Pro Julii Agranovičovou to byl den jako každý jiný. Když si na počítači procházela příspěvky na Instagramu, všimla si fotografie, která se nápadně podobala výhledu z okna její ložnice. Julia tudíž neváhala a prošmejdila účet neznámé ženy podrobněji. Ukázalo se, že výhled z okna není jediné, co mají obě ženy společné. Na dalších snímcích poznala i svého manžela.

Kompromitující snímky se Juliin manžel zprvu pokoušel vysvětlovat v duchu rad doktora Plzáka – snímek podle něj vznikl během večírku, který doma pořádal. Pod tlakem dalších „foto důkazů“ se ale nakonec k nevěře přiznal. Když se později ukázalo, že milenka se zálibou ve fotografování nebyla manželovou jedinou, požádala Julia o rozvod. „Napsalo mi mnoho žen, které jsou na tom podobně. Chci jim tímto dodat odvahu, aby udělaly správný krok,“ popisuje Julia důvody proč se se svým příběhem rozhodla svěřit médiím. 

Rada v podobných situacích je přitom prostá – buďte věrní. Pokud nejste, nefotografujte. Když už musíte fotografovat, nedávejte fotografie na internet. A pokud jste je přesto dali na internet, tak se nedivte.

Příslušník izraelské speciální protiteroristické složky Jamam ochotně pózuje fotografovi v poloze ležícího střelce. Přísně tajná jednotka vznikla v roce 1974 a od té doby plní celou řadu těch nejnáročnějších a nejutajenějších úkolů. Od riskantní záchrany rukojmích, přes boj s teroristy až po vypořádání se s organizovaným zločinem – tam všude bychom našli jejich příslušníky. Tito muži dodnes fungují ve velice přísném režimu utajení, o to vzácnější je tento snímek jednoho z elitních vojáků/policistů.

Vžádné jiné části roku nezapadá Slunce tak brzy jako v prosinci. Těsně nad obzorem jej zastihneme již před čtvrtou hodinou odpolední. S pozorováním jiskřivých hvězd mihotajících se v chladném zimním vzduchu tak můžeme začít ještě před večeří. Pro jasné planety to však neplatí: Na noční obloze je nespatříme a musíme si na ně počkat až do ranních hodin.

Jako první se nad jihovýchodem objeví naoranžovělý Mars, po němž následuje i žlutobílý Jupiter. Na sklonku prosince se pak za rozbřesku, velmi nízko nad jihovýchodním horizontem, dočkáme i nevýrazného Merkuru. 

Hvězdy v zákrytu

Chybět samozřejmě nebude ani Měsíc, jenž dospěje 3. prosince do úplňku. Možná jste letos v dubnu a v listopadu sledovali, jak jeho kotouč zakryl hvězdu Aldebaran ze souhvězdí Býka. Bude-li hezky, můžete počet pozorovaných zákrytů ještě zdvojnásobit: V prosinci nás totiž čekají další dva podobné úkazy.

První se odehraje 8. prosince na noční obloze nízko nad východem. Stálicí, která se nám tentokrát skryje za Měsícem, bude nápadný Regulus ze souhvězdí Lva. Souputník Země se nad obzorem objeví krátce před desátou hodinou večerní a hvězdu spatříme těsně pod ním. Ve 22:23 SEČ vstoupí Regulus za dolní okraj měsíčního kotouče a ve 23:08 se opět vynoří zpoza jeho pravého horního okraje. 

TIP: Měsíc jak jej neznáte: Nejlepší snímky rekordního superúplňku

Další zákryt zpestří samotný závěr roku, netradiční silvestrovské oslavy však nečekejte – naopak si budete muset přivstat. K úkazu totiž dojde 31. prosince na ranním nebi vysoko nad jihozápadem a hvězdou, která dočasně zmizí z oblohy, bude opět Aldebaran. Stane se tak ve 2:25 SEČ u levého středního okraje Měsíce, ale už ve 3:09 se stálice objeví u dolního okraje měsíčního disku. Dodejme, že pro pozorovatele napříč Českou republikou se mohou časové údaje začátku a konce zákrytu o pár minut lišit v závislosti na jejich zeměpisné poloze. 

