Není nad to studovat astronomii a během studia si objevit cizí planety. Nedávno se to povedlo studentce Michelle Kunimoto z Univerzity Britské Kolumbie. Nebylo to ale zadarmo.

Čtyři jehly v kupce sena

V rámci jednoho kurzu strávila několik měsíců pečlivým prohledáváním dat vesmírného teleskopu Kepler, který ve službách NASA pátrá po exoplanetách. Kepler nasbíral ohromné množství dat a Kunimotová se snažila zjistit, zda něco neuniklo pozornosti vědců, kteří zpracovávali data před ní. Nakonec byla úspěšná a odhalila celkem 4 nové exoplanety.

Jedna z objevených planet je zhruba velikosti Merkuru, další dvě jsou o něco větší než Země a poslední z nich je srovnatelná s Neptunem. Nejzajímavější z nich je ta největší, která nese označení KOI-408.05. Jde nejspíš o plynného obra, podobného planetě Neptun. Obíhá hvězdu, vzdálenou 3 200 světelných let od Země, právě v takové vzdálenosti, že se tam může vyskytovat kapalná voda.

TIP: Šest let výzkumu sondy Kepler: Od úspěchu k úspěchu

Planeta samotná zřejmě nebude mít pevný povrch, tak jako ho nemá ani náš Neptun. Mohla by ale mít velké měsíce, na nichž si lze docela dobře představit oceány s kapalnou vodou.

Čtyřměsíční čekání je u konce - ve slovinské jeskyni se začali klubat první mláďata kriticky ohrožených olmů. Podle odborníků jde o zcela mimořádnou událost - olmové, kteří obývají zdejší jeskyně již po tisíce let, nežijí nikde jinde na světě a jde o první zaznamenaná mláďata za velmi dlouhou dobu.

Slepí století lenoši

Olmové, nebo též macaráti jeskynní, jsou slepí obojživelníci, kteří žijí v naprosté tmě. Až na rudé žábry jsou celí růžoví. Mají čtyři nohy a živí se mikroorganismy a různonožci. Dorůstají až 35 centimetrů a mohou žít až 100 let. Jejich dlouhý život je připisován velmi pomalému metabolismu - většinu svého dlouhého života tráví potravu a odpočívají. Kromě dlouhověkosti se pyšní i další unikátní vlastností – olmové vydrží až deset let bez potravy.

Domovem macarátů jsou slovinské Postojnské jeskyně, kde žijí desítky metrů pod povrchem v teplotách okolo pěti stupňů Celsia. Vědci ale zjistili, že přežijí i teploty daleko vyšší. Nevyvinutý zrak pravděpodobně nahrazují detektorem magnetického pole, díky kterému se mohou orientovat v jeskynním systému. Ve středověku se lidé báli, že jde o mláďata draků a nemilosrdně je zabíjeli. V současnosti jsou na tom olmové o něco lépe než před stovkami let – nikdo je sice nezabíjí, jejich populace ale přesto neroste.

Nová generace draků

Narození nové generace těchto mimořádně vzácných obojživelníků již několik měsíců mapují odborníci ze Slovinska a Francie. Ti již na počátku roku zaznamenali várku přibližně 60 vajec, ze kterých se nyní macaráti začínají líhnout. 

První mládě se vyklubalo 30. května, druhé přišlo na svět o dva dny později. Zdejší populace by se ale teoreticky mohla rozrůst o další kusy – z původních 60 vajec se podle vědců úspěšně vyvinulo 23 embryí.

Odhaduje se, že na yucatanském poloostrově existuje zhruba šest tisíc podobných závrtů, přičemž prozkoumána je sotva polovina z nich.

Rytíř Jan Vchynský ze Vchynic byl typickým představitelem „nové“ renesanční šlechty. Víc než s mečem a koněm uměl zacházet s úvěry a jinými finančními transakcemi. Dokázal využít své šlechtické jmění jako základní kapitál a za pár let mu dlužilo peníze mnoho mocných v tomhle království.

Ani císaře bych nepustil!

Ale bohatství mu nestačilo, chtěl i vliv a nebral si servítky. V mládí působil na dvoře nejmocnějšího šlechtice té doby, Viléma z Rožmberka, kterého využil jako svého ochránce při cestě vzhůru. Ovšem také Rožmberk měl užitek z toho, že rozpoznal schopnosti rytíře Vchynského. V jeho ambicích mu mohl zámožný rytíř pomoci, a tak ho podpořil, když roku 1576 usiloval o úřad karlštejnského purkrabího za rytířský stav.

V září přijel na Karlštejn pražský arcibiskup, který přivedl nového karlštejnského děkana kněze Valentina, zjevně Lobkovicova straníka. Rytíř Vchynský mu sice nijak nebránil, ale drze prohlásil, že stavy mají právo dosadit na Karlštejn děkana a vůbec mají právo na celý hrad! A kdyby prý přišel ke Karlštejnu sám císař, tak by ho bez vědomí stavů dovnitř nikdy nevpustil! Jak snadno se zrodí urážka majestátu.

