Údolí smrti nacházející se ve východní Kalifornii obvykle dělá čest svému jménu. Je to nejsušší a nejteplejší místo Severní Ameriky. Když se ale sejdou příznivé klimatické faktory, tak i v tomto obvykle vyprahlém místě takřka bez života zaprší a Údolí smrti rozkvete.

V posledních měsících se na celé planetě výrazně projevuje klimatický výkyv El Niño. Právě díky tomu fenoménu pršelo na podzim a v zimě v Údolí smrti neobvykle vydatně. Místní rostliny, které obvykle přežívají suchá období jen v podobě semen, na to pohotově zareagovaly.

Výsledkem je, že Údolí smrti právě v těchto dnech kvete nejsilněji za posledních 11 let. Nevšední událost si podmanila i svět sociálních sítí - na Twitteru ji například najdete pod hashtagem #Superbloom. Pokud jste někde poblíž východní Kalifornie, nenechte si ujít příležitost spatřit na vlastní oči na tuto úžasnou a málo vídanou podívanou.

Komerčním výletům na hranici vesmíru jsme zase o kousek blíž. Americká XCOR Aerospace, která již několik let vyvíjí svůj suborbitální raketový letoun Lynx, zveřejnila novou animaci, představující, jak takový výlet bude vypadat. Lynx je navržený k letu po suborbitální dráze do výšky 100 kilometrů, bude startovat jako běžné dopravní letadlo a vracet se podobně jako raketoplán Space Shuttle. Při letech Lynx bude na dobu až tří minut dosaženo stavu mikrogravitace a vystavení drsnému prostředí na hranici kosmického prostoru.

Pro vesmírné nadšence a hračičky společnost XCOR Aerospace připravila papírový model raketoplánu Lynx ke stažení.

Na počátku roku 1918 nezuřila pouze první světová válka, ale také naplno probíhala bolševická revoluce. Aby se Lenin mohl věnovat domácím poměrům, potřeboval si uvolnit ruce v Evropě. A tak 3. března 1918 podepsalo Rusko s centrálními mocnostmi v Brestu Litevském mír.

Podmínky příměří byly pro Rusko značně nevýhodné. Bylo nuceno zřeknout se Finska, pobaltských zemí, ruské části Polska, Ukrajiny, části Běloruska a zakavkazské oblasti. Nejednalo se ani tak o ztrátu plošnou jako především strategickou. Rusko přišlo o třetinu zemědělské půdy, řadu uhelných dolů a přístup k Černému moři.

Lenin ale věděl, že se státy Trojspolku dlouho neudrží. Po německé kapitulaci neváhal a míru, který označil za „hanebnou smlouvu“, se zřekl. Brestlitevská jednání ale zasáhla také do českých dějin. Východní fronta zanikla a jednotky bojující proti centrálním státům musely zmizet. A tak českým legiím nezbývalo nic jiného, než zahájit anabázi přes transsibiřskou magistrálu, která je měla pomoci dopravit na stále aktivní západní frontu.

Měl hudební nadání, talent na jazyky a živý zájem o botaniku. Přesto se na něm neblaze podepsaly četné sňatky mezi příbuznými Habsburky. Nikdo nečekal, že dobromyslný Nandl jednou usedne na císařský trůn. A přesně to se 2. března 1835 stalo.

Císař František I. si byl vědom nelehké dynastické situace. Měl dva syny, kteří po něm mohli převzít správu rozsáhlého habsburského impéria. Oběma ale chyběly ty správně fyzické i psychické předpoklady k vládnutí. František se nakonec rozhodl dostát tradici a jako svého nástupce určil staršího Ferdinanda.

TIP: Věčně nemocný Ferdinand I. Dobrotivý: Těžký život krále, počatého v incestu

Přestože byl nový monarcha pro své vlídné chování velmi oblíbený, vládla za něj de facto klika tvořená mocným kancléřem Metternichem a státní radou. Ač to během chlapcova dospívání nikdo nepokládal za možné, udržel se Ferdinand na trůnu až do roku 1848, kdy pod tlakem zuřící revoluce složil vládu do rukou svého synovce Františka Josefa.

Dinosaurus Dilophosaurus wetherilli byl šestimetrovým, dravým a opeřeným dinosaurem ze spodní jury, který žil před 193 miliony let. Měřil šest metrů, vážil až půl tuny a účinkoval v Jurském parku. Tam byl menší než ve skutečnosti a plival jed, což si ovšem Spielberg vymyslel.

Paleontologové zjistili, že byl také podle všeho velice odolný. Z jedné kostry dilofosaura vyčetli, že přežil značný počet zranění. Napočítali celkem osm míst se zlomeninou kosti nebo poškozením kosti infekcí.

Příčiny poranění dilofosaura nejsou příliš jasné. Dinosaurus se možná střetl s dalším dilofosaurem nebo jiným dravým dinosaurem. Důležité ale je, že po osudovém střetu poměrně dlouho přežil.

