Rod Jitky ze Schweinfurtu patřil k těm nejpřednějším v říši, ale kdy se narodila známo není. Jisté je, že už v roce 1003 byla jak Jitka, tak její bratr Ota na světě. Jitka tedy byla přinejmenším stejně tak stará jako Břetislav.

Velkovévodství Lucemburské je sice jedním z nejmenších států světa, přesto ale vzhlíží k vesmírným technologiím. Nedávno ohlásili, že zavedou zákon upravující těžbu na planetkách.

Zatím je to stále spíše science-fiction, Lucembursko to ale myslí smrtelně vážně. Je prý nejvyšší čas proměnit sny o vesmírné těžbě ve skutečnost. Zákon by měl vejít v platnost roku 2017 a měl by odstartovat využívání surovin blízkozemních planetek.

Lucembursko se už dnes podílí na vesmírných technologiích a navíc má k dispozici velmi lukrativní bankovní sektor. Připravovaný zákon o těžbě na asteroidech je ještě vstřícnější k byznysu, nežli nedávno přijatá legislativa v USA. Nevztahuje se například jenom na místní společnosti, ale také na zahraniční, pokud mají v Lucembursku své zastoupení.

TIP: Těžba na asteroidech: Najdeme ve vesmíru zlato?

Lucembursko zároveň ohlásilo, že má pro výzkum a vývoj těžařství na asteroidech připravené investiční pobídky ve výši 200 milionů euro (téměř 5,5 miliardy Kč). Není divu, že si dva klíčoví hráči, společnosti Deep Space Industries a Planetary Resources, zřídily v Lucembursku své zastoupení.

V galaxiích je spousta hvězd a v nich se vytvářejí veliká množství atomů rozmanitých chemických prvků. Těžší prvky přitom vznikají ve výhni explozí supernov, jimiž končí existence masivních hvězd. Galaxie s takto vyrobenými prvky ale zrovna moc „nešetří“ a nechávají je proudit do okolního prostoru, někdy až do vzdáleností milionů světelných let.

Zjistili to vědci Coloradské univerzity v Boulderu, podle nichž se nachází více atomů kyslíku, uhlíku a železa v mezigalaktickém prostoru než v samotných galaxiích. V mezigalaktickém prostoru je takové množství atomů těžkých prvků, že se na jejich výrobě muselo podílet ohromné množství supernov. Uvnitř galaxií pak ale schází materiál, z něhož by jinak mohly vzniknout hvězdy a planety.

TIP: Spektrograf MUSE odhalil zajímavý příběh galaktické kolize

V tomto výzkumu sehrála stěžejní roli data ultrafialového spektrografu Cosmic Origin Spectrograph (COS), který je instalován na Hubbleově vesmírném dalekohledu. Pořizovací cena tohoto zařízení činila 70 milionů dolarů (téměř 1,7 miliardy Kč).

Když 22. června 1978 procházel James Christy z námořní observatoře v USA fotografie Pluta (pořízené o dva měsíce dřív 1,55m teleskopem ve Flagstaffu) všiml si, že tehdejší poslední planeta Sluneční soustavy vypadá na snímcích periodicky jaksi „protažená“.

TIP: Plutův měsíc Charon: Barevný svět plný hor, kaňonů a terénních zlomů

Zmíněný jev se poté podařilo vystopovat i na fotografiích Pluta z roku 1965 a další pozorování vedla k objevu měsíce Charonu, tedy největší oběžnice dnešní trpasličí planety. Pluto nese jméno boha smrti – kvůli nehostinným podmínkám, jež na vzdáleném a zmrzlém světě nepochybně panují. Pokřtít měsíček podle přízračného převozníka do říše mrtvých tak bylo nasnadě.

Napětí, zábava, sláva – ale hlavně pořádná dřina. Závodní koně dokážou tryskem běžet rychlostí i sedmdesát kilometrů v hodině. Není proto divu, že po takové námaze odcházejí do dostihového důchodu brzy, zpravidla kolem osmého roku. Před sebou však mají ještě velkou část života, protože koně se za staré považují až ve dvaceti.

Jenže co teď? Chov koně je pěkně drahá záležitost, takový mazlíček majitele měsíčně vyjde i na deset tisíc korun. Snad i proto jen v Austrálii končí ročně na jatkách dvacet tisíc koní. Přitom svému majiteli v době své dostihové slávy dokázali vydělat pořádné peníze. „Byl úžasný. V dostizích nám vyhrál čtvrt milionu dolarů a chtěli jsme pro něj najít nový důstojný domov,“ říká Brett Williams, bývalý majitel dostihového koně Obstinada.

