Největší rakousko-uherské porážky: Generálův pád u Kolubary

Velitel rakousko-uherských jednotek na srbské frontě Oskar Potiorek nedbal vyčerpání svých jednotek, nedostatku potravin i munice a na listopad 1914 naplánoval další ofenzivu. Hodlal překročit řeku Kolubaru a obsadit dopravní uzel ve Valjevu, čímž by nepříteli ztížil zásobování armády. Dne 16. listopadu vyrazilo vpřed na 450 000 habsburských vojáků, kteří překonali řeku a postupovali k železnici směřující do Bělehradu.

Podzimní deště brzy vystřídal sníh a Potiorek už považoval srbskou armádu za poraženou. Proto lehkovážně oslabil střed svých sil a pokusil se oslabenými sbory obchvátit obě srbská křídla. Ofenziva vyvrcholila 2. prosince obsazením Bělehradu, ale od té doby začal útok váznout.

Generálův pád

Srbští polní maršálové Radomir Putnik a Živojin Mišić si dobře uvědomovali své slabiny a skoro dvojnásobnou přesilu nepřítele. Proto trpělivě vyčkávali a v příhodnou chvíli nechali své jednotky zaútočit na nic netušící rakousko-uherské kolony, které se přesouvaly k plánovanému místu střetu. Další bitva následovala za dva dny a jednotky balkánského království prorazily několikanásobně silnější rakouskou obranu. Odhodlaní Srbové posílení výzbrojí a zásobami od dohodových spojenců podnikli protiútok směrem na Valjevo. Ústup c. a k. pluků se proměnil v hromadný útěk, jenž 7. prosince vedl ke stažení za Kolubaru, ale nakonec se zastavil až za řekami Drinou a Sávou. Srbové ukořistili dokonce část nepřátelské dělostřelecké výzbroje a trénu, přičemž svůj triumf vyšperkovali 15. prosince, když dobyli zpět Bělehrad.

TIP: Nejhorší velitelé první světové války

Výsledek bitvy u Kolubary byl tragický především pro Rakousko-Uhersko, které při ní ztratilo kolem 224 000 vojáků (28 000 bylo zabito, 120 000 zraněno a 76 000 zajato). Přišlo také při kvapném ústupu o nemalé množství vojenského materiálu. Ztráty v srbské armádě byly podstatně menší – ztratili asi 133 000 vojáků (22 000 bylo zabito, 92 000 zraněno a 19 000 zajato). Velitel rakousko-uherské armády Oskar Potiorek byl ve věku 62 let zbaven velení a pensiován.