Vrhl se mu k nohám

Když Rudolf 11. října odvolal Vchynského ze služby, reagoval dotyčný stále podrážděně. Vytkl císaři, že „na zprávu ožralých a lehkovážných lidí a snad na radu a dobré zdání jediné osoby, bez vyslyšení in dicta causa a bez vědomí pánů ouředníků a soudců zemských ráčil jest mne takovou neslýchanou nemilostí v posměch lidem, tak jako bych se něčeho proti povinnosti dopustil, dáti“. Za takovou neslýchanou drzost měl rytíře soudit komorní soud, ale zachránil ho mocný Rožmberk. Přemluvil císaře, aby vzal vzpurného rytíře na milost, když se pokoří. Ten už pochopitelně pod hrozbami zjihnul a skutečně se v prosinci vrhl poníženě k Rudolfovým nohám žádaje o odpuštění. Císař ho ušetřil trestu na životě a majetku a musel pouze opustit výnosný úřad.

Obrněnec Valentine navrhla v rámci soukromé iniciativy firma Vickers-Armstrong. Tloušťkou pancíře a výzbrojí se řadil mezi tanky označované ve Velké Británii jako pěchotní, ale výkonností se blížil tanku bitevnímu. Ministerstvo války projekt schválilo v dubnu 1939 a již v červenci objednalo sériovou výrobu 275 kusů.

Výroba v Anglii i Kanadě

První sériová vozidla sjela z výrobní linky v květnu 1940 a po absolvování zkoušek byl typ přijat do výzbroje britské armády. Počáteční produkce firmy Vickers-Armstrong činila deset strojů Valentine měsíčně, postupem času vzrostla na 45 kusů. Kromě toho byla jeho výroba zahájena v dalších dvou britských podnicích a také v Kanadě. Do roku 1944, kdy sériová výroba končila, vzniklo ve Velké Británii 6 855 kusů, dalších 1 420 (někdy se uvádí 1 450) exemplářů bylo zkompletováno v Kanadě.

Tank Valentine se vyráběl v celé řadě variant, které se lišily typem pohonné jednotky, výzbrojí a dalším vybavením, například radiostanicí, dodatečnými (vnějšími) palivovými nádržemi apod. Kromě toho na bázi tohoto obrněnce vznikla celá řada speciálních vozidel, například odminovací Valentine Snake, obojživelný Valentine DD, nosič světlometu Valentine CDL a další. Pojezdové ústrojí tanku využívala také samohybná děla Archer a Bishop.

S naftovým motorem na přání Sovětů

Nejméně 2 700 kusů odešlo v rámci Zákona o půjčce a pronájmu do SSSR. Rudá armáda zařadila do své výzbroje téměř všechny tanky Valentine vyrobené v Kanadě a na přání Sovětů kanadské stroje poháněl vznětový motor. Tato modifikace se ukázala být natolik zdařilá, že do pozdějších verzí vyráběných ve Velké Británii se rovněž montovaly diesely.

Vývojem prošla také výzbroj. Zatímco první typy disponovaly kanónem ráže 40 mm, Valentine VIII měl jako hlavní zbraň dělo ráže 57 mm a Valentine X 75mm zbraň. V SSSR některé tyto obrněnce získaly kanón ráže 76,2 mm. Jeden z hlavních nedostatků těchto tanků ale představovala příliš malá věž.

Osádku verze Valentine I tvořili tři muži, z nichž dva – velitel a střelec – měli bojové stanoviště ve věži. Později se osádka rozrostla o nabíječe, což uvolnilo ruce veliteli, který se mohl lépe soustředit na obsluhu radiostanice. Když dostaly tanky Valentine děla vyšší ráže, prostor uvnitř věže se zmenšil natolik, že se osádka musela obejít bez čtvrtého člena. Naopak jednou z oceňovaných předností byla relativně nízká silueta vozidla.

20 let v aktivní službě

Bojový křest absolvoval tank v listopadu 1941 na severoafrickém bojišti během operace Crusader (prolomení blokády Tobruku). Do bojů v Evropě po spojeneckém vylodění v Normandii se zapojilo jen málo Valentinů přestavěných na velitelská vozidla jednotek vyzbrojených stíhači tanků Archer. Stroje novozélandské armády zasáhly do bojů v jihozápadním Tichomoří ještě v květnu 1945 a sovětské modely Valentine poprvé válčily v bitvě u Moskvy a v první linii se udržely až do května 1945.

TIP: Britská Matilda II: Obávaný protivník Němců v Africe

Se spojeneckým vítězstvím v druhé světové válce operační kariéra těchto obrněnců neskončila. Nový Zéland vyřadil poslední z nich v roce 1955, poslední doložené bojové vystoupení typu se odehrálo v roce 1960 na Kypru: pravděpodobně pouze jediný Valentine s demontovanou věží, kterou nahradilo improvizované pancéřování chránící střelce z kulometu Bren, se během etnicky motivovaného konfliktu angažoval na řecké straně a později byl zařazen do výzbroje Kyperské národní gardy (řeckokyperské armády). 

