Den, před kterým už dlouho varovali medicínští experti, právě nastal. V USA se objevila bakteriální infekce, jejíž původce je odolný vůči všem známým antibiotikům.

V Pensylvánii našli ženu s infekcí močových cest, kterou vyvolal infekční kmen známé bakterie E. coli. Na tom by nebylo nic až tak divného, ale tyhle bakterie byly vybaveny genem mcr-1, který jim poskytuje odolnost vůči antibiotiku colistin. Právě tento lék měli lékaři pro podobné bakterie připravený jako úplně poslední možnosti léčby, když by selhalo vše ostatní.

TIP: Neradostné vyhlídky: Superbakterie by v roce 2050 mohly zabít 10 milionů lidí

Ještě neuplynulo ani 100 let od chvíle, kdy si Alexander Fleming všiml, že plísně nedělají dobře bakteriím. Díky antibiotikům jsme získali úžasnou zbraň proti mikrobům. Doba klasických antibiotik se ale podle všeho už chýlí ke konci.

Hodnocení protektorátního prezidenta bylo po dlouhá léta ovlivněno ideologickým výkladem dějin a právě komunistický obraz Emila Háchy kolaboranta se hluboce vryl do české kolektivní paměti. Studie publikované v posledních dvaceti letech oproti tomu přinášejí obraz nemocného, depresemi sužovaného muže, který se snažil udělat to nejlepší, čeho byl v rámci svých možností schopen.

Špičkový právník

Emil Hácha se narodil 12. července roku 1872 v Trhových Svinech. Již během dětství projevil mimořádné intelektuální nadání. Na právnické fakultě Univerzity Karlovy promoval s vyznamenáním v pouhých třiadvaceti letech. Jeho právnické schopnosti byly odměněny v roce 1916, kdy byl jmenován členem vídeňského Nejvyššího správního soudu. Po vzniku nezávislé Československé republiky pomáhal zakládat tutéž instituci v Praze. V roce 1925 byl Hácha povýšen do funkce prvního prezidenta Nejvyššího správního soudu.

Drama druhé republiky

Zlomovým okamžikem se stal pro stárnoucího Háchu rok 1938. Na jaře mu zemřela manželka, což mělo za následek sérii těžkých depresí. Následných psychických problémů se nezbavil až do konce života. Ve stejné době ovšem spěla k zániku i samostatná Československá republika. Mezi politickými špičkami převládl názor, že funkce prezidenta bude obnášet především konsolidaci zbytků země a řešení právnických otázek. Volba tak padla na Háchu, jakožto prezidenta Nejvyššího správního soudu a známého právního experta.

Předehrou k německému úderu se staly události na Slovensku. Ještě v prosinci dokázal Hácha slovenského premiéra Tisa přimět k potlačení separatistických sil, ale v únoru už slovenská vláda opět otevřeně mluvila o nezávislosti. V půli března byl Hácha vyslán do Berlína k zásadnímu jednání s Hitlerem. V době jeho odjezdu, 14. března 1939, již bylo jasné, že společný stát Čechů a Slováků přestává existovat i v okleštěné podobě, protože slovenský sněm vyhlásil samostatný Slovenský stát a na Podkarpatskou Rus vtrhla maďarská vojska.

Hitler Háchu přijal až po jedné hodině v noci. Podle vzpomínek svých spolupracovníků znal Háchovu povahu a věděl, že zastrašováním a vyhrožováním dosáhne svého. Po formálním zdvořilém úvodu nabrala schůzka nečekaný obrat, když bylo české delegaci oznámeno, že německá armáda překročí během pár hodin hranice a obsadí Čechy a Moravu. Pokud by se jí podle Hitlerových slov kdokoli postavil na odpor, akce skončí krveprolitím. Hácha o této skutečnosti informoval pražskou vládu a vyzval k nebránění se okupantům.

