Malý politik v srdci Evropy: Zikmund Lucemburský a jeho cesta k moci

Druhorozený syn Karla IV. si už od malička musel vybojovat každý kousek svého vlivu

07.02.2017 - Jindřich Kačer



Na rozdíl od staršího Václava, který dostal českou a římskou korunu v podstatě na podnose, aniž by pro to musel hnout prstem, byl Zikmund pouze zasnouben s Marií Uherskou, dcerou uherského a polského krále Ludvíka I. z Anjou. Ten sice neměl žádného mužského potomka, a Zikmund měl tedy šanci na zisk obou korun, ale zatím jen velmi mlhavou a neurčitou.

Dvojí koruna

Zasnoubení nezletilých dětí mocných panovníků bylo totiž ve středověku oblíbeným politickým aktem, který sice znamenal určitý příslib, ale dal se kdykoliv snadno zrušit. Karel IV. zemřel roku 1378, kdy bylo Zikmundovi pouhých deset let. A tak se musel při dalším uplatňování svých nároků spolehnout především na nevlastního bratra Václava IV., což byla vzhledem ke známé Václavově lenosti a nerozhodnosti podpora hodně slabá.

Další problém spočíval v tom, že král Ludvík I. sice neměl žádného syna, ale zato dvě dcery, takže Zikmundovu pozici mohl ohrozit manžel Mariiny mladší sestry Hedviky. Ta byla od dětství zasnoubená s Habsburkem Vilémem Rakouským, který se v pravý čas o svá práva přihlásí. Zatím však malý chlapec Zikmund přijel už roku 1379 do Trnavy, kde proběhly oficiální velkolepé zásnuby s Marií, a král Ludvík si vzal svého budoucího zetě na výchovu k sobě do Budína. Dal tím najevo, že s ním jako se svým nástupcem počítá.

Pravá zkouška nastala pro mladého prince v roce 1382, kdy jeho potenciální tchán zemřel. To bylo Zikmundovi 14 let. Iniciativy se chopila královna Alžběta, vdova po Ludvíkovi. Jejím hlavním cílem bylo zajistit oba trůny, polský a uherský, pro své dcery. Počítala sice i se Zikmundem, jenže zatímco si měl mladý princ zajistit práva v Polsku, jeho snoubenka Marie byla mezitím korunována na uherskou královnu bez něj. Polští šlechtici odmítli Zikmundovi holdovat a Alžběta dostala strach, že by mohly její dcery o trůn přijít, tak Zikmunda prostě obětovala a nechala za polskou královnu prohlásit mladší dceru Hedviku.

TIP: Zikmund Lucemburský a Barbora Celská: Císařský pár spojovala velká náruživost

Příznačné pro Zikmundovu povahu bylo, že vůči potenciální tchýni nezahořkl, a naopak dál plnil její vůli, protože tušil, že jen tak má šanci získat alespoň uherskou korunu. Když se v roce 1383 pokusil zmocnit polského trůnu piastovský vévoda Semovit, postavil se patnáctiletý chlapec do čela uherského vojska a jeho povstání potlačil. To byl ovšem jeden z mála Zikmundových vojenských úspěchů, protože jinak se mnohokrát projevil jako mizerný vojevůdce. Ostatně i tehdy bylo jeho velení vzhledem k věku asi spíše symbolické. Každopádně svým zásahem si vydobyl důvěru u Maďarů a těžkou nenávist od Poláků. Polským králem se nakonec stal litevský kníže Jagello, jehož si Hedvika vzala namísto Viléma Rakouského. Ten o trůn hodně stál a vývojem situace byl rozhořčený, ale nemohl nic dělat.

  • Zdroj textu

    Tajemství české minulosti 5/2011

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci