Největší rakousko-uherské porážky: Generálův pád u Kolubary

24.02.2023 - Jiří Veřmiřovský

Rakousko-uherské vojsko si v různých fázích války nevedlo špatně. Neplatilo to ale pro střet z přelomu listopadu a prosince 1914 u Kolubary. Méně početné a hůře vyzbrojené srbské jednotky zde uštědřily rakousko-uherské armádě tvrdý úder.

<p>Zpočátku se rakousko-uherským vojákům dařilo; například zde pózují s ukořistěnými srbskými kanony.<em> (foto: Wikimedia Commons, Library of Congress, CC0)</em></p>

Zpočátku se rakousko-uherským vojákům dařilo; například zde pózují s ukořistěnými srbskými kanony. (foto: Wikimedia Commons, Library of Congress, CC0)


Reklama

Velitel rakousko-uherských jednotek na srbské frontě Oskar Potiorek nedbal vyčerpání svých jednotek, nedostatku potravin i munice a na listopad 1914 naplánoval další ofenzivu. Hodlal překročit řeku Kolubaru a obsadit dopravní uzel ve Valjevu, čímž by nepříteli ztížil zásobování armády. Dne 16. listopadu vyrazilo vpřed na 450 000 habsburských vojáků, kteří překonali řeku a postupovali k železnici směřující do Bělehradu.

Podzimní deště brzy vystřídal sníh a Potiorek už považoval srbskou armádu za poraženou. Proto lehkovážně oslabil střed svých sil a pokusil se oslabenými sbory obchvátit obě srbská křídla. Ofenziva vyvrcholila 2. prosince obsazením Bělehradu, ale od té doby začal útok váznout.

Generálův pád

Srbští polní maršálové Radomir Putnik a Živojin Mišić si dobře uvědomovali své slabiny a skoro dvojnásobnou přesilu nepřítele. Proto trpělivě vyčkávali a v příhodnou chvíli nechali své jednotky zaútočit na nic netušící rakousko-uherské kolony, které se přesouvaly k plánovanému místu střetu. Další bitva následovala za dva dny a jednotky balkánského království prorazily několikanásobně silnější rakouskou obranu. Odhodlaní Srbové posílení výzbrojí a zásobami od dohodových spojenců podnikli protiútok směrem na Valjevo. Ústup c. a k. pluků se proměnil v hromadný útěk, jenž 7. prosince vedl ke stažení za Kolubaru, ale nakonec se zastavil až za řekami Drinou a Sávou. Srbové ukořistili dokonce část nepřátelské dělostřelecké výzbroje a trénu, přičemž svůj triumf vyšperkovali 15. prosince, když dobyli zpět Bělehrad.

TIP: Nejhorší velitelé první světové války

Výsledek bitvy u Kolubary byl tragický především pro Rakousko-Uhersko, které při ní ztratilo kolem 224 000 vojáků (28 000 bylo zabito, 120 000 zraněno a 76 000 zajato). Přišlo také při kvapném ústupu o nemalé množství vojenského materiálu. Ztráty v srbské armádě byly podstatně menší – ztratili asi 133 000 vojáků (22 000 bylo zabito, 92 000 zraněno a 19 000 zajato). Velitel rakousko-uherské armády Oskar Potiorek byl ve věku 62 let zbaven velení a pensiován.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Středobod areálu obývaného oneidskou komunitou tvořil cihlový zámeček, kde se odehrávala většina společenských aktivit. (foto: Wikimedia Commons, New York Public Library, CC0)

Zajímavosti

Řepeň durkoman roste na vlhkých polích, špatně odvodněných loukách, dočasně obnažených dnech rybníků, jezer a řek, lze ji nalézt v příkopech cest i blízko lidských sídel. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaerCC BY-SA 4.0)

Věda

Na základě rentgenových snímků a počítačové tomografie jeho mumie vědci předpokládají, že Tutanchamon nejspíš dopadal při chůzi na patu a potřeboval oporu hůlky. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, Michael BareraCC BY-SA 4.0)

Historie

Start Ariane 1 nesoucí kosmickou loď ESA Giotto, 2. července 1985. (foto: ESACC BY-SA 4.0)

Vesmír

Operace v hustě obydleném městském prostředí jsou jedněmi z nejnáročnějších vůbec. Brazilské favely poté představují skutečnou městskou džungli, kde policisté navíc musí brát ohledy i na bezpečnost civilních obyvatel. (foto: Wikimedia Commons, Governo do Rio de Janeiro, Marcelo HornCC BY 2.0)

Válka

Startup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas QuineCC BY-SA 2.0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907