Hrdí Kréťané si na svou situaci nikdy nestěžovali, ale s přibývajícími týdny bylo stále více zřejmé, že péče o spojenecké vojáky napíná jejich možnosti na neúnosnou míru. Zejména zásobování potravinami bylo kritické, protože Kréta měla za sebou kromě bojových operací velmi neúrodný rok. Na rozdíl od měst byla sice na venkově situace o něco lepší, ale i tak zůstávala dlouhodobě neudržitelná.

Předchozí část: Velký útěk britských vojáků z Kréty: Past, která sklapla naprázdno

Smyčka se utahuje

Nevyhnutelně se rovněž utahovala smyčka kolem kláštera. Němcům nemohly podezřelé aktivity místních mnichů zůstat dlouho utajeny, a proto jejich hlídky či agenti kolem kláštera kroužili stále častěji. Řada německých, anglicky plynně mluvících agentů v ukořistěných battledressech, vystupujících v roli unikajících vojáků, měla za úkol penetrovat místní podpůrné struktury, aby mohly být posléze zlikvidovány. Až na výjimky však tato taktika naprosto selhala.

Místní, využívající tipy skutečných Spojenců, provokatéry většinou odhalili; v takových případech je obvykle s gustem zbili, nahlas deklarujíc věrnost Velkoněmecké říši, a poctivě je odváděli na místní německé posádky.

Hledání cesty ven

Kvůli narůstajícímu nebezpečí proto opat Agathangelos rozdělil mezi okolní vesnice i onu hrstku vojáků, doposud umístěných v klášteře, a hledal pro všechny ukryté možnost úniku z okupovaného ostrova. Nebylo to vůbec snadné, protože i v rybářských vesnicích na pobřeží, které byly nejpravděpodobnějším místem možného úniku, působila řada agentů německých bezpečnostních sil. Ti byli bohužel mnohem méně nápadní než jejich nešťastní kolegové v horách – riziko prozrazení tak bylo obrovské. 

Řešení nakonec přinesl jeden nápad skupiny britských vojáků, jakkoli mohl nejprve vypadat šíleně: po mnoho nocí (pravděpodobně několik týdnů!) vysílali z kopců poblíž kláštera směrem k moři morseovkou světelné signály žádající o pomoc. V sobotu 26. července 1941 se pak téměř nemožné stalo realitou – zprávu zachytila britská ponorka HMS Thrasher. Její velitel, Commander Francis „Skipper“ Pool, se rozhodl volání vyslyšet, a přestože jeho úkoly na teprve druhé bojové plavbě byly jiné, nařídil na signál odpovědět. Vzápětí se pak osobně vydal ve člunu na břeh, aby zjistil situaci.

Odvážná mise kapitána Poola

Dosáhnout krétských břehů nebylo vůbec jednoduché. Silný vítr ho přinejmenším jednou donutil vrátit se na ponorku, a teprve když vichr ustal, podařilo se Cmdr. Poolovi v doprovodu jednoho příslušníka Commandos doveslovat na pláž. Přes veškerá bezpečnostní opatření neměl nejmenší šanci své přistání utajit – krétské podzemí mělo skvěle vystavěnou informační službu (Britové sami rychle překřtili schopnost krétských venkovanů předávat si informace napříč ostrovem pouhým vyprávěním neuvěřitelnou rychlostí jako „krétská vysílačka“). Aniž by Pool byť jen tušil, do jakých podmínek vstupuje, byl záhy uveden k opatu Agathangelovi, který ho seznámil se situací. Kapitán Pool nemusel přemýšlet dlouho. Rozhodl se, že následující noci vezme na palubu své lodi všechny muže, které se mu podaří soustředit.

Když se kolem půlnoci ponorka znovu přiblížila ke břehu, vyrazilo k ní celkem 62 britských vojáků, pět námořníků a – k překvapení posádky ponorky – také jedenáct řeckých civilistů. Pool ovšem nezaváhal ani tentokrát. Jak potvrdilo následné vyšetřování (koneckonců s tolika uprchlíky na palubě bylo nemožné pokračovat v bojové hlídce v Egejském moři, na kterou byl Thrasher vyslán – Pool tedy porušil uložený rozkaz), rozhodnutí odvézt Řeky spolu s ostatními do Egypta bylo správné, protože „vyselektovat je ze skupiny nahých plavců bylo v daných podmínkách nemožné“.

