Americký vojenský letec a astronaut Edgar Mitchell byl muž mnoha tváří – v roce 1952 dokončil na Carnegie Institut of Technology studium průmyslové organizace práce. Poté narukoval k námořnímu letectvu, kde sloužil 2 roky na letadlové lodi. Po návratu do Spojených států se stal zkušebním pilotem u 5. průzkumné eskadry.

Absolvoval studium na postgraduální škole vojenského námořnictva a na Massachusettském technologickém institutu (MIT). Zpět do služby se vrátil roku 1964 jako doktor leteckých a astronautických věd.

První oštěpař na Měsíci

Ve vesmíru Mitchell strávil 9 dnů – v rámci mise Apollo 14 přistál 5. února 1971 spolu s Alanem Shepardem a Stuartem Roosou na povrchu Měsíce. Na Měsíc vystoupil jako šestý člověk v historii a patří mu také prvenství v hodu oštěpem na jeho povrchu. V době kdy Shepard hrál na Měsíci golf, prý Mitchell použil podpěru z jednoho z experimentů jako oštěp. Vícekrát se již do vesmíru nepodíval, přestože figuroval jako záložní pilot pro měsíční modul Apolla 16. Poté se ale jeho životní dráha značně změnila.

V roce 1972 Edgar Mitchell, opustil NASA i námořnictvo a stal se zakládajícím ředitelem Ústavu parapsychologie v Palo Alto v Kalifornii. Dlouhá léta o něm nebylo příliš slyšet a do povědomí široké veřejnosti se vrátil až o 30 let později.

Kariéra konspiračního teoretika

V roce 2005 se stal jednou z hlavních postav záhadologického fóra konaného ve Švýcarsku. O tři roky později pak vystoupil v britské rozhlasové stanice Kerrang! Radio s prohlášením, že mimozemšťané existují. Podle něj navštívili mimozemšťané Zemi hned několikrát - ale vlády jejich přítomnost už šest desetiletí tutlají. Mitchell také uvedl, že NASA má důkazy o existenci mimozemšťanů a jejich návštěvě Země. NASA pochopitelně veškerá jeho tvrzení odmítla.

V roce 2011 jej NASA dokonce zažalovala za údajný pokus prodat kameru a snímky z jeho mise k Měsíci na burze.

Edgar Mitchell byl ale také milujícím adoptivním otcem, autorem několika knih a esejů, a byl také předsedou poradní rady Institutu pro spolupráci ve vesmíru. Zemřel ve čtvrtek 4. února 2016 v léčebném ústavu na Floridě. Bylo mu 85 let.

„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?“ říká dobrosrdečný Karel Pávek doktoru Skružnému v legendárním českém filmu. Zdá se, že nejen krajina středních Čech ke „kochání se“ vybízí. Jeden z nejznámějších uruguayských architektů, Rafael Viñoly, jehož stavby zdobí města v USA, Holandsku, Anglii nebo Spojených arabských emirátech, se rozhodl pro poněkud netradiční řešení mostu spojujícího město Maldonado s panenským krajem Rocha, v jižní části Uruguaye.

Vyhlídkový „kruháč“

Viñolův most nad lagunou Garzon má sice tvar kruhového objezdu, ve skutečnosti jde ale o dvojici půlkruhových mostů. Cílem stavby bylo především zpřístupnit málo rozvinutý kraj Rocha, který byl doposud přístupný pouze skrze přívoz. Dnes most využívá okolo tisícovky aut denně. Zároveň má ale díky svému tvaru sloužit i jako pozvánka – na mostě je omezena rychlost na 30 kilometrů v hodině a čas strávený „objížďkou“ tak přímo láká k vyhlídce. Novinka neslouží jen řidičům - po stranách nechybí ani chodníky pro pěší.

TIP: Cesta pod hladinou Baltského moře: Kodaň a Malmö spojuje unikátní most

Stavba, která začala v září 2014, byla dokončena za pouhých 15 měsíců a vyšla na 11 milionů dolarů. Drtivou část nákladů (10 milionů dolarů) ale uhradil soukromý argentinský developer Eduardo Costantini, který si od vložené investice slibuje zhodnocení svých podnikatelských aktivit v nedalekém Las Garzas.

