Nový rekord radioastronomie: Pozorování vodíku ze vzdálenosti 5 miliard let
Radioastronomové slaví. Observatoř Very Large Array si po rekonstrukci připsala působivý rekord
Radioastronomové si připsali nový působivý rekord. Povedlo se jim zachytit slabý signál rádiového záření vodíku ze vzdálenosti 5 miliard světelných let. Dosavadní rekord tím překonali téměř dvojnásobně.
Klíčovou roli v tomto úspěchu sehrála soustava radioteleskopů observatoře Very Large Array (VLA), která se nachází v nadmořské výšce před dva tisíce metrů na Pláních svatého Augustina v Novém Mexiku.
Vědci pozorovali záření z ohromného mračna molekulárního vodíku, které ozařují mladé, masivní a velice horké hvězdy v galaxii, vzdálené 5 miliard světelných let od Země.
TIP: Největší radioteleskop světa je těsně před dokončením: Jeho stavba trvala 5 let
Radioastronomové přitom doposud zvládali zachytit rádiové záření vodíku jen z relativně blízkých galaxií. Observatoř Very Large Array ale nedávno podstoupila rozsáhlou rekonstrukci, která podstatným způsobem vylepšila její schopnosti. výkonu.
Další články v sekci
Narodila se Anna Marie Toskánská, velkovévodkyně, která v Čechách chovala velbloudy
Na jednu stranu nevídaně zbožná, na druhou žena milující přepych. Přesně taková byla oblíbená barokní šlechtična Anna Marie Toskánská, která se narodila 13. června 1672.
Jako starší ze dvou sester zdědila po otci rozsáhlé majetky, čímž se stala žádanou partií. A nemusela se spokojit s málem. Jejím švagrem se nestal nikdo menší než císař Leopold I. Co ale osud nechtěl v jednadvaceti byla z Anny Marie vdova. A císařský příbuzný se rozhodl využít jejího potenciálu k dalšímu sňatku. Manželství s členem rodu Medicejů se však příliš nepovedlo a pan manžel se nakonec odstěhoval do daleké Florencie.
TIP: První dáma papežů: Před Matyldou Toskánskou klečel i císař
Anna Marie ale nikterak nestrádala. Věnovala se výstavbě církevních objektů, péči o poddané a zvelebování svých sídel. Na zámku v Zákupech si dokonce udržovala stáj pro velbloudy! A právě zde také roku 1741 zemřela.
Další články v sekci
Pokročilá archeologie: Nový objev s pomocí satelitů, dronů a Google Earth
Oblast města Petra archeologové navštěvují už dvě století. Přesto tam na ně stále ještě čekají překvapení.
Jak se zdá, novodobý Indiana Jones by u sebe neměl bič a pistoli, nýbrž tablet a připojení na internet.Svědčí o tom okolnosti nového objevu v jordánském Archeologickém parku Petra. Jonesovi následovníci totiž využili snímky ze satelitu, drony a Google Earth k objevu doposud neznámého masivního monumentu.
Dědictví Nabatejců
Toto místo přitom patří k mezi nejslavnější archeologická naleziště na světě a je zkoumáno od počátku 19. století. Proto je nový objev pro archeology příjemným překvapením. Jde o strukturu o rozměrech 56 krát 49 metrů, jejíž součástí je i stavba o velikosti 8,5 krát 8,5 metru.
TIP: Super Stonehenge: Slavné Stonehenge obklopoval mnohem větší kruh kamenů
Vykopávky jsou teprve na samotném počátku. Zřejmě jde o dílo Nabatejců, kteří ho vystavěli zhruba ve stejné době, jako když založili nedaleké město Petra. Archeologové se domnívají, že šlo o významné ceremoniální místo, které sehrálo důležitou roli v rané historii Petry.
Další články v sekci
„Chalupa“ císaře Ferdinanda: Císařské letní sídlo v Zákupech (1.)
Zámek v Zákupech na Českolipsku nese dodnes nesmazatelnou stopu císaře Ferdinanda
V roce 1848, kdy císař oslavil 55. narozeniny, oznámil abdikaci pod tlakem revolučních událostí. Navzdory tomu jej čekalo ještě dalších 27 let, které v poklidu strávil střídavými pobyty na Pražském hradě a na zděděných statcích v severních Čechách.
