Při letech do vesmíru se počítá každý gram. Aby také ne, když vynesení 1 gramu do vesmíru stojí okolo 60 až 70 dolarů (zhruba1 500 Kč). Ve vývoji satelitů proto hraje velmi důležitou roli miniaturizace.

Osobní vesmírný satelit pro každého

NASA brzy vypustí na oběžnou dráhu flotilu stovek extrémně miniaturních satelitů Sprite projektu KickSat-2, kterým se kvůli jejich velikosti říká „femtosatelity“ nebo také „chipsaty“. Každý Sprite má velkost poštovní známky o ploše 3,2 čtverečního centimetru a váží zhruba 5 gramů.

Vybavení Spritu zahrnuje miniaturní solární panel, gyroskop, magnetometr a zařízení pro rádiovou komunikaci. Před startem jsou Sprity umístěny do mateřského miniaturního satelitu CubeSat, který je na oběžné dráze vypustí do volného kosmického prostoru.

První hejno Spritů KickSat-1 odstartovalo na palubě nákladní lodi Dragon při letu SpaceX CRS-3 18. dubna 2014, kvůli technické závadě na CubeSatu ale všechny Sprity shořely v atmosféře.

TIP: Nákladní loď Dragon zachycena robotickým ramenem ISS

Mise KickSat-2 měla původně odletět s lodí Cygnus, jejíž start byl plánován na 6. července, kvůli technickým problémům ale miniaturní satelity na palubě nakonec nebyly. Do vesmíru by se femtosatelity měly dostat při nejbližší možné příležitosti. Snad budou mít více štěstí, než jejich předchůdci v misi KickSat-1.

Renesanční malby Pietra Perugina, Domenico Ghirlandaia, Bartolomea della Gatta a Sandra Botticelliho, stejně jako majestátní fresky Michelangela mohou nově obdivovat i obyvatelé Latinské Ameriky. Mexico City otevřelo reprodukci slavné Sixtinské kaple. Zájem místních je podobný jako ve Vatikánu, na prohlídku kaple Apoštolského paláce se stojí dlouhé fronty.

Apoštolský palác na cestách

Ikonické fresky zde imitují fotografie vytištěné na speciálním plátně. Výroba výzdoby byla mimořádně náročná – vytištěno bylo více než 2,6 milionu fotek, které se následně spojily na obřích plátnech. Podle ředitele expozice Antonia Berumena je instalace určena věřícím, kteří jsou příliš chudí na to, aby se do Vatikánu mohli vypravit a zažít tak povznášející pocit z návštěvy slavného svatostánku.

Podle mexických úřadů je to vůbec poprvé, co Vatikán projekt takového rozsahu povolil. 22 metrů vysoká a 67 metrů dlouhá a 28 metrů široká replika Sixtinské kaple bude otevřena do 25. července a očekává se, že repliku, jejíž prohlídka je přístupná zdarma, uvidí až 1 200 návštěvníků za hodinu.

Francouzský tatér JC Sheitan Tenet přišel před 22 lety o pravou ruku. Ani to mu ale nezabránilo v tom, aby se své vášni věnoval dál. Společně s výtvarníkem a inženýrem Jean-Louisem Gonzalesem vytvořili steampunkově vyhlížející protetickou náhradu, která mladému tatérovi slouží jako „bionická“ tetovací ruka. Prototyp oba umělci původně představili na setkání tatérů v Devézieux jako „kinetickou sochu“, upravená verze původně uměleckého artefaktu nyní slouží Tenetovi jako protetická tetovací protéza. Oba nadšenci již ale plánují vylepšenou verzi ruky, která Tenetovi umožní pohodlnější a přesnější pohyb.

Už v roce 2006 zveřejnila odborná zahraniční média informace o dalším vývoji „Alek“ s možnou náhradou embargovaných amerických součástí a následnou perspektivou exportu do mimoevropských zemí. Po delší mediální odmlce se na sklonku minulého roku objevila série článků, která přiblížila projekt pokročilého cvičného proudového letounu L-169 AJT (Advanced Jet Trainer). A vše vyvrcholilo na letošní letecké přehlídce v britském Farnborough, kde se před zraky návštěvníků oficiálně představilo Aero L-39NG (Next Generation), byť jen ve formě zmenšené makety.

Číselné označení novinky evokuje původní albatros, kterému se má nový stroj vyrovnat robustností, spolehlivostí, dobrými letovými vlastnostmi i nízkými provozními náklady. Především však sází na příznivou cenu, která má přilákat nové, ale i staronové zájemce o cvičný stroj z produkce Aero Vodochody. Vždyť během následujících patnácti let bude postupně končit technická životnost většiny původních letounů. A jak výrobce doufá, při snaze nalézt adekvátní náhradu by se v hledáčku řady uživatelů logicky mohl ocitnout právě připravovaný L-39NG.

Vzdušný chameleon

I přes své označení nový letoun vychází konstrukčně ze stroje L-159. Pokud jde o vizuální podobu, na první pohled je při srovnání se svými předchůdci nápadná absence palivových nádrží na konci křídel. Přesto má mít L-39NG výrazně vyšší dolet, mimo jiné díky konceptu tzv. „mokrého křídla“, tedy nádržím umístěným právě uvnitř křídel.

Na lepších letových výkonech se má podílet i využití moderních lehčích materiálů (které mimo jiné zvýší životnost draku až na 15 tisíc letových hodin) a nový spolehlivý motor FJ44-4M od americké společnosti Williams International. Počítá se ovšem i s možností zástavby jiné pohonné jednotky na přání zákazníka. Tuto variabilitu umožňuje modulární koncepce převzatá právě od alky. Ta dovolí průběžnou modernizaci stroje během jeho životního cyklu.

Především však umožní pružně reagovat na poptávku potenciálních zákazníků. Pět závěsníků L-39NG díky tomu může podle přání uživatele nést výzbroj buď západní, nebo naopak ruské provenience, stejně jako speciální průzkumné vybavení. Konfigurovatelná má být i nová avionika, která se má přiblížit standardu špičkových bojových letounů, samozřejmostí bude průhledový displej.

Kompatibilita s brýlemi pro noční vidění (NVG, Night Vision Goggles) usnadní nasazení stroje v roli lehkého bitevníku. Neměla by chybět například také vystřelovací sedačka fungující bezpečně i při nulové rychlosti a výšce. Uvedená flexibilita má spolu s maximalizací podílu tuzemského průmyslu při výrobě jednotlivých subsystémů předejít problémům, které se vyskytovaly při neúspěšných pokusech o prodej letounu L-159 ALCA a alespoň částečně vrátit stroji L-39 jeho dřívější pozici.

Rudá planeta má za sebou historii plnou bouřlivé vulkanické činnosti – v některých částech Marsu jsou pozůstatky těchto časů obzvlášť patrné. Zářným příkladem je například oblast Tharsis, ležící poblíž rovníku západně od systému údolí Valles Marineris, která je domovem čtyř obřích štítových sopek -  Olympus Mons, Ascraeus Mons, Pavonis Mons a Arsia Mons.

Vulkanismus v Galeově kráteru?

Vulkanická činnost se zde ale zřejmě neomezovala jen na tyto části planety, nový objev roveru Curiosity ukazuje, že vulkanické erupce probíhaly i okolí Galeova kráteru – místě, které již čtyři roky rover zkoumá.

TIP: Marsovský kráter Gale byl v minulosti obřím jezerem

Vědci v Galeově kráteru objevili tridymit – polymorfní modifikaci oxidu křemičitého, který vzniká za vysokých teplot okolo 900 °C. V nejbližším okolí se ale nenachází žádná sopka, která by původ tridymitu vysvětlovala a neexistuje zde ani desková tektonika. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení přítomnosti tridymitu v Galeově kráteru se tak jeví možnost, že jde o naplaveninu, která se do oblasti dostala v dávných dobách, kdy na Marsu existovaly řeky a jezera.