Zika děsí celý svět. Nakažených je stále víc, potvrdil se přenos ziky pohlavním stykem, krví, a v podezření je i moč a sliny. Konečně jsou tu ale i dobré zprávy.

Ukázalo se, že indická společnost Bharat Biotech šťastnou souhrou okolností již přes rok vyvíjí hned dvě experimentální vakcínu proti viru zika. Bharat Biotech totiž pracovali na vakcínách proti virovým horečkám dengue a chikungunya a po čase se pustili i do vývoje vakcín proti viru zika, který je původcům horeček dengue a chikungunya v mnoha ohledech podobný.

Jedna z nich je rekombinantní vakcína, která zahrnuje produkci rekombinantních bakterií s vloženým genem z viru zika, ve druhém případě jde o inaktivovanou vakcínu, obsahující zneškodněné viry.

Do loňského prosince by o tyto vakcíny byl jenom minimální zájem. Teď se najednou Bharat Biotech ocitli na vedoucí pozici celosvětového sledovaného závodu o vakcínu proti obávanému viru zika s jednoročním náskokem. Už za pár týdnů zahájí testy na zvířatech a když budou jejich výsledky vynikající, tak možná odborníci přikročí ke zrychlených testům na lidech, podobně jako v případě eboly.

Britský nízkonákladový letecký dopravce EasyJet plánuje zavést dopravní letadla s hybridním pohonem. Pokud uspějí, tak ušetří přes 55 tisíc tun paliva ročně a také příslušné emise oxidu uhličitého.

Podstatou technologie je, že letadlo získává energii při brzdění během přistávání. Energie putuje do vodíkového palivového článku, odkud pak může být využita pro provoz letadla. Během procesu vzniká odpadní voda, která může být na palubě letadla recyklována.

EasyJet létá hlavně na krátkých linkách a jejich letadla spotřebují větší podíl paliva při pojíždění na dráze, než letadla dopravců na dlouhých linkách. Proto se společnost dlouhodobě snaží snižovat spotřebu paliva při pojíždění a právě hybridní pohon by mohl být řešením.

Tento pohon EasyJet vyvíjejí ve spolupráci s britskou Univerzitou ve Cranfieldu. Letos by měli zahájit první testovací lety letadel vybavených hybridním pohonem.

Obraz Hubbleova vesmírného teleskopu zachycuje zvláštní galaxii známou jako NGC 1487, ležící asi 30 milionů světelných let od Země v jižním souhvězdí Eridanu. Proč zvláštní? Spíše než na vesmírný objekt bychom se na NGC 1487 měli dívat jako na vesmírnou událost. Galaxie NGC 1487 názorně demonstruje dokonalé splynutí dvou (či více) menších útvarů v jeden. Po nějakém čase je již takřka nemožné rozeznat, které části pochází jaké galaxie a kolik jich vlastně na počátku bylo. Vědci předpokládají, že NGC 1487 v Eridanu je shlukem několika trpasličích galaxií v jednu.

Přes 2 500 žen a dívek ve věku od 4 do 93 let uháčkovalo největší dečku na světě. Do projektu, jehož cílem bylo podpořit znevýhodněné a hendikepované lidi v Indii, se zapojily ženy ze 14 zemí světa. Akci prostřednictvím sociálních sítí zorganizoval Subashri Natarajan - po dobu šesti měsíců zasílaly organizátorům ženy své vlastní výtvory, které byly poté spojeny v jeden celek na louce nedaleko indického města Chennai. Obdivuhodný výkon si vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekorů – dečka pokryla plochu 11 tisíc metrů čtverečních. Odměna za rekordní zápis nyní poputuje potřebným a znevýhodněným lidem po celé Indii.

Alžběta z Yorku se narodila 11. února 1466 do rodiny anglického krále Eduarda IV. Přestože vše nasvědčovalo tomu, že urozenou dcerku čeká bezstarostné dětství a poklidné dospívání, smrt otce udělala ženskému osazenstvu dvora čáru přes rozpočet.

Ačkoliv Eduardův syn nastoupil oficiálně na trůn jako Eduard V., stal se třináctiletý chlapec figurkou v mocnějších rukách strýce Richarda. Za zdmi chladného Toweru mladý král za pár měsíců zemřel a Richard si bez ostychu posadil na hlavu korunu.

