Nakažlivé emoce: I krátká vizuální interakce mění chování čmeláků

Nový výzkum čínských vědců ukazuje, že čmeláci dokáží přenášet optimistické rozpoložení na ostatní členy kolonie pouhou krátkou vizuální interakcí. 

10.12.2025 - Martin Reichman


Nový výzkum vědců z Southern Medical University v čínském Kantonu ukazuje, že čmeláci si mohou navzájem předávat optimismus pouhou krátkou vizuální interakcí. Studie čínských vědců také odhaluje, že nálada jednoho jedince může změnit způsob, jakým reaguje celá hmyzí kolonie, což naznačuje dosud podceňovanou sociální dynamiku u čmeláků.

Brundibáři na cvičáku

Čínští vědci podrobili čmeláky zemní (Bombus terrestris) speciálnímu výcviku: pruhovaní brundibáři se v něm nejprve učili rozpoznávat dvojici barev – modrá znamenala sladkou odměnu, zelená neskýtala odměnu žádnou. Poté jim vědci předložili tři odstíny nejednoznačné modrozelené barvy, které měly testovat, jak optimisticky či opatrně hmyz reaguje.

Vědci očekávali, že optimističtěji naladění čmeláci zareagují na tyto nejednoznačné barvy pozitivně, naopak čmeláci-pesimisté se k nim budou přibližovat s opatrností nebo se jim zcela vyhnou.

Po výcviku dostal jeden z čmeláčích absolventů malé množství cukerného roztoku a badatelé ho vystavili krátkému setkání s jiným jedincem. V tomto setkání již nehrály roli žádné barevné ani pachové signály. Čmelák mohl jen pozorovat chování svého druha nesoucího si sladkou odměnu.

Opakovaný test čmeláka-pozorovatele ukázal, že vidina odměny je nakažlivá. Čmelák-pozorovatel se v testu s nejednoznačnými barvami choval optimisticky a ke všem barvám se přibližoval rychle a sebevědomě. Kontrolní pokus v úplné tmě navíc ukázal, že k nákaze optimismem dochází pouze tehdy, když se čmeláci vidí.

Nakažlivé emoce

Překvapující pro vědce bylo, jak rychle k přenosu pozitivního nastavení mezi čmeláky docházelo. K nákaze čmeláčího kolegy stačilo pouhých 30 sekund. Chování odpovídá vzorcům známým u zvýšené hladiny dopaminu – tedy systému odměny v nervové soustavě hmyzu. Autoři tak předpokládají, že by právě dopamin mohl hrát klíčovou roli v přenosu pozitivního nastavení.

Výsledky čínského výzkumu naznačují, že vnitřní stavy čmeláků nejsou čistě individuální a mohou se přenášet napříč sociální skupinou. Pokud lze šířit pozitivní stav, je pravděpodobné, že se podobně může šířit i stres nebo negativní naladění. To má důsledky pro chov i zemědělství – atmosféra v úlu může ovlivnit fungování celé kolonie, podobně jako třeba výživa nebo zdraví jednotlivců.

V navazujícím výzkumu se vědci hodlají zaměřit na neuronální mechanismy tohoto přenosu, tedy na to, jak se pozitivní stav uvnitř mozku utváří, jak cirkuluje mezi jednotlivci a jaké nervové dráhy jsou do něj zapojeny. Vědci se sice vyhýbají pojmům jako je „štěstí“ v lidském slova smyslu, jejich výsledky ale naznačují, že i drobný hmyz může mít bohatší vnitřní život, než bychom nejspíš čekali.

Jak to vidí čmeláci

Čmeláci vnímají svět jinak než lidé – mají tři typy fotoreceptorů citlivých na ultrafialové (UV), modré a zelené světlo, zatímco lidské oko registruje červenou, zelenou a modrou. To znamená, že barvy, které my označujeme jako „modrá“ nebo „zelená“, vnímají čmeláci odlišně.


Další články v sekci