Kamenné dědictví Etrusků: Nejmalebnější městečka Toskánska

25.07.2021 - Tomáš Kubuš

Malebná krajina současného Toskánka učarovala už Etruskům, kteří tam vybudovali svá první osídlení dávno před Římany. V průběhu středověku pak region získal dnešní tvář a proměnil se v místo, jehož kouzelná atmosféra vábí desítky milionů turistů ročně

<p>Noční toulání kamenným městečkem Sorano patří k nejpůsobivějším zážitkům, jaké si z Toskánska odvezete.</p>

Noční toulání kamenným městečkem Sorano patří k nejpůsobivějším zážitkům, jaké si z Toskánska odvezete.


Reklama

Toskánsko představuje nejznámější italský region, a není divu – oplývá totiž vším, co si turista může přát. Prastará městečka, rozlehlé vinice a dávno opuštěné usedlosti v sobě snoubí nádech romantiky s fascinující směsicí historie, příběhů a legend. Před tisíciletími tam svá sídla budovali Etruskové (viz Záhadní otcové antiky), později je zdokonalili Římané a ve středověku se v oblasti zrodila renesance, jež proměnila svět. 

Toskánskem kráčely osobnosti jako Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti nebo Niccolò Machiavelli, stejně jako slavní Medicejové, jejichž jména dodnes působí na návštěvníky coby magnet. Více než čtyřicet milionů turistů každý rok přilákají především slavná města v čele s Florencií, Sienou a Pisou, jež se honosí desítkami památek UNESCO. Pokud ovšem chcete poznat pravé Toskánsko, musíte se vydat na venkov, kde se v kamenných uličkách zastavil čas. 

Nedobytné Sorano

Na půli cesty mezi Římem a Florencií, téměř na hranicích se sousedním Laziem, leží třítisícové Sorano, obklopené malebně zalesněnými pahorky. Podobně jako ostatní městečka v regionu dostalo do vínku nádhernou polohu přímo na tufovém kopci, odkud impozantně shlíží na okolí již přes dva tisíce let.  

Už při vstupu do starého města snadno získáte pocit, že jste se ocitli v dobách dávno minulých. Neklidnou válečnou historii protkanou potyčkami s nedalekou Sienou dodnes připomíná pevnost Fortezza Orsini ze 14. století. Přezdívá se jí „Inespugnabile“ neboli „nedobytná“ a odborníci ji řadí k nejdokonalejším renesančním pevnostem celého Toskánska. Bezprostředně za mohutnou bránou zdobenou erbem stojí vysoká kamenná věž se střílnami a po jejích bocích se rozlévá mohutné opevnění. Svou původní funkci však již dávno ztratilo – dnes jej zdobí okna hotelových pokojů, nabízejících ubytování přímo v hradbách.

Ticho v zákoutích

Úchvatnému soranskému panoramatu dominuje hranatá zvonice a hodinová věž, tyčící se nad další ze zdejších pevností. Nazývá se Masso Leopoldino a v 18. století ji nechala vystavět aristokratická rodina Lorenů. Pahorek pod pevností je doslova posetý stařičkými domy a nebýt satelitních talířů na střechách, klidně byste se mohli cítit o dvě století zpět v čase. 

Uličky lákají k bezcílnému toulání a nasávání atmosféry v utajených zákoutích. Mezi nejzajímavější patří Via del Ghetto v bývalé židovské čtvrti, vystavěné na počátku 17. století na popud Medicejů. Ani v samotném centru však nelze čekat méně oprýskaných fasád – naopak dodávají Soranu charakteristický půvab zašlých časů. 

Toskánský klenot

Jen o deset kilometrů dál leží jiný opomíjený klenot jižního Toskánska: Sovana, rovněž pamatující ještě etruskou éru. Podobně jako její soused vyrostla na tufovém pahorku uprostřed lesů, navíc v blízkosti horkých pramenů. Germánští Langobardi, kteří město nad řekou Fiorou na přelomu 6. a 7. století dobyli, jej dokonce povýšili na své administrativní centrum. Dnešní Sovanu sice obývá asi jen 120 lidí, mohou se však pochlubit privilegiem života v jednom z nejkrásnějších italských městeček. Alespoň se to dočtete na ceduli přímo na jeho okraji – a při odjezdu nelze než souhlasit. 