Východy a západy Slunce

Po většinu listopadu se Slunce nachází ve znamení Střelce, 21. prosince 2017 v 17:27 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na konci prosince ránonízko nad jihovýchodem
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na večerním nebi

Zajímavé úkazy v prosinci 2017

• 2. listopadu – setkání Venuše a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nízko nad jihovýchodem
• 3. prosince – nejbližší úplněk v roce 2017, tzv. superúplněk 
• 8. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva na noční obloze; zákryt Regula Měsícem velmi nízko nad východem (začátek zákrytu ve 22:23 SEČ, konec ve 23:08)
• 13. až 15. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku, Marsu, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranním nebi nad jihovýchodem
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 30. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze, zákryt Aldebaranu Měsícem ráno 31. prosince vysoko nad jihozápadem (začátek zákrytu ve 2:25 SEČ, konec ve 3:09)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Není to tak dlouho, co většina Američanů pracovala na farmách. V dnešní době jich pracuje na farmách méně než 2 procenta, protože práci dříve vyhrazenou lidem zastanou technologie. A podle všeho tento ani zdaleka nekončí.

TIP: Inteligentní roboti budoucnosti nás neohrozí na životě, ale v zaměstnání

Podle nové studie přijde do roku 2030 kvůli postupující automatizaci o práci jedna třetina pracujících v USA, což představuje asi 73 milionů lidí. Na celém světě to pak bude až 800 milionů lidí. Nejvíce ohrožené jsou přitom profese v těch nejbohatších zemích, které si mohou dovolit zavádět roboty. Na druhou stranu ale, i roboty musí někdy stavět, kontrolovat a opravovat. 

Loňský archeologický výzkum v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě měl mimo jiné přinést odpověď na zásadní otázku: Je toto místo skutečně hrobem Ježíše Krista? Definitivní rozřešení letité záhady ale nepřineslo ani využití nejmodernějších technologií. Některé dílčí a mimořádně zajímavé odpovědi ale přesto archeologové získali.

TIP: Prohlédněte si unikátní fotografie z místa, kde bylo uloženo tělo Ježíše Krista

Testy metodou OSL (optically stimulated luminescence, tedy opticky stimulované luminiscence) ukázaly, kdy byl hrob naposled vystaven slunečnímu světlu. Podle archeologů se tak stalo v roce 345, tedy během, nebo krátce po skončení panování císaře Konstantina Velikého. Podle historických pramenů byla hrobka objevena zhruba o dvě dekády dříve, okolo roku 326, kdy jej za Ježíšův hrob označila císařova matka Helena.

Všechny dosavadní archeologické výzkumy přitom naznačovaly, že hrobový komplex vznikl mnohem později - přiblžně v časech křižáckých výprav před tisíci lety. Závěry archeologů tak potvrzují, že hrob byl vybudován během vlády prvního římského křesťanského císaře Konstantina. 

Výzkum, který provedla Národní technická univerzita v Aténách, tak zatím nepotvrdil a ani nevyvrátil, zda je Ježíš skutečně pohřben v Chrámu Božího hrobu. V souladu s historickým přesvědčením je ale nyní zřejmé, že hrobku zkonstruovali staří Římané už 300 let po jeho smrti.

Mezinárodní tým odborníků uskutečnil rozsáhlou a detailní studii údajných pozůstatků yettiho, které měl po sobě zanechat v Himálajích. Těchto pozůstatků je celá řada, obvykle jde o chlupy anebo kosti.

Charlotte Lindqvistová z Univerzity v Buffalu a její kolegové analyzovali vzorky chlupů, kostí, ale i zubů, kůže a trusu, které mají náležet Yettimu. Podařilo se jim izolovat dostatečné DNA a pak určit, že vzorky ve skutečnosti náležejí medvědovi tibetskému, medvědovi ušatému a v jednom případě také psovi.

