Karel I. a Zita Bourbonsko-Parmská: V Brandýse na císařský pár nezapomněli!
Zámek Brandýs nad Labem byl svědkem velké lásky posledního rakouského císaře Karla I. a Zity Bourbonsko-Parmské, kteří byli také jeho posledními majiteli. Pohádkovému vztahu bohužel chyběl pohádkový konec.
Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989) se se svou jedinou láskou a budoucím manželem Karlem I. (1887–1922) znala vlastně od dětství. Byli totiž tak trochu příbuzní. Tehdy si ale Karel malého děvčátka příliš nevšímal. K opravdovému „seznámení“ došlo až ve Františkových Lázních ve Ville Imperial. A zdaleka nebylo náhodné! Vše obratně zrežírovala Zitina matka a Zitina teta, která byla zároveň Karlovou nevlastní babičkou.
Císařská romance
Sedmnáctiletá Zita se dvaadvacetiletému Karlovi líbila, ale láska na první pohled to nebyla. Poslední císařovna byla mimořádná žena. Krásná, vzdělaná, obětavá, empatická. Doma sice mluvili francouzsky, ale vychovávali ji mnohojazyčně, takže hovořila i německy, italsky, španělsky, portugalsky a anglicky. A před svatbou se naučila i česky a maďarsky. Největší devízu však představoval její bezchybný původ, pro Habsburky tak důležitý!
Po pohádkové svatbě ve Schwarzau, kterou svou návštěvou poctil i sám císař, a svatební cestě se novomanželé odebrali na zámek do Brandýsa. Karel tu byl velitelem posádky. Byť žili na zámku, vedli tu obyčejný život běžných měšťanů, proto si velice rychle získali oblibu u tamních obyvatel. Často se ale stěhovali, jak už to u vojáků bývá. A Zita? Ta manžela z lásky i povinnosti následovala. A když se stal Karel následníkem a posléze císařem, stála Zita vždy po jeho boku. Tolik se lišila od císařovny Sissi!
Do Brandýsa se rádi vraceli. Po vynucené abdikaci, s níž Zita bytostně nesouhlasila, měl prý císař dokonce v plánu žít v Brandýse jako prostý občan. U československých orgánů se ale setkal jen s nenávistí. Následoval nešťastný exil, v němž Karel v pouhých pětatřiceti letech na Madeiře zemřel. Ovdovělá Zita se už nikdy nevdala, celý život zasvětila svým dětem. Nezřekla se titulu císařovny, a tak do Rakouska, kde byla považována za personu non grata, směla zavítat teprve v roce 1982. Do milovaného Brandýsa se už nepodívala. Zemřela těsně před pádem železné opony v březnu 1989.