Pokud jde o postřeh a inteligenci ryb, máme je sklon podceňovat. Stříkouni pětitrnní (Toxotes chatareus), tropické rybky proslavené sestřelováním kořisti proudem vody, ale v tomto směru velmi překvapili.

Tyto rybky se dovedou naučit a pak spolehlivě rozeznat lidské tváře, což je velmi těžké, pokud nejste člověk. Lidské tváře se navzájem liší jenom v detailech, a doposud jsme si mysleli, že je zvládnou rozlišit jenom primáti s velkým a komplexním mozkem. Nebo někteří ptáci, kteří rovněž disponují složitým mozkem.

TIP: Proč vrány pořádají pohřby? Chtějí vylepšit vlastní šance na přežití

Jenže stříkouni mají jen malý rybí mozek bez komplexních mozkových center pro zpracování vizuálních vjemů, jako u primátů. Přesto rozeznají jednu lidskou tvář mezi celkem 44 tvářemi, jak ukázaly důvtipné experimenty. Je to od nich opravdu slušný výkon.

Při svém prvním sňatku s mladičkou Francouzkou Blankou z Valois se ještě jednalo o diplomatický počin jeho otce Jana Lucemburského. Po nečekané manželčině smrti v době, kdy Karel IV. dosud postrádal mužského dědice, byl touto nepříznivou okolností donucen rozehrát velkolepou partii na poli sňatkové diplomacie. A právě tehdy se ukázala síla a předvídavost dosud mladého českého krále. 

Hledání spojence

Austrálii bičují vlny, ze kterých mají radost nejen surfaři. Společnost Carnegie Wave Energy Project se sídlem v Perthu nedávno ustavila nový rekord 14 tisíci operačních hodin.

Provozují energetický systém CETO 5 u ostrova Garden, Západní Austrálie, který poskytuje čistou elektřinu a také odsolenou pitnou vodu pro největší australskou námořní základnu HMAS Stirling.

TIP: Bláznivý plán? Chile chce postavit vodní elektrárnu v poušti Atacama

Projekt podporuje australská agentura pro obnovitelnou energii Australian Renewable Energy Agency (ARENA), která mu zajistila 13,1 milionů z celkových 40 milionů dolarů (téměř 1 miliarda Kč).

Freediving, neboli volné potápění, je považováno za extrémní sportovní disciplínu. Ti nejlepší z nejlepších dokáží na jedno nadechnutí strávit pod vodou více než 4 minuty a sestupují až do stometrových hloubek. Světovým rekordmanem v této disciplíně (v kategorii volný ponor – bez přístrojů s možností ručkování po laně) je novozélanďan William Trubridge, který se letos na Bahamách dokázal na jedno nadechnutí potopit do hloubky 122 metrů.

Samostatnou kapitolou mezi freedivery jsou milovníci mrazivých extrémů. Pouze desítka odvážlivců si v minulosti troufla vydat se pod hladinu mrazivých vod Antarktidy. Nedávno se k nim připojila i trojice odvážných Britů.

Freedive Antarctica 2016 Trailer from Allium Group on Vimeo.

Lidské tělo skutečně „září“: V našem organismu se totiž nacházejí i molekuly zvané fluorofory, jež vznikají v buňkách při kontaktu s tuky a bílkovinami a mohou emitovat ultraslabý proud fotonů. Intenzita takto vyzařovaného světla je ovšem 1 000× nižší, než naše oko zaznamená.

Přesto japonští vědci Masaki Kobajaši a Daisuke Kikuči provedli jako první experiment, při němž dokázali světlo vydávané lidským tělem zobrazit. Využili k tomu vylepšený systém s vysoce citlivou kamerou CCD. Výsledné fotografie ukázaly, že naše tělo nejen produkuje určitou záři, ale také svítí „rytmicky“: Zatímco „nejjasnější“ jsme v odpoledních hodinách, nejméně záříme večer.