Eleonora Šomková se narodila roku 1817 v rodině knihařského mistra. Mezi její zájmy patřilo ochotnické divadlo a dlouhé procházky s mladými přítelkyněmi. Veřejnost se o ní ale dozvěděla pouze díky románku s Máchou. Herečka byla jen průměrná a o kulturní život se příliš nezajímala.

Navzdory rodičům

Vztah s bohémským básníkem jí rodiče dlouho rozmlouvali, vadilo jim, že Mácha nemá stálý plat a jasnou budoucnost. Matka navíc tušila, že Lořin vyvolený je podivín a ovlivňuje dceřin život víc, než je zdrávo. Mácha byl sice prvních pár měsíců láskou k Lori zaslepen, později ale přiznával přátelům, že ji nemiluje a že z lásky zbyl jen sex, z něhož už nikdy nevzejde citová náklonnost. Lori nesměla chodit do divadla, Mácha jí zakázal styky s jejími přítelkyněmi a do společnosti se směla vydávat pouze s ním.

Po smrti matky se Lori pohádala s otcem, který jí nemohl odpustit, že čeká nemanželské dítě. Odešla tedy k rodičům svého nastávajícího, který již tou dobou pracoval v Litoměřicích. Poskytli jí malou světničku, ve které trpěná a ponižovaná Lori trávila celé dny. Po Máchově smrti Lori prodala dost slušnou výbavu a nábytek, který zhotovil umělecký truhlář Thierhier. Když jí zemřel otec, dílnu převzal bratr Josef, se kterým se Lori dlouho soudila o dědický podíl.

Paní oficiálovou

Spor vyhrála a z vysouzených peněz si pořídila niťařský krámek. Právě během tohoto sporu se Lori seznámila s policejním oficiálem Františkem Siehem, který jí pomáhal nejen při soudním procesu, ale i později, například při koupi krámku či usmíření s  bratrem. Setkání Lori a Sieha byla stále častější, až se z někdejší Máchovy milenky stala paní oficiálová. 

Ve světě stále vzrůstá poptávka po účinnějších, bezpečnějších a hlavně nenávykových lécích proti bolesti. Pátrání po takových látkách přivedlo vědce ke sklípkanům.

Všechni sklípkani jsou jedovatí. Pokud je známo, tak zatím ještě nikdo po kousnutí sklípkan nezemřel. I tak ale jed sklípkanů obsahuje mnohé zajímavé látky, které je možné využít.

Vědci nedávno objevili jednu sloučeninu v jedu jihoamerických sklípkanů zubatých (Thrixopelma pruriens), která blokuje receptory nervových buněk vnímající bolest. Výzkum struktury a funkce téhle sloučeniny by mohl přinést nové léky proti bolesti.

Až zítra ráno Američan Scott Kelly a ruský kosmonaut Michail Kornijenko přistanou v kokpitu Sojuzu TMA-18M v Kazachstánu, budou mít na svém kontě místo obvyklé půlroční porce pobytu na ISS dvojnásobný zápis. Oba astronauté k ISS zamířili 27. března 2015 v rámci expedice 44. Během jejich ročního pobytu se mnohé změnilo.

Zahradničení i rekonstrukce vesmírné stanice

Doprava zásob na mezinárodní vesmírnou stanici je velmi drahá, astronauté proto během uplynulého roku experimentovali s pěstováním vlastní zeleniny. V srpnu tak mohli poprvé ochutnat salát vypěstovaný ve vesmíru. S pěstováním rostlin na ISS souvisel i další pokus, během nějž Kelly a jeho kolegové vypěstovali na své vesmírné zahrádce první mimozemskou květinu.

Mezinárodní vesmírná stanice prochází v současné době poměrně rozsáhlou rekonstrukcí – mimo běžnou údržbu probíhá její příprava pro dokování kosmických lodí SpaceX a Boeingu.

Problémy se zásobováním

Zásobování ISS nebylo v uplynulém roce rozhodně bezproblémové. Progress 59, který k ISS zamířil na konci dubna, se krátce po startu vymknul kontrole a po několika dnech shořel v atmosféře Země i s nákladem paliva, potravin, náhradních dílů, vědeckých experimentů a záložního zařízení pro výstup do otevřeného prostoru.

Podobně dopadla i zásobovací mise SpaceX, jejíž raketa Falcon 9, nesoucí k ISS zásobovací loď Dragon, na konci června explodovala krátce po svém startu. I ta měla na ISS dopravit především zásoby pro astronauty a také řadu vědeckých experimentů.

TIP: Nejdelší, nejkratší, nejnebezpečnější: Rekordní výstupy do otevřeného vesmíru

Přestože je Kellyho a Kornijenkův výkon mimořádný, zdaleka nejde o absolutní rekord nepřetržitého pobytu ve vesmíru. Ten drží Valerij Poljakov, který v letech 1994 a 1995 strávil na stanici Mir 437,7 dne.

