku, je jóga pro křesťanské věřící zcela chybným základem.

V galaxii iPTF16geu, která je od nás vzdálená asi 4 miliardy světelných let, explodovala supernova natolik šťastně, že vědci zachytili její obraz přes gravitační čočku. Díky mechanismům Einsteinovy obecné relativity se stalo to, že jsme na Zemi tuto supernovu pozorovali se čtyřnásobným obrazem.

Ariel Goobar ze Stockholmské univerzity a jeho tým k tomuto pozorování využili především data automatické prohlídky oblohy Intermediate Palomar Transient Factory, která zaznamenává rozmanité přechodně zářící objekty, jako jsou komety, asteroidy, proměnné hvězdy a také supernovy.

Čtyřnásobná supernova

Astronomové zjistili, že v galaxii iPTF16geu explodovala supernova typu Ia, tedy bílý trpaslík, který si nakradl hmotu od hvězdného partnera ve dvojhvězdě. Je to historicky první a rozhodně významné pozorování vícenásobného obrazu supernovy Ia přes gravitační čočku.

TIP: Horovo oko: Dvojité gravitační čočkování z hlubokého vesmíru

Mezi námi a dotyčnou supernovou leží galaxie, jejíž přitažlivost sehrála roli gravitační čočky. Tato galaxie ale není perfektně symetrická, v důsledku čehož vznikl čtyřnásobný a nepříliš symetrický obraz supernovy.

Už dlouho víme, že plastové odpadky mají nepříjemnou tendenci dostat se do oceánu. V dnešní době známe skutečně obrovité plochy pokryté plastovým odpadem v Tichém oceánu.

Jako by to nestačilo, vědci nedávno objevili dvě gigantické plochy plastových odpadků i v Severním ledovém oceánu, který byl dlouho považován za prakticky netknutou divočinu. To už ale očividně neplatí. Podle nových odhadů tam plave asi 300 bilionů (tedy deset na jedenáctou) kusů plastu.

TIP: Znepokojivé znečištění: V roce 2050 bude v oceánu více plastů než ryb

Velká většina těchto plastových lahví, hraček, igelitek, obalů a rozmanitých kusů plastu se nachází ve dvou plochách oceánu ohromné velikosti, které se navíc stále rozrůstají. Jedna z nich je u východního pobřeží Grónska, druhá se nachází v Barentsově moři, severně od Norska a Ruska.

Mikrodávkování léků není homeopatie. Jde o to, že se podávají sice velmi malé, ale reálně existující dávky určité látky. Nevyvolají účinky na celé tělo, ale působí na buněčné úrovni.

V dnešní době probíhá renesance mikrodávkování psychedelik, hlavně LSD. Jeho průkopníkem byl objevitel LSD Albert Hofmann, podle něhož mikrodávky LSD příznivě ovlivňují duševní zdraví, pohodu a kreativitu, aniž by vyvolaly plnohodnotný, dlouhý a psychicky i fyzicky náročný trip.

TIP: Psychedelika proti depresím: LSD potlačuje myšlenkové bloumání časem

Hofmannovy závěry potvrzuje nový výzkum, který se tímto tématem zabýval poprvé po půstoletí. Vědci zjistili, že u některých typů duševních onemocnění, jako je například deprese, může být mikrodávkování LSD extrémně přínosné. Možná se tak dočkáme nových léčebných postupů v péči o duševní zdraví.

Ty tam jsou časy, kdy jsem na okraji Brna, v sesutých březích starých pískoven a v areálech zrušených cihelen, běžně vídal hnízdit břehule říční (Riparia riparia). Tito skvělí letci se za hlasitého štěbetání proháněli vzduchem jako hnědé šípy a bleskurychle lovili „neviditelný“ létající hmyz. Dnes je tento sympatický hnědý pěvec z čeledi vlaštovkovitých stále vzácnější. Není divu – s narovnáním říčních toků a s rušením starých pískoven a cihelen dramaticky ubylo jeho přirozených hnízdišť.

Vzdušní poutníci

Břehule říční zimují od západoafrického Senegalu až po východoafrickou Etiopii. Odtud k nám přilétají nejčastěji ve druhé polovině dubna a ihned obsazují svá hnízdiště – strmé stěny pískoven, cihelen, hlinišť a strmé písčité břehy řek a potoků. Dlužno zdůraznit, že vhodných hnízdních lokalit břehulí v naší zemi kvapem ubývá. Přitom v minulosti patřila bělavá bříška a nepatrně vidličnatý ocásek těchto drobných letců k letnímu koloritu našich zemí a běžně bylo možné pozorovat jejich hejna lovící nad hladinami rybníků a nad obilnými lány. Často se tak ozývalo jejich tiché vábivé „gree gree“ nebo drsné „črrip“ a „čšrr“.

TIP: Záhady propasti Macocha aneb Prozkoumejte podzemí Moravského krasu

Hnízdní prostor drobného letce se výrazně projevil v názvech, jež mu byly přiřknuty. Lidé jej nazývali břehula, břehovka či břeháček. Známé byly obrovské kolonie břehulí na březích Vltavy u Komořan, na Císařském mlýnu u Prahy, ve Veltrusech, u Ohře v Lenešicích u Loun, u rybníka Bezdrev u Hluboké nad Vltavou atd.

