Karel I. a Zita Bourbonsko-Parmská: V Brandýse na císařský pár nezapomněli!

04.06.2021 - Jana Ládyová

Zámek Brandýs nad Labem byl svědkem velké lásky posledního rakouského císaře Karla I. a Zity Bourbonsko-Parmské, kteří byli také jeho posledními majiteli. Pohádkovému vztahu bohužel chyběl pohádkový konec.

<p>Karel a Zita jako snoubenci. Fotografie rakouského fotografa Carla Pietznera z července 1911. V Brandýse na císařský pár nezapomněli - každoročně se tu koná Audience u císaře Karla I.</p>

Karel a Zita jako snoubenci. Fotografie rakouského fotografa Carla Pietznera z července 1911. V Brandýse na císařský pár nezapomněli - každoročně se tu koná Audience u císaře Karla I.


Reklama

Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989) se se svou jedinou láskou a budoucím manželem Karlem I. (1887–1922) znala vlastně od dětství. Byli totiž tak trochu příbuzní. Tehdy si ale Karel malého děvčátka příliš nevšímal. K opravdovému „seznámení“ došlo až ve Františkových Lázních ve Ville Imperial. A zdaleka nebylo náhodné! Vše obratně zrežírovala Zitina matka a Zitina teta, která byla zároveň Karlovou nevlastní babičkou.

Císařská romance

Sedmnáctiletá Zita se dvaadvacetiletému Karlovi líbila, ale láska na první pohled to nebyla. Poslední císařovna byla mimořádná žena. Krásná, vzdělaná, obětavá, empatická. Doma sice mluvili francouzsky, ale vychovávali ji mnohojazyčně, takže hovořila i německy, italsky, španělsky, portugalsky a anglicky. A před svatbou se naučila i česky a maďarsky. Největší devízu však představoval její bezchybný původ, pro Habsburky tak důležitý!

Po pohádkové svatbě ve Schwarzau, kterou svou návštěvou poctil i sám císař, a svatební cestě se novomanželé odebrali na zámek do Brandýsa. Karel tu byl velitelem posádky. Byť žili na zámku, vedli tu obyčejný život běžných měšťanů, proto si velice rychle získali oblibu u tamních obyvatel. Často se ale stěhovali, jak už to u vojáků bývá. A Zita? Ta manžela z lásky i povinnosti následovala. A když se stal Karel následníkem a posléze císařem, stála Zita vždy po jeho boku. Tolik se lišila od císařovny Sissi! 

TIP: Dáma v černém: Osudy ovdovělé císařovny Zity Bourbonsko-Parmské

Do Brandýsa se rádi vraceli. Po vynucené abdikaci, s níž Zita bytostně nesouhlasila, měl prý císař dokonce v plánu žít v Brandýse jako prostý občan. U československých orgánů se ale setkal jen s nenávistí. Následoval nešťastný exil, v němž Karel v pouhých pětatřiceti letech na Madeiře zemřel. Ovdovělá Zita se už nikdy nevdala, celý život zasvětila svým dětem. Nezřekla se titulu císařovny, a tak do Rakouska, kde byla považována za personu non grata, směla zavítat teprve v roce 1982. Do milovaného Brandýsa se už nepodívala. Zemřela těsně před pádem železné opony v březnu 1989.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Středobod areálu obývaného oneidskou komunitou tvořil cihlový zámeček, kde se odehrávala většina společenských aktivit. (foto: Wikimedia Commons, New York Public Library, CC0)

Zajímavosti

Řepeň durkoman roste na vlhkých polích, špatně odvodněných loukách, dočasně obnažených dnech rybníků, jezer a řek, lze ji nalézt v příkopech cest i blízko lidských sídel. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaerCC BY-SA 4.0)

Věda

Na základě rentgenových snímků a počítačové tomografie jeho mumie vědci předpokládají, že Tutanchamon nejspíš dopadal při chůzi na patu a potřeboval oporu hůlky. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, Michael BareraCC BY-SA 4.0)

Historie

Start Ariane 1 nesoucí kosmickou loď ESA Giotto, 2. července 1985. (foto: ESACC BY-SA 4.0)

Vesmír

Operace v hustě obydleném městském prostředí jsou jedněmi z nejnáročnějších vůbec. Brazilské favely poté představují skutečnou městskou džungli, kde policisté navíc musí brát ohledy i na bezpečnost civilních obyvatel. (foto: Wikimedia Commons, Governo do Rio de Janeiro, Marcelo HornCC BY 2.0)

Válka

Startup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas QuineCC BY-SA 2.0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907