Okno do duše: Jak vznikají oční protézy?

Umění výroby dokonalé oční protézy ovládá jen několik lidí. Učební obor „oční protetik“ byste na školách hledali marně. Zmíněné řemeslo má přitom u nás dlouhou tradici a protézu místo oka používají tisíce Čechů




Převratné nápady nepřicházejí jen ve sprše či na toaletě. Šestadvacetiletého absolventa brněnské techniky Ondřeje Vocílku napadla revoluční idea, jak pomoct tisícům Čechů s oční vadou, přímo u zdroje – ve škole na přednášce o 3D tisku. Když totiž může 3D tiskárna vyrobit auto či dům, proč ne také lidské oko, respektive jeho věrnou kopii? A jako pokusný králík si posloužil mladý vynálezce sám.

Je libo ledvinu z tiskárny?

„Vycházel jsem ze své vlastní protézy, kterou jsem vložil do 3D skenu. Získal jsem tak její model a dál jsem ho upravoval,“ vysvětluje Ondřej. Ukazuje svou „sbírku očí“, a i když sedíte naproti, stěží byste poznali, že používá protézu místo levého oka, o něž přišel už v dětství. Právě věrohodnost přitom tvoří alfu i omegu a s podobným zadáním si poradí jen nejvyspělejší současné 3D tiskárny. K nejnáročnějším úkolům patří trefit přesnou barvu duhovky, neboť v podstatě každá má jedinečný odstín.

„V jedné tiskové úloze lze vytisknout širokou škálu barev, různé průhlednosti i tvrdosti,“ popisuje technik prototypové výroby Patrik Zonyga. „V tomto projektu se nám hlavně osvědčilo věrné podání odstínu duhovky.“ Na unikátních 3D tiskárnách vznikají nejrůznější průmyslové prototypy, přičemž prý nepotrvá dlouho a bude možné vytisknout i přesný model srdce, mozku nebo třeba ledvin. „Relativně brzy budou k dispozici materiály schopné simulovat měkké tkáně. Uvedené orgány mají posloužit při výuce mediků před operacemi,“ dodává Zonyga.

Oheň, sklo a přesnost

Vocílkova metoda se sice osvědčila, ale zatím jen naznačuje cestu, kterou se může produkce očních protéz ubírat: zčásti také proto, že neexistuje zdravotně nezávadný materiál a žádný stroj v oboru se dosud nevyrovnal „zlatým ručičkám“. Zatímco 3D tisk představuje experimentální novinku, výroba skleněných očí má už stovky let jasně daná pravidla. Tajemný postup střežili benátští skláři doslova jako oko v hlavě a podobná situace panuje i dnes.

„Jediná cesta ke zvládnutí našeho řemesla spočívá v tom, že vás ho naučí někdo se zkušenostmi. Znamená to vzít si žáka pod křídla, starat se o něj, vychovat ho. A pak záleží, jak je kdo šikovný,“ líčí výrobce očních protéz Petr Adamovský. Kahan, oheň, sklo, preciznost a spousta praxe – i tak by se dala jedinečná profese popsat. 

V republice byste kolegy Petra Adamovského spočítali na prstech jedné ruky. On sám vrací lidem jiskru do pohledu už přes dvacet let, a přestože se v Jablonci vyučil sklářem, o svém současném oboru tehdy neměl ani tušení. Jeho taje mu však učarovaly na první pohled. „Zhruba tři roky se člověk učí, než začne dělat přímo pro zákazníky,“ dodává.

Jak namíchat duhovku

Ať už se však oční protézy vyráběly v 16. století, nebo vznikají dnes, roli hraje každý detail. Například na žilky se u akrylátových náhrad a při 3D tisku používá červená bavlna, zatímco skleněné oko se žilkuje ručně. U akrylátu slouží k namíchání odstínu duhovky štětec, kdežto u skleněných protéz se míchá přímo barevné sklo a výroba trvá zhruba hodinu.

TIP: Největší sbírka očních náhrad je k vidění v německém Rostocku

Podle odhadů pojišťoven nosí oční protézu kolem pěti tisíc Čechů, a to z různých důvodů, od úrazů po vrozené vady. „Skleněné náhrady jsou hypoalergenní, takže není třeba se bát alergických reakcí, zatímco s těmi akrylátovými mají někteří lidé potíže. I z hlediska stálosti barev je lepší sklo, v zimě však může na rozdíl od akrylátu studit,“ vysvětluje Ondřej Vocílka. Největší odměna protetiků pak spočívá v tom, že jejich práce není vidět a poznat. A nezáleží, zda pohodlí uživatelů zajistí sklo, akrylát, nebo v budoucnu 3D tisk. 


Další články v sekci