Jmelí v Česku i ve světě: Lepkaví příživníci a symbol Vánoc

18.01.2019 - Pavel Sekerka

Jmelí, přinejmenším naše domácí jmelí bílé, zná snad každý. Patří spolu s dalšími sedmi rody a 546 převážně tropickými a subtropickými druhy do čeledi jmelovitých

<p>Opylení nenápadných květů jmelovitých rostlin <em>(Viscaceae)</em> zajišťuje hmyz nebo vítr. Semena se šíří buď pomocí ptáků, nebo jsou z plodů vystřelována tlakem zrajícího míšku.<strong> Aby se semeno udrželo na větvích hostitelských rostlin, je obaleno lepkavým viscinem. Klíčící semeno roste na povrchu větve nejprve samostatně, čerpá zásobní látky a vodu z dužnatých děloh. Postupně vytváří haustorium, přeměněný kořen</strong>. Ten má ze začátku tvar přísavného terčíku, který semenáček fixuje na větvi a později z jeho středu proniká do cévních svazků hostitele. U některých druhů vytváří haustorium nový orgán, endofyt, který se dále šíří větvemi a infikuje celý strom.</p><p>Dospělé keře mohou mít i několik metrů v průměru, naopak nejmenší druh, jihoafrické <em>Viscum minimum</em> cizopasící na sukulentních pryšcích, je velké jen asi 5 mm.</p>

Opylení nenápadných květů jmelovitých rostlin (Viscaceae) zajišťuje hmyz nebo vítr. Semena se šíří buď pomocí ptáků, nebo jsou z plodů vystřelována tlakem zrajícího míšku. Aby se semeno udrželo na větvích hostitelských rostlin, je obaleno lepkavým viscinem. Klíčící semeno roste na povrchu větve nejprve samostatně, čerpá zásobní látky a vodu z dužnatých děloh. Postupně vytváří haustorium, přeměněný kořen. Ten má ze začátku tvar přísavného terčíku, který semenáček fixuje na větvi a později z jeho středu proniká do cévních svazků hostitele. U některých druhů vytváří haustorium nový orgán, endofyt, který se dále šíří větvemi a infikuje celý strom.

Dospělé keře mohou mít i několik metrů v průměru, naopak nejmenší druh, jihoafrické Viscum minimum cizopasící na sukulentních pryšcích, je velké jen asi 5 mm.

<h3>Jmelí bílé (<em>Viscum album</em>)</h3><p>Jmelí je naše nejznámější poloparazitická rostlina. <strong>Staří Řekové jej používali jako prostředek proti uřknutí a uhranutí zlými duchy a věřili, že dokáže otevřít bránu do říše mrtvých.</strong> Keltové byli přesvědčeni, že rostlina léčí všechny nemoci a odstraňuje neplodnost jak u lidí, tak u zvířat.</p><p><strong>Mezi prvotními křesťany se tradovalo, že z větve jmelí vyřezal Josef kolébku pro Ježíška nebo že z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován.</strong> Pro rakouské sedláky bylo jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem zárukou bohaté úrody, a proto jej také zaorávali do první brázdy.</p><p><strong>Listy:</strong> vstřícné, kožovité<br /><strong>Rozšíření: </strong>Evropa až po Kavkaz, zplanělo na západě USA<br /><strong>Ekologie: </strong>podle poddruhu cizopasí na jedlích, borovicích nebo listnatých dřevinách<br /><strong>Status: </strong>jmelí jedlové je ohrožený druh naší flóry</p>

Jmelí bílé (Viscum album)

Jmelí je naše nejznámější poloparazitická rostlina. Staří Řekové jej používali jako prostředek proti uřknutí a uhranutí zlými duchy a věřili, že dokáže otevřít bránu do říše mrtvých. Keltové byli přesvědčeni, že rostlina léčí všechny nemoci a odstraňuje neplodnost jak u lidí, tak u zvířat.

Mezi prvotními křesťany se tradovalo, že z větve jmelí vyřezal Josef kolébku pro Ježíška nebo že z jeho kmene byl vyroben kříž, na němž byl Ježíš ukřižován. Pro rakouské sedláky bylo jmelí zavěšené nad štědrovečerním stolem zárukou bohaté úrody, a proto jej také zaorávali do první brázdy.

Listy: vstřícné, kožovité
Rozšíření: Evropa až po Kavkaz, zplanělo na západě USA
Ekologie: podle poddruhu cizopasí na jedlích, borovicích nebo listnatých dřevinách
Status: jmelí jedlové je ohrožený druh naší flóry