Duši Sovany tvoří kamenné náměstí Piazza del Pretorio, obklopené prastarými domy, palácem Bourbon del Monte, pohádkovým archivem s hodinovou věží a kostelem Santa Maria Maggiore. Svatostánek z 13. století toho v minulosti zažil víc než dost: Ve středověku jej vyrabovali nejprve nájezdníci ze Sieny a krátce nato ze sousedního Pitigliana. Přesto, nebo možná právě proto, si uchoval své kouzlo. V interiéru se mísí románské a gotické prvky, stěny zdobí barevné fresky s biblickými výjevy. Skutečný skvost ovšem představuje kamenný baldachýn ze 7. či 9. století, údajně nejvzácnější v celém Toskánsku. 

Učebnice stavitelů

Za zmíněným archivem vybíhají z náměstí dvě uličky a levá z nich se brzy promění ve venkovskou stezku lemovanou vinicemi. Z bukolické idyly se pak zčistajasna vynoří impozantní katedrála, pomyslně střežící výhled na okolní pahorky s etruskými hrobkami. Vyrostla v 11. století pod patronátem tehdejšího papeže, který v Sovaně kolem roku 1020 přišel na svět jako Hildebrand. Když v roce 1074 usedl na Petrův stolec, přijal jméno Řehoř VII. a dodnes zůstává místním nejznámějším rodákem. 

Chrám by mohl sloužit coby učebnice architektury: Na první pohled působí jako „slepený“ z několika stavebních slohů, podle toho, který v daném období převládal. Uvnitř na vás potom dýchne monumentální, chladná prázdnota. 

Malý Jeruzalém

Ačkoliv Sorano i Sovana vynikají pitoreskním kouzlem, titul nejmalebnější obce jižního Toskánska náleží již zmíněnému Pitiglianu. Tyčí se přímo nad údolím, jež se dramaticky svažuje, zatímco do něj vrhá stín věž katedrály sv. Petra a Pavla. Mocný rod Orsiniů si nechal ve městě vybudovat ohromný palác, působící spíš jako pevnost. A všechny místní domy vypadají, jako by je někdo vystavěl bez ohledu na gravitaci. Při procházce starým městem tak budete neustále stoupat a vzápětí klesat, abyste po několika krocích opět mířili do kopce. 

TIP: Trefa do sýrového: Tradice kutálení sýra sahá v Toskánsku až do středověku

Ve zdejší židovské čtvrti žila početná komunita, a dokonce si vysloužila přízvisko „malý Jeruzalém“. První Židé se přistěhovali ve 14. století, jejich největší příliv však obec zažila po roce 1569, kdy museli opustit papežský stát a mnozí se uchýlili právě do blízkého Pitigliana. Rychle se začlenili, ale od 17. století byli nuceni platit zvláštní daně a nosit na klopě označení své etnické příslušnosti. Když navíc později podpořili Napoleona, sesypal se na ně hněv místních, kteří ghetto zčásti vypálili. Přesto jeho kouzlo nezničili. Dosud živou náboženskou tradici navíc evokují košer obchody, narazíte i na hebrejské muzeum a pochopitelně na synagogu: Slouží věřícím už více než pět set let, dnes ovšem většinou zeje prázdnotou. Po druhé světové válce se totiž do města vrátilo jen třicet Židů a další už nepřišli. 

Záhadní otcové antiky

Ještě než na území dnešní Itálie vyrostla mocná Římská říše, ovládala Apeninský poloostrov etruská civilizace. O původu etnika zvaného latinsky Tusci, po nichž nese Toskánsko svůj název, toho však dodnes příliš nevíme. Etruskové každopádně položili základy latinské vzdělanosti, a přestože po sobě nezanechali žádné písemné památky, předpokládá se, že dali Latinům upravenou řeckou abecedu a naučili je matematice, architektuře i vojenskému umění

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sovětští vojáci během „bitvy o předměstí“ ve městě Puškin v lednu 1944. Od září 1941 bylo toto město ležící pouhých 25 kilometrů od centra Leningradu okupováno německými vojáky.

Válka
Zajímavosti

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Věda

„Kosmický ohňostroj“, i tak by se dal nazvat rozpad raketového stupně z nosiče CZ-3B. (foto: © Steve Cullen Photography)

Vesmír

Milan Obrenović II. (1819–1839)

26 dnů srbským králem

Princ Milan Obrenović byl srbským knížetem a coby nejstarší syn v rodu měl garantováno dědictví koruny. Jenže když na konci června roku 1839 srbský král (a jeho otec) Miloš Obrenović abdikuje, prodělává princ těžký zápal plic. Blouzní v horečkách a trpí zimnicí, vůbec netuší, co se kolem něj děje. Nepostřehne ani to, že už je vlastně panovníkem. Po šestadvaceti dnech od svého čestného jmenování umírá, aniž by podepsal jediný dokument nebo list. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907