Žádný yetti, jen medvědi a pes

Tým Charlotte Lindqvistové není první, který studoval pozůstatky po yettim pomocí analýzy DNA, podle dánské vědkyně ale předchozí projekty používaly velice jednoduché druhy genetické analýzy, jež nedokázaly odpovědět na ty nejdůležitější otázky. „Naše analýza představuje nejpodrobnější analýzu vzorků, které by měly pocházet z tohoto mýtického hominida,“ pochlubila se Lindquistová.

Vzorky, které měla k dispozici, byly velice různorodé – nacházela se mezi nimi například kůže z tlapy údajného yettiho, kterou přechovávají jako relikvie v klášteře, nebo zlomek kosti z těla nohy „yettiho“, jež byla nalezena v jeskyni v Tibetu. Ukázalo se, že vzorek kůže pocházel z medvěda ušatého, zatímco kosti původně patřily medvědu tibetskému.

TIP: Na stopě yettimu: Je sněžný muž výmysl, medvěd, nebo skutečně existuje?

Tento výzkum představuje další ránu teoriím o možné existenci Yettiho. Chlupatí lidoopi z velehor jsou zřejmě jen pouhým výplodem fantazie. Na druhou stranu, výzkum přinesl zajímavé informace o životě himálajských medvědů. Díky podrobné analýze mitochondriální DNA byli vědci schopní prozkoumat spletitou evoluční historii asijských medvědů. Ti jsou totiž v Tibetu buď ohrožení, anebo dokonce kriticky ohrožení.

Z informací vyplývá, že medvědi tibetští jsou blízkými příbuznými hnědých medvědů z Evropy a Severní Ameriky, medvědi plaví zase pocházejí z jedinečné evoluční linie, která se od ostatních medvědů oddělila už před 650 000 roky v době, kdy byla planeta rozdělená ledovci – ty zřejmě oddělily tuto populaci od ostatních medvědů a poslaly je na vlastní evoluční cestu.

Sedmitisícový Staufen leží na převážně na anhydritovém podloží. Tento minerál je podobný sádrovci, na rozdíl od něj ale neobsahuje vodu.  Ve stavebnictví je využíván jako přísada do cementů a k výrobě anhydritového pojiva vhodného do vnitřních omítek. Nevýhodou je nutnost ochrany anhydritu před vlhkem, neboť ve spojení s vodou dochází k výrazné změně jeho objemu.

Pomalá zelená katastrofa

Přesně to se podle odborníků stalo v Staufenu. Voda z geotermálních vrtů se dostala k anhydritovému podloží, které začalo pracovat. Více než 270 budov popraskalo, přičemž dva domy musely být již zbourány. Další budovy zřejmě podobný osud čeká.

Zpomalit rozsah katastrofy mají pumpy, které odčerpávají vodu z vrtů. Z původního posunu o desítky centimetrů se podloží v současné době mění v řádu milimetrů. Ani tak ale není jasné, za jak dlouho a zda vůbec se podaří krizi zvládnout. Podle odhadů se náklady na opravy vyšplhají k 50 milionům eur. Trvalé řešení je přitom v nedohlednu. Podle starosty města Michaela Benitze je pravděpodobné, že pumpy budou muset vodu odčerpávat několik příštích let. Možná i několik desítek let.

Staufen přitom není jediným místem v Německu, které se potýká s dopady geotermálních vrtů – geologové upozorňují na podobné problémy v nedalekém Freiburgu, Böblingenu a Rudersbergu.

Geotermální energie je běžně využívána například na Islandu, kde se podílí až z 85 % na vyhřívání domů. Slouží zde také k vyhřívání skleníků, veřejných budov, bazénů a chodníků nebo jako levný zdroj energie pro pěstování banánů či jiného jižního ovoce. Další země, které geotermální energii ve větším využívají jsou USA, Velká Británie, Francie, Švýcarsko a Nový Zéland. V Česku využívá geotermální energii například Ústí nad Labem nebo Děčín.