TIP: Krví zkropený ostrov: Německá operace Merkur 1941

I celkově dalo vyšetřování Poolovi za pravdu v jeho postupu, i když bylo konstatováno, že nejprve měl absolvovat naplánovanou hlídku a teprve poté vyzvednout uprchlíky; právo kapitána lodi rozhodnout se v mimořádné situaci svobodně však nebylo zpochybněno. HMS Thrasher se 78 novými cestujícími dorazil bez dalších potíží 31. července 1941 do Alexandrie.

Kolem trpasličí planety Pluto obíhá celkem pět měsíců. Největší z nich je Charon, za ním následují Nix a Hydra, Styx a Kerberos. Vědci předpokládají, že všechny Plutovy satelity jsou pozůstatkem dávné vesmírné srážky a všechny by tak měly být „ukovány“ ze stejného materiálu. Data sesbíraná sondou New Horizons to ale potvrzují jen z části.

Nejnovější snímky ukazují, že podobně jako největší Plutův měsíc Charon, i Nix a Hydra jsou poryty převážně vodním ledem. Přestože jsou oba měsíce podobně velké (jejich průměr je 30 km a 70 km), míra jejich odrazivosti se různí. Ledová vrstva na měsíc Nix je podstatně čistší, než je tomu na Hydře. Čím je rozdíl v odrazivosti způsobený vědci zatím netuší.

Ke zbývajícím měsícům Styx a Kerberos nová data o odrazivosti zatím chybějí – předchozí pozorování ovšem ukazují, že i jejich povrch je tvořený převážně vodním a velmi čistým ledem.

Genetičtí inženýři změnili rostliny tabáku tak, že produkují surovinu pro výrobu artemisinu, nejlepšího léku proti malárii, který je v současné době k dispozici. Artemisin je látka, kterou v malém množství obsahuje rostlina pelyněk roční (Artemisia annua).

TIP: Více jídla a méně metanu. Nová GM rýže zabíjí dvě mouchy jednou ranou

Vědci před pár lety vložili geny pro produkci artemisinu do kvasinek, ale tento postup výroby artemisinu je stále ještě poměrně drahý. Použití nenáročných rostlin tabáku je pro tento účel mnohem výhodnější. Pro uspokojení celosvětové spotřeby artemisinu by stačilo sklízet geneticky modifikovaný tabák z polí o celkové rozloze 200 kilometrů čtverečních.

Monzuny jsou vzdušné proudy, které v létě přinášejí vlhký vzduch z oceánu nad pevninu a v zimě suchý vzduch z pevniny nad oceán. Objevují se v Africe, Asii i Severní Americe, ale nikde nejsou tak důležité, jako v Indii.

V létě přinášejí monzuny do Indie velmi vydatné deště, které jsou klíčovým zdrojem závlah. V některých oblastech během roku naprší až 10 tisíc milimetrů, čili 10 metrů srážek.

Indické zemědělství je na monzunech velice závislé. Pokud by se povedlo zpřesnit předpovědi monzunů, významně by to pomohlo indické ekonomice. Například, správná předpověď nejvhodnější doby pro zasetí zemědělských plodin může zvýšit sklizeň o 15 procent.

TIP: V Atlantiku začíná nová sezóna hurikánů. Co od ní můžeme očekávat?

Indická vláda proto letos utratí 60 milionů dolarů (asi 1,5 miliardy Kč) za stavbu superpočítače, jehož jediným úkolem bude předpovídat monzuny. Bude modelovat chování vzdušných mas a z toho předpovídat, jak se v konkrétním roce budou vyvíjet sezónní srážky.

Impulzem k vývoji tohoto vozidla se staly zkušenosti s nasazením tanků PzKpwf I, jež disponovaly pouze kulometnou výzbrojí, která proti obrněncům samozřejmě nestačila. Konstruktéři proto v roce 1939 vybavili podvozek tohoto stroje čs. dělem KPÚV 38 ráže 47 mm, které tehdy představovalo účinnou a přesnou zbraň a které dokázalo probít pancíř o síle 48–59 mm skloněný pod úhlem 30° na vzdálenost 500 metrů.

Úpravy spočívaly v demontáži věže a lafetaci kanónu na modifikovanou vrchní část korby. Bojový p rostor pro dvoučlennou obsluhu děla kryl zepředu a částečně z boku štít kanónu, avšak chránil pouze před střepinami a palbou z ručních zbraní. Tyto improvizované stíhače tanků prošly boji ve Francii, v severní Africe a i v první fázi bojů na východní frontě. 