Od sňatku k abdikaci
Ferdinanda V. sužovala epilepsie, diagnostikovaná patrně jako důsledek porodních komplikací. Až do devíti let mu nebyla věnována odpovídající výchova a vzdělání, neboť se věřilo, že nejlepším lékem na jeho zdravotní potíže je absolutní klid a nezatěžování mozku. Systematickým pedagogickým vedením se postupně podařilo budoucímu císaři odbourat řadu tělesných nedostatků.
V roce 1831 byla Ferdinandovi vybrána nevěsta v podobě Marie Anny Karolíny, dcery sardinsko-piemontského krále Viktora Emanuela I. Svatba se konala nejprve v zastoupení v Turíně – hlavním městu království nevěstina otce. Mladí novomanželé se spolu poprvé setkali až o dva týdny později. Společný život je pak po smrti císaře Františka I. v roce 1835 dovedl až k panovnické hodnosti. Revoluční myšlenky roku 1848 ale neminuly ani rakouskou monarchii a vyvolaly nejprve odvolání obávaného kancléře Metternicha a 2. prosince téhož roku přivedly k abdikaci samotného císaře.
Zdálo by se, že touto událostí neslavně skončil Ferdinandův smysl života, avšak opak je pravdou, neboť nezdar jeho vladařských výkonů plně vyvážily jeho hospodářské schopnosti, které mohl Ferdinand při osobní správě svých severočeských panství plně rozvinout a díky nimž se stal nejbohatším Habsburkem své doby. Penzionovaný císař si zvolil k trvalému bydlení komnaty Pražského hradu a pro letní pobyty následně vybral dva zámky ze svého vlastnictví – Ploskovice a Zákupy na severu Čech.
Další články v sekci
Drahé nadechnutí: Podnikavý Brit prodává bohatým Číňanům čerstvý vzduch
Vzduch v čínských městech je znečištěný natolik, že se objevují vychytralí podnikatelé, kteří do průmyslové země dodávají sklenice čerstvého ovzduší z venkova. Za jedno takové nadechnutí jsou čínští byznysmeni ochotni zaplatit v přepočtu tisíce korun
Sklenice vzduchu o objemu 580 ml v přepočtu za 2 700 Kč – přesně tak zní nabídka sedmadvacetiletého Lea De Wattse, který si založil živnost na neposkvrněnosti britského venkova. Podle internetových stránek věnovaných jeho produktu Aethaer jsou sklenice „plněné přírodou, která vzduch prohání mezi listy stromů v sadech, nechá jej ‚nasát‘ panensky čistou vodu lesních potůčků a následně ho načechrává minerály mezi skalami“. Jedinečné ovzduší se nabírá do sklenic pomocí speciálního síťového lapače, a to v různých lokalitách napříč Británií. V závislosti na regionu se pak obsah každé nádobky liší a rozdíl je prý doslova cítit.
Při prvním pohledu na De Wattsův e-shop každého soudného člověka napadne, že jde pravděpodobně o legraci ve stylu České sody a každou chvilku odněkud vyskočí fotka škodolibě rozesmátého majitele. Jenže – Aethaer je zcela vážná věc, která se prodává za naprosto reálné peníze.
Čínský luxus
Kdo je ochoten zaplatit 2 700 Kč za sklenici vzduchu? Zámožní Číňané. De Wattsovo podnikání na ně skutečně intenzivně cílí, a nabízí dokonce speciální sadu pro čínský nový rok: patnáct sklenic – tři z každé lokality – za „příjemných“ třicet tisíc. De Watts založil obchod loni a od té doby údajně prodal již stovky sklenic. Jeho nezvykle úspěšného produktu si všimla rovněž média po celém světě. A proč Číňané klidně utratí tisíce korun za půl litru vzduchu? Odpovědí je extrémní smog.