Astronomům Australské národní univerzity se povedl husarský kousek. Podařilo se jim získat zatím nejdetailnější snímek blízké trpasličí galaxie Malého Magellanova mračna v rádiové oblasti.

K pořízení snímku použili nový výkonný radioteleskop australské výzkumné organizace CSIRO s pokročilými technologiemi, který nese název Australian Square Kilometre Array Pathfinder (ASKAP).

Nový snímek Malého Magellanova mračna

Malé Magellanovo mračno je malá nepravidelná galaxie, jejíž velikost a hmota představuje jen zlomek Mléčné dráhy. Galaxie je ale od nás vzdálená pouhých 200 tisíc světelných let a představuje tak jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů. Na noční obloze je spolu s Velkým Magellanovým mračnem viditelná pouhým okem.

TIP: Velké a Malé Magellanovo mračno spojuje proud hvězd a proud plynu

Nově pořízený rádiový snímek badatelům odhalil řadu nových poznatků, které prozrazují více o tom, jak Malé Magellanovo mračno vzniklo a jak se bude dále vyvíjet. Na snímku jsou patrné masy plynu na okraji galaxie, které naznačují, že Malé Magellanovo mračno má za sebou bouřlivou minulost. 

Není pochyb o tom, že dostupnost připojení je zásadní pro rozšiřování možností pro lidi a společnosti na celém světě. Díky připojení může rodina rozptýlená na různých kontinentech komunikovat tváří v tvář, jakákoliv firma může získat přístup k analytickým datům, která podpoří její rozvoj, a vláda může svým občanům poskytovat ještě lepší služby.

100% připojení kdekoliv

Díky dostupnosti mobilního připojení, video obsahu a dalších podobných služeb získají rozvojové země stejné výhody jako ty rozvinuté. Video, internet a zábava bude dostupná i v letadlech a na lodích. Očekává se, že do roku 2021 bude k internetu připojených více než dvanáct tisíc letadel a sedm tisíc lodí. V neposlední řadě bude posíleno zabezpečení digitálních sítí ve vojenské a civilní správě. Jaká technologie dokáže poskytnout několikanásobnou datovou kapacitu, globální pokrytí, maximální flexibilitu a stoprocentní připojení k internetu?

Nová generace vysoce výkonných satelitů

Globální, spolehlivé a snadno dostupné připojení nelze vždy zajistit prostřednictvím pozemních sítí. Společnost SES, přední světový poskytovatel satelitních řešení odstartuje novou éru připojení, která zásadním způsobem promění roli a schopnosti satelitu. Firma disponuje satelitní infrastrukturou, která přináší flexibilní a vysokorychlostní připojení po celém světě. SES jako jediná na světě provozuje satelity na střední oběžné dráze (MEO), které z vesmíru poskytují připojení s vysokou propustností a nízkou latencí (zpoždění signálu).

V současnosti SES úspěšně provozuje dvanáct satelitů MEO, které byly vypuštěné na střední oběžnou dráhu společností Arianespace v letech 2013 a 2014. Nachází se ve výšce téměř osm tisíc kilometrů nad zemí a tvoří první stavební kameny unikátní velkokapacitní a vysoce výkonné flotily.

Tyto satelity vyrobila společnost Thales Alenia Space. Při startu vážily přibližně sedm set kilogramů a každý z nich poskytuje kapacitu více než deset gigabitů za sekundu. Dalších osm satelitů MEO bude vypuštěno do vesmíru v letech 2018 a 2019. Rok 2021 se pak zapíše do historie jako rok globální konektivity. SES rozšíří svoji flotilu o sedm satelitů MEO nové generace s nadstandardním výkonem, které vyrobí společnost Boeing Satellite Systems. Tyto revoluční satelity na střední oběžné dráze se stanou srdcem systému zvaného O3b mPOWER.