Každý rok míří na dovolenou do Slovinska tisíce Čechů. Většina z nich ovšem netuší, že jedním z největších lákadel a unikátů krasu u Jadranu je endemický obojživelník olm, zvaný lidská ryba nebo také macarát jeskynní. Slepý mlok si vysloužil přezdívku kvůli růžové kůži bez pigmentu. Ve středověku se lidé báli, že jde o mláďata draků a nemilosrdně je zabíjeli. Speciální druh kriticky ohroženého olma žije pouze ve zdejších Postojnských jeskyních.

Tým biologů již několik měsíců studuje macaráty v očekávání, zda se jim podaří zachytit narození potomků. Nyní se zdá, že je vzácná chvíle na dosah. Během ledna a února samice tohoto podivuhodného obojživelníka snesla přibližně 60 vajec. Biologové předpokládají, že za zhruba 120 dnů by se z nich mohla vylíhnout přibližně tři mláďata.

Vědci se hlavně chtějí vyvarovat 3 roky starého neúspěchu. I tehdy měli pohled na líhnoucí se olmy téměř na dosah. Nakonec z toho nic nebylo, protože ostatní olmové z jeskyně vejce nemilosrdně pozřeli. I proto se vědci nyní snaží samici držet odděleně od ostatních. Dokonce jí krmí a dodávají do vody kyslík, aby měla ona i její vejce optimální podmínky.

Slepí století draci

Macarát jeskynní žije v naprosté tmě, nevyvinuly se mu tak oči a je proto slepý. Je celý růžový, jen na hlavě má dvoje rudé žábry. Má čtyři nohy a živí se mikroorganismy a různonožci. Dorůstá až 35 centimetrů a žije sto let. Kromě dlouhověkosti se pyšní i další unikátní vlastností – olmové vydrží až deset let bez potravy.

Macaráti žijí v jeskyních, desítky metrů pod povrchem, kde je teplota kolem pěti stupňů Celsia. Vědci ale zjistili, že přežijí i teploty daleko vyšší. Jejich dlouhý život je připisován velmi pomalému metabolismu. Většinu života macarát tráví potravu a odpočívá. Navíc to vypadá, že dokáže cítit slabé magnetické pole a díky tomu se může orientovat v jeskynním systému.

S počínajícím jarem se stala dominantou noční oblohy největší planeta naší soustavy, pro jejíž pozorování se letos v březnu naskýtají nejpříhodnější podmínky. Jupiter se totiž 8. března dostává do opozice se Sluncem: Vychází tedy současně se západem naší denní hvězdy a je pozorovatelný po celou noc. Při své cestě oblohou navíc vystupuje vysoko nad obzor (kulminuje nad jihem kolem půlnoci v úhlové výšce takřka 50°), což jen nahrává jeho sledování dalekohledem.

S dalekohledem i bez

Jupiter na nebi samozřejmě spatříte i očima. Vypadá jako velmi jasný žlutobílý bod v souhvězdí Lva. Skutečná podívaná však začíná až v okamžiku, kdy si vezmete na pomoc dalekohled. A v tom případě rozhodně platí, že čím větší bude průměr objektivu, tím víc toho uvidíte. Divadelní kukátko či malý sportovní binokulár ukážou Jupiter jako světlý kotouček obklopený několika nápadnými „hvězdami“ – v ideálním případě mohou být až čtyři. Ve skutečnosti jde o největší měsíce planety: Io, Ganymed, Europu a Kallisto.

Větší triedr nebo dalekohled s objektivem o průměru alespoň 5 cm odhalí dvojici rovnoběžných tmavých pásů v mohutné atmosféře Jupitera i zploštění jeho kotoučku. S rostoucím průměrem objektivu budou další detaily rychle přibývat.

V přístrojích s objektivem o průměru 15 cm lze pozorovat ještě jeden zajímavý úkaz – tmavý a na okraji velmi ostrý kruhový stín, který občas vrhají na atmosféru planety její měsíce při přechodu před její osvětlenou stranou. V ideálním případě uvidíte daný satelit, jak se zvolna přibližuje k Jupiteru, a současně i jeho tmavý stín putující napříč planetárním kotoučkem. Jakmile se měsíc ocitne před mateřským tělesem, přestane být viditelný. Jeho stín však bude po planetě přecházet dál. Předpovědi takových úkazů přitom můžete snadno získat v Hvězdářské ročence či z digitálních planetárií pro stolní počítače, tablety a chytré telefony.

Východy a západy Slunce

V první polovině března se Slunce nachází ve znamení Vodnáře

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety

Merkur - nepozorovatelný

Venuše - nepozorovatelná

Mars - viditelný ve druhé polovině noci

Jupiter - viditelný po celou noc

Saturn - viditelný ve druhé polovině noci

Uran - viditelný na počátku měsíce večer nízko nad západem

Neptun - nepozorovatelný

Úkazy na nebi

1. a 2. března – setkání Měsíce, Marsu a Saturnu na ranní obloze nad jihovýchodem

8. března – Jupiter v opozici se Sluncem

9. března – úplné zatmění Slunce (z území ČR nepozorovatelné)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno