Mohli existovat vlkodlaci? Krvežíznivé stvůry, které děsily naše předky

27.12.2019 - Vendula Hrnčířová

Vlkodlaci – monstra z hlubin lidského strachu… Krvežíznivé stvůry, které ve fantazii našich předků zastávaly první příčky děsivosti a nebezpečnosti. Co si o nich lidé navymýšleli? A kdo jsou jejich reálné předobrazy?

<p>Víra ve vlkodlaky byla rozšířená napříč Evropou</p>

Víra ve vlkodlaky byla rozšířená napříč Evropou


Reklama

Podle transylvánských legend vlkodlaci povstali, aby bojovali s upíry. Většina jich ale tak šlechetné cíle nesleduje. I oni mají rádi lidské maso. Vlkodlakem se může stát už novorozeně, pokud má při porodu prořezané zuby, narodí se nohama napřed, za úplňku nebo 24. prosince. Nebo pokud vlkodlak obcoval s nějakou smrtelnicí.

Monstra z hlubin lidského strachu

Rozený vlkodlak se proměňuje i v jiná zvířata, a to například v medvěda, psa, kočku či dokonce krávu. Pokud někoho pokouše, stává se i tento nebožák vlkodlakem. To samé ovšem platí, pokud vypije vlkodlačí moč, nebo dešťovou vodu z otisku zvířecí stopy či usne za letní noci při úplňku pod širým nebem tak, že mu měsíc svítí přímo do obličeje...

Za úplňku se vlkodlak přeměňuje do vlčí podoby. Jak? Stačí udělat kotrmelec přes kládu. Lotyšské pověsti tvrdí, že se člověk musí před proměnou svléct do naha, své šaty ale nutně potřebuje při návratu do člověčí podoby. Pokud mu tedy někdo šaty ukradl, zůstal vlkem natrvalo.

Vlkodlak v lidské podobě má mít bledé, propadlé tváře, prázdný nepřítomný pohled, srostlé obočí, oteklé rty, zahnuté nehty, nízko posazené uši, ochablé paže a přitom příliš hbité pohyby. Je unavený, skleslý a dle ruské pověry má ještě štětinu pod jazykem. Pokud mu vyříznete kus živého masa, v ráně se objeví srst.

TIP: Gevaudanská bestie: Sužovala Francii šelma, nebo nebezpečný psychopat?

Ve vlčí podobě vypadá vlkodlak stejně jako vlk až na to, že je větší, nemá ocas a má lidské oči a hlas. Bojovat s ním v této podobě není lehké. Useknuté končetiny mu dorůstají, rány se zatahují a zlomeniny hojí. Zraní ho pouze stříbrné kulky či kopí se stříbrným hrotem. Prý na něj také funguje jmelí a žito. Po usmrcení je nezbytné useknout vlkodlakovi rýčem hlavu a hodit ji do potoka – proud omyje nebožtíkovy hříchy. Tělo je nutno spálit.

Skutečné oběti

Pro vlkodlaky je možno nalézt reálné vysvětlení. Lykantropie, tedy vlkodlactví, je psychické onemocnění, způsobené prý i nedostatkem železa v těle. Nemocný sám sebe vnímá jako zvíře, nejčastěji ve formě vlka nebo jiné šelmy. Bezděčně vydává zvířecí zvuky, je zmatený, špatně se orientuje v prostoru. Nedostatek železa způsobí, že se mu dolní a horní čelist protahuje směrem dopředu. Tvář nemocného tak začíná skutečně připomínat vlčí tlamu. Konzumace krve prý vývoj této nemoci zastavuje. Do těla nemocného se totiž dostávají tak potřebné a chybějící látky. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Když člověk přijde o jednu hemisféru, zbývající část mozku dokáže z velké části nahradit její funkci. Plasticita mozku je ale zřejmě závislá na věku. (foto: Shutterstock)

Věda

Ulicemi kráčí smrt

Día de Muertos | Mexiko

Mexický svátek Día de Muertos neboli „den mrtvých“ se slaví od večera 31. října do 2. listopadu. Odrážejí se v něm předkřesťanské tradice, mimo jiné aztécké rituály, a jeho smyslem je poukázat, že smrt tvoří zcela přirozenou součást života. Malování a masky ve tvaru lebek slouží k uctění zesnulých, jimž lidé také pokládají na hroby či domácí oltáře obětiny. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Skupiny malých roverů by mohly pronikat do jeskynních prostor na Měsíci a na další obtížně dostupná či nebezpečná místa. (foto: Lunar Zebro, TU Delft, CC0)

Vesmír
Válka

Po smrti Jana Šembery (1597) pánové z Boskovic vymřeli po meči. A komu připadly jejich překrásné zámky? Jan Šembera obě své dcery provdal za šlechtice z rodu Lichtenštejnů, kteří se tak mohli radovat z bohatého dědictví. (foto: Wikimedia Commons, DoronenkoCC BY-SA 4.0)

Historie

Úchvatná scenérie Velké Sněžné jámy. (foto: © Jan Vítek)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907