V soutěži krásy by Mlhovina Koňská hlava pravděpodobně neměla příliš mnoho vážných soupeřů. Domovem tohoto majestátního mezihvězdného mračna plynu, opracovaného hvězdným větrem a zářením, je souhvězdí Orion. Koňská hlava je jedním z nejčastěji focených objektů amatérských astronomických fotografů, aktuální snímek je ale dílem profesionála na slovo vzatého – v roce 2013 jej pořídil Hubbleův vesmírný teleskop. Na rozdíl od obvyklých snímků zachycujících mlhovinu ve viditelném světle, je tento pořízen v infračerveném rozsahu.

Život Charlotty Belgické začal 7. června 1840 podle tradičního scénáře. Narodila se do královské rodiny a před sebou měla budoucnost po boku některého z evropských monarchů. Osud se ale s princeznou ani trochu nemazlil.

Co začalo jako pohádka, skončilo tragédií s dlouhým hořkým koncem. Sedmnáctiletá Charlotta se provdala vskutku do nejlepších kruhů. Jejím manželem se nestal nikdo jiný než bratr rakouského císaře, pohledný arcivévoda Maxmilián. Ke štěstí chyběl mladému páru jen vladařský titul, když v tom přišla nabídka získat mexickou korunu. A právě ta budoucnost manželů jednou provždy zpečetila. Zatímco Maxmilián skončil před popravčí revolucionářskou četou, u zoufalé Charlotty propukla duševní porucha, které se už nikdy nezbavila.

Nikdo nezmínil, že „oficiálním“ nindžou musí být Japonec a organizátory k jejich nelibosti doslova zavalily žádosti cizinců. Z celkově 235 přihlášených představovali celých 85 % právě uchazeči pocházející z jiných zemí.

Nejvíce překvapil organizátory výkon 29letého Američana Chrise O’Neilla, který ohromil dokonalostí svých akrobatických skoků a přemetů. Stane se tak jako první Američan v historii placeným japonským nindžou a zároveň součástí týmu, který kromě něj bude tvořit pět mužů a jedna žena. Nindžové se přitom tradičně vážou na dějiny Japonska, v jehož feudálním období patřili pro své vynikající bojové schopnosti k vyhledávaným špehům a vrahům. Měsíčně si O’Neill přijde na 180 tisíc jenů - tedy přibližně osmatřicet tisíc korun.

Chris O'Neil v akci

V Pekingu s 19 miliony obyvatel jezdilo loni 7,7 milionu aut. Nicméně počet nově pořízených vozů s rostoucí životní úrovní neustále stoupá. Pekingským úřadům tak nyní přistane na stole zhruba 750 tisíc žádostí o registraci značek ročně.

Kromě skokového znečistění vzduchu to znamená také méně plynulou dopravu, a to i ve městě, kde se nové dopravní projekty předem nadhodnocovaly. Peking se tak v současnosti dělí s mexickou metropolí o poslední příčku v plynulosti dopravy, čímž trpí jednak běžný život obyvatel, ale především byznys – a to už představuje důvod situaci řešit.

TIP: Čína vytáhne do boje s nedýchatelným vzduchem mlžná děla

Od minulého roku se proto každý měsíc koná loterie a vylosovaní šťastlivci si mohou nové značky koupit – dostane se zhruba na každého třetího. Opatření se netýká stávajících majitelů aut, kteří mají při změně vozu nárok na „espézetku“ automaticky.

V Kantonu a Šanghaji zas funguje od roku 2008 systém dražeb: Zájemci mohou o značky soupeřit po telefonu či na internetu, přičemž uspěje ten, kdo zaplatí víc. Z vybraných peněz pak města financují rozvoj dálnic.

Matata je poklidné městečko na pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu, asi 200 kilometrů jihovýchodně od Aucklandu. Žije zde 650 obyvatel, kteří teď rozhodně mají o čem přemýšlet.

Pod jejich městem se totiž zřejmě hromadí ohromné množství magmatu. Od roku 1950 se oblast o rozloze 400 kilometrů čtverečních zvedla o 40 centimetrů, což je podle odborníků neblahé znamení. Magma stoupá směrem k povrchu a mezi lety 2004 a 2011 vyvolalo tisíce slabých zemětřesení.

TIP: Kolem hory St. Helens se třese země. Známá sopka se nabíjí na další výbuch

Bezprostřední nebezpečí prý ale zatím nehrozí. Magma je v hloubce kolem 10 kilometrů, kde by stále ještě mohlo vychladnout a ztvrdnout. Nebo se během pár set let dostane na povrch a na Novém Zélandu vznikne nová sopka.