Během první války v zálivu se na operacích proti Iráku podílely také letouny F-14, které sloužily v americkém námořnictu už od roku 1974 a byly vyřazeny teprve nedávno (2006). Během operace Pouštní bouře startovaly z letadlových lodí a vykonávaly převážně průzkumné úkoly. Tomcaty si tak připsaly jediný sestřel vzdušného cíle, za oběť jendomu z nich padl vrtulník Mil Mi-8. Iráčané však oplatili nepříteli stejnou mincí, když dokázali sestřelit pouze jednu F-14.

Toaleta na čerpací stanici obvykle není místem, kde bychom chtěli trávit více času, než je nezbytně nutné. Neplatí to ale pro toaletu na filipínské benzínce nedaleko Quezon City. Ta naopak vypadá jako z královského paláce.

Záchodová mísa je zde zabudována do velkého pozlaceného trůnu, vedle kterého se nachází velké zrcadlo v rovněž pozlaceném rámu. Zdi a strop zdobí dekorace a nechybí ani napodobenina honosného lustru.

Pokud si tedy alespoň na malý okamžik chcete vyzkoušet jaké je to je – cítit se jako král, stačí k tomu relativně málo – natankovat plnou ve filipínském Quezon City.

V kalifornských mokřadech jsou k vidění scény jako z hororu – vynořují se zde velcí hlodavci s děsivě oranžovými zuby, kteří měří až metr a váží i kolem 10 kilogramů.

Není to ale žádný populární seriál, nýbrž syrová realita. V Kalifornii právě probíhá invaze nutrií říčních. Tito velcí hlodavci s ceněnou koženou pocházejí z Jižní Ameriky, v současnosti se ale úspěšně šíří na řadě míst světa. Můžeme se s nimi ostatně setkat i u nás.

Nutrie jsou nenažrané a mohou nadělat vážné škody na cenné vegetaci mokřadů. Konkurují také domácím druhům zvířat a přenášejí nebezpečné choroby.

TIP: Tajuplná invaze: Severozápadní pobřeží USA zaplavují vzácné ohnivky

Situace v Kalifornii je prý vážná a místní úřady zřídily horkou linku, která má sloužit ke sledování pohybů nutrií. Nikdo prý přesně neví, kde se nutrie vzaly. Teď si s nimi ale musí každopádně nějak poradit. Kalifornie navíc není jediná. Nutrie už prosperují v celkem 16 státech USA.

Neptun se nachází 4,5 miliardy kilometrů od Slunce a v jeho atmosféře panuje teplota −218 °C. Rozhodně se však nejedná o neměnnou „zmrzlou“ planetu, neboť i v tak velké vzdálenosti má sluneční energie svůj vliv. Kromě toho disponuje planeta rovněž vlastními zdroji a vyzařuje přibližně 2,6× více energie, než dostává od naší hvězdy. V její atmosféře navíc můžeme pozorovat velmi bouřlivé počasí. Když v roce 1989 prolétala kolem Neptunu kosmická sonda Voyager 2, změřila tamní maximální rychlost větrů na 2 400 km/h (což představuje více než dvojnásobek rychlosti zvuku). V té době přitom panovalo na jižní polokouli léto. Vznikající víry dělají z Neptunu bouřlivou planetu a v porovnání s tamním prouděním jsou pozemské hurikány jen slabým vánkem. 

TIP: Neptun: Modrý obr s neuvěřitelně rychlými větry

Sonda vyslala na Zemi také snímky zachycující Velkou temnou skvrnu – anticyklonu o rozměrech 13 000 × 6 000 km, za jejímž vznikem stojí právě vysoká rychlost proudění. Podobala se Velké rudé skvrně na Jupiteru. Tuto nejsilnější bouři na jižní polokouli poslední planety solárního systému pak doprovázela Malá temná skvrna, nacházející se ještě jižněji. Když se o pět let později zaměřil na Neptun Hubbleův vesmírný dalekohled, tmavá skvrna již neexistovala. Místo ní se objevila obdobná skvrna na polokouli severní a jižní hemisféru naopak opanovala světlá skvrna o průměru 4 000 km.

Nejnovější snímky Hubbleova teleskopu ukazují, že bouře zaniká. Ještě v září 2015 měřila v průměru okolo 5 tisíc kilometrů, o dva roky později to bylo již „jen“ 3 700 kilometrů.

Podle vědců je zvláštní i její chování – dřívější teorie předpovídaly, že pokud se bouře dostane k rovníku, s velkou pravděpodobností se rozpadne. Bouře ale spíše než k rovníku putuje k jižnímu pólu planety a postupně zaniká.

V současné době už existuje veliké množství dronů, které létají ve vzduchu i celá řada těch, které obratně plují ve vodě. Postupně se ale objevují drony, které obstojí v obou dvou těchto živlech.

