Odkud vlastně pocházejí meteoroidy, které dopadají na Zemi?

19.05.2021 - Stanislav Mihulka

Kosmické smetí, které nám na Zemi padá z nebe, oproti očekávání zřejmě nepochází z ledových komet


Reklama

Podle odhadů dopadne ročně na Zemi okolo 500 meteoritů, přičemž těch, které se podaří po dopadu nalézt je jen něco okolo desítky. Odkud ale tito vesmírní poslové pocházejí? Většina laické veřejnosti i část odborníků považuje za jejich zdroj komety – špinavé ledové koule putující vesmírem. Podle nového výzkumu australských astronomů jde ale zřejmě velký omyl. Patrick Shober z Curtin University a jeho kolegové to zjistili, díky šestiletému sledování stovek meteorů a meteoritů na australské obloze.

Odkud se berou?

Podle jejich výsledků ve skutečnosti zřejmě vůbec žádné meteory (lidově „padající hvězdy“) či meteority nepocházejí z komet. Znamená to, že máme podstatnou trhlinu v našem porozumění Sluneční soustavě.

Zdrojem těchto nebeských poslů jsou podle vědců planetky (dříve označované jako asteroidy). Týká se to i těch, které působí dojmem, že přiletěly z velké dálky, po „kometárních“ oběžných drahách. Shober je přesvědčený, že v takových případech došlo ke změně trajektorie dotyčného tělesa, a že ve skutečnosti rovněž pocházejí z asteroidů.

Zásadní roli v tomto výzkumu sehrála síť pro sledování meteoroidů vstupujících do zemské atmosféry Desert Fireball Network. V současné době zahrnuje 50 autonomních kamer, které jsou umístěné v Západní a Jižní Austrálii. Síť sleduje oblohu celou noc a v případě detekce informuje lidské operátory. Pokud jde o meteorit, který dopadne na zem, síť může významně přispět k jeho objevení.

TIP: 4,6 miliardy let starý saharský meteorit je nejstarší vyvřelinou Sluneční soustavy

Pro vědce to vlastně bylo zklamáním. Usilovali o to, aby nalezli alespoň nějaké meteority kometárního původu, protože by mohly přinést mnoho zajímavých informací o vlasaticích. Nakonec ale dospěli k závěru, že materiál z komet zřejmě v pozemské atmosféře zanikne před tím, než by mohl jako meteorit dopadnou na zem.

Jaký je rozdíl mezi meteorem, meteoritem a meteoroidem?

Několikrát do roka lze na jasné obloze pozorovat meteorické roje, lidově řečeno „padající hvězdy“, které však s těmito vesmírnými tělesy nemají zhola nic společného. Stará čeština měla pro takový úkaz označení povětroň či létavice.

Termínem meteor označujeme světelnou stopu, křižující část oblohy. Jedná se o projev zániku malého vesmírného tělesa, které vstoupí vysokou rychlostí do zemské atmosféry. Při tom se rozžhaví na vysokou teplotu a postupně se vypaří. Pokud se jedná o větší objekt, pak tuto srážku se Zemí část tělesa přežije a zbytek dopadne na zemský povrch. Máme-li štěstí, můžeme jej nalézt a prozkoumat. Kosmického vetřelce, který ustál střet se Zemí, označujeme termínem meteorit.

TIP: Jakou rychlostí mohou letět meteoroidy?

Srážka s naší planetou je jen nepatrným okamžikem v životě tělesa, které strávilo ve vesmíru miliony až miliardy roků jako samostatný objekt, pro nějž se používá označení meteoroid. Pokud jde o objekt větší (více než desítky metrů), používá se název planetka (po staru asteroid).

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907