Lovec s límcem královny: Agama límcová umí chodit i po dvou
Zbarvení agamy límcové je poměrně nevýrazné. Díky charakteristickému límci, který používá především ve chvílích ohrožení, je však tento až 80 cm dlouhý ještěr jedním z nejvýraznějších zástupců této skupiny živočichů

Královský límec
Nejvýraznějším rysem agamy límcové (Chlamydosaurus kingii) je límec, jenž dal agamě druhové jméno – jde o tenký ale celkem rozměrný záhyb kůže srostlý s chrupavčitými ostny, které jsou spojeny s čelistní kostí. Ve stavu klidu leží límec volně na zádech zvířete. Když je ale agama vyplašená, otevře tlamičku a tím odhalí žluté nebo růžové zbarvení vnitřku úst. Zároveň roztáhne obdobně zbarvený límec (široký až 30 cm), vypne se do výšky a někdy ještě drží ocas nad úrovní hlavy. Typicky se agama takto projevuje při ohrožení predátorem, někdy navíc syčí nebo vyskakuje do výšky. Límec je důležitý také při námluvách a obraně území před konkurenčními jedinci. (foto: Shutterstock)

Milovnice slunných míst
Jako mnoho jiných ještěrů, je i agama límcová ektotermní živočich, který zvyšuje svou tělesnou teplotu pomocí slunečních paprsků. Na slunci se vyhřívá až 30 minut, aby dosáhla zvýšení teploty těla o 2–3 °C nad úroveň teploty okolí. „Opalování“ se věnuje brzy ráno nebo v dopoledních hodinách. Tehdy zůstává na úpatí stromu nebo úplně mimo rostlinný porost, kde se dokáže nejvíce vystavit slunečnímu záření. Límec jí pravděpodobně pomáhá při termoregulaci. (foto: Shutterstock)

Staví se i na zadní
Agama límcová je známá také díky svému běhu po zadních nohou. Když je vyrušena, obvykle co nejrychleji prchá směrem k nejbližšímu stromu, ale někdy se schová pod nízkou vegetací nebo ztuhne a vyčkává. Často teprve poté přichází ke slovu „plán B“, zahrnující výhrůžné chování s rozevřeným límcem a nakonec případný útěk do bezpečí stromu. (foto: Shutterstock)

Kabát podle okolí
Většinu času tráví agama na stromě a na zem se vydává pouze při hledání potravy nebo když obhajuje své výsostné teritorium. Na stromech nachází tento ještěr potravu, ale taky se zde dokáže mistrně skrýt. Zbarvení konkrétního jedince se přitom liší v závislosti na prostředí. Například agamy žijící v sušších jílovitých oblastech mají výraznější hnědé, oranžové až červené zbarvení. Jedinci žijící ve vlhčím prostředí jsou naproti tomu spíše šedo-hnědí. Díky maskování je agama k vidění prakticky pouze v okamžicích, kdy slézá ze stromů na zem. (foto: Wikimedia Commons, Gur'jeva Svetlana, CC BY-SA 4.0)

Požitek z plného žaludku
Agama je lovec, který se živí brouky, termity, pavouky a cikádami. Ve velké oblibě má motýly a můry a ještě víc si pochutná na jejich larvách. Ačkoli se zaměřuje především na hmyz, občas ukořistí i myš nebo menší ještěrky. Podobně jako většina agamovitých používá metodu lovu „ze zálohy“, kdy na svou oběť trpělivě čeká. Když se však pustí do jídla a má potravy dostatek, rozhodně se nevyznačuje nějakou askezí. S přeplněným žaludkem její lov končí především v období dešťů, kdy zkonzumuje stovky až tisíce mravenců nebo termitů za den. (foto: Wikimedia Commons, Schekinov Alexey Victorovich, CC BY-SA 3.0)