Největší rakousko-uherské porážky: Krvavá lázeň u řeky Driny
Rakousko-uherské vojsko si v různých fázích války nevedlo špatně. Objevily se však skutečnosti, které dokázaly často i dobře vyzbrojené armádní celky srazit
na kolena. Špatná rozhodnutí, nedostatečné zásobování, podcenění nepřítele či naprosté souhry náhod pak vedly ke krvavým porážkám. Jaké byly ty největší?
František Josef I. patřil, alespoň ke konci své vlády, k velice konzervativním panovníkům, což se odráželo také na schopnostech velitelského sboru. Příprava důstojníků zdaleka neodpovídala potřebám vedení moderní války a vzhledem k císařově nedůvěře k převratným návrhům zastávali nejdůležitější vojenské úřady velitelé se sklonem k nečinnosti či přehnané byrokracii. Problém představovala také národní a etnická rozmanitost armády, již tvořilo 12 různých národností.
Dalším pomyslným hřebíčkem do rakve bylo slabé hospodářství, které nedokázalo udržet krok s potřebami vojska v čase války. To, že se průměrná hmotnost vojáka v posledním roce konfliktu pohybovala okolo 50 kg při 165 centimetrech průměrného vzrůstu, mluví za vše. Již koncem roku 1914 dosáhly ztráty důstojnického sboru (padlí, zajatí, ranění či nemocní) 44 %, tedy zhruba 22 000 osob. U mužstva představoval úbytek 43 % a koncem roku 1915 už se jednalo o hrozivých 2 118 000 mužů.
Toto číslo dokonce převýšilo počet vojáků, kteří narukovali při mobilizaci v srpnu 1914. Počet padlých se pak na konci války zastavil na 905 299, z nichž bylo 495 169 z Předlitavska, 380 774 z Uherska a 29 356 Bosňanů. Abychom si ukázali, jak se tyto počty týkají nás, tak z devíti milionů vojáků, kteří narukovali v letech 1914–1918 do rakousko-uherské armády, bylo přibližně 1,2 milionu Čechů a Slováků. Z nich se domů nevrátilo 140 000 mužů.
Krvavá řeka Drina
Úvodní rakousko-uherské ofenzivy proti Srbsku si vyžádaly těžké ztráty a přinesly jen minimální územní zisky. Armáda balkánského království dokonce vyrazila do protiútoku, kdy vyhnala útočníka ze země, a tak následovala další operace c. a k. vojska. Sedmého září večer začala dělostřelecká příprava, která však nebyla účinná a navíc upozornila Srby na blížící se útok. Jako první vyrazila vpřed 5. armáda, ale obránci ji odrazili a v poli po ní zůstalo 4 000 padlých.
Silnější 6. armádě se podařilo Srby překvapit a probila se na jejich území. Poté, co se srbské jednotky začaly přeskupovat k obraně, podařilo se 5. armádě také obnovit předmostí za řekou Drinou. Nové pozice však habsburští vojáci dlouho neudrželi, protože velitel srbské armády stáhl své muže z rakouského území a prudkým útokem vytlačil nepřítele zpět za řeku. Při vzniklém zmatku se velké množství vojáků utopilo.
TIP: Po stopách dezertérů: Kdo byli muži, kteří odmítali bojovat za císaře?
Zpočátku svižný postup se změnil ve čtyřdenní krvavé boje o vrchol hory Jagodnaja, kde obě strany přišly o přibližně 11 000 mužů. Srbské jednotky dostaly rozkaz udržet se za každou cenu na stávajících pozicích a znemožnit nepříteli další postup. Nastaly týdny zákopové války, které vedly k vyčerpání sil na obou stranách a následné stabilizaci fronty. Útoky vyčerpané 5. armády ustaly 4. října. Ač lze bitvu na Drině zhodnotit jako taktické vítězství, protože kvůli ní Srbové zastavili svou ofenzivu proti Syrmii, tak habsburské pluky utrpěly o 25 % vyšší ztráty než nepřítel.