<h3>Jmelík pochvatý (<em>Arceuthobium vaginatum</em>)</h3><p>Rod jmelík (<em>Arceuthobium</em>) představuje přibližně 30 druhů rozšířených v jižní Evropě, Asii a Africe. Nejvíce druhů však roste v Severní Americe. Jedná se o drobné keříky s válcovitými větvičkami a redukovanými šupinovitými listy. <strong>Mají poměrně nízkou hodnotu fotosyntézy, proto od hostitelské rostliny získávají kromě vody a minerálních látek i cukry.</strong></p><p>Zralé nepravé plody vystřelují při zrání semeno rychlostí až 80 km/hodinu do vzdálenosti až 20 m. Semena jsou lepkavá a snadno se přichytí na jehličí, po které sklouznou na jeho bázi, kde vyklíčí. <strong>Určité americké druhy vytváří orgány podobné kořenům, které infikují větve, rozrůstají se, a způsobují jejich zduření.</strong> Některé indiánské kmeny využívaly stonky při mytí vlasů pro prevenci tvorby lupů.</p><p><strong>Výška: </strong>až 30 cm<br /><strong>Listy: </strong>drobné, šupinovité<br /><strong>Rozšíření: </strong>západ S. Ameriky<br /><strong>Ekologie: </strong>parazituje na borovicích</p>

Jmelík pochvatý (Arceuthobium vaginatum)

Rod jmelík (Arceuthobium) představuje přibližně 30 druhů rozšířených v jižní Evropě, Asii a Africe. Nejvíce druhů však roste v Severní Americe. Jedná se o drobné keříky s válcovitými větvičkami a redukovanými šupinovitými listy. Mají poměrně nízkou hodnotu fotosyntézy, proto od hostitelské rostliny získávají kromě vody a minerálních látek i cukry.

Zralé nepravé plody vystřelují při zrání semeno rychlostí až 80 km/hodinu do vzdálenosti až 20 m. Semena jsou lepkavá a snadno se přichytí na jehličí, po které sklouznou na jeho bázi, kde vyklíčí. Určité americké druhy vytváří orgány podobné kořenům, které infikují větve, rozrůstají se, a způsobují jejich zduření. Některé indiánské kmeny využívaly stonky při mytí vlasů pro prevenci tvorby lupů.

Výška: až 30 cm
Listy: drobné, šupinovité
Rozšíření: západ S. Ameriky
Ekologie: parazituje na borovicích

<h3><em>Korthalsella lindsayi</em></h3><p>Rod <em>Korthalsella</em> představuje asi 25 druhů rozšířených od Etiopie a Madagaskaru po jihovýchodní Asii, Havaj, Oceánii, Austrálii a Nový Zéland. <strong>U rostlin tohoto rodu došlo k redukci listů, jejich funkci přebírají sukulentní článkované stonky, které jsou buď válcovité nebo zploštělé.</strong> U tohoto rodu byl popsán rostlinný „kanibalismus“ – semena můžou vyklíčit a parazitovat i na mateřské rostlině.</p><p>Druh, který jsme vybrali pro náš atlas je drobný keřík hojně rostoucí na Novém Zélandu. Zajímavý je tvarem větví, jejichž články mají ploše kapkovitý tvar.</p><p><strong>Výška: </strong>drobný poloparazitický keřík velký kolem 5 cm<br /><strong>Květy: </strong>květy jsou zelenavé, drobné, velké asi 0,5 mm.<br /><strong>Listy: </strong>nejsou vyvinuté<br /><strong>Rozšíření: </strong>Nový Zéland<br /><strong>Ekologie: </strong>parazituje na různých dřevinách (<em>Sophora, Melicope, Metrosideros, Myrtus, Coprosma, Suttonia, Helichrysum</em>) od nížin do hor</p>

Korthalsella lindsayi

Rod Korthalsella představuje asi 25 druhů rozšířených od Etiopie a Madagaskaru po jihovýchodní Asii, Havaj, Oceánii, Austrálii a Nový Zéland. U rostlin tohoto rodu došlo k redukci listů, jejich funkci přebírají sukulentní článkované stonky, které jsou buď válcovité nebo zploštělé. U tohoto rodu byl popsán rostlinný „kanibalismus“ – semena můžou vyklíčit a parazitovat i na mateřské rostlině.

Druh, který jsme vybrali pro náš atlas je drobný keřík hojně rostoucí na Novém Zélandu. Zajímavý je tvarem větví, jejichž články mají ploše kapkovitý tvar.

Výška: drobný poloparazitický keřík velký kolem 5 cm
Květy: květy jsou zelenavé, drobné, velké asi 0,5 mm.
Listy: nejsou vyvinuté
Rozšíření: Nový Zéland
Ekologie: parazituje na různých dřevinách (Sophora, Melicope, Metrosideros, Myrtus, Coprosma, Suttonia, Helichrysum) od nížin do hor

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Tereza Samková



Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ženské a mužské mozky se v průběhu orgasmu chovají téměř stejně. Skenování mozků pomocí pozitronové emisní tomografie (PET) a magnetické resonance (MR) ukázalo, že rozsáhlé oblasti mozkové kůry během orgasmu dočasně utlumí svou aktivitu.

Zajímavosti

Úchvatné barvy kolibříka žlutohrdlého (Chrysolampis mosquitus) vyniknou zejména při čelním pohledu.

Příroda
Historie

Obrázek zachycuje pohled na planetu Proxima b, která obíhá kolem hvězdy Proxima Centauri, Sluneční soustavě nejbližší sousední hvězdy. Na obloze, na obrázku nahoře vpravo od Proximy, je patrná rovněž dvojhvězda Alfa Centauri AB

Vesmír
Zajímavosti

„Pekelný mravenec“ Ceratomyrmex ellenbergeri lovící příbuzného švábů Caputoraptor elegans.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907