TIP: Ambiciózní Jindřich VII.: Jak se mu podařilo získat a udržet anglický trůn?

Alžbětina matka neotálela a obrátila se na Margaret Beaufourtovou s cílem spojit jejich potomky a učinit z nich vládnoucí pár. Tak se také po slavné bitvě u Bosworthu stalo a do čela Anglie se postavila nová dynastie zastoupená Alžbětou z Yorku a Jindřichem VII. Tudorem. Nakonec se vydařilo i manželství, z něhož vzešlo celkem sedm dětí. Tím nejslavnějším se stal bezesporu „věčný ženich“ Jindřich VIII.

Na Černé říčce severně od Petrohradu panuje 29. ledna 1837 dusná atmosféra. Ticho by se dalo téměř krájet. A pak se vzduchem ozve zvuk, neklamně ohlašující svištící kulku. Její cíl se ihned kácí k zemi. Dle gregoriánského kalendáře se píše 10. února, když přední ruský spisovatel Alexandr Sergejevič Puškin svým zraněním podlehne.

TIP: Duel nahých šlechtičen: Proč se rakouská kněžna poprala s hraběnkou?

„Za vším hledej ženu,“ zní známé přísloví. A stejně to bylo i v Puškinově případě. Slavný literát, pocházející ze starého šlechtického rodu, se roku 1831 oženil se svou láskou Natalií Nikolajevnou Gončarovovou. Nebyl ale jediný, koho vyhlášená kráska okouzlila.

Jeho sokem se stal francouzský imigrant a pozdější diplomat baron Georges-Charles de Heeckeren d'Anthès. Vyzvání na souboj na sebe nenechalo dlouho čekat. Bohužel Francouz dostal právo první rány a ze vzdálenosti deseti kroků zasáhl Puškina do dutiny břišní. Ten o dva dny později zemřel.

Boleslav III. nepatřil mezi oblíbené vládce. Syn Boleslava II. Pobožného, jemuž daly dějiny přízvisko Ryšavý, přispěl svou násilnickou vládou ke krizi českého státu, která odstartovala boje o moc mezi domácí nobilitou i nově vzniklými sousedními státy. Proto když se knížeti podařilo opět získat vládu, neváhal se svými soky 9. února 1003 nelítostně zúčtovat.

Vršovci tvořili významnou protiváhu přemyslovské dynastie. A přece dal jednomu z nich Boleslav III. svou dceru za ženu. Tento záměr ale neměl pouze politický, jako spíš rodinný důvod. Český kníže totiž neměl zrovna ideální vztahy se svými bratry, čemuž nepomohl ani fakt, že mladšího Jaromíra dal vykastrovat a Oldřicha zamýšlel nechat udusit. Protože sám dědice neměl, zeť se mu jevil jako schůdnější varianta. Jenže Vršovci si naběhli, když se léta 1002 pokusili Boleslava svrhnout.

TIP: První vyvraždění Vršovců: Proč se rozhodli Přemyslovci zaútočit?

Když se kníže s pomocí polského krále vrátil o rok později na knížecí stolec, měl prastarý velmožský rod na vlastní kůži pocítit jeho pomstu. Boleslav pozval jeho předáky na masopustní hostinu a ve chvíli, kdy bylo veselí v nejlepším, nařídil jejich popravu. Ale kdo s čím zachází, tím také schází…netrvalo dlouho a Boleslav o vládu znovu přišel. Navíc skončil ve vězení svého dřívějšího spojence Boleslava Chrabrého, který se sám pasoval do role českého knížete.

Astronaut Bruce McCandless, člen posádky raketoplánu Challenger, se jako první člověk odvážil opustit bezpečí raketoplánu a s pomocí manévrovací jednotky MMU (Manned Maneuvering Unit), se proletěl ve volném prostoru dál než kdokoli před ním. Během jeho letu ve vesmíru jej od raketoplánu Challenger dělilo 97 metrů.

Na svůj druhý let do vesmíru čekal McCandless 6 let - v rámci pětidenní mise raketoplánu Discovery na jaře 1990, stál u vypuštění Hubbleova kosmického dalekohledu.