Prudké zhoršení kvality čínského ovzduší přišlo s agresivním rozvojem průmyslu v 80. letech minulého století. „Lidé tehdy ještě neřešili problémy, které by mohl rozvoj průmyslu způsobit. Opatření pamatující na kvalitu ovzduší se proto do legislativy dostávala jen obtížně,“ vysvětluje bývalý čínský zákonodárce Chung-ťün Čan. Situace se postupně zhoršila natolik, že když se měly v Pekingu v roce 2008 konat letní olympijské hry, musela se před jejich zahájením uplatnit intenzivní opatření. Čína se tehdy rázných kroků skutečně nebála: Nejenže stáhla ze silnic města polovinu aut, ale zároveň pozastavila činnost všech přilehlých továren.
Slunce, které nevychází
Snaha se nakonec vyplatila – koncentrace škodlivých částic klesla oproti roku 2007 o 20–40 %. Přesto mnohé sportovce hustý a jedovatý opar zaskočil. Podle americké běžkyně na deset kilometrů Kary Goucherové dodávala smogová clona Číně velmi mrazivou atmosféru. „Slunce nezahlédnete celý den, a když jdete na procházku, kvůli mlze zplodin nevidíte pořádně do dálky,“ popisovala své dojmy sportovkyně.
Po letmém olympijském zlepšení však následoval návrat do zajetých kolejí. V současnosti už si i čínská vláda uvědomuje vážnost situace a podniká kroky směrem k lepším zítřkům – reguluje dopravu i průmysl, ale hlavně investuje do vývoje alternativních zdrojů energie. Společnost Sifang například jako první na světě zkonstruovala vodíkovou tramvaj, u níž je jediným odpadním produktem pohonu voda.
Jedovatá zima
Podle Chung-ťün Čana však stávající snaha nestačí. „Environmentální zákony jsou sice přísnější a propracovanější než dřív, i dnes ovšem mnoho společností vypouští do ovzduší škodliviny, a nečelí žádným trestům,“ vysvětluje.
Situace se mění také v závislosti na ročním období – kritická je obzvlášť zima, kdy vesničané topí uhlím. Zplodinami nasycený vzduch pak komplikuje život i lidem ve městech. Drasticky se topná sezona promítla loni v Pekingu. Listopadové teploty se totiž pohybovaly hluboko pod průměrem, a kvalita vzduchu tak byla několikanásobně horší, než považuje Světová zdravotnická organizace za bezpečné.
Úplně mimo tabulky
Čistota ovzduší se vyjadřuje čísly, která zohledňují koncentraci škodlivin: Zjednodušeně řečeno, pokud daný index přesáhne hodnotu 100, je okolní vzduch nezdravý. Při úrovni 300 by znečištění mělo vyvolat poplach a hromadná opatření. V Pekingu se index loni v listopadu zastavil na hodnotě 611.
TIP: Chcete si pořídit nové auto? Právo k nákupu je třeba získat v loterii
Není tedy divu, že si mnozí bohatí lidé z měst dopřávají kvality britského venkovského ovzduší a za jedno kouzelné nadechnutí jsou ochotni zaplatit horentní sumy. Otázkou zůstává, zda by pro ně nebylo lepší Británii za podobně nemalé peníze raději navštívit a užít si jejích darů do sytosti.
Další články v sekci
Hledá se babička a děda: Zn. Spěchá
Seznamka je to vskutku netradiční. Prostřednictvím běžných inzerátů se v ní kontaktují lidé napříč generacemi. Mladí hledají babičku nebo dědu a senioři se naopak snaží najít vnoučata
Celá rodina pěkně pohromadě pod jednou střechou a babička čtoucí pohádku svým vnoučkům: Podobně idylický obraz minulosti nosí zřejmě v hlavě většina z nás – od reality je však dost vzdálený. Před sto lety se velká část dospělých zaslouženého odpočinku vůbec nedožila, neboť průměrná délka života se pohybovala mezi 50 a 55 roky. A pokud lidé přece jen dosáhli vyššího věku, znamenali pro rodinu spíš hladový krk navíc.
Seznamka pro seniory
Moderní doba nám ovšem umožňuje se zmíněné idyle alespoň trochu přiblížit – například díky seznamovací agentuře pro seniory. Babička Zdeňka Havlíčková zná své „vnučky“ žijící nedaleko Plzně pouze několik týdnů. Zkontaktovaly se totiž přes inzerát, který podala maminka Kateřina Benešovská.