Hitler chtěl po něm také písemné prohlášení, že jako česko-slovenský prezident klade osud českého národa do jeho rukou. Ještě před Háchovým podpisem se k němu měl přitočit Hermann Göring a dát mu najevo, že pokud nepodepíše nebo dojde k jakémukoli odporu, srovná Luftwaffe Prahu se zemí. Otřesený Hácha, kterému byla německým lékařem aplikována údajně uklidňující injekce, podepsal.

Počátky okupace

Audience u Hitlera Háchu vnitřně zdrtila. Počítal s tím, že bude v budoucnu označen za zrádce, ale chápal celou situaci tak, že měl na výběr pouze mezi násilným a klidným obsazením zbytků republiky. Když se vracel 15. března vlakem do Prahy, vstoupil již do okupované země. Německá vojska překročila v ranních hodinách hranice a večer, dříve než samotný Hácha, přicestoval do Prahy i Hitler. Protektorát Čechy a Morava byl zřízen hned druhý den.

Od prvních dnů se s pomocí svého tajemníka Jiřího Havelky snažil ovlivňovat politickou situaci v zemi. Na základě jeho iniciativy bylo vytvořeno Národní souručenství, jediná povolená protektorátní česká politická organizace, z níž byli vyloučení Židé, ale také vytlačeni čeští fašisté. Hácha doufal, že v nových podmínkách dokáže udržet alespoň nějakou úroveň samostatné české politické autorit. V květnu 1939 Hácha svou přítomností podpořil manifestační převoz ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehrad, který měl za následek vlnu zatýkání protiněmeckých aktivistů. Proti těmto represím opět vznesl marný protest.

Pokud bychom z lednice, spíže i koupelny vyhodili veškeré výrobky, které obsahují palmový olej, zřejmě by nás čekalo překvapení: Zůstala by nám sotva polovina zásob. Palmový olej se dnes totiž bez nadsázky nachází téměř v každém produktu. Najdeme jej v margarínech, čokoládových pochutinách, sušenkách, slaném pečivu, křupkách, brambůrkách, masných výrobcích, mražených krémech a šlehačkách, instantních polévkách, ale využívá se i při výrobě rtěnek, vosků a laků a čisticích a pracích prostředků, mýdel či šamponů. Všude tam slouží ztužený palmový olej k tomu, aby produkt „držel pohromadě“. 

Nejde přitom zdaleka jen o zahraniční výrobky, palmový olej tvoří nepostradatelnou složku také řady českých produktů. Přitom ještě před 15 lety se palmové tužidlo nacházelo v domácích výrobcích vzácně – místo něj se využívaly především rostlinné tuky z řepky a slunečnice. Co tedy způsobilo „palmový boom“? 

Z Afriky na jihovýchod Asie 

Domovem palmy olejné (Elaeis guineensis), z níž se produkt získává, jsou tropické deštné pralesy západní a jihozápadní Afriky, táhnoucí se napříč územím Libérie, Pobřeží slonoviny, Ghany, Kamerunu a rovníkové části Angoly a Konga. Palmy dorůstají až 20 m a po třech letech od vysetí poskytuje dospělý strom každý rok i deset trsů vážících 10–40 kg. Načervenalé plody velikosti švestky váží okolo 6–20 g a skládají se z masité vnější vrstvy (oplodí) a semene, přičemž obojí je bohaté na olej. Rostlina dává plody 25–30 let. Již po tisíce let využívají Afričané jednoduché technologie pro získávání oleje, který se stal součástí jejich tradičních pokrmů i medicíny. 

Rostlinu pocházející z africké Guineje poprvé popsal nizozemský botanik Nikolaus von Jacquin v roce 1763. Z Afriky se pak postupně rozšířila do Ameriky a později i do Asie. A právě v jihovýchodní části asijského kontinentu se jí začalo v příhodných klimatických podmínkách nebývale dařit. Dnes patří k největším producentům palmového oleje Indonésie a Malajsie – tyto země pokrývají zhruba 85 % celosvětové poptávky. Jen málokterá surovina přitom zaznamenala za poslední dvě desetiletí takový nárůst výroby. Zatímco ještě v roce 1995 činila globální spotřeba palmového oleje 15,8 milionu tun, loni už se jednalo o 60,7 milionu tun.

