Katastrofy, které změnily svět: Výbuch sopky Tambora změnil globální klima

Chrlení popela a oxidu siřičitého po výbuchu indonéské sopky Tambora připravilo o život desítky tisíc lidí – a to hlavně nepřímo. První varování vyslal vulkán na ostrově Sumbawa v roce 1812, kdy vypustil obrovský černý mrak. Místo uklidnění a dalšího spánku však o tři roky později, 5. dubna 1815, explodoval. 

Erupce byla údajně tak hlasitá, že ji slyšeli i na 1 400 km vzdáleném souostroví Moluky. Výbuch vymrštil do vzduchu odhadem deset miliard tun hornin a zůstala po něm kaldera s průměrem až 7 000 m a hloubkou 700 m. Před explozí čněl vrchol sopky do výšky 4 300 m, po ní bylo naměřeno pouze 2 851 m. 

Zasněžené slunce

Erupce a otřesy pokračovaly i v následujících dnech a 10. dubna navíc začaly nabírat na intenzitě. V okolí vulkánu šlehaly ze země plamenné sloupy a podle dobových zdrojů celou horu pokrýval tekutý oheň. Krajinu devastovaly nejen odmrštěné kameny, ale hlavně pyroklastický proud – směs sopečných plynů, úlomků magmatu a popela –, jenž zničil přilehlou vesnici Tambora. 

Sopečný popel padal z oblohy také na západě Jávy, který dělí od vulkánu asi 1 300 km. Hlavní problém však představovalo množství oxidu siřičitého, jež se při explozi uvolnilo do atmosféry. Prudký výkyv ve složení plynného obalu Země způsobil změny počasí: Globální teplota klesla až o 0,7 °C. V roce 1815 pozorovali v létě nad Amerikou jakousi suchou mlhu, stínící sluneční svit. Následujícího roku komplikace vrcholily, a během letních měsíců na některých místech severní polokoule dokonce mrzlo: 6. června například ve městech Albany, New York a Dennysville sněžilo. V kanadském Quebecu naměřili 30cm bílou pokrývku, jež vydržela až do 30. června. Letopočet 1816 si proto vysloužil přezdívku „rok bez léta“.   

Svět hladoví

Vrtkavým počasím však problémy nekončily. Nízké teploty, nebo dokonce mrazy narušily sklizeň a na mnoha místech Země způsobily hladomor. V Nové Anglii kvůli obzvlášť kruté zimě pomřela většina dobytka. Chlad a vydatné deště zmařily úrodu také v Británii a v Irsku. Nedařilo se bramborám ani obilí, a v Německu proto drasticky vzrostly ceny potravin. Na nedostatek jídla a zdražování toho, které zůstalo dostupné, reagovali lidé výtržnostmi i rabováním. Obecně se má za to, že Tambora způsobila nejhorší globální hladomor 19. století. V oslabené populaci se pak snáz šířily i smrtelné nemoci, například tyfus či cholera.  

Oběti Tambory se vyčíslují těžce: Samotná erupce a pyroklastický proud podle některých odhadů zabily na ostrově Sumbawa a v jeho okolí na 11 tisíc lidí. Celosvětově se však následkem špatného počasí a nedostatku potravin mohlo jednat až o desetinásobek mrtvých.