Američtí inženýři postavili autonomní dron s pevnými křídly EagleRay, který je obojživelný. Podle potřeby se může pohybovat ve vzduchu i ve vodě. Dron o délce 140 cm a rozpětí křídel 150 cm pohání jak ve vzduchu, tak i ve vodě vrtule umístěná vpředu.

TIP: Je to dron anebo mořský pták? AquaMav je doma ve vzduchu i ve vodě

Obojživelné drony nabízejí uživatelům řadu výhod. Takový dron může například pozorovat živočichy či krajinu, nad vodou i pod vodou. EagleRay by podle tvůrců zvládl sledovat delfíny, kteří rádi skotačí v obou živlech. Stejně tak by mohl prozkoumat, zmapovat či proměřit terén tak, jak to letecké nebo vodní drony samy o sobě nezvládnou.

Islandské „nekrokalhoty“ Nábrók mohl vyrobit pouze člověk skutečně oddaný kariérnímu vzestupu. Nejprve musel získat svolení od žijícího muže, že smí pro tento účel použít jeho tělo. Ihned po smrti dotyčného pak kouzelník mrtvolu vykopal a od pasu dolů ji stáhl z kůže, kterou si poté „oblékl“ na vlastní tělo.

Do nebožtíkova šourku potom zašil runu Nábrókarstafur přitahující bohatství a vše korunoval odporným zločinem – o svátečním dnu ukradl chudé vdově minci a tu pak do šourku vložil. Pokud se vše zdařilo, neměl nositel kalhot už nikdy trpět nouzí. Aby však kouzlo nevyprchalo, nesměl už kalhoty sundat. Pokud to udělal, musel si je okamžitě obléct někdo jiný. Muzeum čarodějnictví už bohužel neuvádí, kdo přesně tento podivuhodný kousek oblečení nosil.

Hutterité jsou komunální větví anabaptistů. Podobně jako amišové a mennonité mají své začátky v radikální reformaci 16. století. V osadách, které hutterité nazývají koloniemi, žijí dnes především na území Kanady a Spojených států amerických. Původně však sídlili v Evropě. Asi sto let svých raných dějin strávili na Moravě a toto období označují za svůj „Zlatý věk“. Až do bitvy na Bílé hoře se zde shromažďovali a vytvářeli svůj životní styl, než je okolnosti vyhnaly na východ a později do Ameriky. V Evropě je už nenajdeme.

Asi padesát tisíc hutteritů, jejichž počet se neustále zvyšuje díky velké porodnosti, dnes žije farmářským životem. Většinou se dorozumívají němčinou, ta ale za staletí získala mnoho slovanských a později anglických výrazů podle zemí, v nichž hutterité postupně žili.

Pacifismus a společné vlastnictví

Hutterité neuznávají ego, které je zdrojem zla, jelikož posiluje osobní vlastnictví. Vše patří kolonii. Tento systém jim funguje skvěle, ale větší komunity tak lze spravovat jen velmi těžko.

Proto pokaždé, když kolonie významněji přesáhne sto obyvatel, zakoupí nový pozemek a založí dceřinou kolonii, kam se přesune polovina původních hutteritů.

Každý má svoji roli. Od mladých se očekává, že budou poslouchat starší, od žen, že se budou řídit rozumem muže. Mladí častěji zastávají fyzickou práci, v průběhu let se jim postupně přidělují méně fyzicky namáhavé povinnosti. Vše je zařízeno tak, aby komunita fungovala co nejlépe pro blaho všech; jedinec se vždy přizpůsobuje celku.

Individuálně uvažující hutterité řád sice akceptují, ale nikoliv niterně. Některé kolonie zažívají problémy běžných lidí: jsou zaznamenány případy alkoholismu a rozmáhají se deprese. Mezilidské vztahy mezi kolonisty bývají poznamenány potlačenými emocemi a lidé nezřídka volí raději mlčení místo vzájemného řešení problémů, tak aby nedošlo k násilí.

Přestože kontakt s okolním světem omezují, nedělá hutteritům problém využívání užitečných technologií v ospravedlnitelných případech. Proto na jejich polích můžeme vidět běžnou techniku usnadňující práci. Výjimečně mívají některé kolonie dokonce počítač s filtrovaným internetem.

Až do první světové války se všechny armády spoléhaly na pěchotu, podporovanou jezdectvem a dělostřelectvem. Kavalerii, ještě v meziválečném období velmi rozšířenou, však začaly postupně vytlačovat mechanizované obrněnce – automobily a tanky. Velká Británie se rozhodla přizpůsobit rychlost postupu těchto nových strojů vojákům a zavedla do výzbroje pomalé pěchotní tanky, německý teoretik Hans Guderian však uvažoval při prosazování své doktríny blitzkriegu jinak.