Restart vysloužilců

Za v přepočtu více než pět milionů vydělaných korun si to tenhle kůň určitě zaslouží. Obstinado měl štěstí a stal se jedním z prvních svěřenců domova pro koňské důchodce. Platí tady jednoduché pravidlo – vysloužilé závodníky naučíme novým kouskům. Někteří se hodí na drezuru, jiní lépe zvládnou parkur. „Snažíme se vlastně o jakýsi restart vysloužilých dostihových koní – přeučujeme je na jiné úkoly a samozřejmě jim hledáme i nový domov,“ popisuje Pru Cottonová, zakladatelka domova pro koňské seniory.

A toho se už brzy dočká i Obstinado. Zatím ale tráví den jako ostatní dostihoví důchodci. Ráno ho čeká vyjížďka a žádné úlevy čekat nemůže. Klidně ho proženou potokem. Pak následuje protažení a nechybí samozřejmě ani trénink toho, co koně v budoucnosti čeká. A takový program trvá dva měsíce. „Přezdívali mu raketa. Má zkrátka nesmírnou cenu, je úžasný a opravdu je to osobnost,“ rozplývá se Pru Cottonová.

Za první rok existence domova pro koňské důchodce dostalo druhou šanci už dvanáct koní. „Máme jedinečnou možnost, jak dostihové koně lidem přiblížit a ukázat, jak užiteční mohou být i po konci dostihové kariéry,“ dodává Pru Cottonová.

Domov pro dostihové důchodce v Levendale už inspiroval i další milovníky koní a v Austrálii jich vzniká několik dalších. Štěstí, jaké měl Obstinado, tak snad bude mít víc závodních koní, kteří odejdou do důchodu.

Uprostřed pláně Gorgoroth, se nad krajinou Mordoru vypíná Hora osudu – místo, kde byl ukut posvátný Prsten a kde byl také nakonec zničen. Původní Hora osudu je pochopitelně výplodem fantazie J. R. R. Tolkiena, pro filmovou adaptaci Petera Jacksona ji ale „ztvárnila“ novozélandská sopka Ruapehu (společně se sopkou Ngauruhoe), ležící asi 40 kilometrů jihozápadně od jezera Taupo. Ruapehu je zároveň nejvyšší vrchol Severního ostrova a nejvyšší aktivní sopka na Novém Zélandu. Přívlastek „aktivní“ je v případě této sopky zcela na místě -  za posledních 10 tisíc let explodovala Ruapehu více než šedesátkrát. Poslední významnější erupce této sopky se odehrála před 10 lety.

Ačkoli bývá Tiger Ausf. B popisován jako velmi progresivní konstrukce, které se žádný ze sovětských či amerických tanků nemohl rovnat, skutečnost vypadala poněkud jinak. Obrovské potíže působila jeho hmotnost okolo 70 t, zvláště během manévrů v terénu – tank v hlubokém blátě či v písčité půdě leckdy dosedal až na dno vany a stával se nepohyblivým.

Také se pod ním bořily mosty a můstky, takže překonávání větších potoků a řek znamenalo pro osádky značný oříšek. Poměr výkon/hmotnost činil u Tigera Ausf. B asi 7,38 kW/t, zatímco konstruktéři tehdy považovali za ideální hodnotu zhruba dvojnásobek. Hmotnost a rozměry působily komplikace i při dopravě po železnici – transport vyžadoval speciální šestinápravové plošinové vozy (řada SSyms) s ložnou hmotností až 80 t.

Pancíř s vadami

Při železniční přepravě musely být tanky vybaveny užšími pásy, protože s těmi obyčejnými zasahovaly do průjezdného profilu a mohlo docházet ke kolizím, zvláště v kolejištích velkých nádraží. Jak prokázaly zkoušky ukořistěných kusů v SSSR, i pověstný silný pancíř trpěl jistými vadami.

