2. února jsou Hromnice, anglicky „Groundhog Day“, což doslova znamená Den sviště. Legenda praví, že když v tento den uvidí svišť Phil z města Punxsutawney v Pensylvánii svůj stín, tedy když je pěkné počasí, tak že zima potrvá ještě šest týdnů. Když Phil svůj stín neuvidí, tak by mělo přijít brzké jaro.

Svišť Phil a jeho předchůdci předpovídají počasí v Punxsutawney více méně stejným způsobem už déle než 120 let, přičemž 103 krát předpověděli dlouhou zimu. Jak přesná předpověď to ale je?

TIP: Potíže s monzuny: Indie staví superpočítač na předpověď dešťů

Podle meteorologických údajů se svišti s předpovědí strefí přibližně v 39 procentech případů. Ve skutečnosti jsou nejen horší nežli lidští odborníci na počasí, kteří se strefí asi v 60 procentech předpovědí, ale jsou dokonce i horší, než kdybychom délku zimy předpovídali náhodně, například hodem mincí.

Homosexuální chování pozorovali vědci u více než 130 ptačích druhů. U některých se vzájemně dvoří a o páření pokoušejí samice. U jiných k homosexualitě tíhnou naopak samci a výjimkou nejsou ani druhy, kde se homosexuálním aktivitám oddávají obě pohlaví. Jde o překvapivě rozšířený jev. Jak je možné, že se dlouhodobě udržuje?

Když žena mužům vládne

Hluboké analýze podrobilo homosexuální chování ptáků australsko-kanadské trio Geoff MacFarlane z University of Newcastle, Simon Blomberg z University of Queensland a Paul Vasey z University of Lethbridge. Výsledky svých pozorování publikovali na stránkách vědeckého časopisu Animal Behaviour.

Vědci vyšli z teorie, která vysvětluje ptačí polygamii, tedy větší množství partnerů. V některých společenstvech ovládají samci celý harém samiček; v tom případě hovoříme o polygynii. Jinde má naopak samička celou suitu „manželů“ a pak je takové soužití „na hromádce“ označováno jako polyandrie.

Příklad polygynie nabízí vlhovec červenokřídlý (Agelaius phoeniceus). Samec má ve svém teritoriu až tři „manželky“, z nichž se každá nachází v jiné fázi mateřství. Jedna se připravuje ke kladení vajec, druhá už na vejcích sedí a třetí se stará o vylíhlá mláďata. Díky tomu nemá samec se svým harémem tolik práce. Jen výjimečně mu hrozí, že bude muset pomáhat s krmením mláďat hned na několika hnízdech najednou.

Samec lyskonoha ploskozobého ve svatebním šatu. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Fish & Wildlife Service, CC0)

Polyandrii je možné sledovat v domácnosti lyskonohů ploskozobých (Phalaropus fulicarius). U těchto ptáků je role matek a otců postavena na hlavu. Samice jsou větší a pestřejší a samy si aktivně namlouvají vyhlédnuté samečky. V rámci boje o zachování rodu se klidně poperou s jinými samicemi jak o hnízdní teritorium, tak o samečky. Po páření naplní každému ze svých „manželů“ hnízdo vajíčky, pak se vytratí a vydají se na cestu do jižních zimovišť. Zmizí z hnízdiště dřív, než se z vajec stačí vyklubat první mládě. Veškerá péče o vejce a potomstvo leží na otci. Naštěstí jsou mláďata lyskonohů poměrně samostatná a otec jejich výchovu zvládá i bez matky.

Soupeř přitažlivější než družka

Jak dokládá příklad vlhovce i lyskonoha, většímu množství partnerů nahrává snadná výchova mláďat. Když se samec nebo samice nemusí obávat, zda rodičovskou roli zvládne, může klidně založit hned několik rodin. MacFarlane, Blomberg a Vasey se zabývali teorií, podle které může nenáročný odchov mláďat vytvářet příhodné podmínky nejen pro polygamii, ale i pro homosexuální svazky.