„Napsala jsem jednoduchý inzerát o pár slovech: Jsme mladá rodina bydlící v malém domku kousek za Plzní a hledáme babičku, která by s našimi dětmi sdílela radosti i strasti,“ popisuje paní Benešovská začátek příběhu.
Paní Zdeňka však nejen pomáhá s dětmi – je i neuvěřitelně nápaditou designérkou šitých knih pro nejmenší. Některé zkušenosti švadlenky a pletařky pak předává svým novým vnučkám. S děvčaty ovšem pouze netvoří, nýbrž i sportuje. Společně už byly lyžovat či plavat.
Život devadesát
Starší lidé trpí stále častěji osamělostí a rodinám zase mnohdy chybějí prarodiče. Jan Lorman, ředitel organizace Život 90, jež seniorům pomáhá, vysvětluje: „V České republice žije zhruba pět set tisíc lidí starších šedesáti let v jednočlenné domácnosti.“ Tito dříve narození jsou přitom stále pohybově zdatní, často však bydlí v malých obcích, kde zkrátka nejsou volnočasové aktivity dostupné. Organizace se proto rozhodla založit internetovou seznamku, kde by se obě generace mohly propojit. Seznamka funguje na webu seniorum.cz.
Chtěla by ji využít i důchodkyně Eva Matějková. Má na co vzpomínat: Jako volejbalistka se účastnila výjimečných olympiád v letech 1968 a 1972, díky sportu procestovala celý svět a nenudí se ani dnes. Jen svoji babičkovskou energii nemá komu pravidelně předávat: „Aktivity jsou, ale přece jen bych uvítala, kdybych ještě mohla být pro někoho prospěšná, někomu pomoct.“
Od loňského podzimu se na zmíněné seznamce objevilo přes 500 inzerátů, většinou od rodin hledajících babičku. Jejich převaha souvisí zřejmě i s tím, že seniorům musí při práci s počítačem přece jen občas někdo napovídat.
Další články v sekci
Největší záhady vesmíru: Jsou přírodní zákony vyladěny pro život? (7.)
Když přemýšlíme o fyzikálních zákonech, může nás zarazit, že jsou tak dokonale vyladěny pro život, jaký známe. Jedná se o náhodu? Nebo o boží záměr?
Vědci zjistili, že kdyby se některé základní fyzikální zákony nepatrně změnily, nemohli bychom existovat. Kdyby byla gravitace jen o něco silnější, zformovaly by se objekty s takovou přitažlivostí, že bychom na nich nedokázali žít. Kdyby byla přitažlivost naopak jen o něco slabší, pak by vůbec nevznikly velkorozměrové struktury, jako jsou například galaxie.
Další díly seriálu:
- Co bylo před velkým třeskem
- Jak se zformovala struktura vesmíru
- Z čeho se skládá vesmír
- Je možné cestovat časem?
- Jaká je podstata sil kosmu?
- Jsou černé díry opravdu díry?
A takto fungují téměř všechny přírodní zákony. Musíme si uvědomit, že změny, které by zcela transformovaly podstatu vesmíru, nejsou nijak dramatické. Mnohdy stačí zlomek procenta, někdy jednotky procent: přesto jde o velmi precizní vyladění a nám lidem se občas nechce věřit, že se jedná o pouhou náhodu.
Máme k dispozici několik vysvětlení. Prvnímu říkáme antropický princip, který ve stručnosti říká: Jsme tu, existujeme – a tudíž se nemůžeme divit, že jsou přírodní zákony takové, jaké jsou. Musí takové být, jinak bychom tu vůbec nebyli a nemohli bychom o tom uvažovat. Ovšem antropický princip neřeší, zda se jedná o náhodu, boží záměr či cokoliv jiného. Jiné teorie hovoří o existenci nekonečného množství vesmírů, a tudíž se každá možná kombinace nastavení musí objevit alespoň jednou. A my žijeme logicky v té, která je pro nás příznivá.
Kdy najdeme řešení?
