Itálie byla vždy kolébkou umění a vzdělání. Nejinak tomu bylo 5. června 1646, kdy se v Benátkách narodila Elena Piscopia. Hvězdy jí připravily vskutku zajímavý primát. Stala se první ženou v historii, která získala na univerzitě doktorský titul!

TIP: Krásná a chytrá Elena Cornaro Piscopia: První žena, které pronikla mezi vědce

Elena se narodila do bohaté rodiny, k jejíž lásce patřily umělecké sbírky stejně jako věda. Od mala studovala jazyky, ale také filozofii a teologii. Právě duchovní rovině chtěla zasvětit svůj život, když ji otec přesvědčil, ať se raději vydá na univerzitní dráhu. Elena ho poslechla a díky vynikajícím studijním výsledkům se mohla ve svých dvaadvaceti letech pyšnit doktorátem z filozofie. Bylo to poprvé a na dlouhých sedmdesát let také naposledy, co padovská univerzita udělila ženě takový titul.

Francie byla po první světové válce místem velkých událostí. 4. června 1920 byla v paláci Velký Trianon poblíž Paříže podepsána mírová smlouva, která určila hranice nově vzniklého maďarského státu coby nástupce dřívějších Uher.

Trianonská usnesení byla součástí rozsáhlého souboru versailleských mírových dohod, jejichž cílem bylo konsolidovat Evropu po první světové válce. Přestože se pro Maďarsko stejně jako v případě Československa otevřela cesta z habsburského područí, byla nezávislost vykoupena velkými územními ztrátami.

Přes 70% území bývalého uherského království rozdělila smlouva mezi sousedící státy. Tato nespravedlnost, jak ji vnímali hrdí Maďaři, se stala hnacím motorem pro další politický vývoj země, který v meziválečném období vehnal Maďarsko pod křídla Německa a Itálie.

Jméno řeckého filozofa Aristotela vyslovovali s úctou už jeho současníci a s obdivem je skloňováno na poli humanitních věd také dnes. Tým archeologů nyní věří, že objevil jeho více než 2 300 let starý hrob.

Přestože se vědci dříve domnívali, že ostatky významného myslitele leží ve městě Chalkis, po téměř dvacetiletém výzkumu vykopávek je indicie přivedly do Aristotelova rodiště ve starověké Stagiře. Archeolog Kostas Sismanidis uvedl, že ačkoliv pro tuto teorii nemají žádný pevný důkaz, vše s jistotou nasvědčuje tomu, že hrobka ve tvaru podkovy ukrývá právě věhlasného učitele Alexandra Velikého.

Když si představujeme monstra z mořských hlubin, obvykle jde o gigantické žraloky nebo hlavonožce. Do značných velikostí ale mohou vyrůst i mořské houby, neboli houbovci.

Expedice Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) na výzkumné lodi Okeanos Explorer loni v létě objevila největší známou mořskou houbu v podmořském rezervaci Papahānaumokuākea Marine National Monument, která se rozkládá severozápadně od velkých havajských ostrovů.

Klíčovou roli v tom sehrála dálkově řízená průzkumná plavidla Deep Discoverer a Seirios, která prozkoumávají mořské dno pod lodí lodi Okeanos Explorer pomocí kamer s vysokým rozlišením.

TIP: Hlubiny oceánu v přímém přenosu: Ponorka zkoumá Mariánský příkop

Rekordní mořská houba dosahuje velikosti 3,5 metru krát 2 metry a žije v houbce přes 2 kilometry. Prý není jednoduché přesněji určit její stáří, podle odhadů tam ale roste přinejmenším několik set let.

Dne 27. září 1941 Heydrich přijel do Prahy. O den později Eliáše zatklo gestapo a 29. září o jeho obvinění z velezrady a zemězrady informoval protektorátní tisk. Posledního zářijového dne přiletěl do hlavního města protektorátu senát lidového soudu a 1. října 1941 v deset hodin dopoledne začalo v budově státní policie hlavní přelíčení. Za pouhé čtyři hodiny byl Alois Eliáš odsouzen k trestu smrti. Ke všeobecnému překvapení se ale poprava nekonala. 

Čekání ve vězení

Alois Eliáš mezitím zůstával v podstatě jako rukojmí v německém vězení. Heydrich na základě dlouho získávaných informací nekompromisně postupně rozbíjel celý český ilegální aparát. Během stanného práva, které vyhlásil, bylo zatčeno asi 6 000 osob a padlo asi 460 rozsudků smrti, ovšem řada z nich nikoli za odbojovou činnost, ale za hospodářské delikty. Mezi popravenými bylo víc řezníků než intelektuálů, víc keťasů než důstojníků. 

Vysoce postavených hlav padalo překvapivě málo, například někdejší primátor Otakar Klapka byl zastřelen už 4. října 1941. „Kdybychom zatkli všechny, kteří věděli o odboji, neměli bychom za chvíli s kým pracovat,“ prohlásil Heydrich.

Stovky vyděšených státních zaměstnanců se staly jeho snaživě spolupracujícími rukojmími. V této situaci nezbývalo československým exilovým představitelům nic jiného než za jakoukoliv cenu zasáhnout. Hrozilo totiž, že Heydrich svojí politikou cukru a biče z Čechů udělá loajální říšské občany.  

Osudný atentát

Dne 27. května 1942 spáchali Gabčík s Kubišem, dva parašutisté vyslaní z Velké Británie, na zastupujícího říšského protektora atentát, jehož následkům osmatřicetiletý Heydrich 4. června podlehl. Spojenci Heydrichovu smrt právem cenili stejně vysoko jako vítězství v rozhodující bitvě. Jeho úmrtí přineslo obnovení teroru, ovšem byl to právě Karl Hermann Frank, který zuřícího Hitlera odvrátil od myšlenky na masovou pomstu. Namísto toho došlo k projevům odstupňovaného teroru, jehož symbolem se staly Lidice a Ležáky.

TIP: Mýty kolem atentátu na Heydricha

Naplnil se také osud desítek Heydrichových „rukojmí“, uvězněných spisovatelů, bývalých důstojníků a politiků včetně Eliáše. Během svého pobytu v Pankrácké věznici měl lehčí režim – dostával lepší stravu, chodil na delší vycházky, občas ho navštěvovala manželka. Díky českému dozorci se mu dařilo prostřednictvím motáků udržovat kontakt s blízkými a spolupracovníky. Den po smrti výsadkářů v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje, 19. června 1942, byl Eliáš na přímý rozkaz Karla Hermanna Franka přiveden o něco dříve z denního zaměstnání a převezen do Kobylis. V podvečer téhož dne byl společně s dalšími 25 vězni zastřelen. 

Evropská sonda Rosetta má za sebou předlouhou pouť. Za 12 let dokázala urazit vzdálenost téměř 8 miliard kilometrů (tedy více než 52× vzdálenost od Země ke Slunci) a od Země ji v současné době dělí přes 425 milionů kilometrů. S tím jak se sonda postupně vzdaluje z dosahu Slunce (aktuálně ji od naší hvězdy dělí přes 466 milionů kilometrů) se blíží čas konce její mise.

Shledání po 2 letech

Evropská vesmírná agentura již od počátku počítala s tím, že Rosetta svou pouť zakončí dosednutím či řízeným dopadem na povrch komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Nyní ESA zveřejnila první podrobnosti této závěrečné části mise. Rosetta má na povrch komety dosednout 30. září přičemž cílovým místem dosednutí má být oblast Agilkia. Jde tedy o stejné místo, kam v listopadu 2014 dosedl i modul Philae. Oba stroje by tak měly na povrchu jádra komety spočinout nedaleko od sebe.

Podle vědců z ESA budou následující týdny stejně nebo možná i náročnější než události spojené s vysazením Philae. V minulých dnech sonda přešla do neplánovaného nouzového režimu a pozemní centrum s ní na čas ztratilo spojení.

TIP: Philae přistála: Příběh šílené evropské cesty za kometou

I během přistání bude Rosetta plnit vědecké úkoly - jakmile sonda překoná vzdálenost 500 metrů od povrchu, začne pořizovat fotky s vysokým rozlišením. Pokud se vše vydaří, půjde o dokonalé završení její veleúspěšné dvanáctileté pouti.

Celebrita s ochrankou

Druh: nosorožec tuponosý severní
Výskyt: rezervace Ol Pejeta Conservancy, Keňa

Extrémně vzácný a stejnou měrou ohrožený nosorožec tuponosý severní dosud přežívá hlavně díky zoologické zahradě ve Dvoře Králové. V roce 2009 vyslala česká zoo čtyři zástupce druhu schopné rozmnožování do keňské rezervace. Samice však nezabřezly, a jeden nosorožec dokonce uhynul. Nicméně i v chráněné oblasti představuje pytláctví tak velkou hrozbu, že byla každému zvířeti přidělena ozbrojená ochranka, která je hlídá 24 hodin denně. 

Eukalyptový štvanec

Druh: lemur severní
Výskyt: Madagaskar

Podle organizace International Union for Conservation of Nature se populace lemura severního za posledních 21 let zmenšila o závratných 80 %. Ve volné přírodě přežívá už jen padesát jedinců a stále musejí bojovat s dřevařským průmyslem, který pohlcuje jejich přirozené prostředí eukalyptových plantáží. Posledním útočištěm druhu se stalo území o rozloze zhruba 8 km² v severní části Madagaskaru. I tam mu ovšem hrozí nebezpečí, neboť zmíněná lokalita nepatří k žádné chráněné rezervaci.

Návštěvník z Afriky

Druh: levhart mandžuský
Výskyt: jihovýchodní Rusko a Čína

Levharty si obvykle spojujeme s africkými savanami, nicméně velmi vzácný druh této kočkovité šelmy přivykl také drsným podmínkám východní Asie. Největší hrozbu tam pro něj ovšem překvapivě nepředstavuje nepříznivé klima, nýbrž vesničané, kteří levharty pytlačí. Na světě už zbývá asi jen šedesát jedinců, jimž tak v důsledku příbuzenského křížení hrozí degenerace a následné vyhynutí.

V zajetí nepokojů

Druh: gorila horská
Výskyt: Uganda, Rwanda, Kongo

Gorily horské postupně vymírají převážně kvůli úbytku svého přirozeného prostředí. Kácení deštných pralesů vyhání primáty do neznámých oblastí, kde pak představují snadný terč pytláků. Zvědavé gorily se navíc odvažují pronikat do blízkosti vesnic a měst, jejichž obyvatelé je často zabíjejí. A v obzvlášť bouřlivých regionech se zvířata stávají dokonce oběťmi válek. Zhruba čtvrtina populace goril horských našla útočiště v konžském národním parku Virunga. 

Pestrobarevná ilegální ozdoba

Druh: ara kaninda
Výskyt: Bolívie

Tohoto pestrobarevného papouška kriticky ohrožuje ilegální obchod se zvířaty, který v 70. a 80. letech srazil jeho stavy na pouhé stovky kusů. Bolivijská vláda sice v roce 1984 zakázala aru ze země vyvážet, nicméně nezastavila kácení pralesů, kde našel domov. Opeřenců proto stále ubývalo a dnes jich žije ve volné přírodě asi jen 120. Další stovky vzala pod křídla bolivijská rezervace Barba Azul Nature, jejíž území se před- loni rozšířilo na 110 km². 

Hrobka Zlatého faraona, objevená v roce 1922 britským archeologem Howardem Carterem, obsahovala množství pokladů z časů dávno minulých. Kromě nejcennějšího pokladu - zlaté posmrtné masky faraona, obsahovala i pozlacené sošky, amulety, šperky a také dvě dýky – zlatou a železnou.

Dávné poselství bohů

Nová analýza, prováděná vědci z milánské polytechniky pomocí rentgenové fluorescenční spektrometrie (XRF) nyní ukázala, že jedna z Tutanchamonových dýk byla vyrobena z materiálu, který na Zemi dopadl z vesmíru. Potvrzuje to složení materiálu s vysokým obsahem niklu a stopami kobaltu.

O možném mimozemském původu materiálu se spekulovalo již poměrně dlouhou dobu, teprve pokročilé techniky ale nyní potvrdily správnost dřívějších teorií. Meteority byly v dávných kulturách považovány za poselství bohů a jednalo se tak o mimořádně ceněný materiál. Ostatně dýka nebyla jediným artefaktem původem z vesmíru. Také achátový amulet okřídleného skarabea nalezený na Tutanchamonově prsním štítu vznikl podle vědců tavením při dopadu meteoritu.

TIP: Nový archeologický nález: Lis na víno starý 6 000 let

Vědci v souvislosti s dýkou pátrali také po původu materiálu – v úvahu vzali meteority nalezené v okruhu zhruba 2 tisíc kilometrů v okolí Rudého moře a z 20 nalezených vzorků identifikovali pravděpodobný zdroj materiálu použitého pro výrobu dýky. Fragment meteoritu nalezený v roce 2000 na plošině Mersa Matruh podle analýzy vykazoval totožné složení jako materiál dýky.

V oblasti Atlantického oceánu dnes prvním červnovým dnem oficiálně začíná sezóna hurikánů. V průběhu následujících pěti měsíců budou především obyvatelé Karibiku a východního pobřeží severní Ameriky sledovat předpověď počasí bedlivěji než jindy.

Jaké to bude? Podle předpovědi amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) máme očekávat v podstatě průměrnou sezónu s 10 až 16 silnými bouřemi, které dostanou své vlastní jméno. Jako vždy je přitom připraveno celkem 21 jmen. Letos se můžeme těšit například na bouře Alex, Fiona, Julia, Lisa, a možná i Otto nebo Walter.

TIP: Největší simulátor hurikánu na světě pomáhá zlepšovat předpovědi

Předpověď NOAA je ale letos zatížená velkou mírou nejistoty, protože na klima působí celá řada protichůdných vlivů. Nechme se tedy překvapit. 

Tento stroj vznikl  přestavbou lehkého tanku PzKpfw II. Změny spočívaly v náhradě otočné věže pevnou nástavbou s výkonným protitankovým kanónem. Známe dvě modifikace – u té první byl v roce 1942 na variantu Pz II D nebo E lafetován kořistní sovětský kanón F-22 upravený pro německou munici.

Marder II Ausf. D/E

Druhý typ vznikl o něco později použitím verzí A–C nebo F a německého 75mm děla PaK 40. Měl také o 40 cm nižší siluetu než jeho předchůdce. Užití výkonného kanónu si vyžádala především situace na východní frontě, kde německá armáda čelila velkému množství tanků, mimo jiné i dobře pancéřovaným T-34 a KV. Marder II představoval účinný prostředek v boji s těmito obrněnci.