Tiger Ausf. B (Sd.Kfz. 182)

OSÁDKA: velitel, řidič, miřič, nabíječ, spodní střelec/radista
HMOTNOST: 68 500/69 800 kg  (s věží Porsche/Henschel)
CELKOVÁ DÉLKA: 10 286 mm
DÉLKA KORBY: 7 250 mm
ŠÍŘKA SE ZÁSTĚRAMI: 3 755 mm
ŠÍŘKA BEZ ZÁSTĚR: 3 625 mm
CELKOVÁ VÝŠKA: 3 090/3 075 mm (Porsche/Henschel)
PANCÉŘOVÁNÍ KORBY: 150/80/80 mm (čelo/boky/záď)
PANCÉŘOVÁNÍ VĚŽE: 180/80/80 mm  (čelo/boky/záď)
VÝZBROJ: 1 kanón 8,8 cm KwK 43 L/71 (délka hlavně 71 kalibrů) se 72 náboji (Porsche) 84 náboji (Henschel), 2 kulomety MG 34 ráže 7,92 mm s 5 850 náboji
MOTOR: zážehový vodou chlazený dvanáctiválec  Maybach HL 230 P30 MAX.
RYCHLOST: 38 km/h
SPOTŘEBA PALIVA: 750/1 000 l/100 km (silnice/terén)
OBJEM NÁDRŽÍ POHONNÝCH HMOT: 860 l
PŘEKONÁVÁNÍ PŘEKÁŽEK: 85/160/250 cm  (stěna/brod/příkop)

Kvalita svarů se oproti té na Pantherech a Tigerech Ausf. H výrazně zhoršila, takže se po zásahu trhaly, a nedostatek vhodných legovacích prvků v pancíři způsoboval jejich praskání po zásazích několika granátů větší ráže do menší plochy, takže tank mohl být zničen či vážně poškozen například zásahem salvy protitankové baterie i do čelního pancíře, což se dalo provést po znehybnění obrněnce výbuchem miny pod jedním z pásů.

Přestože byly parašutistické skupiny vysazovány na území Protektorátu od roku 1941, až atentát na Reinharda Heydricha citelně zasáhl celý český národ. Ostré perzekuce na sebe nenechaly dlouho čekat. Děsivý zásah v obci Lidice měl o čtrnáct dní později dohru. 24. června 1942 vyhladili nacisté osadu Ležáky.

TIP: Otazníky nad operací Anthropoid: Jaké bylo pozadí atentátu na Reinharda Heydricha?

Důvod? Skrytá vysílačka Libuše, která patřila parašutistické skupině Silver A, podílející se na atentátu na zastupujícího říšského protektora. Osada byla v odpoledních hodinách obklíčena a shromážděné obyvatelstvo odvezeno do Pardubic. Ještě téhož večera Němci 33 dospělých zastřelili a jedenáct dětí poslali do plynových komor. Pouze dvě sestry byly shledány vhodné k převýchově v německých rodinách. Osm domů, které tvořily osadu, následně ozbrojenci vyrabovali a zapálili.

Když na konci křídy, závěrečného období druhohor dopadl v oblasti dnešního Chicxulubu desetikilometrový meteorit, tak způsobil masové vymírání, jedno z největších v dějinách Země.

Skoro každý dnes ví, že tehdy zmizeli poslední velcí dinosauři. Ale nebyli sami. Vědci teď v nové analýze fosilních nálezů tvrdí, že po dopadu meteoritu v Chicxulubu vyhynulo i 93 procent tehdejších druhů savců.

TIP: Dinosauři byli ztraceni dlouho předtím, než je zlikvidoval slavný meteorit

To je mnohem víc, než jsme si až doposud mysleli. Osud všech savců tehdy zřejmě visel na vlásku. Vědci ale také zjistili, že se savci dokázali z masového vymírání velmi rychle vzpamatovat a brzy se objevily nové druhy, které postupně osídlily planetu bez velkých dinosaurů.

V oceánu je ohromné množství plastového odpadu. Pokud ho tam necháme, bude se rozkládat stovky let. Můžeme se snažit oceán vyčistit nebo třeba plast nějakým způsobem využít.

Čínští a američtí vědci navrhují, že bychom z plastu v oceánu mohli vyrábět palivo.Vycházejí z toho, že plasty jsou vlastně produkty z fosilních paliv.

TIP: Světový oceán je plný plastového odpadu. Pomohou plovoucí bariéry?

Badatelé se zaměřili na polyetylén, nejvíce vyráběný plast na světě, jehož roční produkce činí 100 milionů metrických tun. Podařilo se jim vyvinout metodu zpracování polyetylénu, při níž se dvěmi katalyzátory urychlují potřebné reakce a účinně rozkládají polyetylén na kapalná paliva a vosky, přičemž k tomu nepotřebují extrémní podmínky.