Se vzrůstající znalostí přírodních zákonů můžeme očekávat, že se bude prohlubovat také naše poznání fundamentálních principů. Budeme tedy lépe chápat, proč jsou přírodní zákony nastaveny právě takto. Abychom odhalili existenci života na jiných planetách, musíme nejprve nalézt planety s prostředím vhodným pro život – a to má dnešní věda na dosah. Již se podařilo nalézt exoplanety o velikosti Země a zároveň disponujeme metodami, které by mohly v průběhu několika let přinést další objevy. Než však ověříme existenci paralelních vesmírů, budeme muset pokročit nejen v teorii, ale především v technologiích.
Další články v sekci
Robert Allen Kipp: S mosquitem nad západní Evropou
Během jediné noční mise na jaře 1944 dokázal nad Německem sestřelit čtyři stíhačky Fw 190. Kromě toho si Kanaďan Robert Kipp do konce války na konto připsal dalších sedm vzdušných vítězství a řadu letounů zničil přímo na letištích nepřítele
Jedním z nejnebezpečnějších typů operací, které spojenečtí stíhači během druhé světové války podnikali, bylo dálkové stíhání prováděné jednotlivými letouny hluboko nad územím nepřítele, v noci nazývané Intruder a ve dne Ranger. Zpočátku na ně vyrážely hurricany s přídavnými nádržemi nebo dvoumotorové letouny Douglas Havoc, ale největší úspěchy přišly až se zavedením vynikajících strojů de Havilland Mosquito.
Při těchto akcích velmi vynikl Kanaďan Robert Kipp, který všech svých jedenácti sestřelů dosáhl u 418. squadrony Kanadského královského letectva (RCAF).
Z instruktora stíhačem
Stejně jako řada dalších Kanaďanů Kipp po vypuknutí druhé světové války dobrovolně narukoval a v červnu 1940 vstoupil do RCAF. Mezi zářím 1940 a březnem 1941 absolvoval základní pilotní výcvik a poté až do začátku roku 1943 působil v Kanadě jako letecký instruktor. Do Anglie dorazil v březnu 1943, kde prodělal operační výcvik a zaškolil se na mosquito. V listopadu 1943 nastoupil k 418. squadroně RCAF a utvořil zde osádku s navigátorem F/O Peterem Huletskym.
Jednotka se specializovala na noční operace Intruder, při nichž jednotlivé letouny vyhledávaly nepřátelská letiště a útočily na startující a přistávající letouny Luftwaffe. Kromě toho se zaměřovaly také na vlaky a letouny na zemi. Kippova squadrona měla ve výzbroji Mosquita Fighter-Bomber (FB.) Mk.VI. Letoun postavený z vrstvené překližky měl velmi nízkou hmotnost, takže ve spojení s motory Rolls-Royce Merlin podával vynikající výkony. U osádek si proto vysloužil přezdívku „Wooden Wonder“ („dřevěný zázrak“). Listopad a prosinec však bojovým akcím příliš nepřál a řada letů končila se zápisem: ,,Vrátil se předčasně kvůli oblačnosti a mlze.“
První heinkel dole
Své skóre F/Lt Kipp otevřel 12. prosince 1943, kdy podnikl let nad Francii jako wingman zkušenějšího F/O Johnsona. Poblíž letiště Bourges Johnson zpozoroval Heinkel He 111. Vypálil na něj jednu dávku a pak místo uvolnil Kippovi: „Jak jsme jej napadli, začaly kolem našeho mosquita létat kusy trupu a motoru nepřátelského letounu. Nechápal jsem, jak se ještě drží ve vzduchu. Netrvalo to ale dlouho. Za chvíli bylo po všem. Jerry začal klesat v mírném střemhlavém letu. Letěl tak blízko, že jsem jasně viděl černé kříže na trupu. Dopadl na zem a vybuchl.“
Další letoun stejného typu dostihli za několik okamžiků. Nejprve na něj zaútočil opět Johnson a pak i Kipp. Během útoku se však ocitli až nad německým letištěm, a tak raději otočili k návratu, ale i druhý heinkel jim byl jako pravděpodobně sestřelený připsán. Dalšího vítězství Kipp dosáhl 14. ledna 1944, když nad letištěm poblíž Münsteru poškodil Messerschmitt Me 410.
