Krysy vs. potkani: Staletí trvající souboj velkých hlodavčích rivalů

Tam, kde se objeví potkani, není pro krysy místo. Zooarcheologové mapovali, jak se vyvíjel staletí trvající souboj těchto hlodavců na území Severní Ameriky.

09.04.2024 - Martin Reichman



První celoevropská epidemie moru ve 14. století si vyžádala okolo 25 miliónů obětí, což představovalo zhruba třetinu populace tehdejší Evropy. Lidé ve středověku netušili, co mor způsobuje a jak se šíří. Pokládali ho za předzvěst apokalypsy a trest Boží. Že jde o nemoc způsobenou bakterií Yersinia pestis přenášenou hlodavci a blechami, odhalil až o čtyři století později švýcarsko-francouzský fyzik a bakteriolog Alexandre Yersin.

Morové rány ve větší či menší míře decimovaly středověkou Evropu až do 17. století, kdy epidemie z větší části ustaly. Načasování ústupu velkých pandemií se kryje s překvapivou událostí, která se odehrávala mimo zorné pole tehdejšího obyvatelstva. V té době dorazili do Evropy z Asie první potkani (Rattus norvegicus), kteří vytlačili do té doby dominantní krysy (Rattus rattus).

Cesta za Velkou louži

Potkani neovládli jen Evropu. Na lodích plujících přes Atlantik se postupně dostali i do Severní Ameriky na jejímž východním pobřeží se poté opakoval souboj o nadvládu s krysami. „V místě, kde se objeví potkani, není pro krysy místo,“ vysvětluje Eric Guiry, molekulární zooarcheolog z univerzity v anglickém Leicesteru.

Přestože jsou potkani i krysy všudypřítomnými škůdci a důležitými přenašeči mnoha nemocí, vědci vědí jen velmi málo o tom, kdy a jakým způsobem se tito hlodavci do Severní Ameriky vlastně dostali. Eric Guiry se svými kolegy prozkoumal více než 300 vzorků kostí krys a potkanů z období od poloviny 15. století do počátku 20. století pocházející z archeologických nalezišť na východě a jihovýchodě Spojených států.

Hlodavci se měli ve větší míře přesunout z Evropy do Severní Ameriky okolo roku 1776. Vyplývá to alespoň z historických písemných záznamů té doby. Tvrdá data, která by to potvrzovala, ale chybějí – radiokarbonové datování je pro podobně mladé záznamy nepoužitelné. Vědci proto přistoupili k alternativnímu způsobu datování – soustředili se na potopené vraky lodí, u kterých je přesné datování zřejmé. Vzorky hlodavčích ostatků vědci objevili například ve vraku lodi La Belle, která v roce 1686 ztroskotala u texaského pobřeží i u dalších plavidel, potopených mezi léty 1559 až 1760. Ukázalo se, že potkani do Severní Ameriky dorazili mnohem dříve, než dokládají historické záznamy. Podle vědců se tak stalo nejpozději v 17. století.

Aby vědci pochopili, jak probíhal pevninský souboj mezi krysami a potkany, využili relativně novou techniku zvanou kolagenový peptidový hmotnostní otisk, která sleduje malé rozdíly ve struktuře kolagenu v kostech. Tato technika je mnohem levnější a jednodušší než analýza DNA.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že mezi potkany a krysami existovaly značné rozdíly, pokud šlo o stravu. Američtí potkani podle vědců konzumovali mnohem více živočišných bílkovin než jejich krysí společníci. Znamená to, že primárním důvodem, proč potkani vytlačili krysy, není soupeření o stejný zdroj potravy. Otázka příčin potkaní dominance tak zůstává podle vědců i nadále otevřená.

Jedním z důvodů, proč nakonec potkani převálcovali krysí populace, zřejmě tkví v jejich větší agresivitě a velikosti. Nejde ale o úplné vysvětlení – i dnes na světě existují místa, kde krysy svůj boj s potkany neprohrály.


Další články v sekci