Když George Lucas popisoval planetu Tatooine, z níž pochází Luke Skywalker z Hvězdných válek, nejspíš vůbec netušil, zda podobná planeta ve skutečnosti ve vesmíru existuje. Takzvané cirkumbinární planety, které obíhají kolem dvou hvězd zároveň, ale ve vesmíru skutečně existují. Dneska už to víme, a zdá se, že mohou být velmi rozmanité.

Tatooine velká jako Jupiter

Nedávno objevená exoplaneta Kepler-1647b je právě takovým světem. Obíhá kolem dvojice hvězd, které jsou velmi podobné našemu Slunci. Jedna z nich je o něco větší než Slunce, druhá o něco menší. Celý tento zvláštní planetární systém se nachází ve vzdálenosti 3 700 světelných let od Země.

Planeta Kepler-1647b je stará asi 4,4 miliardy let, tedy asi jako naše Země a jeden oběh kolem obou hvězd zvládne za 1 107 pozemských dnů. Shodou okolností je to zatím největší planeta typu Tatooine, kterou jsme objevili. Svou hmotností se skoro přesně vyrovná našemu Jupiteru. Zároveň je mnohem dál od dvojice hvězd, než jiné známé cirkumbinární planety.

TIP: Nejmenší exoplaneta pozorovaná ze Země: Vědci objevili „mladší verzi“ Jupitera

Kepler-1647b se navíc nachází uvnitř obyvatelné zóny, tedy v prostředí, ve kterém může existovat kapalná voda. Jde sice o plynného obra, takže přímo na planetě život pozemského typu nebude, pokud má ale planeta velké měsíce, mohly být obyvatelné.

Bublina mystiky poněkud splaskla v roce 1991, kdy se k autorství „mimozemských“ výtvorů přihlásili Doug Bower a Dave Chorley – dvojice vtipálků v pokročilém věku. Stále ale existuje mnoho lidí, kteří kruhy v obilí považují za díla mimozemšťanů, šifrované vzkazy vzdálených civilizací, nebo alespoň za stopy dokazující návštěvu vesmířanů. Ať už jsou kruhy v obilí dílem člověka, geomagnetického či energetického působení Země, nebo šifrovanými poselstvími z jiných světů, těžko jim lze upřít podmanivou krásu. Prohlédněte si výběr toho nejlepšího z pokladnice wiltshirských polí.

První doklady o použití kondomů pocházejí ze starého Egypta a první sériové výroby se dočkaly kolem roku 1850. K jejich výrobě se používaly nejrůznější materiály, od zvířecích střívek, přes plátno až po vulkanizovanou pryž. Od roku 1912 se vyrábějí z převážně z latexu. Poslední velkou inovací prošly kondomy přibližně před 70 lety, kdy získaly svou charakteristickou nádržku na ejakulovanou tekutinu. Od té doby slouží v takřka nezměněné podobě. Tedy až dosud.

Švédská společnost nedávno LELO představila svůj superodolný kondom, který díky nové struktuře odolá i bodci jehly. Podle Filipa Sedece, zakladatele společnosti LELO, je kouzlo jeho pevnosti dáno šestiúhelníkovou povrchovou strukturou. Vývojáři při návrhu nových kondomů čerpali inspiraci v přírodě i v současné vědě. Pevnost šestiboké struktury využívají například včelí plástve nebo nejpevnější materiál dneška - grafen.

Odolné kondomy LELO HEX lze v současné době pořídit prostřednictvím crowdfundingového portálu Indiegogo za 14 dolarů (přibližně 330 korun) v balení po 12 kusech.

Po várce 14 retro plakátů, mapujících nedávnou minulost i budoucnost kosmických letů uvolnila NASA i další ze svých pokladů. Osmička originálních plakátů „Staň se marťanem!“ původně vznikla v roce 2009 pro výstavu v Kennedyho vesmírném středisku. Nyní jsou plakáty k dispozici pro soukromé účely zdarma v tiskové kvalitě. 

16. června 1968 zahájili budoucí astronauti Joe Kerwin, Vance Brand a Joe Engle důležitý test lodi Apollo ve vakuové komoře. Simulace, jejíž délka odpovídala plánovaným lunárním expedicím, prověřila systémy podpory životních podmínek ve velitelské sekci plavidla.