Pro svůj projekt založil crowdfundingovou kampaň s cílovou hodnotou v přepočtu 36 milionů korun. Za vybrané peníze chtěl Salo koupit opuštěný mrakodrap v Thajsku a Boeing 747, který měl narazit do budovy. Jedna z hlavních konspiračních teorií totiž tvrdí, že mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku nemohly po nárazu letadla spadnout a někdo jim musel „pomoct“.

TIP: 11. září: Datum, které změnilo svět

Odvážný – a značně pošetilý – plán má ovšem řadu trhlin. Pomineme-li vše ostatní, thajská stavba se newyorským Dvojčatům konstrukcí nepodobá a není možné zajistit, aby bylo v letadle při nárazu identické množství paliva jako před lety. Srážka by se proto zřejmě vyvíjela jinak. Paul navíc zapomíná, že v očích nedůvěřivců bude jeho snažení stejně jen dalším pokusem o manipulaci.

Zda se bizarní plán podaří uskutečnit není v tuto chvíli jasné – crowdfundingový portál Indiegogo totiž probíhající sbírku na kontroverzní projekt zrušil a Salo nyní hledá jiný způsob jak získat potřebných 1,5 milionu dolarů.

Obyvatelé španělského města Torrelodones, ležícího 30 kilometrů od Madridu se rozhodli vytáhnout do boje proti nezodpovědným pejskařům a jejich čtyřnohým miláčkům. Dvacetitisícové městečko se potýká s návalem psích exkrementů – podle organizátorů kampaně No Más Cacas (Žádná další lejna) žije ve městě okolo 6 tisíc psů, kteří denně vyprodukují zhruba půl tuny exkrementů. Část pejskařů ovšem po svých mazlíčcích na ulici neuklízí a náklady na úklid města se tak šplhají do závratných výšek.

Radnice se proto rozhodla upozornit na nezodpovědné chování pejskařů originálním způsobem – na centrální náměstí nechala nainstalovat třímetrové nafukovací lejno s tabulí informující obyvatele města o nákladech na úklid. Obří exkrement ovšem „zdobil“ náměstí jen necelé dva týdny, než jej neznámí zloději ukradli. Po pachateli kuriózní krádeže pátrá policie, radní ovšem neztrácejí smysl pro humor – pokud by prý psí exkrementy mizely z ulic stejně rychle jako ty nafukovací, byl by život v Torrelodones mnohem příjemnější.

Střet dvou světů

Název: reconquista
Kdy: 718–1492
Kde: Pyrenejský poloostrov

Slovo „reconquista“ znamená španělsky „znovudobytí“ a označuje zřejmě nejdelší válečný konflikt v dějinách. Odehrál se na Pyrenejském poloostrově, na nějž v roce 711 zaútočili mauři – muslimové ze severní Afriky – a během čtyřiceti let jej téměř celý opanovali. Opětovné nastolení křesťanské nadvlády zahájila v roce 718 bitva u Covadongy, v níž si vybojovalo nezávislost Asturské království na severu Španělska. Následující tlak křesťanských států trval až do roku 1492, kdy po dobytí Granady padl poslední islámský státní útvar na poloostrově. 

Osudové oslabení

Název: římsko-perské války
Kdy: 92 př. n. l. – 628 n. l.
Kde: Středomoří

Druhý nejdelší konflikt historie se vyvinul z dávných sporů mezi Římany a Parthskou říší, která se rozkládala především na území dnešního Íránu. Postupem času se ovšem měnila nejen bojiště, ale také válčící strany: V závěru již proti sobě stála vojska Východořímské říše (tedy Byzancie) a novoperského neboli sásánovského impéria pojmenovaného podle vládnoucí dynastie. Ačkoliv roku 628 uzavřely nakonec vyčerpané mocnosti mír, válka pro ně neskončila: Jejich oslabení využili Arabové, a zatímco Byzantince připravili „jen“ o východní provincie s výjimkou Anatólie, území Sásánovců si podmanili celé.

Bez jediného výstřelu

Název: 335letá válka
Kdy: 1651–1986
Kde: západní Evropa

Je to možná překvapivé, ale během tří století tohoto „konfliktu“ skutečně nepadl jediný výstřel. Válku vyhlásilo v roce 1651 Nizozemí nevelkému souostroví Scilly poblíž pobřeží britského Cornwallu. Právě tam se totiž během anglických občanských válek uchýlili poražení monarchisté. Nizozemí, jež stálo na straně vítězného parlamentu, proti nim vyslalo své loďstvo. Monarchisté se nakonec vzdali, a tak Nizozemci odpluli – jaksi se ovšem zapomnělo na vyhlášení míru. Konflikt tak formálně pokračoval, čehož si až po 335 letech všiml historik Roy Duncan, načež bylo konečně dojednáno příměří.

Evropa se rozpíná

Název: indiánské války
Kdy: 1622–1924
Kde: Severní Amerika

Masakrem v první anglické kolonii na území Severní Ameriky – Jamestownu – začal střet kultur, který historie zná jako indiánské války. Evropští osadníci zabírali půdu domorodých kmenů, a uvrhli tak kontinent do krvavého období, jež skončilo až po třech stoletích. Podle odhadů z roku 1894, které však nezohledňují posledních třicet let bojů, padlo v konfliktu na devatenáct tisíc osadníků a přibližně třicet tisíc indiánů. Skutečné ztráty na životech mohly být ovšem až o polovinu vyšší.  

Boj za nezávislost

Název: araukánské války
Kdy: 1536–1825
Kde: dnešní Chile

Nejdelší jihoamerický konflikt se odehrál mezi Španěly a domorodci na území dnešního Chile. Rozpoutala jej v roce 1536 bitva o Reynogüelén, kterou vyprovokovala vojska conquistadora Diega de Almagra. Domorodí Mapučové neboli Araukáni sice nejprve prohrávali, postupně se jim však podařilo průběh bojů zvrátit a od 17. století drželi pevnou hranici mezi svým a španělským územím. Válka utichla, ale zcela neskončila: V plné síle opět vzplála s následným bojem o nezávislost a vyvrcholila roku 1825, po osvobození Chile ze španělské nadvlády. 

Kolik těch dětí měla? Šestnáct! Povila jedenáct dívek a pět chlapců. Dospělosti se jich však dožilo pouze devět. Na rozdíl od jiných aristokratů měla o svých potomcích přehled. Děti sice byly po narození svěřeny vychovatelům a chůvám, ale ti zas byli pod drobnohledem své panovnice. Museli podávat pravidelná hlášení o tom, jak si jejich urození svěřenci vedou. Marie Terezie byla velmi přísnou matkou!

Žádné rozmazlování

Smyslem německého Atlantického valu bylo vybudování 15 000 pevnostních objektů, které měly přispět k zabezpečení pobřeží vůči útoku z moře. Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích a měl vůbec val smysl?

Předchozí část: Atlantický val: Nepřekonatelná překážka na cestě do Evropy?

Pláž Sword

V úseku mezi řekou Seinou a pláží Sword se nacházelo celkem 11 baterií, z nichž například Benerville měla ve výzbroji šest kanónů ráže 155 mm. Během 6. června 1944 se na ni zaměřily bitevní lodě HMS Warspite a HMS Ramillies, ale jejich palba nedokázala německé obránce umlčet. Baterie kapitulovala až o tři dny později.

Stejnou výzbrojí disponovala baterie Houlgate, jež se stala terčem náletů již v dubnu. Dvě z jejích šesti děl tehdy Spojenci zničili, ale ostatní přečkala i silné ostřelování z lodí, načež svou palbou donutila Brity k vyklizení východní části Swordu. Až postup pozemních jednotek přiměl posádku baterie k ústupu.

Nejvíce však Brity a Kanaďany potrápila baterie Merville se čtyřmi 100mm kanóny. Ty totiž vzhledem ke svému strategickému umístění mohly palbou pokrýt většinu pláže a Spojenci se navíc mylně domnívali, že její výzbroj je silnější. Proto se již od března 1944 stala terčem série těžkých náletů, jimž ale železobetonové objekty odolaly. V průběhu dne D baterii obsadili výsadkáři, poškodili zařízení a poté se stáhli. Němci se pak vrátili a zprovoznili dvě z děl, která vedla palbu na invazní jednotky. Po několik týdnů se pak o ni úporně bojovalo a mnohokrát změnila majitele, než ji Spojenci počátkem srpna 1944 definitivně obsadili.

Juno a Gold

Na pláži Juno se vylodili Kanaďané, pro které představovala největší nebezpečí baterie Moulineaux (označována též jako Bréville) se čtyřmi 100mm houfnicemi z plzeňské Škodovky. Během bojů však situaci nijak významně neovlivnila. Jednotky britské 50. pěší divize na pláži Gold musely počítat s palbou baterie u obce Ver-sur-Mer vybavené stejnou výzbrojí jako Moulineaux. Nedaleko pobřeží pak na dominantní výšině stála baterie Mont Fleury se čtyřmi 122mm děly ruského původu. I když nebyla stavebně dokončena, uvítala vyloďující se vojáky palbou, obě baterie však britští pěšáci brzy dobyli. Stejný osud potkal již 6. června dvě německá dělostřelecká postavení u městečka Arromanches a také baterii nedaleko obce Vaux-sur-Aure vybavenou čtyřmi 105mm francouzskými děly.

Mnohem víc však mohla Spojence potrápit baterie Longues-sur-Mer, kterou se podařilo zlikvidovat až s vynaložením většího úsilí a jež představovala poslední významný německý opěrný bod v prostoru pláže Gold. Dál na západ směrem k Omaze se nacházely už jen menší železobetonové objekty vybavené děly slabších ráží, minomety či kulomety, ty však samy o sobě nemohly postup invazních jednotek nijak výrazněji zpomalit.

Omaha

Nejkrvavější boje probíhaly v průběhu invaze na pláži Omaha, kde se vylodily americké jednotky. Německá obranná postavení zde tvořilo osm lehkých dělostřeleckých baterií, 35 menších objektů vybavených děly ráže 75 mm a desítky stanovišť minometů, raketometů či automatických zbraní. 

Největší nebezpečí však představovala baterie Pointe du Hoc nacházející se na skalním útesu ve výšce necelých 40 m nad mořem, odkud mohla ostřelovat celou pláž. Její výzbroj tvořilo šest 155mm kanónů K418 francouzské výroby s dostřelem 20 kilometrů. Ani tato baterie ještě nebyla stavebně dokončena, ale Spojenci na ni přesto podnikli první nálety již v dubnu 1944. Němci proto cenná děla z rozestavěné baterie odvezli do úkrytu vzdáleného asi 2 kilometry, což ovšem spojenecký průzkum neodhalil. Mezitím totiž byla k jejímu dobytí vycvičena speciální jednotka Rangers, která se 6. června v husté německé palbě vyšplhala na útes a postavení se značnými ztrátami obsadila. Po horolezeckém výkonu však Američané mohli jen s bezmocným vztekem zjistit, že kasematy jsou prázdné. Bránili se zde pak dva dny nepřátelským útokům, než je vysvobodily pozemní spojenecké jednotky.

Další významnou baterii v prostoru pláže představovala Maisy 2 (La Perruque) nedaleko vesnice Grandcamp vybavená čtyřmi 155mm francouzskými děly K414. Dostřelily až na pláž Utah, ale jejich palba neměla dlouhého trvání – brzy ji obsadili muži z americké 4. pěší divize.

Utah

Tuto pláž mohla od východu postřelovat čtyřmi děla baterie Maisy 1, která však také brzy padla do rukou příslušníků 4. divize. Celou pláž měla jako na dlani původně ruská 122mm děla K390/2 umístěná v počtu čtyř kusů do otevřených palebných postavení baterie St. Martin de Varreville. Spojenci nehodlali riskovat těžké ztráty, a proto na ni 29. května 1944 RAF směřovala těžký nálet, který děla zničil.

Během vylodění tak spojenecké vojáky postřelovaly zejména čtyři francouzské 105mm kanóny K331 patřící nedaleké baterii Azeville. Nejprve na ni zaútočili američtí výsadkáři, které ale Němci odrazili. V průběhu invazního dne pak její děla pálila do prostoru pláže a dobýt se ji podařilo až 9. června, kdy Američané plamenomety zapálili munici v jedné z kasemat, a ta explodovala. Němečtí vojáci poté kapitulovali.

TIP: Poprvé proti pevnostem: Německé plány na dobývání československého opevnění

Nejtěžší výzbrojí v celém prostoru vylodění pak disponovala rozestavěná baterie St. Marcouf, která měla čtyři 210mm kanóny Škoda K39/41 (v den D byly schopné palby jen tři), jedno 150mm francouzské dělo, šest 75mm protiletadlových kanónů a řadu lehčích zbraní, přičemž posádku tvořilo 300 námořníků. Spojenci se St. Marcouf snažili vyřadit leteckými útoky, ale hlavní výzbroj tím nepoškodili. V průběhu invaze baterie intenzivně pálila po spojeneckých lodích a podařilo se jí zasáhnout americký torpédoborec USS Corry (DD-463), který během manévrování najel na minu. O baterii se vedly rozhořčené boje až do 11. června.

Přibližně 19 minut poté, co sonda New Horizons minula Pluto, pořídila její kamera Ralph tento neobyčejný snímek. Obraz noční strany Pluta ukazuje jeho řídkou a překvapivě komplexní atmosféru s vrstevnatými závoji. Srpek osvětlené krajiny nahoře zachycuje plochou pláň, neformálně pojmenovanou Sputnik Planum, ve spodní části se pak nachází divoká krajina Norgay Montes. Atmosférické modely naznačují, že v atmosféře Pluta může za určitých okolností docházet tvorbě mraků.

8. června 1965 vypustili Sověti k Měsíci sondou druhé generace Luna 6, jež měla přistát na jeho povrchu a prozkoumat půdu před vysláním kosmonautů. Když byl automat přibližně v polovině cesty k našemu souputníkovi, bylo třeba zkorigovat dráhu krátkým zážehem motoru – ten se však nevypnul a hořel až do vyprázdnění palivové nádrže. Luna tak Měsíc minula o 160 tisíc kilometrů a skončila na orbitě okolo Slunce. 

Praktické a mobilní řešení virtuální reality představil Samsung pod názvem Gear VR. Do polstrovaných brýlí se zabudovanou optikou a integrovaným touchpadem stačí vložit kompatibilní telefon řady Galaxy. Displej smartphonu se pak rozdělí na dva obrazy, které však v prostředí virtuálního světa vnímáte jako jeden celek s 96˚ zorným polem – pocítíte svět sahající za hranice vašeho periferního vidění, tak jako na obřím plátně.

V kombinaci s výkonným procesorem prémiových telefonů Samsung Galaxy S7edge | S7  a jejich velmi jemnému Quad HD Super AMOLED displeji se virtuální realita téměř blíží skutečnosti. Stačí se jen pohodlně usadit a zvolit si oblíbený obsah. Ten zahrnuje 360˚ fotografie a videa, hry a speciální aplikace nebo koncepty, které se věnují novým herním prvkům a funkcím a otevírají nové možnosti použití jako je virtuální sociální síť s avatary, kurzy vaření, deskové hry nebo interaktivní detektivní scénáře.

Tip pro vás: Až do 4. června můžete při koupi chytrého telefonu Galaxy S7 edge | S7 získat brýle Gear VR za polovinu jejich standardní ceny. Pro nové majitele S7 edge a S7 je navíc připraven i exkluzivní virtuální obsah v celkové hodnotě 1 500 korun v podobě 6 samostatných aplikací a her zdarma ke stažení.

Fotbalový zápas optikou Gear VR

Psychologové z Univerzity v Cambridge zkoumají návyky při pití alkoholu. Během výzkumu se rozhodli ověřit, jaký vliv má na pijany vína velikost sklenic, z nichž pijí. Uspořádali proto zajímavý experiment ve spolupráci s univerzitní restaurací.

V této restauraci po dobu 16 týdnů měnili velikost sklenic na víno. Hosté měli k dispozici standardní sklenice na víno (3 dcl), větší sklenice (3,75 dcl) anebo menší sklenice (2,5 dcl).

Záhy vyšlo najevo, že mezi menšími a standardními sklenicemi není v konzumaci vína rozdíl. Zato když hosté pili víno z větších sklenic, tak se tržby za víno zvedly o téměř 10 procent.

TIP: Ballantine's Space Glass: Sklenky pro popíjení whisky ve vesmíru

Podle badatelů zřejmě hraje roli to, že větší sklenice mění naše vnímání množství vína. Lidé tím pádem pijí víno z větších sklenic rychleji a objednají si ho větší množství. Tento efekt ale bude nejspíš fungovat jenom do určité velikosti sklenic. Pít víno z gigantické sklenice by už nebylo takovým požitkem.

Každým rokem zemře mnoho lidí kvůli tomu, že se nedočkají orgánů na transplantaci. A mnoho z těch, kteří se jich dočkají, zase trpí kvůli komplikacím po transplantaci.

Vědci doufají, že by situaci mohlo výrazně zlepšit pěstování orgánů, které budou geneticky shodné s vlastními orgány pacienta. S tím by nám mohla významně pomoct prasata.

TIP: Myším embryím s lidskou sekvencí DNA narostl větší mozek

Badatelé se teď snaží pomocí genomového editoru CRISPR upravit geny v prasečím embryu tak, aby se v nich po vložení lidských kmenových buněk mohly vyvíjet lidské orgány. Pokud se jim to povede, tak vytvoří chiméry – stvoření s buňkami ze dvou růžných živočichů, které by mohly zachraňovat lidské životy.