O týden později zahájil 9. letecký sbor Luftwaffe svou poslední ofenzivu proti Londýnu, kterou Britové brzy posměšně překřtili na „Baby Blitz“ („dětský Blitz“). První noc ale Němci dokázali nad britské hlavní město ve dvou vlnách vyslat 447 bombardérů.
V půli února tak měl F/Lt Kipp se svým navigátorem F/O Huletskym odlétáno již 12 akcí, a tak oba dostali několikadenní dovolenou. Rozhodli se však, že si „nešťastnou“ třináctou misi odbudou ještě před ní. V noci z 18. na 19. února se Londýn stal cílem dalšího německého náletu. Kipp s Huletskym proto odstartovali nad severní Francii na lov vracejících se bombardérů. Nad letištěm Juvincourt nachytali dva stroje, které identifikovali jako stroje Messerschmitt Me 410, a oba je poslali k zemi. S velkou pravděpodobností se však jednalo o Junkersy Ju 88 z III./KG 54.
Výpad až nad Dánsko
„Čtyřistaosmnáctka“ v té době posílala své letouny nad nepřátelská letiště při nočních akcích Intruder, ale začala provádět i denní operace Ranger. Při nich dvojice mosquit cílila také většinou na německá letiště. Podmínkou však bylo počasí s hustou oblačností, umožňující v případě ohrožení únik: do soubojů s přesilou stíhacích messerschmittů a focke-wulfů se rozhodně nikdo pouštět nechystal. Každá operace Ranger musela původně dostávat povolení „shora“, ale akce 418. squadrony prvních dvou měsíců roku 1944 skončily takovým úspěchem, že bylo 26. února 1944 rozhodnuto, že napříště už jednotka může provádět operace Ranger dle vlastního uvážení a nemusí žádat o povolení.
Dvojice mosquit se tak vydávaly stále hlouběji nad území obsazené nepřítelem. Napadaly týlová letiště, která dosud ležela mimo oblast bojů, kde ničily cvičné, transportní a spojovací letouny a ohrožovaly letový provoz nad Francií i samotným Německem. Jednotlivé osádky si operace dokonce plánovaly samy a úspěchy na jejich účtech rychle přibývaly.
Typický Ranger Kipp podnikl 14. dubna 1944, již v hodnosti S/Ldr. Se svým wingmannem P/O Cainem se tehdy vydal až ke Kodani. Nad úžinou Kattegat spatřili skupinu tří transportních Ju 52, daleko před nimi letěl ještě čtvrtý. Zatímco Caine zaútočil na osamocený letoun, Kipp se pustil do trojice junkersů a dva postupně sestřelil. Třetí nakonec zlikvidoval P/O Caine. Poté Kipp ještě zaútočil na letiště Kostruppe, kde zapálil dva bombardéry Do 217 a další těžce poškodil. Teprve potom zamířil zpět do Anglie. Na účtu měl již pět potvrzených sestřelů a získal tak neoficiální statut stíhacího esa.
Nejúspěšnější let
Svého největšího úspěchu Kipp dosáhl v noci z 2. na 3. května 1944. Stíhači 418. squadrony do té doby ve vzduchu i na zemi zničili 96 letounů Luftwaffe a jubilejního stého vítězství chtěl dosáhnout každý z nich. Z letiště Holmsley South tu noc své mosquito zvedl nejdříve F/Lt MacFadyen, kterému se na jednom německém letišti podařilo rozstřílet He 111. Poté ale dostal ze země zásah do pravého motoru a musel otočit k návratu.
Kipp odstartoval kolem desáté hodiny večerní a za cíl své mise zvolil Mnichov. Poblíž jezera Ammer spatřil Fw 190 osvětlený světlomety ze země. Přiblížil se na dostřel, přesnou dávkou jej zasáhl a nepřítel se zřítil k zemi. Pak pokračoval k letišti Gunzburg, kde zpozoroval další Fw 190. Měl zapnutá polohová světla a klesal na přistání. Po jediné dávce šel dolů i ten. Kipp měl stále dost munice, a tak pokračoval. Nad Sarrebourg po nějaké době zpozoroval dva Fw 190 letící v těsné formaci. Spustil na oba palbu z takové blízkosti, že odletující trosky zasáhly i jeho letoun. Během jediného letu tak dosáhl čtyř sestřelů, mezi nimi i sté vítězství 418. squadrony!