Homosexuální sklony se u jednotlivých ptačích druhů vyskytují s velice rozdílnou četností. U některých je homosexualita skoro neznámá, u jiných překvapivě četná.

Například u albatrosů laysanských (Phoebastria immutabilis) tvoří až 31 % všech párů dvojice homosexuálních samic. Naopak, u hus velkých (Anser anser) je pětina všech párů tvořena homosexuálními samci. Alky malé (Alca torda) se scházejí na místech, kde samci zuřivě soupeří o možnost spářit se s některou z přihlížejících samic. Ve 40 % případů všech páření se ale samci nakonec zkoušejí spářit se svým soupeřem. O homosexuální spojení se pokoušejí dvě třetiny samců a více než 90 % samců se stává objektem zájmu jiného samce.

Kam vede slepá ulička?

Příklady druhů s vysokým výskytem homosexuality představovaly darwinovský paradox, protože zdánlivě odporovaly zákonům evoluce. Z homosexuálního svazku nemůžou vzejít potomci, a tak se zdá, že homosexualita je slepou uličkou.

Australsko-kanadské trio získalo dostatečné údaje o zástupcích 93 ptačích druhů, u kterých bylo prokázáno homosexuální chování ve volné přírodě. Zjistili, že samčí homosexualita byla pozorována u 82 % druhů a samičí homosexualita se vyskytla u 38 % druhů. U řady ptačích druhů byla pozorována homosexualita obou pohlaví. Celkem je však homosexuální chování poměrně vzácné. U všech sledovaných druhů s homosexuálními sklony tvoří jen 5 % všech pohlavních aktivit.

Rodičovská péče nabývá u ptáků rozmanitých podob. Otec a matka přispívají ke stavbě hnízda, sezení na vejcích nebo krmení a obraně mláďat různou měrou. U některých druhů je rozložení rodičovských povinností spravedlivě rozloženo mezi obě pohlaví, u jiných leží tíha na matce a u dalších naopak přebírá většinu péče otec. Jak se ukázalo, výskyt homosexuálního chování závisí právě na tom, jak moc práce si dává rodič s potomky.

Snadné rodičovství podporuje homosexualitu

U druhů, kde je hlavním tahounem péče o potomky otec, se vyskytuje ve velké míře homosexuální chování samic. Samci se oddávají homosexuálním aktivitám jen zcela výjimečně. Například u racků západních (Larus occidentalis) je to otec, na kom leží větší tíha při shánění potravy. Přináší mláďatům na hnízdo větší porce a také přilétá s potravou častěji než samička. Homosexuální sklony tomu odpovídají. Zatímco samice byly přistiženy jak při dvoření jiným samicím tak i při pokusech se s nimi spářit, u samců homosexuální chování pozorováno nebylo.

Tam, kde leží tíha péče o potomky na matce, zase projevují silné homosexuální sklony samci. Například u jihoamerického pěvce skalňáka oranžového (Rupicola rupicola) mají samci harém samiček, který získají vítězstvím ve složitých námluvních rituálech. Jejich otcovská role však končí pářením a více se o své potomstvo nezajímají. O to více se pak věnují homosexuálním aktivitám. Samice, která má s náročnou péčí o mláďata starostí až nad hlavu, na něco takového nemá čas ani energii.

Homosexualitě rodičů nahrává i velká samostatnost mláďat, která nevyžadují intenzivní péči. Například u bernešek velkých (Branta canadensis) se mláďata líhnou hodně vyvinutá, jsou s to následovat rodiče a dokážou si sama hledat potravu. Samci i samice tohoto druhu bernešky zjevně využívají větší volnosti od rodičovských povinností i k homosexuálním aktivitám, které jsou relativně běžné jak u samic, tak i u samců.