Strašák jménem kornatění cév 

Palmový olej našemu zdraví nijak zvlášť neprospívá – spíš naopak. Obsahuje totiž velké množství nasycených mastných kyselin (až 49 % celkového složení, tedy víc než sádlo), což při častější konzumaci znamená víc cholesterolu v krvi a větší riziko ucpávání cév či infarktu. Chemické rozbory ukazují, že pro úpravu potravin se mnohem víc hodí řepkový olej (dokonce o něco víc než olivový), který má ze všech olejů nejnižší podíl nasycených mastných kyselin a zároveň nejvyšší podíl nenasycených mastných kyselin, jež pro správné fungování těla potřebujeme.

Víme přesně, co bychom měli jíst. Jenže za palmovým boomem stojí především jedno – peníze. Za palmový olej totiž zaplatí výrobce o třetinu méně než za řepkový a dvakrát méně než za podzemnicový. Nízkou cenu způsobují dva faktory: jednak vysoká plodnost palmy olejné, která podstatně přesahuje konkurenční rostliny, a také malé výrobní náklady dané především velmi levnou pracovní silou v jihovýchodní Asii. Producenti používající palmový olej si tedy mnou ruce, že uspořili. Jenže toto pohodlné opatření si vybírá ekologickou daň, která se nepřímo dotýká každého z nás. A tou daní jsou mizející deštné pralesy.

Smrt v zelených pouštích

Neustálý hlad po nových plantážích však není vyvolán jen strmě narůstající poptávkou po oleji. Palmy totiž bohužel – jako velmi produktivní rostliny – půdu brzy zcela vyčerpají a záhy je třeba hledat nové místo pro jejich pěstování. Nejjednodušší je pak ukrajovat další a další části pralesa, takže se nejen kácejí stromy, ale také zakládají požáry. Jde ovšem o nevratný proces, který s sebou nese ekologické škody nedozírných rozměrů.

Kromě toho, že tak velmi rychle mizí „plíce planety“, přichází o domov celá řada živočišných i rostlinných druhů. Nejedná se přitom pouze o hmyz nebo drobné savce, ale i o velká zvířata, jako jsou orangutani, tygři či sloni. Například orangutani se navíc ve snaze přežít stěhují na plantáže, kde se chtějí živit právě palmou olejnou – a domorodci je pak jako škůdce nemilosrdně zabíjejí. Rozlehlé plantáže lze bez větší nadsázky označit za „zelené pouště“, kde v důsledku obrovského množství pesticidů nepřežije kromě palem téměř nic.

Dokončení: Strašák jménem palmový olej: Konec vypalování pralesa

Řada druhů z rostlinné i živočišné říše se tak již v Indonésii ocitla na pokraji vyhynutí. A situace má samozřejmě vážný dopad i na místní obyvatele, kteří kvůli – mnohdy nelegálnímu – zabírání půdy přicházejí o domovy a musejí čelit extrémní chudobě. Okolní řeky a vodní plochy jsou pak v důsledku palmového průmyslu stále víc zamořeny pesticidy a hnojivy, což ohrožuje na životě jak zvířata, tak domorodce.

Na ceremoniálu v Garchingu u Mnichova, který se uskutečnil 25. května 2016, podepsali zástupci ESO a ACe Consorcium (tvořeného firmami Astaldi, Cimolai a subdodavatelskou skupinou EIE) kontrakt na dodávku kopule a nosné konstrukce dalekohledu E-ELT (European Extremely Large Telescope). Jedná se o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie. Při této příležitosti byl zveřejněn návrh konstrukce dalekohledu E-ELT. Stavba kopule i dalekohledu tak může skutečně začít.

Extrémní evropský dalekohled

Dalekohled E-ELT (European Extremely Large Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metru bude největším teleskopem na světě pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast spektra: skutečné největší oko lidstva hledící do vesmíru. Dalekohled bude postaven v severním Chile a stanovišti, které je již připraveno.

