Henry Worsley chtěl bez cizí pomoci přejít Antarktidu. Do cíle jeho 1517 kilometrů dlouhé cesty mu zbýval už jen kousíček. Svůj pokus musel tento armádní veterán kvůli celkovému vyčerpání a dehydrataci vzdát jen 48 kilometrů před cílem. Ani rychlá přeprava do chilské nemocnice v Punta Arenas ho ale nezachránila. V neděli 24. ledna Worsley zemřel.

Na svůj pokus se pětapadesátiletý Henry pečlivě připravoval a trénoval v norských horách. Cesta měla být připomínkou neúspěšné cesty polárního badatele Ernesta Shackletona a měla také přinést peníze jeho kolegům válečným veteránům. 

Ke kondolencím se připojil i jeho přítel britský princ William, který prohlásil, že Henry prokázal velkou statečnost a velké odhodlání. „Ztratili jsme přítele, ale zůstává pro nás zdrojem inspirace,“ dodal princ. Bývalý armádní důstojník strávil v mrazivé Antarktidě 71 dnů, během nichž bez cizí pomoci urazil přes 1 469 kilometrů.

Prosincová Paříž. Rok 1831. Do sychravého zimního počasí přichází na svět brazilská princezna Marie Amélie. Proč zde? Její rodiče, první brazilský císař Pedro I. a jeho manželka Amélie de Beauharnais, byli totiž z Brazílie vyhnáni. Stalo se tak poté, co byl Améliin otec donucen k abdikaci. Překrásná princeznička tak nikdy nespatřila zemi, kterou nesla ve svém vlastním jménu. 

Láska, vášeň a smrt

Už při prvním setkání rakouského arcivévody Maxmiliána I. (1832–1867) a Marie Amélie vzplála mezi mladými lidmi silná a vášnivá láska. Cit, který se v královských kruzích 19. století často nevídal: oproštěný od dohodnutých sňatků a povinných formalit. Byla to princeznina krása, co mladého rakouského arcivévodu oslnilo? Nebo snad její vzdělanost a oduševnělost? Mimořádně inteligentní Maxmilián podlehl všem princezniným přednostem najednou! Rozhodnutí milenců bylo záhy zpečetěno zasnoubením.

Avšak osud si pro mladou princeznu připravil jiné zkoušky. Čekaly ji měsíce plné bolesti, utrpení a strachu. Její zdraví podlomila zákeřná spála. „Říkají, že na Madeiře horečky mizí jako zázrakem!“ těšila se marně na své uzdravení Marie Amélie, když se svou matkou spěchala na portugalský ostrov. Na něm ji však čekala pouze smrt. Spála se rozvinula v tuberkulózu. Pár dní před svou smrtí řekla: „Cítím, jak má síla mizí den po dni. Blížíme se k začátku konce.“ A měla pravdu. Když umírala, uklidňovala svou truchlící matku: „Neplač. Ať se děje vůle Boží.“ Takto odevzdaně přijala svou smrt. Zanechala po sobě zarmoucenou matku a zdrceného Maxmiliána. Ještě několik dalších let hledal způsob, jak se smířit se smrtí své milované. 

Leckdo z nás by si asi chtěl vyzkoušet, jaké to je být mistrem graffiti. Chce to ale talent. Teď se objevil systém SprayPrinter, který funguje jako tiskárna ve spreji. Jeho vynálezce Mihkel Joala zkombinoval technologii konzole Nintendo Wii s extrémně rychlými elektromagnetickými ventily moderních spalovacích motorů.

Stačí přijít ke zdi nebo jiné vhodné ploše, připravit si předlohu v chytrém telefonu, umístit telefon na podstavec tak, aby jeho kamera viděla na místo, kam se bude sprejovat, vzít SprayPrinter do ruky a pustit se do práce.

Elektromagnetický ventil se otevře 200 krát za sekundu, což znamená, že SprayPrinter může za sekundu nasprejovat až 200 obrazových bodů. Aplikace SprayPrinter v chytrém telefonu sleduje pohyby tiskárny díky její svítící LEDce a přesnost si hlídá pomocí akcelerometru a gyroskopu telefonu. Tvoření efektních graffiti nikdy nebylo snazší.