Německá cesta

Tanky podle něj měly postupovat co nejrychleji a podpůrné síly s nimi musely držet krok. Němci proto považovali za nezbytné postavit vozidla, která umožní rychlé přesuny jak pro pěchotní družstva, tak i pro dělostřelectvo. Výsledek představoval konstrukce legendárního polopásového obrněného transportéru SdKfz 250, u nás známého pod přezdívkou „hakl“.

I když jich německý průmysl nestačil dodávat dost na to, aby takový stroj mělo každé pěchotní družstvo, sehrály v podpůrné roli tankových klínů rozhodující roli. „Hakly“ se vyráběly po celou válku ve velkých sériích, na rozdíl od Sovětského svazu, který se problematikou obrněných transportérů prakticky nezabýval. Rudoarmějci se přepravovali na tancích, kde však byli vystaveni výkyvům počasí i nepřátelské palbě. 

Na zteč

Nacisté se snažili armádě vštípit ofenzivního ducha, takže hlavní bojovou činností Wehrmachtu měl být koordinovaný útok mobilních sil, podporovaný těžkým dělostřelectvem a taktickým letectvem. Základními premisami se staly moment překvapení a rychlost postupu, protože nepřátelská obrana nesměla dostat čas nasadit zálohy a odrazit postupující obrněnce. Jako první nastupovaly do boje motorizované jednotky průzkumného praporu, které se snažily rychlými výpady malých skupin obrněných automobilů a lehkých tanků zjistit slabiny v protivníkově linii, prověřit nosnost mostů a sjízdnost terénu.

TIP: Německá tanková rota v boji: Všestranně použitelná zbraň

Zprávy z průzkumu měly rozhodující vliv pro vhodné naplánování směrů útoku. Obrněnce nesměly za žádnou cenu uváznout v bahně nebo v neprostupném lese. Počátkem války se používaly pro průzkum motocykly, jež postupně nahrazovaly obrněné automobily a transportéry. Podle charakteru terénu museli průzkumníci vyrazit až desítky kilometrů vpřed, aby ověřili platnost map a doplnili detaily, které se nedaly zjistit ze snímků pořízených letectvem. 

Držet krok s tanky

Důležitost tohoto úkolu rostla v zimě, kdy vše zmizelo pod sněhem, a také všeobecně v Sovětském svazu, kde Němcům dlouhodobě chyběly kvalitní mapy. Operační oddělení divize vypracovalo plán útoku na základě zpráv připravených kartografickým oddílem a štáb poté rozpracoval rozkazy jednotlivým bojovým a podpůrným jednotkám. Podle běžně používané doktríny tankové prapory zaútočily vpřed na zjištěné nepřátelské opěrné body, a pokud se je nepodařilo rozdrtit z chodu, objely je a pokračovaly ke svému konečnému cíli.

Doprovázely je pěší prapory, jejichž úkoly se lišily podle stupně motorizace. Oproti dnes rozšířeným představám o vybavenosti obrněnými transportéry měly některé granátnické roty k dispozici pouze nákladní a osobní terénní automobily různých (mnohdy kořistních) typů. Bývalo zvykem, že alespoň první rota každého granátnického praporu byla plně obrněná, aby mohla útočit v prvním sledu s tanky.

Dokončení: Mechanizovaná pěchota v boji (2): Taktika tankových granátníků (vychází v neděli 18. února)

Ostatní roty pak v druhé linii likvidovaly uzly obrany, které zůstaly za postupujícími obrněnci. Celý postup museli velitelé velmi dobře koordinovat, aby se vysunuté jednotky nedostaly do obklíčení. Pokud se nepodařilo nepřátelský odpor zlomit mobilními oddíly, přivolali důstojníci pěchotu a tažené dělostřelectvo, jež pokračovaly v obkličovacích bojích.

Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) po roce 2024 dost možná čeká privatizace. Vyplývá to z interních dokumentů NASA, do nichž nahlédli novináři deníku Washington Post. Dokumenty se týkají rozpočtu ISS, který podle všeho dozná výraných změn.

Soukromá vesmírná stanice

Podle Washington Post by rokem 2024 mělo skončit přímé financování Mezinárodní vesmírné stanice z federálních prostředků USA. To prý ale neznamená, alespoň ne nutně, že by stanice musela zaniknout sestupem do atmosféry.

Je pravděpodobné, že v provozu stanice nebo jejích součástí na oběžné dráze budou moci pokračovat soukromé společnosti. Ze stanice by se tak mohlo stát komerční zařízení.

TIP: Zpátky na Měsíc: Prezident Trump nasměroval NASA k našemu souputníkovi

Tento plán má ale mnohé odpůrce. Soukromé společnosti nejsou příliš nadšené, protože zatím nejsou připravené ISS nějakým způsobem využít. Trumpova administrativa rovněž nejspíš narazí v Kongresu a nebude to prý jenom záležitost demokratů. Nelibost vyjadřují zákonodárci z obou stran politického spektra.