Kopule a kostra dalekohledu E-ELT vyžadují zcela nový přístup k celé konstrukci. Součástí kontraktu není jen obří otáčející se kopule s průměrem 85 metrů o hmotnosti 5 tisíc tun, ale také montáž dalekohledu a nosná konstrukce, jejíž pohyblivé části budou vážit více než 3 tisíce tun. V obou případech se jedná o zdaleka největší konstrukční prvky, jaké budou vyrobeny pro optický astronomický dalekohled. Kopule dosahuje výšky téměř 80 metrů a její půdorys má plochu srovnatelnou s fotbalovým hřištěm.     

Součástí kontraktu je návrh, výroba, přeprava, konstrukce, sestavení na místě a ověření vlastností kopule i kostry dalekohledu. S přibližnou hodnotou kolem 400 milionů Euro (asi 10,5 miliardy korun) se jedná o největší kontrakt, jaký kdy ESO uzavřela, a zároveň největší kontrakt v dějinách pozemní astronomie.

Na Floridě jsou lidé zvyklí na aligátory a většinou mají představu, co od nich mohou čekat. Jenže krokodýli nilští jsou zcela jiná kategorie. Proti aligátorům bývají větší a také o poznání agresivnější. V extrémních případech mohou dorůstat až 7 metrů a vážit okolo tuny.

TIP: Pouze pro odvážné: Pod vodou s pětimetrovým krokodýlem

Přítomnost krokodýlů nilských na Floridě nedávno potvrdili vědci pomocí testů DNA u tří ulovených kusů. Zdejší klima novým obyvatelům zjevně svědčí – rostou zde až třikrát rychleji, než v domovské Africe. Odborníci se shodují, že jde s velkou pravděpodobností o zavlečená zvířata z ilegálního obchodu s exotickými mazlíčky. Úřady již před nebezpečnými dravci varovaly místní obyvatele i návštěvníky Floridy.

V roce 1933 německá armáda vypsala požadavky na lehké obrněné vozidlo, jež mělo původně sloužit pouze k výcviku. Po zkouškách několika prototypů bylo rozhodnuto, že na vývoji podvozku bude pracovat firma Krupp, zatímco práce na korbě povede společnost Daimler-Benz.

Prvních 150 vozidel Ausf. A vyrobila v roce 1934 firma Henschel. Jelikož tato verze měla dosti slabou pohonnou jednotku (o výkonu pouhých 42 kW), druhá modifikace Ausf. B již disponovala výkonnějším motorem, jenž mu propůjčoval rychlost až 40 km/h. Mimo jiné se také prodloužila korba a podvozek dostal ještě jeden pár pojezdových kol.

PzKpfw I Ausf.B

• Osádka: 2 muži
• Hmotnost: 5,4 t
• Délka: 4,02 m
• Šířka: 2,06 m
• Výška: 1,72 m
• Pancéřování: 7–13 mm
• Pohonná jednotka: zážehový Maybach NL38TR
• Výkon: 73,6 kW
• Max.rychlost: 40 km/h
• Výzbroj: 2× 7,92mm kulomet MG 13
• Dojezd: 150 km 

PzKpfw I prodělaly bojový křest v občanské válce ve Španělsku a posléze se účastnily přepadení Polska a západního tažení, kdy tvořily 40 % z nasazených obrněnců. Již v Polsku se ale ukázala jejich nedostatečnost v tankovém boji daná slabým pancéřováním a nízkým palebným výkonem. Proto se nadále využíval hlavně podvozek ke stavbě samohybných protitankových kanónů, nosičů náloží a sanitních dopravních prostředků.

Velká část strojů sloužila k výcviku tankových osádek. Stojí za zmínku, že vznikla i verze Ausf. C (VK 601), na kterou byl lafetován pěchotní 15mm kanón a jeden kulomet MG 34. Tato varianta se vyznačovala extrémně vysokou rychlostí (až 80 km/h), ale vyrobilo se ho pouze 40 kusů, jelikož dělo způsobovalo přetížení podvozku. Produkce PzKpfw I skončila v roce 1940.