V rákosinách okolo vod Evropy a západní Asie žijí rákosníci obecní. Do jejich hnízd, vpletených mezi stvoly rákosu, rády snášejí svá vajíčka kukačky. Pro rákosníky je kukaččí vejce a později mládě naprostou pohromou. Musejí ho krmit s vypětím všech sil a kukačka jim ještě zabije jejich vlastní mladé.

Rákosníci jsou sice mnohem menší než kukačky, nejsou ale úplně bezbranní. Experimenty ukázaly, že rákosníci využívají sociální vztahy a osobní zkušenost k tomu, aby dokázali čelit bleskovým vpádům kukaček.

Kukačka snese vajíčko do cizího hnízda za 10 sekund a vajíčko se ještě navíc podobá vajíčkům hostitelů, v tomhle případě rákosníků. Když ale rákosníci zužitkují informace od ostatních rákosníků a vlastní zkušenosti, tak mohou kukaččí vajíčko rozpoznat a včas zlikvidovat. Sousedská hlídka jim při tom chrání záda.

Zlatý mlhavý ovál dominující střední části tohoto snímku je eliptická galaxie NGC 5291, která leží ve vzdálenosti asi 200 milionů světelných let od nás a na obloze se nachází v souhvězdí Kentaura. Před zhruba 360 miliony lety se tato galaxie účastnila dramatické kolize, při které se jiná galaxie vysokou rychlostí přiblížila k jejímu jádru. Přitom došlo k vyvržení mohutných proudů plynu, které se v nedalekém kosmickém okolí následně seskupily do prstence obepínajícího galaxii.  

Hmota v tomto prstenci postupně vytvořila desítky oblastí s probíhajícím vznikem hvězd a několik trpasličích galaxií, které jsou na snímku zachyceny jako modro-bílé oblasti rozptýlené kolem NGC 5291. Nejhmotnější a nejzářivější shluk hmoty napravo od NGC 5291 je jednou z těchto trpasličích galaxií a nese označení NGC 5292N.

Encyklopedie vzniku galaxií

Předpokládá se, že naše Galaxie, stejně jako všechny velké galaxie, vznikla postupným sléváním menších trpasličích galaxií na počátku vývoje vesmíru. Tyto drobné galaxie, pokud nějaké přežily osamoceně až do současnosti, musejí dnes obsahovat mnoho mimořádně starých hvězd. 

Zdá se však, že NGC 5291 žádné staré hvězdy neobsahuje. Detailní pozorování provedená pomocí spektrografu MUSE rovněž odhalila, že vnější části této galaxie vykazují vlastnosti naopak typické pro oblasti s probíhajícím vznikem nových hvězd. To ale současné modely nepředpovídají. Astronomové se proto domnívají, že tyto neobvyklé vlastnosti mohou být důsledkem kolizí oblaků plynu v této oblasti.  

NGC 5291N však zdaleka nevypadá jako typická trpasličí galaxie, místo toho má řadu vlastností shodných se shluky, které nacházíme v mnoha galaxiích s probíhající hvězdotvorbou ve vzdáleném vesmíru. To z ní dělá v našem blízkém okolí doslova unikátní systém vhodný ke studiu raných galaxií bohatých na plyn, které jsou jinak příliš vzdálené, aby bylo možné je detailně pozorovat současnými přístroji.

Pokud váš pes není zrovna rváč a potenciálního násilníka místo trhání raději olíže, možná přišel čas koupit mu malý dárek. S tímto náhubkem si na něj totiž nikdo netroufne. Speciální pomůcka, s níž se váš Punťa změní v psa baskervillského nebo menšího vlkodlaka, se vyrábí z netoxického plastu a nylonu. Vašemu psovi navíc umožní pootevřít tlamu, aby mohl vypláznout jazyk nebo štěkat. Náhubek je dílem ruského designéra Alekseje Kuruljova, zaplatíte za něj v přepočtu 720 Kč a koupit jej můžete na stránce zveryatam.ru. 