Pomoc „ulítaným“ rodičům

Břehule hnízdí v koloniích v nadmořské výšce maximálně do 450 m n. m. Ve strmých březích si drobní opeřenci vyhrabávají až 180 centimetrů dlouhou noru, na jejímž konci vytvoří hnízdní komůrku vystlanou stonky a listy travin, mechem, listím a peřím. Vyhrabání nory jim zpravidla trvá pouhé čtyři dny, což je na křehké ptáčky obdivuhodný výkon. Do hnízdní komůrky samička snese 4–7 bílých vajíček a se svým partnerem se asi 15 dní pravidelně střídá v jejich zahřívání. Rodiče pak krmí mláďata přibližně tři týdny. Potravou břehulí je létající drobný hmyz, který ptáci lapají, jak už tomu je u vlaštovkovitých zvykem, za letu.

Břehule si často vyhrabují více nor – v tomto „náhradním bytě“ přespává druhý z rodičů. Vylétlá mláďata nocují v rákosí nebo v jiném vysokém a hustém podrostu. Zajímavostí je, že při druhém hnízdění často pomáhají rodičům s krmením holátek i mladí ptáci z prvního hnízdění. Břehule dospívají již v prvním roce života, ale úmrtnost mladých ptáků je neobyčejně vysoká – až 90 %.

Mene tekel

V České republice jsou dnes nejpočetnější stavy břehulí říčních zaznamenány v Polabí, v Moravských úvalech, v povodí Odry, na Jižní Moravě a v Jižních Čechách. Všude se však situace zhoršuje ze stejných důvodů jako v Jihočeském kraji, kde problémy podrobně monitoruje nevládní organizace Calla. Ta zjistila následující fakta. Těžba v drtivé většině malých pískoven zcela skončila a ve zbývajících těžebnách je častým problémem zejména přílišná rychlost dobývacích prací, což neumožňuje koexistenci ptačího druhu s postupující těžbou. Tím zákonitě dochází ke koncentraci břehulí říčních do několika málo zbývajících lokalit, což výrazně zvyšuje zranitelnost tohoto druhu. Zároveň na území Jihočeského kraje prakticky zcela chybějí přirozená hnízdiště v březích řek.

V roce 2009 bylo v jižních Čechách realizováno podrobné mapování hnízdících břehulí, při němž bylo zkontrolováno nejméně 90 % lokalit na území Jihočeského kraje. Na 31 místech byly nalezeny nory břehulí, na dalších se však již břehule nevyskytují. Z mapování vyplynulo, že za posledních deset let došlo ke snížení počtu dostupných hnízdišť o varovných 55 %! Průměrná velikost na lokalitách obsazených břehulemi činí 102 nor na kolonii. V roce 2009 byl počet hnízdních párů v jižních Čechách odhadnut na 2 070, přitom o deset let dříve – v roce 1999 – to bylo ještě 4 875 párů.

Jak pomoci břehulím

Pro ochranu břehulí říčních je třeba především chránit jejich vhodná hnízdní stanoviště – pískovny, povrchové doly, hliniště a strmé břehy řek. V rámci projektu „Stabilizace populace břehulí v Jihočeském kraji“ organizace Calla opravuje (a vhodně upravuje) hnízdní stěny v jihočeských pískovnách ve Lžíně (Táborsko), v Záblatí (Třeboňsko) a v Třebeči (Borovansko).

Při obnově hnízdních stěn mohou příznivci těchto sympatických pěvců pomoci finančně, firmy mohou bezplatně poskytnout těžkou techniku nebo je možno poskytnout nevyužité pozemky v opuštěných pískovnách. Podrobné informace lze získat na www.calla.cz/brehule.

Rodný list břehule říční (Riparia riparia)

Řád: Pěvci (Passeriformes)
Čeleď: Vlaštovkovití (Hirundinidae)
Velikost: Přibližně jako jiřička obecná; na délku cca 12 cm.
Prostředí: Žije v blízkosti příkrých hlinitých nebo písčitých stěn.
Hnízdění: Hnízdí v květnu až červenci ve vyhrabaných norách, snůška 4–7 bílých vajec, na nichž sedí oba rodiče 12–16 dní.
Starost o mláďata: Krmí oba rodiče, mláďata opouštějí hnízdo asi po dvaceti dnech. V příznivých letech hnízdí břehule 2× ročně.
Období tahu: Do České republiky přilétá v dubnu až v květnu a odlétá v srpnu až v září.
Potrava: Je totožná s vlaštovkou – loví nad hladinami jezer, řek a rybníků hmyz, k večeru komáry.
Průměrný věk: Neznámý (předpokládá se, že 2–4 roky).
Početnost na území ČR: Stavy břehulí říčních u nás stále klesají – do roku 2000 hnízdilo na území České republiky až 60 000 párů, dnes pouze 15–30 tisíc párů. V Červeném seznamu ČR je břehule říční vedena v kategorii NT = téměř ohrožený druh.

Vzácný host z příbuzenstva

Příbuznou břehule říční je břehule skalní (Ptynoprogne rupestris), malý pěvec z čeledi vlaštovkovitých. Břehule skalní se nápadně podobá břehuli říční, je však na zádech světlejší a na ocase má bílé skvrny. Na hrudi je tmavší. Břehule skalní hnízdí v jeskyních, na skalních útesech o občas i na budovách v jižní Evropě a ve Středomoří. První výskyt břehule skalní v České republice byl zaznamenán až v roce 2004. Od té doby pouze dvakrát – při podzimním tahu – byl zaznamenán pobyt na Jižní Moravě. Její oficiální český název je vlaštovka pohorská, měl by však být brán v potaz mnohem starší a rozšířenější název břehule skalní.