Hobby i východisko z nouze

Co se dá z výše uvedených fakt vyvodit? Pokud nejsou zvířecí rodiče plně zaneprázdněni péčí o potomky, užívají si sexu a nevyhýbají se ani homosexuálním aktivitám. Neznamená to ovšem, že je homosexualita u ptáků evolučně výhodná. „Ptáci mohou homosexualitu provozovat jako hobby, pokud nejsou zaneprázdněni péčí o mláďata,“ komentoval studii britský evoluční biolog Allen Moore z University of Exeter v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

V některý případech však mohou homosexuální ptačí páry získávat určitou výhodu. Například u albatrosů laysanských je v populaci akutní nedostatek samců. Mláďata proto vychovávají vedle tradičně uspořádaných párů samců a samic také homosexuální páry samic nebo osamocené samičky. Homosexuální páry jsou v odchovu mláďat výrazně úspěšnější než albatrosí „svobodné matky“ a významně tak přispívají k přežití vlastního druhu. Bez homosexuálních párů by byly nové generace albatrosů laysanských mnohem méně početné.

Nedílnou součástí „výbavy“ každého muže vyznávajícího původně indické náboženství sikhismus je bujný vous a turban. Newyorský policejní sbor však svým strážníkům až do konce minulého roku povoloval pouze milimetrový porost, zatímco turban na hlavě byl jednoduše nepřípustný.

Prezident místní policie James O’Neill si ovšem velmi dobře uvědomuje, že jeho jednotky sestávají z lidí mnoha kultur, a proto se rozhodl lehce „popustit otěže“: Přibližně 160 sikhům ve sboru povolil ozdoby obličeje v délce až 1,27 cm a zároveň nechal vyrobit speciální modré turbany, které mohou věřící nově nosit místo policejních čepic. 

Vývojáři robotů se podle všeho rádi inspirují zvířaty. Ke všem možným skákajícím, běhajícím, kráčejícím, plavajícím nebo plazícím se robotům teď přibyl robotický netopýr.

Dron Bat Bot svou konstrukcí připomíná netopýra až do překvapujících detailů. Jeho měkká křídla jsou pro okolí mnohem méně nebezpečná nežli ostré rotující vrtule kvadrikoptér.

TIP: Je to dron anebo mořský pták? AquaMav je doma ve vzduchu i ve vodě

Bat Bot se blíží netopýrům i svými mírami. Váží 93 gramů a křídla má o rozpětí zhruba 30 cm. Jeho let, který by jako z oka vypadl skutečnému netopýru, řídí zabudovaný miniaturní počítač, využívající data senzorů dronu. Díky němu létá Bat Bot autonomně.

Hvězdy jsou nevyzpytatelné. Někdy zběsile bouří a jindy jsou zase až strašidelně klidné a tiché. Podle nového výzkumu naše Slunce během příštích desetiletí nejspíš vstoupí do extrémně málo aktivní fáze.

Britský badatel Mathew Owens z Univerzity v Readingu a jeho spolupracovníci analyzovali pozorování skvrn na Slunci za posledních 400 let a na jejich základě odhadli budoucí aktivitu Slunce a slunečního větru.

Zeslábne magnetický štít?

Jestli se s předpovědí nepletou, tak nás brzy čeká nesmírně tiché Slunce s velice omezeným počtem slunečních skvrn. Souhrou okolností to ale neznamená, že budeme ve větším bezpečí před geomagnetickými bouřemi. Spíše naopak.

Magnetický štít, který chrání naši planetu před kosmickým zářením i slunečními bouřemi totiž nevytváří jen magnetické pole Země, ale i sluneční vítr. Po zeslabení slunečního větru může oslábnout i magnetický štít.

TIP: Jak velké mohou být sluneční skvrny?

Důsledkem snížené aktivity Slunce by bylo i to, že se polární záře přestanou objevovat ve větších vzdálenostech od pólů. A mnozí lidé přijdou o pozoruhodné divadlo přírody.

Kosmické sondy a robotická vozidla, které jsme vyslali k rudé planetě, nám přinášejí důkazy o tom, jak vypadal dávný Mars. Vše nasvědčuje tomu, že před třemi až čtyřmi miliardami let byl Mars planetou plnou vody a jeho krajinu protkávaly řeky a jezera.

Zároveň je ale zvláštní, že podle fyzikálních pouček měl Mars i tehdy být chladný a zmrzlý. V čem to tedy vězí? Vědci postupně navrhli několik vysvětlení, žádné z nich se ale zatím neosvědčilo.