Při odpovědi na tuto otázku se omezíme pouze na hvězdokupy v naší Galaxii. Přestože totiž ve vesmíru existuje nespočet jiných hvězdných ostrovů, o jejich jednotlivých strukturách nemáme úplné informace, tudíž se ke statistickému porovnání nehodí. 

V Mléčné dráze je nejhmotnější kulovou hvězdokupou Omega Centauri (NGC 5139). Již ve 2. století ji Ptolemaios ve svém Almagestu podle polohy popisoval jako „hvězdu na hřbetu koně“. Od řeckého učence ji na počátku 17. století převzal Johann Bayer při tvorbě známého hvězdného atlasu nazvaného Uranometria a označil ji jako hvězdu omega souhvězdí Kentaura. Coby nehvězdný objekt ji v roce 1677 poprvé rozlišil známý hledač komet Edmond Halley. 

NGC 5139 se nachází zhruba ve vzdálenosti 15 800 ly v souhvězdí Kentaura – z našich zeměpisných šířek tedy není pozorovatelná. Podle odhadů měří v průměru 150 ly a obsahuje kolem deseti milionů stálic s celkovou hmotností čtyř milionů sluncí. Od ostatních galaktických hvězdokup se přitom liší opravdu výrazně: vědci se proto domnívají, že se jedná spíš o pozůstatek trpasličí galaxie, kterou Mléčná dráha požrala.

V zábavním parku Six Flags ve St. Louis, stát Missouri, mají novou atrakci. The New Revolution skutečně revolučním způsobem spojuje horskou dráhu s virtuální realitou a posouvá zážitky na zcela novou úroveň.

Provozovatelé Six Flags se domluvili se společností VR Coaster a vylepšili její stávající horskou dráhu Ninja, která v zábavním parku funguje od roku 1989, scénářem virtuální reality.

TIP: Jak na nevolnost ve virtuální realitě? Zkuste virtuální nos

Horskou dráhu vybavili mobilními soupravami pro virtuální realitu Samsung Gear VR s chytrým telefonem Samsung Galaxy S7. Jízda na horské dráze se pak změní na projížďku videohrou.

Čínská města mají chronické problémy s dopravou a také se znečištěním. Zoufalá situace si žádá originální řešení, jako je například Elevated Transit Bus.

Na výstavě technologických novinek v Pekingu China Beijing International High-Tech Expo (CHITEC) představili malý pohyblivý model systému veřejné dopravy, který je křížencem mezi autobusem, tramvají a tunelem.

Elevated Transit Bus se pohybuje po kolejnicích nad dvěma pruhy vozovky, přičemž pod ním projedou automobily do výšky 2 metrů. Podivuhodný dopravní prostředek pojme až 1.400 cestujících a může je vozit rychlostí až 60 kilometrů za hodinu.

TIP: Los Angeles a Las Vegas propojí americko – čínský rychlovlak

Pokud by takový dopravní systém fungoval podle předpokladů, tak by jedna souprava mohla každoročně ušetřit 800 tun paliva a 2.480 tun uhlíkových emisí.

Podobně jako letokruhy stromů, ukrývají i ledové vrstvy polárních čepiček na Marsu záznamy o dobách dávno minulých. Výzkum sondy Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která na oběžné dráze rudé planety působí již 10 let, ukazuje, že poslední významnou klimatickou změnou prošel Mars před 400 tisíci lety. Přibližně před touto dobou zde podle vědců skončila marsovská doba ledová. Nová měření sondy MRO potvrzují i předchozí klimatické modely.

TIP: Nové snímky Marsu odhalují vodní led uvnitř kráteru

Stejně jako na Zemi se i na Marsu objem ledu na obou pólech mění během roku. Severní pól je z velké části pokrytý vodním ledem, na jižním pólu se nachází vrstva vodního ledu překrytá tuhým oxidem uhličitým (suchým ledem), který je, zejména během léta, velmi nestabilní.

10 let sondy MRO na oběžné dráze Marsu