Kapacita, flexibilita, pokrytí

Systém připojení O3b mPOWER je nejvyspělejší, nejpropracovanější a nejflexibilnější systém, který přináší vysoce výkonnou komunikační síť schopnou propojit více lidí, komunit a společností kdekoliv na zemi. „Systém O3b mPOWER bude schopen celosvětově poskytovat vyšší datovou kapacitu. Jeho inteligence a schopnost vytvářet paprsky nabídnou maximální možnou flexibilitu při tvarování, směrování, vedení, posouvání a přepínání více než čtyř tisíc paprsků v reálném čase. Každý satelit s touto schopností bude moci přizpůsobovat šířku pásma pro doručování dat prakticky kamkoliv.“

„S více než třiceti tisíci vytvářenými paprsky, které nabízí systém O3b mPOWER, bude celá konstelace satelitů umístěná na střední oběžné dráze poskytovat bezkonkurenční pokrytí,“ říká Karim Michael Sabbagh, prezident a generální ředitel společnosti SES. 

Vypuštění nové soustavy terabitových satelitů s mimořádným výkonem a spuštění systému O3b mPOWER proběhne v roce 2021, kdy se počet satelitů O3b zvýší na dvacet sedm. Satelitní flotila na střední oběžné dráze společnosti SES bude plně integrována do velké soustavy satelitů na geostacionární oběžné dráze (GEO), kterou dnes tvoří více než padesát družic.

Internetové připojení bez omezení

Satelitní technologie odstraňují všechny problémy, které se pojí s nedostatečným pokrytím těžko dostupných oblastí. Ať už se jedná o vzdálený ostrov v Pacifiku, subsaharskou Afriku, loď v Atlantiku nebo letadlo nad USA, dokáže tato technologie poskytnout připojení přesahující omezení pozemních sítí.

Ráno 3. srpna 1943 se chystal granátnický pluk Grossdeutschland k útoku v prostoru Orla. Po nedávno skončené bitvě u Kurska Sověti v tomto prostoru vyvíjeli velký tlak, který německé velení potřebovalo oslabit místními protiúdery.

Rytířský kříž

Elitní formace se měla vrhnout dopředu s podporou středních tanků PzKpfw V Panther, střemhlavých bombardérů i samohybného dělostřelectva. V čele II. praporu stál kapitán Gerhard Konopka (1911–1997), který již měl za sebou velmi zajímavou kariéru u pionýrských jednotek GD. Nyní jeho muži vyrazili kupředu a začali čistit od nepřítele les, který ležel severně od obce Alisovo, jež představovala jeden z hlavních cílů operace.

Po tvrdém boji muže proti muži se Konopkovým mužům podařilo nepřítele vytlačit, což umožňovalo další úder na takzvaný „žlutý vrch“. Navzdory silné dělostřelecké palbě II. prapor v součinnosti s dalšími jednotkami dobyl i tuto pozici a jeho velitel se mohl těšit na Rytířský kříž Železného kříže.

Expert učitelem

Na nedostatek vyznamenání si Konopka vůbec nemohl stěžovat. V červnu 1943 jako první německý voják splnil kritéria pro udělení spony za boj zblízka ve zlatě, k čemuž se musel zúčastnit alespoň 50 pěchotních bojů bez podpory obrněné techniky. Mimo to získal také útočný pěchotní odznak ve stříbře nebo čtyři odznaky za samostatné zničení tanku.

Právě kvůli schopnosti likvidovat nepřátelské obrněnce byl na podzim 1943 po svém celkově osmém zranění převelen do pěchotní školy, kde měl předávat své zkušenosti dalším vojákům. Nespokojený Konopka vytrvale bombardoval nadřízené žádostmi o frontové zařazení, ale uspěl až v březnu 1945. Tehdy převzal velení pluku v pěší divizi „Friedrich Ludwig Jahn“. Se svou špatně vycvičenou a vybavenou jednotkou bojoval v okolí Berlína a poté ji dovedl do amerického zajetí. 

Pokračování: Nositelé Rytířského kříže (2): Elitní tankoví granátníci Grossdeutschland (vychází v neděli 3. prosince)