Zažil davný Mars skleníkový efekt?

Podle nového výzkumu, který vedl Robin Wordsworth z Harvardu, by klíčem k této záhadě mohl být metan. Wordsworth s kolegy tvrdí, že dávný Mars mohl procházet epizodami oteplení, které vyvolaly výtrysky značného množství metanu. Pokud by to tak bylo, tak metan, coby účinný skleníkový plyn, doopravdy mohl oteplit povrch Marsu natolik, že se na něm udržela kapalná voda.

TIP: Nová studie: Mars je mnohem vyprahlejší než nejsušší místa na Zem

Povrch plný kapalné vody by samozřejmě zvýšil šance, že alespoň dávný Mars mohl hostit život. Otázkou zatím zůstává, kde by se zmíněné výtrysky metanu vzaly.

Pojem „sérum pravdy“ použil jako první americký lékař Robert House před necelým stoletím. Ani tenkrát nebyl pravdivý. Nejen v jeho době, ale ani nikdy potom nešlo o sérum. A lidé pod jeho vlivem nemluví vždy pravdu. Často lžou nebo pravdu zamlčují. „Sérum pravdy“ funguje nejlépe ve špionážních románech a filmech, kde ho padouch podá bezmocnému hrdinovi a ten upadá do stavu, v kterém vyzradí všechno, co ví. Nemůže si pomoci – nedokáže mlčet ani zalhat, i když se o to snaží. Co skutečně dokáže „sérum pravdy“? A co už je jen básnická licence? 

Začalo to alkoholem

Od 20. let minulého století zkoušeli psychologové, psychiatři a kriminalisté s pomocí nejrůznějších látek donutit zločince k vyzrazení tajené pravdy. Jindy se snažili vrátit lidem vzpomínky na události, na které z nejrůznějších důvodů zapomněli. Nakonec vytvořili arzenál chemických sloučenin, které potlačují sebekontrolu, posilují „povídavost“ a zvyšují pravděpodobnost podřeknutí.

Historie užívání látek, pod jejichž vlivem lidé prozrazují svá tajemství, je mnohem starší než první pokusy Roberta House. K nejběžnějším a také nejstarším způsobům patří tuctová organická sloučenina s chemickým vzorcem C2H5OH – tedy etanol. Není nijak neobvyklé, že opilý člověk řekne to, co by ve střízlivém stavu nevypustil z úst. Řada kriminálních případů byla vyřešena poté, co se pachatel opil a v podroušeném stavu mluvil o svém zločinu.

Sérum pravdy z říše snů

Alkohol je sice snadno dostupný, ale jeho účinky nastupují pomalu, liší se od člověka k člověku a jsou jen těžko předvídatelné. Proto vědci hledali spolehlivější náhradu. Našli ji v lécích určených původně k uklidnění či navození spánku. Tyto látky potlačují v mozku aktivitu center a nervových obvodů zodpovědných za vyšší nervovou činnost a celkově potlačují sebekontrolu. Pod jejich vlivem upadá člověk do stavů, které se mohou podobat silné rozespalosti, kdy si plně neuvědomuje všechny okolnosti a souvislosti toho, co se kolem něj odehrává.

Stejně jako rozespalý člověk nedokáže spočítat ani jednoduchý matematický příklad, který by bdělý hravě vyřešil, neuvědomuje si pod vlivem některých léků, že tu či onu informaci nechce prozradit. Lež totiž vyžaduje od mozku vyšší úsilí než pravdomluvnost. Člověk je tak po utlumení kontrolních funkcí mozku náchylnější k tomu, aby říkal pravdu. Neplatí to samozřejmě u patologických lhářů, pro které je lhaní naprosto přirozené a „nadřou se“, když mají mluvit jen a jen pravdu.

Pravda u porodu?