Zázrak krásy, obdivované dítě i rozmazlovaná kráska. Těmito a mnoha dalšími přívlastky byla popisována novorozená arcivévodkyně a princezna Alžběta, které v císařské rodině neřekl nikdo jinak než Ella. Přestože před sebou měla pohádkový život, 29. ledna 1930 podlehla sotva osmatřicetiletá žena zápalu plic.

Již od svého narození požívalo děvčátko všechna privilegia, která si jen mohlo představit. Vždyť jejími prarodiči nebyl nikdo jiný než rakouský císařský pár! Dokonce i rezervovaná Sissi našla ve své malé jmenovkyni velké zalíbení. Aby také ne, jednalo se přece o prvního potomka jejího „jedináčka“ Marie Valerie.

TIP: Bití, týrání hladem a ponižování: Tak vypadala výchova princů a princezen

Štěstí se zdálo úplné, když se Ella zamilovala do hraběte Jiřího Waldbursko-Zeilského, kterého si se souhlasem rodiny také vzala. Rodinná idylka ale trvala pouze osmnáct let. Poté milovanou císařskou vnučku vyrvala ze života smrt. Zoufalému Jiřímu se stala oporou Ellina mladší sestra Getruda, se kterou se v roce 1931 oženil.

28. ledna 1919 se splnil sen české veřejnosti i čerstvého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Československý zákon zamířil svůj prst do centra jihomoravské metropole a zřídil v Brně druhou českou univerzitu, která na počest svého významného stoupence dostala jméno Masarykova.

Budoucí hlava státu zdůrazňovala již od počátku svého působení ve vědeckém životě nutnost široké vědecké konkurence. Pražskému vzdělávacímu ústavu měl vzniknout přiměřený rival, která by podnítil odborné diskuze a posouval českou vědu kupředu.

Až do vzniku samostatného Československa ale zůstala otázka nové akademické půdy pouze v hávu teorie. Až rozpad habsburské monarchie přinesl zesílené požadavky na rozvoj vzdělání, vědy a kultury, které byly záhy vyslyšeny a již na konci ledna roku 1919 byly ustanoveny čtyři fakulty - filozofická, právnická, lékařská a přírodovědecká. Stačilo jen pár let a mladá univerzita se díky působení předních odborníků katapultovala mezi nejprestižnější vědecké instituce.

Protože princip automatické střelby za pomoci zpětného rázu chránil Maximův patent, musel se John Browning zaměřit na ovládání závěru pomocí odběru plynů z hlavňového vývrtu. Zvolený konstrukční postup ovšem způsobil, že v pozici těsně nad terénem musela obsluha vykopat pod zbraní menší brázdu, v níž se při střelbě pohybovala páka ovládající závěr.

Kulomet Colt-Browning vzor 1895 si tak vysloužil přezdívku „vyorávač brambor“. Prvotně použité náboje 7,62 Krag-Jörgensen brzy nahradilo střelivo .30-06 Springfield, ládované do pásů po 300 kusech. V době vstupu USA do války považovala armáda kulomety za zastaralé a ponechala si je pouze k výcviku, načež se vydala cestou nákupu britských a francouzských zbraní. Výjimku představovalo letectvo, jež jimi narychlo vyzbrojilo některé stíhací stroje. Naopak do Belgie i carského Ruska exportované kusy bojovaly po celou válku. Navíc je Rusové v ojedinělých případech vytáhli ze svých skladů ještě na podzim 1941. 

Americká společnost Orbital ATK úspěšně otestovala náporový hypersonický motor, jehož spalovací komoru vytiskli na 3D tiskárně. Takový motor by jednou mohl pohánět hyperzvukové letouny – scramjety, které snad dosáhnou rychlostí nad Mach 5, tedy více než pětinásobku rychlosti zvuku.

K tisku spalovací komory v Orbital ATK použili technologii zvanou „powder bed fusion“ (PBF), která spočívá v natavování vrstev kovového prachu laserem. 3D tištěnou spalovací komoru testovali 20 dní v podmínkách, které odpovídaly hypersonickému letu.

Zatím není jasné, jestli scramjety vůbec někdy odstartují. Technologie 3D tisku by ale každopádně mohla snížit náklady a zkrátit čas potřebný pro jejich výrobu.