V této době se ale letouny jeho jednotky i nadále účastnily obrany vzdušného prostoru nad Anglií. K jednomu z posledních velkých náletů na Londýn došlo v noci z 14. na 15. května 1944. Kipp se vydal na lov vracejících se bombardérů a poblíž letiště Mont de Marson nachytal letoun identifikovaný jako He 177, který sestřelil. Luftwaffe však oné noci o žádný z těchto strojů nepřišla. Ztratila však šest Ju 188 a tři Ju 88. Takovou záměnu v noční temnotě nešlo vyloučit a Kipp by nebyl zdaleka prvním letcem, kterému by se něco takového stalo. Došlo tak na Kanaďanovo desáté vítězství a brzy se po zásluze dočkal udělení Záslužného leteckého kříže (DFC, Distinguished Flying Cross).
Pokračování:
Robert Allen Kipp: Proti nepříteli až do úplného konce (vychází 12. června)
Ráno 6. června 1944 začala spojenecká invaze v Normandii. Luftwaffe nehledíc na obrovský tlak spojeneckého letectva v náletech na britské ostrovy ještě nějakou dobu pokračovala a poslední sestřel si tak Kipp připsal 14. června, když jižně od dánského Bagenkopu sestřelil bombardér He 111.
Další články v sekci
Termínem „černá díra“ označujeme vesmírný objekt, jehož hmotnost se soustředí v malém objemu a jehož gravitace je natolik silná, že nedovolí uniknout ani záření (světlu). Prvotní – primordiální – černé díry jsou miniaturní černé díry s mnohem nižší hmotností než Slunce a podle současné teorie mohly vzniknout v raných fázích vývoje kosmu. Tento typ se však zatím nepodařilo objevit.
Nejrozšířenější jsou černé díry hvězdného typu. Formují se v závěrečné fázi vývoje stálic (po explozi supernovy a zhroucení jádra), jejichž hmotnost přesahuje 25 sluncí. Zatím nejtěžší hvězdnou černou díru detekovali astronomové v galaxii M33 v souhvězdí Trojúhelníku – její hmotnost určili na 15,7 sluncí.
Mnohonásobně větší jsou tzv. superhmotné černé díry v jádrech galaxií: můžeme říct, že čím větší hvězdný ostrov, tím větší černá díra leží v jeho centru. Hmotnost těchto gigantů postupně roste s tím, jak se krmí hmotou ze svého okolí. Rovněž Mléčná dráha hostí černou díru, jejíž hmotnost se odhaduje na čtyři miliony sluncí. Jedna z nejhmotnějších černých děr tohoto typu se pak nachází v galaxii NGC 1277 – podle odhadů dosahuje hmotnosti 17 miliard sluncí a 11násobku rozměru celé Sluneční soustavy.
Další články v sekci
U císaře doma: Jak vypadal vídeňský Hofburg na počátku 20. století
Dobová fogorafie zachycuje jeden z nejvýznamnějších monumentů centra Vídně, zámek Hofburg, jenž byl přes šest set let rezidencí habsburského arcidómu. Do roku 1918 byl sídlem rakouského císaře, v současnosti zde úřaduje rakouský spolkový prezident.
Srdce monarchie
Hofburg se nachází v samém srdci Vídně vedle Augustiniánského kostela, v němž se konaly všechny slavné svatby příslušníků habsburského rodu, samozřejmě také Marie Terezie s Františkem Štěpánem Lotrinským či svatba Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou. Budova paláce byla během let několikrát přestavována až do dnešní podoby, kdy čítá dva tisíce šest set místností. V devatenácti pokojích jsou k vidění osobní potřeby a cennosti rodiny Františka Josefa I. a císařovny Sissi. Naproti zahradám Hofburgu se nachází Radnice a rakouský Parlament. V průběhu let hostila budova několik parlamentních institucí, mimo jiné byla také sídlem Říšské rady, tedy parlamentu rakouské části Rakousko-uherské monarchie.