Jedním z nejznámějších léků s účinkem pravdomluvnosti je skopolamin. Ten začali používat američtí porodníci už ve 20. letech minulého století k navození „náměsíčného spánku“ u žen při porodu. Přitom si lékaři všimli, že rodičky pod vlivem skopolaminu poměrně přesně odpovídají na kladené otázky a někdy na sebe prozradí i věci, které by za plného vědomí určitě tajily. Proto navrhl Robert House z texaského Dallasu už v roce 1922 skopolamin jako prostředek využitelný při výslechu lidí obviněných ze závažných trestných činů. Sám House také jako první použil skopolamin k pokusu o odhalení pravdy u dvou podezřelých. Ani pod vlivem skopolaminu se však nepřiznali a soud oba osvobodil. 

Za druhé světové války byl skopolamin používán v USA při odhalování simulantů předstírajících duševní chorobu, aby nemuseli na frontu. Při výsleších ho používali i nacisté a látka zůstala zřejmě dodnes ve výbavě některých zpravodajských a bezpečnostních služeb. V několika zdokumentovaných případech ho použila při výslechu disidentů i StB. 

V útlumu

Jako „sérum pravdy“ byl testován i lék midazolam původně určený především k celkovému zklidnění nemocných. Útlum navozený midazolamem může snížit sebekontrolu, u některých lidí ale mívá opačné účinky, kdy navodí stavy vzrušení, úzkosti a agresivity. Pak je pro usnadnění výslechu nepoužitelný. Podobně je tomu u léku rohypnolu, který se užívá při nespavosti. 

Vývoj farmacie slibuje do budoucna nové, spolehlivější látky. V tomto ohledu patří k nadějím léky měnící koncentraci dopaminu v mozku. Vzestup hladin dopaminu obecně zvyšuje ochotu ke spolupráci a otevřenost. Experti doufají, že dopaminová séra by mohla zvyšovat ochotu vyslýchaných osob mluvit pravdu. To by byl zásadní pokrok oproti stávajícím látkám, které zvyšují pouze ochotu hovořit bez ohledu na to, zda člověk říká pravdu, nebo lže.

Slabiny „chemie pravdomluvnosti“

Ani pod vlivem toho nejdokonalejšího přípravku by člověk neříkal absolutní pravdu, nýbrž jen to, co za pravdu sám považuje. Pod vlivem takové látky může například terorista prozradit totožnost dalších členů teroristické buňky. Pokud je ale dotázán, zda si myslí, že připravovaný útok je zločin, pak odpoví, že nikoli. Akci totiž považuje za spravedlivý boj proti nepřátelům své vize světa.

Spolehlivé „sérum pravdy“ k dispozici není, a proto bylo použití chemikálií při výslechu už v padesátých letech považováno za překonanou a silně kontroverzní záležitost. Odborníci se shodují v názoru, že jejich síla a spolehlivost se většinou notně přeceňuje. Veřejnost má o těchto látkách silně zkreslenou představu poplatnou jejich prezentaci v bulvárních médiích a hollywoodských filmech.

Zločinec, který se přizná pod vlivem séra pravdy, by se pravděpodobně přiznal i při výslechu vedeném jinými metodami. A naopak, pachatele, který se nepřizná při výslechu, nepřiměje k přiznání žádná chemikálie. V mnoha zemích je navíc přiznání získané pod vlivem „séra pravdy“ pro soud nepřijatelné. Hlavním cílem je zabránit justičním omylům, protože pod vlivem látek, jako je skopolamin nebo thiopental, bývá člověk náchylný k tomu, aby říkal, co se od něho očekává. Snadno se tak „přizná“ i ke skutkům, které nespáchal. 

Otázka etiky

I pokud by existovalo spolehlivé „sérum pravdy“, po kterém by člověk nedokázal lhát, vznášely by se nad jeho využitím etické otazníky. Nasazení takové látky je srovnáváno s mučením, které – ať už fyzické nebo psychické – patřilo odedávna mezi „zaručené prostředky“ na získávání informací. V děsivý systém jej rozvinula například inkvizice katolické církve při procesech s lidmi obviněnými z kacířství či čarodějnictví, nacistické gestapo nebo nejrůznější vojenské režimy. Mučená oběť se ale často přizná i k tomu, co neudělala, jen aby už nebyla vystavena dalšímu utrpení. 

TIP: Pravda o detektoru lži: Jak je vlastně spolehlivý?

Události posledních let přiměly společnost zvážit mučení jako variantu výslechu. Jedním ze zlomových momentů byly bezpochyby teroristické útoky z 11. září 2001, při kterých přišly o život tisíce lidí. Představa, že někdo připravuje podobný zločin a má o něm všechny informace, nás staví před otázku, jaké prostředky můžeme použít k tomu, aby vše prozradil a předešlo se katastrofě. Na jednu misku vah klademe lidská práva zločince, na druhou životy nevinných lidí.

Někteří lidé argumentují tím, že pokud začneme byť jen v „odůvodněných případech“ ignorovat základní normy své civilizace, sami tím přispíváme k jejímu zániku. Jejich oponenti naopak tvrdí, že právě pro záchranu naší kultury nesmíme tyto zásady dodržovat za každou cenu, protože tím dáváme nepřátelům nebezpečnou výhodu.  

Každý rok končí na celé planetě v koši plná třetina vyprodukovaných potravin, což odpovídá 1,3 miliardy tun v hodnotě asi 25 bilionů korun. Potraviny se znehodnocují během přepravy do obchodů a skladování, ale mnoho jich vyhodí také samotní konzumenti, především ve vyspělých zemích: V Evropě připadá na jednoho člověka 96–115 kg vyhozeného jídla za rok. Výzkumy odhalily, že na plýtvání má v rámci starého kontinentu velký podíl i fakt, že si lidé pletou data, která výrobce uvádí na obalech – konkrétně datum použitelnosti neboli „spotřebujte do“ a minimální trvanlivost.

TIP: V Dánsku se stal hitem supermarket s prošlými potravinami

V prvním případě se jedná o označení potravin podléhajících rychlé zkáze, jako jsou jogurty, ryby či chlazená drůbež, jež se musejí spotřebovat záhy. Minimální trvanlivost se naopak používá u potravin, které se rychle nekazí: například u konzerv, sušenek, čokolád či těstovin. Pokud tato doba udávaná výrobcem vyprší, zůstávají zmíněné produkty obvykle ještě dlouho v pořádku, a vyhazovat se tudíž hned nemusejí. Nedávný průzkum naznačil, že si uvedené termíny plete kupříkladu 80 % Britů (u nás se zatím podobné šetření neprovádělo).

Nový robot laboratoře Suzumori Endo Laboratory Tokijského technologického institutu připomíná finálního bosse z japonské videohry. Měří 20 metrů, je stříbrný a vznáší se ve vzduchu. Pokřtili ho "Giacometti Arm”, podle švýcarského umělce Alberto Giacomettiho, a tvoří jej hejno balónů plněných héliem. Pohyb jednotlivých balónů ovládají tenké pneumatické svaly.

TIP: SALTO: Nenápadný robot vyskočí do výšky až 1 metru

Bizarně vyhlížející robot navzdory své velikosti váží zhruba 1 kilogram. Vzhledem k praktickým vlastnostem by podobní roboti mohli nalézt zajímavé uplatnění při výzkumných nebo třeba záchranných misích.

Množství dovedností, v nichž jsme jako lidé nejlepší, se povážlivě ztenčuje. Po nedávném vítězství nad světovým šampionem ve hře go si teď umělé inteligence připisují další zásadní úspěch.

Program zvaný Libratus se zúčastnil turnaje pokeru ve variantě Texas hold 'em. Právě tento poker se stal nejhranější karetní hrou v evropských a amerických kasinech, a také na internetu.

TIP: Milník vývoje umělé inteligence: Počítač porazil lidské mistry go

Turnaj se odehrál v kasinu Rivers Casino v americkém Pittsburghu a zúčastnili se ho nejlepší lidští hráči světa, kteří vydali vše ze svých schopností. Libratus přesto zvítězil a porazil své soupeře o zhruba 1,77 milionu dolarů. Poker už definitivně patří robotům.